pondělí 31. srpna 2015

Vítej!

Otázka na tělo: jste vítací žena, vítací muž? Padáte si s partnerem při návratech domů kolem krku jako byste se rok neviděli?

Připadá mi to hezké. Být léta spolu a stále se vítat stejně jako na začátku, když jste si až bolestivě chyběli. Je v tom někde skrytý ten kousek nevšednosti, který po letech většinou vyprchává, až se ze vztahu stane rutina.

Jsem já vítací žena? Ano. I když, upřímně, mám teď nějaký blbý období, kdy se uzavírám do sebe tak moc, až na tyhle strašně důležité věci zapomínám. Doufám, že to brzy pomine a já plynule navážu na své předešlé zvyky.

Ale abych se vrátila k tomu vítání obecně... Zdá se mi to hrozně důležité. Ve chvíli, kdy návrat partnera a nebo náš příchod domů nekorunujeme téměř žádným kontaktem, je celá situace taková smutná a ztrácí se intimita. Ten návrat je všední, jako s každým jiným. Jako když kolegyně přijde po obědě zpátky do kanclu. Jako když jsme potkali na chodbě sousedku. "Ahoj." "Ahoj." A nebo v horším případě "Ahoj." "...."
Myslím, že je stále prostor pro vítání i v případě, že partnera obklopily děti a snaží se utrhnout si trochu pozornosti překotným žvatláním. V případě jednoho dítěte pak žvatláním sice méně překotným, ale o to intenzivnější. Dítko se vyžvatlá, ukáže všechno co chtělo a vy si můžete padnout do náruče. Proč ne? Navíc, tohle si dítě taky bude pamatovat. Alespoň já to tak mám. Pamatuju si z dětství, jak se naši vítali a tak to aplikuju ve svém manželství i po letech, kdy na sebe se svým mužem víme už uplně všecko (takže bychom kolem sebe s klidem mohli chodit obloukem).

A kdo to nedělá, pojďme se domluvit, že to dělat začnete. Možná partnera z počátku šokujete, ale časem si zvykne (slibuju) a bude to vyžadovat. Jsem si jistá, že to bude vyžadovat i na veřejnosti a všichni, kdo to tak nemají, padnou závistí. Protože to je tak hezké a vypadá to tak šťastně. (O zlostném sípání do ucha "Ty hajzle, máš půl hodiny zpoždění, nepřej si mě...", o tom přece nemusí mít nikdo ani tušení.)




23 komentářů:

  1. To je hezké! Já jsem rozhodně vítací žena :) My jsme to s partnerem shodou okolností řešili včera..Odjíždí pracovně přes týden mimo ČR a tak se v pátek vítáme jako bychom se neviděli věčnost. Od nového roku se to změní a bude doma, tak jsem zvědavá, jestli nám to vydrží. Ale já myslím, že jo. Vítám ho totiž stejně i když jde v sobotu ráno pro čerstvé pečivo a je pryč 5 minut, jako pes :) A rozhodně to našemu vztahu prospívá!
    Hezký začátek týdne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, ať vítání vydrží až do důchodu bez ohledu na vzdálenosti, ve kterých se nacházíte :).

      Vymazat
  2. Pěkné téma! :) Já jsem taky vítací typ a s přítelem se vítáme i loučíme pokaždé. Někdy ho i slyším na chodbě předem, takže mu jdu i s objetím naproti :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, máte to stejně :D (většinou).

      Vymazat
  3. My jsme oba absolutně nevítací typy. My spolu totiž nejen žijeme, nýbrž i pracujeme a tudíž spolu trávíme 24 hodin denně a když přivřu oči, tak takových 360 dní v roce, to se vítat fakt nedá... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dá, fakt :))). My jsme spolu už sedmý rok 24 hodin denně, když nepočítám epizodu s Veverkovou a prostě se vítáme. Já už si to ani jinak nedokážu představit.

      Vymazat
    2. No jo, ale kdy...? My teda asi jedině když se potkáme u ledničky... :-)

      Vymazat
    3. Tak třeba, když přijde Martin od klienta nebo z plavání nebo od Vietnamce z "nákupu" nebo já z cvičení :D.

      Vymazat
    4. Když my většinu toho provozujeme společně a návraty z pracovních schůzek jsou do kanceláře, tady bychom asi rozhodili morálku :-). Ale zkusím se soustředit na ty návraty domů, když třeba někdo odběhne s odpadkama :-D. Schválně, kolik těch odloučení za měsíc napočítám :-).

      Vymazat
  4. To je hezké. Jednu dobu jsme se vítali jen s "ahoj", tak jsme zavedli "ahoj" a pusu, povinně ;)))

    OdpovědětVymazat
  5. My se taky vítáme, i ráno, když vstáváme a taky večer na dobrou noc si přejeme! :)) Jsem ráda, že je nás tolik, jak to tak čtu, hned mám hezčí den. Skvělé téma. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je to super! Ať žijou vítací páry :D

      Vymazat
  6. My jsme oba vítací typy =) a je to strašně super..je to přesně jak píšeš..je to takové..vyjímečné. S ostatními si jen říkáš dobrý den, ahoj, maximálně si podáš ruku..ale s partnerem se prostě obejmeš..a někde jsem četl, že už 6 sekundové objetí stačí k tomu, aby naše tělo začaly zalévat endorfiny..no není to super? =)

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak vida! Ještě je to vědecky podložené! :)

      Vymazat
  7. Vítací! Ráno, večer, kdykoliv :-) Mám to z domova, kdy naši se taky vítali....i když to většinou začínalo: máma:"halooooo, je tady někdo?" táta:"koho to sem čerti nesou?" a pak už klasika :-)

    OdpovědětVymazat
  8. dobrej závazek! My to praktikujeme zhusta, ale je dobrý vědět, že to má takové dopady a praktikovat to bez výjimky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, já jsem přesvědčená o tom, že to dopady má! :) Tak to je dobře, že to taky praktikujete.
      P.S. Kdy se uvidíme??? :)

      Vymazat
  9. Do náruče si zrovna úplně nepadáme, ale pusa proběhne. Snažím se, i když jsem třeba zrovna naštvaná. Nikdy je nepustím bez pusy :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Pěkný článek:) s manželem jsme oba hodně vítací typy, neumím si představit jen se pozdravit a dělat si dál to svoje. A máme i loučící rituál:)
    A, manžel vchází do dveří, jdu vítat:)

    OdpovědětVymazat