pondělí 9. listopadu 2015

Vytesat do kamene?

A já tvrdím, že na něj stačí malovat. Teď už to vím, když opouštím ztichlou budou umprumky. Genius loci, ve kterém údajně straší.

Miluju tu vůni uvnitř, pokud se zrovna nemísí se smaženýma hranolkama z bufetu. Obzvlášť pak vůně v litografické dílně, vůně barev a terpentýnu, ta mě teprv baví! A fascinuje mě totálně zakouřená kukaň vrátných. U nich se musím podepsat. Ale nejdřív slušně pozdravím.

Žádné postupy vysvětlovat nebudu, neboť mám jen dojmy. Dojmy ryzí. Kamenotisk je víc chemie než grafika, řekla bych. Je to víc věda o duši každého jednotlivého kamene, než pevně daný postup práce. Čím víc o litografii vím, tím víc mě přitahuje. Už jenom ten strašidelný fakt, že litografických kamenů je konečné množství a poslední místo, kde se láme vápenec v hodný pro tuhle techniku, je kdesi v Německu! Prý. A možná je to už jenom městská legenda.

Kameny se recyklují. Ale kdysi se s nimi dláždily i ulice. To bylo tenkrát, když se rušily litografické tiskárny.

Litografické kameny a lisy se dědí, předávají, prodávají se v pozůstalostech umělců nebo jsou darovány jiným umělcům a školám. Litografický kámen je dokonalá hmota, která se dá desítky let opakovaně používat, dokud nepraskne. Když jsem se snažila poprvé unést "svůj" kámen, který mi byl přidělen, málem jsem si cvrnkla do kalhot. Tíha historie a kamene mě celou pohltila.

Už jsem brousila. Brousila jsem si kámen dlouho a pečlivě. Ve finále tam mám stejně několik rýh, které se možná projeví při tisku jako bílé čárky. Nenadělám nic, jediné zrníčko hrubšího zatoulaného brusiva a můžete zase začít brousit od začátku.

Grafika, kterou jsme dělali všichni dohromady. Slušná psychedelie a každý výtisk měl uplně jiný odstín. Já si vybrala jemnou pastelovou verzi. Nejlíp se nám totiž hodí domů.


Broušení kamene do hladka. Brusivo způsobuje krásné obrazce a motivy, které by byly sami osobně obstojnými grafikami.




Kámen připravený na grafiku. To ještě nevím, že tam mám ty rýhy a budu brousit znova. Se stejným výsledkem.
Můj soví příběh "Sovy nejsou čím se zdají být."


Vybrala jsem si jemnou techniku kresby litografickou tuškou. Litografická tuška je potvora, která je tak měkká, že ji víc ostříte, než s ní malujete. Čas strávený ostřením není přímo úměrný času kreslení. A papír pod ruku, prosím. Jinak si kámen zamastíte a to bude mít nepěkné následky.





A to je zatím všechno, tádydádydá. Zatím si myslím, že výsledná litografie se bude tisknout béžově, zeleně a v barvě tužky. Jak to nakonec dopadne, uvidíme.

10 komentářů:

  1. Ty sovy vypadají skvostně! Jsem moc zvědavá na výsledek ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Zvláštní to technika...Těším se na výsledek, zatím vypadají sovy moc hezky :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dělávali jsme ve škole taky, ale odrazovalo mě příliš složitý postup, který si člověk nemůže udělat doma sám v domácích podmínkách. Ale je super si to vyzkoušet. To jo !!!!
    Vůně výtv. škol mě taky fascinují ! Všude stejné :-) Od dílen přes vrátnice. Vrátila jsem se o 10 let zpět :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to právě hrozně přitahuje, ten fakt, že si to člověk doma nemůže udělat sám a abych byla upřímná, tohle určitě není můj poslední kurz litografie :))).
      Já se vrátila o 20 let zpět. Uf :D.

      Vymazat
  4. To je krásné... a zajímavé!!!
    Taky jsem si přečetla ty dřívější články k výtvarným technikám, jak jsi říkala. Jsem zase o velký kus chytřejší a o maličký kousek smutnější, protože na tak pěkné věci evidentně nemám buňky.
    Ale zase se aspoň můžu být pravidelnou spokojenou zákaznicí :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to beru! :)))
      Ale třeba jsem ty postupy napsala jenom blbě a o Tvých buňkách to není ;).

      Vymazat
  5. To je teda kouzlení! Ta vaše společná grafika je super, originál každým coulem. Na sovy jsem taky zvědavá, tak se těším, až nám je tu ukážeš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě moc ráda ukážu! Když to teda dotáhnu před odjezdem do konce :).

      Vymazat