pondělí 7. prosince 2015

O jídle

Jídlo je přítel. Jídlo nesmí způsobovat bolest, špatné svědomí, nesmí omezovat, ani trápit. Cokoliv, co pozřu, a mám po tom nepříjemné pocity, ať už v hlavě nebo v těle, vyřadím to. Vyřadím i to, co mi nejdříve způsobí slast a nakonec mě přetáhne bičem výčitek. Protože, jak už jsem napsala na začátku, jídlo je přítel. A přítel netrestá.

(To se samozřejmě netýká lidí s poruchou příjmu potravy, kteří mají výčitky i z toho, že strčili do pusy pastu na zuby. Ti patří k doktorovi.)

Proč to píšu?

Na začátku léta jsem si pořídila zajímavou knihu Whole30, přečetla ji a chtěla to zkusit. Nakonec se z toho vyklubalo Whole80, které jsem slavnostně utla zhruba v půlce září s tím, že mi je třeba cukrů, a to jakýchkoliv, protože teplota klesla a čerstvého ovoce, které necestuje přes půlku světa, už je zatraceně málo.

Od té doby jsem si prošla testovacím obdobím. Otestovala jsem si, že čokoláda je nesnesitelně sladká a nemůžu ji jíst, že kynuté pečivo mi dělá dvakrát tak větší břicho, že mléčné výrobky způsobují, že ráno nemůžu ani pořádně polknout, jak jsem zahleněná. Na všechny tyhle věci jsem během Whole30 aka Whole80 zapomněla. Musím říct, že jsem to testovala fakt dlouho a všechno mi to došlo teprve před pár dny. Protože cukr je regulerní droga, pořád mi moje hlava tvrdila, že ještě musím zkusit tuhle čokošku a tuhle dobrůtku a že to určitě bude strašně prima. No to určitě. Jediný výsledek byl vždycky jen ten, že je to pořád-stejně-hnusně sladké.
Když tedy celý svůj průzkum shrnu, u mě jako největší démon boduje cukr.

Pořád tu visí ta otázka, proč to píšu?

Rozhodně nikomu neradím, aby nejedl něco, co má rád. Já jenom chci předat tu myšlenku o jídle, která je hned v prvním odstavci. Přišla jsem si na to a je to velmi osvobozující. A když jsem maso nahradila z větší části rybama, začalo to všecko zapadat do sebe. Zklidnil se ekzem (nezmizel ale zcela), zmírnila se alergie na pomeranče a mandarinky. (To jsem zjistila teď, v té adventní euforii, kdy na nás tyhle oranžový potvory jukaj odevšad.) S mnohem větší radostí si občas dám nějakou českou hotovku u nás v hospodě, kde vařej naprosto skvostně. Protože vím, že ráno si nedám chleba a v poledne si po obědě nepřilepším dezertem. Protože nechci. Není mi po tom dobře. A tak to teď chodí a je to mnohem snažší a skromnější způsob stravování, a čím míň cukru do sebe tlačím, tím líp mi je.

Letos se tradičně vyhneme vánoční žranici, ze které mi bylo akorát vždycky šoufl (stejně jako všem ostatním). Je to jedna z nejpozitivnějších věcí na našich prosincových úprcích. Nechybí mi to. (Je dobré nemít nákupy jídla a jeho následnou konzumaci jako životní prioritu. Můžete si koupit víc papírů na kreslení, třeba a nebo ušetřit na dovolenou.) A Martin řekl, že Whole30 zkusí taky. A na to jsem teda zvědavá, protože on, on je velký chlebožrout.

A co vy? Máte to štěstí, že je jídlo váš přítel? A nebo je něco, s čím bojujete?
Zkoušel jste někdo úspěšně držet Whole30? A jestli jo, jaký na to máte názor?



19 komentářů:

  1. Whole30 zatím neznám, ale mléčné výrobky nejím několik let a vůbec mi to nechybí, opravdu zahleňují. Vyjíměčně si dám mozzarellu nebo parmezán. Maso ... zkusila jsem si být vegetarián, ale po třičtvrtě roce jsem se kvůli akutnímu nedostatku železa vrátila k normální stravě. Luštěninami to nedoženu, protože je prostě nemůžu, je mi po nich zle. Ryby miluju a taky hovězí. Bez nej nedokážu být především teď v zimě. Holt jsem krevní skupina 0 a tedy masožravec. A pečivo jak píšeš, jenže to je právě můj nešvar. Když se mi nechce dělat oběd jen sama sobě, protože není čas nebo spěchám, sáhnu po něm. A potom skučím. Když jsem byla na mateřské, pekla jsem doma žitný chleba a bylo to moc fajn, asi se k tomu budu muset zase přinutit. A citrusy ochlazují, ty by se v zimě vůbec konzumovat neměli, stejně jako zázvorový čaj s citronem je blbost :-) Čokoládu mám tak nějak na seznamu, co k životu vůbec nemusím, to si dám raději maso. Ale občas neodolám třeba borůvkovému muffinu v kavárně :-( Na tu knihu musím kouknout, už o tom píšeš podruhé a docela mě to zajímá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježíš ... citrusy by se nemělY :-)

      Vymazat
    2. V pohodě, já si toho nevšimla, je ještě moc brzo :))).
      Já si ty mandarinky po letech hrozně užívám... A už pěkně dlouho si říkám, že bych si měla nechat zjistit svojí krevní skupinu. Je dost ostuda, že to nevím, ale on k tomu naštěstí nikdy nebyl důvod, aby se to zjišťovalo :).

      Vymazat
    3. Co jsem vypozorovala, tak nulky dají vždy přednost masu před sladkým. Já jsem mix. Maso nějak nemusím, mé tělo dobře toleruje mléčné výrobky, takže kousek parmezanu, goudy, grana padano nebo provolone si dám každý měsíc. Prý mléčné výrobky nejlépe toleruje B. Mám moc ráda zeleninu a ovoce. Vím, že pečivo nesmím, jako i těstoviny. Do hodiny jsem unavená. Takže si obojí občas dopřeji, protože mi to chutná, ale jen občas a s vědomím, že budu unavená, tak i tehdy, kdy si to mohu dovolit. :-)
      A opravdu, jak člověk na nějakou dobu vynechá sladké, tak pak mu příjde přeslazené vše. Např. nesním datle. Na mě šíleně sladké. :-)
      Souhlasím s tím, že člověk by měl naslouchat svému tělu, ono mu to ukáže. Jen my většinou neumíme naslouchat. :-)

      Vymazat
    4. Ta kniha, kterou leckdo nazývá masovým lobby (ale to je problém lidí, co nepřemýšlej a všechno slepě následujou jak ovce),mi pomohla v několika věcech a jednou je to naslouchání. Ne, že bych to nepraktikovala už dřív, ale určitě ne tak důsledně. A je to velmi, velmi cenné. Protože i ve chvíli, kdy se člověk rozhodne tu jejich dietu nedodržovat, má pořád na výběr, jestli bude jíst, to co mu dělá dobře, ať už je to cokoliv, nebo jestli si bude nadále ubližovat, způsobovat si zácpy, bolesti břicha, nadýmání... atd.
      A datle, ty jsou šíleně sladký, ty taky nemůžu. :)

      Vymazat
    5. Myslím, že právě o tom to je, naslouchat tělu. Na mě třeba ty krevní skupiny fakt sedí a když jím věci, který mám jako vhodný, tak se cítím mnohem líp, byť je to maso. Umím ho zřejmě dobře zpracovat :-) Aspoň jsi mě nakopla, protože jsem koupila žitnou mouku a jdu péct chleba. A na oběd jsem měla rybu!

      Vymazat
    6. To je, Báro, skvělý, že jsem Tě pošťouchla! :)
      Já měla jasmínovou rýži se skořicí a převařenýma jablkama s medem. Taky paráda. Původně jsem si to teda chtěla dát k snídani, ale byla jsem ráno líná :).

      Vymazat
    7. Markét, prosím... jak připravuješ tu rýži? Ta převařená jablka nechápu a vrtá mi to v hlavě. Jo, rýže, skořice, jablka , miluji. Med, prostě nemusím. Jablek bych snědla denně tak určitě 5 - to je můj favorit. Kvůli masu jsem přestala chodit na obědy, protože naše vývařovna nám ho předkládala každý den a já jsem zjistila, že maso mi vyhovuje, tak jednou týdně. Já se v tomhle směru tak moc nevzdělávám a raději sleduji, jak se po jídle cítím. Čokoláda mi vůbec nic neříká. Jako dítě jsem ji měla ráda, ale v dospělosti se to tak nějak samo od sebe zvrtlo a teď bych ji do pusy nedala, ani kdyby mně platili. Jo,a jinak jsem B, takže mléčné výrobky by mně neměly vadit a chutnají mi, ale jak přijde podzim tak je silně omezuji, protože zahleňují naplno. Lidka

      Vymazat
    8. Lidko, prosím Tě, je to uplně jednoduché, mám recept od své kamarádky. Uděláš si rýži zvlášť. Já dělám jasmínovou, protože ji mám ráda, ale půjde to s jakoukoliv. Do druhého kastrůlku dáš nakrájená jablka na kostičky bez šlupky (já dala 3), podliju troškou vody s medem (není nutné), přidám oříšky a rozinky a chvíli to vařím. Třeba 5 minut. Ke konci přidám trošku skořice, promíchám i se šťávou, kterou pustila jablka a je to. Dám do mističky, promíchám s rýží a jím :). Je to strašně dobrý :).

      Vymazat
    9. Markét, díky! Tak to já dělám obdobu té tvé rýže. Lišíme se jen v detailech. Jablka nakrájím na plátky, pod to dám pláteček másla, posypu vanilkovým cukrem - a teď pozor - teď se to krásně rozvoní! Nechám chvíli podusit.... no prostě bašta. Myslím, že by sis také pochutnala. L.

      Vymazat
    10. Joooo, máslo dávám taky! Jsem hlava děravá :).
      Dobrůtka veliká!

      Vymazat
  2. Tenhle rok je pro mě rokem jídla. Taky jsem si tím prošla. Myslím Whole 30, tak i paleem, veganstvím...Můj vztah k jídlu letos ušel kus cesty, ale furt se testuju. Někdy o tom taky napíšu. Souhlasím, že jídlo je lék (i jed) a že si na to každý musí přijít sám co mu sedí a co ne. Ať už je to skrz Whole 30 nebo jakkoliv jinak. Hlavní je neztratit zdravý rozum a poslouchat svoje tělo. Gratuluju Tobě, že sis našla tu svou cestu. S těma krevníma skupinama je to zajímavé. Já jsem taky 0 a je pravda že si jedu spíš na mase než na cukru...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si to prostě musím zjistit, co že to mám za krev. Protože si myslim, že mám mnohem radši slaná než sladká jídla, ale stejně mě ten cukr občas ovládá. Mám to nějaký zamotaný. :)

      Vymazat
  3. Pěkně napsáno. Já jsem zhruba od jedenácti vegetarián - u nás se maso nejedlo v rodině a já si k tomu taky sama došla a nejím ho. Jím vajíčka, ale málo, mléčné taky, ale taky ne moc - hlavně máslo a tvrdé sýry. Jím myslím zdravě o jídle přemýšlím, baví mě vařit, došla jsem si k tomu, že se snažím vařit převážně z místních a sezónních surovin i když dělám pro zpestření výjimky. S dětmi člověk o tom přemýšlí ještě víc než před tím. Chléb si peču vlastní, kváskový, žitný. Můj největší problém je sladké - čokoládu opravdu můžu. Snažím se alespoň konvenční nahrazovat raw dobrůtkama, jde to pomalu, ztuha, ale jde to. Já spíš přišla na to, že si sladkým vyrovnávám své psychické problémy .... třeba když mi to doma nejde s dětmi, jsem unavená, zlobím se na ostatní a na sebe... to pak jede. Ale vím o tom a to je základ :) Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čokoška zvedá náladu, to je fakt, ale nevydrží to moc dlouho. Alespoň ne mě. Já, když mi je nejhůř, tak nejím a dokážu vypadat jako mrtvola, ale vtipné je, že jediné, co mi nikdy nemizí je můj zadek, takže vypadám jako mrtvola s velkým zadkem :D.
      Sézonní potraviny vítězí i u nás. A hlavně, čím jednodušší a čerstvější jídlo, tím lépe. :) Proto zdánlivě nemáme skoro pořád nic v lednici. Polotovary nemají šanci. Nakoupim, zpracuju a hotovo. :)

      Vymazat
  4. Právě, zvedá, ale nevydrží dlouho a pak je mi často ještě hůř, takže to fakt nemá cenu..... Já právě opačně, čím je mi hůř tím víc jím.... ale jinak to máme stejné, vařit ze základních surovin je základ zdravého vaření vůbec :).... mimochodem, u nás je lednička zase pořád narvaná a sice zeleninou (vařím obědy i večeře) a poznatek... pórek se hrozně blbě do ledničky cpe, zvlášť když jich muž přinese víc.... Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle kdyby jedli všichni, tak mají farmáři vystaráno a všem by bylo líp :).
      Pórků není nikdy dost! :)

      Vymazat
  5. tak já jsem taky krevní sk. 0 a maso nemusím, za to cukr, ten teda jede... vařím doma i makrobiotická jídla a mám lepší i horší období, ale na to že si s jinou stravou pohrávám už několik let, tak úspěchy stále nic moc. i když vím, že by mi jiné jídlo dělalo dobře. ale vliv má asi taky to, když do života vstoupí těhotenství, děti a kolikrát i nevyrovnaná nálada či životní situace. to se to pak sype. aspon u mě... Jana.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jano, hlavně se netrápit, to je to hlavní. Musíme být na sebe hodné. :)

      Vymazat