pondělí 24. srpna 2015

Chytá mě panika

Chytá mě panika, že nepíšu. Chybí mi psaní, protože psaní, to je něco, co dělám kontinuálně už od první třídy a s různými malými přestávkami si píšu deník už dobrých třicet let. Ať už je ten deník jen formou poezie (která se samozřejmě nerýmovala), což jsem praktikovala kdy jindy, než v pubertě, a nebo prosté vypsání se, které přišlo v čase postpubertálním. V éře blogu jsem pak psala pouze ten a tak nějak to stačilo. Důležité ale bylo, že jsem psala.
Já ty články poslední dva měsíce vlastně i píšu, ale pak je zase mažu, protože mám dojem, že cokoliv napíšu, je tak pitomý, že to ani neni možný.



Pevně doufám, že tahle panika je lichá, bláhová, hysterická a teatrální, a že až skončí to hluché období, že se zase blogově nastartuju.

V neděli, při psaní pravidelné Hudební inspirace, jsem si vzpomněla na Sandru Leopardovou. Byla to jedna z prvních českých fashion blogerek, byla zajímavá, měla (na tu dobu) obrovský úspěch a pak ji v podstatě její vlastní čtenáři vyštípali ze scény. Sledovala jsem ji pravidelně, tajně obdivovala její éterickou postavu a podivovala se, jak nenávistné komentáře může někdo psát, když tam na ten blog vlastně lézt vůbec nemusí, pokud mu ten blog vadí.
Blog zrušila a zmizela. (Mně teda nikdo nenávistné komentáře nepíše, to byla jen nostalgická odbočka, která se nedá nazvat ani oslím můstkem.)

Psaní svého blogu jsem měla hodně spojené s focením. První foťák jsem dostala, tuším, k osmým narozeninám. Vyvolávali jsme pak doma v koupelně fotky, co jsem nafotila a bylo to super. Nikdy jsem už fotit nepřestala. Až teď. Fotím jen svoje výrobky, abych je mohla dát na internet. A to je pro mne velmi, velmi neobvyklé. Když už si chci něco vyfotit, vytáhnu mobil. No bleh!

Co tím chci vlastně napsat?

No to by mne taky zajímalo...

Ale ne, to byl vtip. Chci tím jen napsat, že různé etapy v našich životech nás můžou různě překvapit. Ačkoliv nějakou činnost děláte pravidelně třeba několik desetiletí, vaše hlava vám najednou dá stopku a vy se nestačíte divit. Protože jsem jaká jsem, dávám si otázku, proč to moje hlava udělala? Proč se rozhodla pro jinou cestu, proč se na nějakém imaginárním rozcestí rozhodla jít jinudy? A jsme tu u klasického dotazu, který nemá odpověď. Co by se stalo, kdybychom šli uplně jiným směrem a jak by se náš život vyvíjel? Co by nám to přineslo a kam bychom došli? Tohle už mi zavání paralelními životy a psycho sci-fi a tenkým ledem, ostrým jako břitva.

Nicméně, většinou naštěstí nasloucháme intuici (ani o tom nevíme) a prostě jdeme, kudy nám hlava a srdce velí jít. A tak je to dobře, tak je to správné.

Tak trochu doufám, že jsem si dala prostě jen blogové prázdniny a že se všechno vrátí do starých kolejí s příchodem nového školního roku, jakkoliv je mi uplně jedno, že je nový školní rok. Protože do školy nechodím. Taky trochu doufám, že si tímhle svým mudrováním zodpovím jakousi mlhavou otázku, kterou tuším někde ukrytou. Možná doufám i v to, že se zastydím, že tady z toho dělám velkou vědu a že sama sebe pošlu do háje. A pak budu plynule pokračovat (v čemkoliv).

A možná se budou dít nějaké věci.

O kterých se mi ani nezdálo.



Poznámka na závěr: abych si ověřila, že Sandra L. už opravdu nepíše a nebyla za blázna, dala jsem si ji do googlu a zjistila, že si nedávno otevřela instagramový účet. Takže Sandra už je opět na scéně a já jsem upřímně zvědavá, co z toho bude. Třeba nic. A třeba něco.

16 komentářů:

  1. Dle mého, pokud je blog na celý život (okej, nebo jen prostě na delší dobu) a ne jen na rok, dva.., je normální těmahle stavama si procházet. Mě příjde, že podobné rozpoložení mám někdy i několikrát do týdne. A to nepíšu tak často...Docela by mě zajímal odkazt na ten Sandří instagram. Sandru jsem úplně prošvihla a tak o ní slyším vždy jen z vyprávění :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tie spodne machule su uplne bozske...
    Neviem co chystas, ale drzim prsty.... Tiez sa v poslednej dobe placam v nie celkom dobrom rozpolozeni a bojujem s tym...a ja by som velmi rada nieco chystala, ale nic take sa u mnanedeje a tam je asi problem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jejda, jestli to vyznělo, že něco chystám, tak to jsem to napsala blbě. Nechystám nic. Respektive, rozhodně nic, z čeho by si měl blogový svět sednout na zadek :))).

      Vymazat
  3. To tak někdy prostě je. Každopádně o Tebe nemám vůbec strach! :-) Daří se Ti na co sáhneš a jestli k tomu blog nebo ne, to už nějak dopadne. Já jsem každopádně ráda za Tvoje výtvarné počiny. Dneska musím zarámovat květenu z Beskyd a kochám se Patnáctero pravidly. Takže ať už se ubereš jakýmkoliv směrem, držím pěsti!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, já se o sebe taky nebojim. Jenom je to teď všechno nějaké zběsilé. Ze své podstaty jsem chtěla být koncepční a pravidelná, srovnaná a vyladěná, jenže mi to vůbec nejde :).

      Vymazat
    2. Zběsilé to je, mohu potvrdit :-) Asi něco ve vzduchu.

      Vymazat
  4. Přijde to, zase..uvidíš..mám blog dva roky a letos po návratu z dovolené mě popadl úplně stejný stav..ale už se to zase vrací ;) Ono možná je to u tebe tím, že teď jsi měla spoustu změn..a více kreslíš (aspoň mi to tak přijde), takže to je možná ten ventil, který pak převažuje a ubírá ti "inspiraci" pro to psaní..

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, možná kreslím víc. To asi jo. A ano, realizuju se kreslením víc, než psaní,, takže tam bude nejspíš zakopaný pes.
      Tak ať se i Tobě zase dobře píše! :)

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Tys je poznala! To je dobře, protože mě přiúadaj krapet divný :).

      Vymazat
    2. To první jsem poznala jako šišku, ty dvě další mi připadaly jako univerzální rostliny, do kterých i každý může promítnout, co chce - sukulenty, bromélie, ...

      Vymazat
    3. To je fajn, že Ti chybí psaní. Mně zase chybí čtení. Tedy čtení na tvém blogu. Krásný zbytek léta! Lidka

      Vymazat
    4. To je prima! Děkuju <3

      Vymazat
  6. Don't panic! Dyk nejsi stroj, stroj jede, neduma o tom a jede. Ty jedes/pises a obcas zjistis, ze pises min, nebo ze to nejde, nebo ze se ti treba nechce... To proto, ze jsi ziva! A to, ze mas o to strach, znamena, ze ti na tom zalezi, a kdyz ti na tom zalezi, bude to s tebou stejne - at je to vic nebo min intenzivni - porad. Si myslim ja teda :) A nekdo to tu v komentari podle me dobre napsal, ze ted prece vic kreslis! A nejsi nafukovaci, takze logicky to malovani zabere trochu prostoru na psani. Ale ja bych si tipla, ze budou treba o obdobi, kdy te kresleni tolik brat nebude, a budes zas o to vic psat. Nebo vysivat. Nebo cist. Nebo zpivat? Ja se o tebe nebojim! Spis by mi bylo podezrely, kdyby se u tebe nedelo vubec nic :) Ted me napad takovej ten zvukarskej stul. Objem zvuku je plus minus furt konstantni, jen zvukar prepina mezi tema ruznejma kanalama/linkama (nebo jak se tomu rika), ruzne to tam micha, furt to tam vsecko je, neco vic, neco min...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ke zvukařovi mě ještě nikdy nikdo nepřirovnal :D.
      Ale jo, to sedí, máš recht!
      A dík :)

      Vymazat