úterý 21. července 2015

Pod sněhem

Normálně nemám ve zvyku rozebírat knihy, co jsem přečetla, ale poslední počin Petry Soukupové ve mě zanechal rozporuplné pocity, tak bych se ráda dozvěděla ty vaše.




Obecně vzato, nemám ráda otevřené konce. Ani u filmů, ani u knížek. Někdo může namítnout, že má v takovém případě zapracovat fantazie a konce si domyslet dle vlastního uvážení, ale fantazii mám na kreslení a u knížek a filmů potřebuju jasně vědět, jak to dopadlo. Prostě chci znát autorovu kompletní verzi. (Ascendent v Panně...?)

Mám ráda knížky Petry Soukupové. Dobře se čtou a baví mě myšlenkové pochody hrdinů, v jejích příbězích detailně zaznamenané. To je fajn, proto ji vlastně čtu. Je mnohdy dost trefná.

Pod sněhem mi ale způsobilo v hlavě pár otazníků, které ne a ne vyhnat.

Musím říct, že mám většinou v příběhu oblíbeného hrdinu. Tady ani jednoho ze zúčastněných. Sestry i zbytek rodiny jsou tak nesympaticky vykreslené, že jsem se nedokázala ztotožnit, ani si oblíbit byť jen jedinou z postav.

Kristýna, která randí se ženáčem je na pěst a potřebovala by profackovat, především na konci, protože je jasný, že když nečekaně opustila rodinnou oslavu, všem musí být při čtení nad slunce jasné, že David na ní v tom baru nepočká, poněvadž tam nejspíš ani nebyl. Krista celou knihu přemýšlí nad tím přizdisráčem a on si to vůbec nezaslouží. Manipulace ženatým mužem, který se chce jen pobavit, je jak vystřižená z nějaké učebnice psychologie.
A co ta nadějná epizoda s Lumírem? Z toho jako nic nebude?

Olina je sice samostatná ženská, ale coby matka je na zabití. Oliver je malý vypočítavý hajzlík, co s ní manipuluje a potřeboval by na skautský tábor. A ona se nechá. Olina chce mít všechno cajk a nejlepší, jenže selhává ve výchově, což se jí nejspíš jednou vymstí. O mužích přemýšlí jako o zátěži a z jednoho nepovedeného vztahu usuzuje, že lepší je být navždy sama.

Blanka... už jenom to jméno! Typická kvočna bez vlastních zájmů a jediný její svět jsou děti a vaření. Chápu, s takovým manželem jako je Libor to asi jinak nejde, ale stejně mě štvala od začátku až do konce. Krom toho celá anabáze převozu všech dětí, sester a psa je hrozná. Koho to napadlo? To je už na začátku jasný, že se to nemůže obejít bez problémů. Nikdy bych nesedla do auta, kde budou všichni moji sourozenci se svými budoucími ratolestmi. Opravdu nikdy.
Navíc ten její postoj, že si u manžela vybojovala ještě třetí dítě a je za to šťastná... Jak jako?

Maminka. No já nevím. Ustrašená pani, která má problémy s organizací času a přemnoženýma kočkama, co nechce ani dětem vysvětlit, co se stalo mezi ní a otcem a proč se rozešli. I když má děti dospělé a ty chtějí samozřejmě vědět podrobnosti. Proč zůstávala s člověkem, který jí psychicky ubližoval? Kvůli dětem, samozřejmě. Ale stejně jí nerozumim.

Tatínek. Takového bych si za rámeček nedala. Otec, co se před rodinou zavírá po práci v pracovně. Aha.
Konečná scéna s kočkou mne uplně vykolejila. Nerozumím tomu.

Libor, Blančin manžel. Tak tady nemám už vůbec jasno. Podvádí Blanku nebo nepodvádí? Podle všech indicií ano, konec je ale příliš idylický na to, abych si řekla, jo, je to přizdisráč, podvádí rodinu. Nevim. Jeho apatie vůči Blance je mi ale nesympatická. A jeho celková nezúčastněnost mi lezla na nervy.

Děti. Tam nemám celkem co řešit, krom Olivera, který je výrazně nepříjemný, mi obě holčičky připadaly celkem v pohodě. Jasně, Fany má problém s jídlem, protože je tlustá, tady se ale spíš pozastavuju nad tím, že to nikomu nedochází. Navíc, ta scéna z Mekáče.... tss, tss, tss... Bětka je v klidu, tam nemám výhrady, ale ani výrazné sympatie. Miminko Filípka rozebírat nelze, ten je ještě moc malej na jakékoliv charakterové výtky. Pokud to ale s jeho rodinou bude pokračovat takhle dál, bude mít asi taky nějaký problémy.

Suma sumárum mám pocit, jako by Petra knížku zapomněla dopsat. Prostě se to muselo odevzdat, tak to utla v půlce. To mi nemůže dělat, takový věci...

Tak já nevim. Je to tím, že nemám děti? Proto mě ta knížka štve?
Napište mi o tom, jak zapůsobila na vás, kdo jste ji četl.

P.S. Vlastně tu jedno pozitivum mám... Obálka knihy ilustrovaná od Tomski & Polanski je skvostná!

16 komentářů:

  1. Ještě jsem nečetla, ale po tvém rozboru jsem tak zvědavá, že si ji asi co nejdřív seženu. (Ale radši v knihovně, než v knihkupectví. Přeci jenom ty nedotažené konce taky nejsou podle mého gusta.)

    OdpovědětVymazat
  2. Mně ta kniha dost zklamala. Popisuje rodinné banality, jako by psala článek "ze života" do Vlasty. Celou dobu jsem se nudila a čekala, kde konečně se projeví ta skvělá Soukupová. Typická knížka do vlaku, jen tak na ukrácení času.
    Zatím nejslabší, co jsem od autorky četla.
    P:S. a ten Oliver, ten mě vytáčel strašně. Dětí mám pět a něco o tom vím :-) .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéminánku, 5 dětí! To by vám ani to Blančino Volvo nestačilo. :D

      Vymazat
  3. Ja jsem se na knizku moc tesila a zhltla jsem ji asi na 3krat coz je pri dvou detech asi muj rekord:-)Tvuj rozbor knizky super jen prepsat do ctenarskyho deniku ;-)Takze moje postrehy: Blanka a jeji 3 dite myslim, ze byla stastna, ze ji bude mit nekdo bezmezne rad.Manzel moc nejevi zajem a starsi dcery uz si taky mysli svoje a tu jeji lasku uz asi moc neopetuji.
    Olina a Oliver- jo on je teda hajzlik, ale chapu, ze je nekdy jednodussi udelat vec jak to chce dite a ne rodic a je proste klid. Jen je tezky hledat ten balanc kdy jeste stat za svym a kdy povolit.
    Ten konec me taky prekvapil knizka mi prisla nedokoncena jako by mel byt jeste druhy dil. U prvni knizky PS K mori je nakonci dodatek jak kdo zil dal.
    U Zmizet v prvni povidce jak zmizel ten starsi bracha me doted zajima co se mu vlastne stalo? Unesl ho nekdo? Utekl? Zabil ho nekdo? Kam zmizel????

    Celkove mam jeji knizky moc rada libi se mi jeji styl psani a hlavne jak dokaze perfektne, ale zaroven jen tak mimochodem popsat verne ruzny osoby a situace. Jestli ji za 2 roky vyjde zase nova knizka tak ja ai ji urcite koupim. A jeste bych mohla doporucit od Radky Třeštíkové - To prší moře

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělý, Lenko! Dík za sdílení názoru na knihu!
      Knihy P.S. mám ráda, o tom žádná, číst je budu a těším se na další. Teď se chystám na Martu v roce vetřelce.
      Ve Zmizet jsem to s tím zmizelým bráchou zkousla, protože jsem si říkala, že prostě zmizel a nikdy nikdo se už nedozví proč. Ani rodiče, ani čtenář. To jsem brala. Ale Pod sněhem bych ocenila jako další díl :D.

      Vymazat
  4. Taky velké zklamání. Knížku jsem si koupila jako krácení času do vlaku a tak bych ji i zhodnotila. Pořád jsem čekala, kdy to nějak vyvrcholí a ono nic. Nezanechalo to ve mě žádný dojem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně je jenom líto, že nevim, jak to dopadlo :).

      Vymazat
  5. Četla jsem ji nedávno a taky se to teda ve mně pěkně mele ...
    Já mám k té Soukupové vyloženě ambivalentní vztah - na jednu stranu mě děsně baví a na každou novou knížku se moc těším - mám ráda ten její úsečný a věcný vypravěčský styl bez zbytečných kudrlinek i témata, která si vybírá, na druhou stranu mě ale pokaždé něčím děsně vytočí ...
    Taky nemám ráda otevřené konce a mám to nastavené podobně jako Ty - myslím, že fantazii mám v pořádku a že mi pracuje celkem dobře, ale u filmů a knih prostě chci vědět, na čem jsem, v tom jsem trapná konzerva ...
    A oblíbené postavy u Soukupové taky většinou nemám, ono to podle mě u ní ani dost dobře nejde ... ona jde prostě až na dřeň a je těžké si oblíbit někoho vyloženě nesympatického, to je vlastně asi v přímém rozporu ...
    V Pod sněhem mě teda ty konfrontace tří sester docela bavily (ty každodenní situace a banality umí napsat fakt čtivě, to se musí nechat) a ty maminčiny pasáže vlastně taky, i když ten její trpitelský přístup je mi bytostně cizí ...
    Nejvíc se mi od Soukupové líbilo K moři a Zmizet, z těch jsem si fakt sedla na prdel - zato Marta v roce vetřelce mě děsně štvala, no sr... by asi bylo přesnější :-)) Hlavně teda ta hlavní hrdinka, tak jsem zvědavá, co pak na ni budeš říkat ... protože jestli Tě v Pod sněhem rozčilovala Kristýna, tak z Marty polezeš po zdi, to je totiž neskutečná kráva :-))

    P.S. Já mám teda doma jeden "kousek" a musím říct, že třeba Blanka mi nelezla na nervy tak, jako asi Tobě - pár takových mamin ze svého okolí znám a mám pro ně pochopení. Ve své podstatě to nejsou špatné holky, většinou to myslí dobře, ale známe to - Cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly :-))
    Každopádně to, jestli máš nebo nemáš děti s tím naštváním podle mě nesouvisí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neříkej! Fakt je ta Marta taková blbka? No naštěstí tu knihu neměli v elektronické podobě, tak jsem si nakonec koupila K moři a to se mi líbí moc.
      Jsem ráda, že moje nervozita z Blanky není dána mojí bezdětností, nerada bych se stala nechápavou a necitlivou :)))).

      Vymazat
    2. Fakt jo! :-) Je mi jasné, že je můj názor subjektivní a někomu mohla být Marta sympatická, ale pro mě to byla jedna z nejpříšernějších literárních hrdinek, o kterých jsem kdy četla ... Měla jsem chuť jí nafackovat, ať se probere, skoro každou druhou stránku ...

      Vymazat
  6. Styl psaní, děj. Za mě velká jedna.
    Ale možná proto, že jsem si uvědomila, že v každé rodině jsou nějaké problémy. A já mám pořád pocit, že je to jenom u nás.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ten pocit můžeš klidně rychle opustit, protože problémy má každá rodina. Ještě jsem rodinu bez problémů nezažila :).

      Vymazat
  7. Mě ta kniha neskutečně nadchla. Mám totiž ráda příběhy, které někde začnou a kdekoli jinde zase zmizí, asi profesionální deformace, že seriál se takhle psát nesmí. Věrohodné postavy, většina z nich je na první pohled na pár facek, na druhý pohled bych je pohladila. Nejde to napsat líp :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, že je to skvěle napsaný, jinak by mne to tak nerozčilovalo :))). Ale aspoň trošinkůůůů bych potřebovala vědět, jak to dopadlo :D.

      Vymazat
  8. Kniha je skvělá, prostě ze života. Přesně tak to je, žádné kompromisy, žádná vítězství, žije se, jak si kdo prosadí, nebo jak se kdo nechá vláčet, hlavně že si to každý v hlavě bezchybně zdůvodní, jak dobře je mu, ač v balastu. PS. Mám dvě sestry. Smála jsem se u čtení. Hodně.

    OdpovědětVymazat