pondělí 8. června 2015

Za trvanlivost ručím!

Přátelé, musím si ublognout, jinak to nejde. Po blogu se mi stýská, nebudu nic zastírat. Ale hlavně pro vás mám něco nového.

Nejdřív musím konstatovat, že už konečně (!) nemáme krabice doma po zemi, ale ve čtvrtek jsme ve třech proměnili celou jednu dlouhou zeď v obýváku v policový ráj. První krok je za námi. A protože jsem magor, tyhle police se všemi věcmi ještě zakryjeme roletami, aby mě nerozčilovalo, že je všechen ten můj kreativní bordel vidět. Zatím sbírám fotky a až bude hotovo i s maskovacím systémem, pěkně se pochlubím, to dá rozum.

Dnes, tj. v pondělí, čekáme podlaháře, aby toho nebylo málo. Dvě místnosti, (opět) konečně, zbavíme stoletých nalepených koberců (nechápu význam lepení koberců na holou podlahu), které vystřídají plovoucí podlahy. Anžto jsme v pronájmu, moc jsme si vybírat nemohli, kdyby bylo na mě, byla by podlaha dřevěná, takhle bude laminátová, ale stejně jsem za to hrozně ráda. A protože se jedná i o ložnici, kde máme oblečení, budu nucená vyklidit skříně, aby se s nima mohlo hýbat a na to se fakt těšim. Konečně (potřetí a naposledy) budu mít důvod si v těch skříních udělat opravdu pořádek...

Též jsem minulý týden prolomila psychický blok z bazénu a zašla si zaplavat. Máme padesátku bazén asi pět minut pěšky (možná ani to ne) od baráku, takže by si člověk myslel, že budu chodit plavat aspoň třikrát denně, ale to bych nebyla já, abych si po slavnostním otevření bazénu před rokem a půl neřekla, že vlastně po letech plavání v centru Prahy je na čase s tím plaváním přestat. Neptejte se. Za ten rok a půl (no, možná je to dokonce i dýl od toho otevření) jsem si v hlavě vyčarovala utkvělou představu, že tam maj zimu a že nepřežiju přechod od sprch do bazénu. A v tom jsem žila, skálopevně přesvědčená, že tak to prostě je.

V úterý jsem zjistila, že to je blbost. Chvála bohu přírodě!

Takže tu máme sportovní vsuvku, zmínku o výrazných změnách v našem bydlišti a nakonec to nové, protože léto je na krku a tohle je ideální čas pro čerstvé vitamíny všeho druhu.

Já vám můžu nabídnout ty papírové. Za trvanlivost ručím!

Druhá část Kolekce Nicaragua je hotová... A ovocná.

Nálepky.

O využitelnosti nálepek není sporu, Rosa M. z nich ušila girlandu, Na kopečku si z nich udělali magnetky a já je lepím prostě všude. Tečka.


Pohlednice.

Pohlednice jsou na kartonu s ještě o fous větší gramáží než měly ptačí pohlednice. Nabalte je dětem na letní tábor a donuťte je zase začít psát pohledy, protože není nad to, když člověk dostane psaní typu: "Mám se dobře, vaří tu dobře." V případě hodně divokého tábora ještě možná nebude chybět věta "Už jsme měli diskotéku." Ano, tušíte správně, jsou to úryvky z mých táborových a školopřírodových listů... 

Plakát.

Plakát je taky s vyšší gramáží než mají ptáci. Akorát to trošku v tiskárně přehnali a ten papír se skoro nedá srolovat. Ale co, aspoň dýl vydrží.


No a když půjde všechno podle plánu, třetí a poslední částí Kolekce N. budou květiny/rostliny.
Moc zdravím a mávám!

P.S. Všechno tohle najdete na známých adresách: Fler, ArtBe, Etsy. Nebo stačí napsat na mail nebo na Facebook.

11 komentářů:

  1. Jej, asi vím, o jaký bazén se jedná =D. Chystáme se tam, prý tam není moc lidí, platí se za strávenou minutu a není to moc drahý..respektive konečně bazén, ve kterém si člověk i zaplave, pěkně svým tempem, bez zbytečných překážek (rouměj kopy lidí) v cestě =). Je to tak? ;)

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D A to říkal kdo, že tam není moc lidí?
      Já teda plavu sportovně, žádná paní radová, pěkně brýle na oči a hlavu pod vodu, ale i v těch řadách vyhrazených pro sportovní plavání bývá občas dost nával. O té části pro klasické cachtání ani nemluvím... Ale nevím, jak večer, je možné, že to bývá lepší.
      Ano, platí se za minutu a ještě výhodnější je koupit si permanentku a čerpat z ní postupně, to je pak, myslím ještě o půlku levnější.

      Vymazat
  2. hihi, ublognout, to je super slovo! Koukám na ty fotky, to bude srdcová záležitost - tys tam dala názvy španělsky, nádhera!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No holka, ale říkám si, jestli ty názvy mám fakt uplně správně nejsprávněji... Třeba u těch banánů si teda jistá nejsem. Mám pocit, že těm žlutým říkaj bananas a zeleným na vaření plátanos. :) Ale můžem klidně prohlásit, že zelené na vaření třeba dozrály do žluta nebo tak něco :).

      Vymazat
  3. Krása!!!
    A moc se těším na třetí část kolekce Nicaragua, jupíííí! :-)
    P.S. Já teda plavu právě jako paní radová a když nevidím na dno, po pár tempech mohutně panikařím, takže rybníky, přehrady, zatopené lomy a jiné přírodní kúpaliská jsou pro mě tabu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní radová je naprosto v pořádku, každý ať plave, jak má rád, to je jasná věc. Mě nebaví plavat pomalu, musím se v bazénu uhonit a vyplyvnout duši :). Tak chodím do rychlejších pruhů a snažím se uniknout pravým plavcům ;).
      Na třetí část NK se obzvlášť těším! A děkuju!

      Vymazat
    2. Jo a jinak, já teda panikařím v hluboké vodě taky. Člověk nikdy neví, že? Jak nevidím po sebe, tak čekám vodníka a nebo žraloka a nebo něco jiného, strašně slizkého a divokého :))).

      Vymazat
    3. No přesně! :-))
      Mě právě děsí ta temnota a neznámý svět ... jednou jsem se takhle málem utopila na Vranovské přehradě a na břehu jsem to pak rozdýchávala ještě dlouho ... od té doby raději plavu jen ve vykachličkovaných hloubkách :-)

      Vymazat
    4. Jéžiši! VYPLIVNOUT
      !!!!

      Vymazat
  4. Krásný!
    Mně se hrozně líběj ty banány.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Banány jsou můj nejoblíbenější obrázek z téhle série :).

      Vymazat