čtvrtek 17. prosince 2015

5, 10, 20, 30... švestek

A je to tu po roce zase. Jenže tentokrát uplně jinak. Býval to jeden batoh, do kterého jsme se na na dvacetihodinový let sbalili se vším oba a ani jsme nepřekročili dvacet kilo váhy. Letos máme každý svůj kufr, poletíme sotva tři hodiny a oba bychom potřebovali aspoň těch pětadvacet kilíček v limitu. Jenže člověk míní, život mění a my máme jen patnáct kilo váhy na hlavu. (To nevim, jak to na té svojí hlavě unesu.)

Letíme pracovat do Španělska.

A protože nebudeme v žádném velkém městě, tak nemůžu počítat s tím, že bych si něco v případě zapomenutí dokupovala. Stejně jsou výtvarné potřeby ve Španělsku dražší než u nás.

Je to prostě trochu šílené.

Nejdřív jsem si vybírala vyšívací bavlnky tak opatrně, jako že si vezmu jen pár odstínů, svoje barvy, rozumíte, ale nakonec jsem vybrané naházela zpátky do papírového kufříku a beru všechny. Nemůžu přece vědět dopředu, jestli mi tam dole nejebne a nezačnu vyšívat v jiných barvách. To dá rozum. A štětce? No hlavně nezapomenout červenou kunu se sibiřskou veverkou.





V koupelně taky nastala pěkná hysterie. Ale fotku jsem zvládla udělat včas, kdy to vypadalo ještě docela pěkně. Mimochodem, jeden z plánů na letošní zimu je naučit se nosit rtěnku. Červenou, samozřejmě. (Pokud to ovšem dopadne jako s plánem naučit se nosit podpatky, tak si na jaře zase natřu hubu akorát tak jelením lojem.) A protože jsem od Rosy Mitnik dostala k narozeninám tenhle epesní kufřík s veverkou, pasovala jsem ho na kufřík rtěnkový. Protože rtěnky sice nenosím, ale mám jich celou řadu, samozřejmě... A nenechte se mýlit fotkou, ten kufřík není tak malý. To jen ten necesér má rozměr kabinového zavazadla.
Když mi ho RM dávala zabalený, tak trošku varovně sykla, že jsem si ho opravdu naporoučela dost velký. Jako že fakt velký.

No vždyť já vím!



Tady to vypadá, že si vystačím s miniaturama, ale je to pravá nefalšovaná full-size velkost všeho, utopená v mém obřím, a po čertech praktickém, neceséru.


Tak a já jdu ještě dobalovat.

13 komentářů:

  1. Krásné cíle s rtěnkou. Rudá bude slušet.
    Tento týden jsem potkla ve městě starou dámu, tak přes sedemdesát. Krásně načesaný, vyčesaný stříbřitě bělostný drdol, elegantní dlouhý černý kabát s velkým límcem a precizně namalovaná rudá pusa. Elegance sama. Na maloměsto, ne zrovna obvyklá nóblesa v tomto věku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy se zadaří takovou noblesní pani vidět i v Praze. Občas nosí i háčkované rukavičky. Není jich moc, ale vždycky to potěší oko i mysl :).

      Vymazat
  2. Hihi. To vybírání bavlnek mi připomnělo, když někam jedu, jak taky vybírám kterou pastelku a kterou akrylovou barvu vezmu a kterou ne, abych to měla co nejlehčí. A samozřejmě, že tu barvu, kterou potřebuju, s sebou zrovna přesně vždycky nemám. Takže ber všechny! ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Veverka jede :) Já s sebou zas tahám látky. Pokud někam jedu tak tam i z5, pokud letím, tak jen z5 :)

    OdpovědětVymazat
  4. A já zase vždycky přemítám, který objektiv. Vždycky táhnu všechno a stejně fotím jedním. Co dodat. Snad jen Feliz Viaje a těším se na reporty!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky!
      Jo, jo, s objektivy mívám taky potíž. :)

      Vymazat
  5. Huš se těšim na Tvé posty z dovozu:)!

    OdpovědětVymazat
  6. Já taky cestuju s full výbavou z koupelny, neceséry dva :-) Tak rozumím. Ju a taky už se těším na cestopis! Fly safe!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekujem! Uz jsme na miste, koupelnova vybava prezila, zustanu mlada a krasna :)))).

      Vymazat