pondělí 14. prosince 2015

Nebojte se designérů

Na designSUPERMARKET se každoročně moc těším. Ale rozhodně mi chvíli trvalo, než jsem si na něj, respektive na atmosféru, zvykla.

Když jsem byla na svém prvním DSM, tak jsem například nepochopila, že je prodejní. Brala jsem to jako přehlídku designérů, vnímala jsem to jako výstavu a vůbec jsem neřešila to, že bych si tam mohla něco koupit. Navíc, měla jsem dost štěstí na to, že když mě zajímala nějaká cena, tak buď u výrobku vůbec nebyla napsaná a nebo byla astronomická. Ale na koukání dobrý.

Další rok už mi nějak docvaklo, že můžu nakupovat, ale upřímně jsem měla z těch lidí strach. Prodejci vypadali tak dokonale a dokonale otráveně, že jsem udržovala bezpečnou vzdálenost od stolečků a ani nemukla. Koncentrace červených rtěnek ve mě vyvolávala dojem, že tam nemám co dělat.

Rok na to už jsem pár z těch lidí znala osobně (díky svojí práci), červená rtěnka mě na nich začala bavit, černou barvu jsem pochopila jako nutnou a začala jsem nakupovat. Samozřejmě, pořád jsou tam produkty, které si jen těžko můžu dovolit (neskutečně krásné šperky Zorya například), ale aspoň se na ně s radostí podívám a třeba se zeptám na výrobu a zajímavosti.

Moje osobní zkušenost s designéry je diametrálně odlišná od toho, jak na mě působili před pár lety. A můžu říct, že všichni, se kterými jsem se setkala osobně, byli bez výjimky strašně milí lidé.

Tedy, strach z nich nikdy nebyl na místě.

Ono prodávat osobně svoje věci, jít s tou pověstnou kůží na trh, není totiž vůbec nic příjemného, a když se člověk uzamkne třeba do černé a přestane se usmívat, vytvoří kolem sebe alespoň zdánlivou auru nedotknutelnosti pro případ, že by přišel někdo, kdo vám vaší práci bez skrupulí pomluví a vysměje se ceně.

Což se děje.

A docela to bolí.

Jenže ve chvíli, kdy jsem navázala oční kontakt, usmála se a pozdravila, všichni do jednoho roztáli a najednou ta atmosféra byla jiná, přátelská, otevřená. A ačkoliv jsem už třeba ani nemohla nic koupit, designér mi rád o svojí práci povyprávěl.

Tak to prostě je.

Umělci jsou citlivé duše. Já bych o tom mohla vyprávět celou řadu hysterických příběhů.

A co jsem letos ulovila vám názorně předkládám na obrázcích....

Půllitrový hrnek od Ema Mamisu. Můj velký favorit! Protože kakaa a čaje potřebuju mít vždycky velké množství. Navíc, ta perforace na hrnku mě hrozně baví. Dírky jsou samozřejmě zaglazované, takže jimi nic protýká, ale jsou lidi, kteří si to fakt myslí. Vtipné.

Ručně dělané mýdlo Lily of the Valley od Heleny Heinz. Voní tak opojně, že k němu co chvíli čuchám. Pro jistotu ho mám co nejblíž na pracovním stole.

Tyhle parádní náušnice od Nastassii Aleinikavy jsou už vlastně taková designérská klasika. Ona byla jedna z prvních výrazných šperkařů na české scéně. Hrozně milá osoba. A já ty náušnice dostala od kamarádek k narozeninám. Čímž mě teda málem rozbrečely.

No a tričko od Metráže, které se spolu s ostatními jejich modely stalo asi bestsellerem DSM, protože si je koupil fakt snad každý. Já jsem hlavně ocenila materiál, dobročinný příběh na pozadí, délku, střih a rukávy delší, než je bežné. Mimochodem, začínám mít dost monochromatický šatník... černá, bílá, šedá a tmavě modrá. Zajímavé. A dost mě to baví. Možná, že brzy nahodím i tu červenou rtěnku, muhehe.


Byl by tam ještě kopec věcí, které bych si ráda koupila, ale já už musím myslet na eura. Jo jo.

Což mi připomíná, že je ještě možné ode mne něco objednat, ale je nutné mi napsat na email a celá akce musí být rychlá.

8 komentářů:

  1. No krásné kousky jsi pořídila! Na mýdla od Heleny Heinz se už chystám dlouho. A teď jsem dychtivě prošla stránky Nastassii Aleinikavy a rozhodně bych si tam vybrala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, má obchod i na Fleru, Nastassia. :)

      Vymazat
  2. To triko!!! Závidím, přeju a příští rok mě doma nezadrží nic...

    OdpovědětVymazat
  3. Ta červená rtěnka by ti sekla a nad tím hrnečkem jsem asi před týdnem dlouze dumala - tak díky za vysvětlení.-))).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám celou řadu červených rtěnek, ale nejsem schopná si je natřít na hubu :D.

      Vymazat
  4. Ano, ano, já to neznám jako tvůrce, ale jako super stydlivý člověk, co si svůj strach balí do arogance. Ale úplně všichni milí&hodní&sweet bohužel nejsou... to by asi ani nebyla realita, kdyby to tak bylo.) Ale těch "špatných příběhů" je určitě minimum a většinou je to i podle mé zkušenosti tak, jak píšeš. Jinak krásné věci z DSP máš, od metráže jsme si s Domi pořídily třpytivý náramek ve stylu večernice a píšu my, protože ho sice prý můžu teď nosit, ale jen co Domi doroste ručka, mé právo vyprší a náramek putuje do její šperkovnice:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi těch designérů přeci jen poznala mnohem víc. To si někdy musíme popovídat na téma nejprotivnější designér roku, to by mě zajímalo :)))).

      Vymazat