sobota 12. září 2015

Music Inspiration #74 - Nick Cave

Vůbec nechápu, proč má až číslo 74. Musím říct, že ta čísla rozhodně neznamenají míru mé obliby daného interpreta, ale spíš to, co mě zrovna inspirovalo, jakou mám náladu a na koho jsem si vzpomněla.

Dnešní nálada je ryze pod psa, ale je to nálada páteční, takže doufám, že až to budete v sobotu číst, bude mi bezva, všechno bude prima a já budu ve výborné formě.

Nick Cave je Australan. Podstatné pro jeho tvorbu, ale byly i jeho domovy v Berlíně nebo v brazilském Sao Paulo, kde podle svých slov v jedné z jeho autobiografických knih nedělal nic jiného, než bral drogy a souložil. Jak už to ale u takových neřestníků bývá, se stářím přišla moudrost a zklidnění, Nick se obrátil na víru a na přelomu nového milénia místo rozčilených a našláplých skladeb, začal vzívat (ještě víc) boha, texty prošpikoval modlením a celkově se zklidnil.

Zhruba v tu dobu jsem ho přestala poslouchat.

Znamená pro mne ale hodně. Probojovala jsem se s ním skrze pubertu a plakala u Murder Ballads. V Teplicích na Palmě (tepličtí matadoři vědí a chápou) jsem si na pravidelných rockových čtvrtcích (?) žádala o The Whipping song a strašně to prožívala. Jeho kniha A uzřela oslice anděla byla jedna z nejsilnějších knih, jakou jsem tehdy četla a to nejspíš jenom proto, že mi bylo 16. Celkem si dokážu představit, že dneska už bych ji otráveně zaklapla. (Ale třeba taky ne.)

Pana Nicka jsem viděla dvakrát na koncertě. Jednou na úžasně komorním koncertě v Praze a jednou na rockovém fesťáku, kde to nemělo vůbec šťávu. I když ten převysoký klátící se pán, co připomíná nalomenou tyč, má charisma jako bejk.



Zdroj fanart.tv


Tak tedy vzpomínaná a legendární The Whipping Song (The Good Son, 1990).

Zdatně mu zde sekunduje Blixa Bargeld, člen nezapomenutelných industriálních Einstürzende Neubauten. (A na to, že je znám a umím to vyslovit jsem kdysi balila kluky.)




Ain't Gonna Rain Anymore (Let Love In, 1994)


7 komentářů:

  1. To jsi mi kápla do noty. Poslouchám též od -náctých let, Oslici taky hltala (ale jak píšeš, zajímalo by mě, jak by na mě zapůsobila dnes, budu muset někdy vytáhnout z knihovny, Smrt Zajdy Munroa mě teda nechytla), na koncerty jezdila (až do Francie). Ale poslouchám ho v posledních letech spíš nárazově, nemám na něj vždy náladu. Přes léto jsem nevytáhla ani jedno jeho CD. Až minulý týden, kdy na mě padly chmury (http://na-kopecku.blogspot.cz/2015/09/naplast.html). Mmch. viděla jsi film Nick Cave: 20 000 dní na Zemi?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si tu knihu vytáhnu z knihovny a jsem zvědavá, co bude :). Ten film jsem neviděla, uplně jsem na něj zapomněla! Musim se na něj mrknout :).

      Vymazat
    2. Upřímně..narcistický špatný dokument ..ten film..jinak Nicka a Blixu mám velice ráda.. Blixa zůstal pankáčem napořád.

      Vymazat
    3. Blixa je pořád pankáč? Si musim něco přečíst aktuálního, ať jsem v obraze :).

      Vymazat
    4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    5. Poslechnout, samozřejmě...

      Vymazat