pondělí 19. října 2015

Jsem frekventant

Ať už to znamená cokoliv, jedno je jisté - oslovují mě tak v emailech přicházejících z Národní galerie. A nejen mne. Všechny, kdo chodíme na pravidelné přednášky dějin umění.

Od svojí spolužačky, kterou určitě neznáte, ale abyste neřekli, tak tohle je ona, dokonce vím, že si nesmím chodit sednout do první řady. Že tam sedí tvrdé jádro frekventantů. A že není dobré se jim míchat do šprťáckých prvních lavic, protože oni chodí od začátku. Kdežto já, já jsem si nastoupila úplně kliďánko od pokročilé půlky.

A tak jsem se zařadila do skupiny tajemných sdružení. Další jsou například abonenti. A hned po nich zednáři.

Kromě velmi oblíbeného občerstvení, které je někdy zdrojem šoupavých zvuků i během přednášky (!) (a to zřejmě především díky domácím závinům) dostávám každý týden pravidelnou dávku informací a esteticky povznášejících obrázků. Oprašuju zapadlé vzpomínky na obrazy, které ve mně kdysi zanechaly dojem a získávám dojmy nové. Mám už i svoje oblíbené a méně oblíbené přednášející. Vesměs ale hltám jejich zápal a znalosti.

Díky kurzům dějin umění jsem zjistila, že je možná škoda nechávat malíře Panušku ležet ladem ve skříni. Teda, ne pana malíře, ale jeho obraz. Z DVK jsem sice maturovala, ale o Panuškovi nám evidentně nic říct nestihli. A teď tohle! Hned v několika exemplářích na mě juknul zpoza rohu při komentované prohlídce českého symbolismu. Panuškovi jsem se v duchu omluvila a doma obraz alespoň utřela. (I když je zatím pořád v té skříni.) (Je to obraz houby. Houby, ne na houby.)

Moc mě baví slovní obraty přednášejících, které mi tolik připomínají studia. Horlivě si je zapisuju do sešitku. (Možná se tím časem probojuju do té první řady.) Někdy si to doma potají hledám ve slovníku cizích slov. Ale jen někdy! Poznamenávám si i citáty, třebaže si je pak většinou nepamatuju. Případně si nepamatuju autora. A nebo obojí.

Takže kdybych teď náhodou trousila moudra, pokyvovala hlavou a bručela si pro sebe, že popel vždy následuje po plameni, případně hlásila, že podstata věcí se ráda skrývá nebo vás dokonce poučovala, že alchymisté byli považováni za heretiky, víte odkud to mám. No ze svojí hlavy určitě ne!

Moje zápisky z hodin DVK a maturitní otázky. Zápisky staré 20 let. Uf.

Na desky sešitu jsem si pak zapisovala hlášky našeho pana profesora Polaneckého, které byly někdy mimořádně vtipné. A on velmi oblíbený.

Moje zápisky dnes. Nuda, nuda, šeď, šeď. Obsahově však nikoliv. Za případné chyby ve všech zápiscích se omlouvám, někdy je to dost kvapík.

6 komentářů:

  1. To musí být parádní! Na takové přednášky by mě taky bavilo chodit. Možná i v Brně by něco mohlo být.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To netuším, ale myslím, že by mohlo. Doporučuju! :)

      Vymazat
  2. krásný rukopis! takhle jsem vždycky chtěla psát..

    OdpovědětVymazat
  3. Kdyby Nietzsche tušil, že se dostane do přednášek dějin umění v Praze, tak by určitě zíral!
    Jste holky šikovný, já to měla povinně a nepřetržitě jsem trpěla, jak jsem hloupá a že nikdy z toho nemůžu složit zkoušku. Chodit dobrovolně je asi příjemnější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko, přednášky jsou fakt bezva, ale uplně nejlepší na tom je, že z toho pak nebude právě žádná ta zkouška. :)))

      Vymazat