pondělí 29. června 2015

Na hromádce

"To je skvělý, tenhle tvůj přístup! O tom bys měla napsat článek na blog..." řekla mi kamarádka, když jsem (s povzdechem) konstatovala, že nové látky z naší oblíbené metráže, jakkoliv jsou pěkné, nekoupím, dokud nespotřebuju ty, co mám doma. (Nemám tam těch čárek v souvětí nějak moc?)

No já nevím. To, že nehromadím látky, ještě neznamená, že nehromadím něco jiného, žeano. Rozhlížím se kolem sebe doma. Čeho mám moc? Oblečení to není. Knihy se snažím kupovat jenom ty, do kterých jsem se opravdu zamilovala, zbytek si můžu půjčit. Ledničku většinou před dalším nákupem vyjíme, šampon mám taky jenom jeden, krém na obličej též. Boty. Bot mám míň, než moje mamka, ale víc, než skutečně nosím. To je pravda. Většinu pokojových kytek jsem rozdala. Gumičky do vlasů, které jsem dříve prokazatelně shromažďovala, jsem darovala. Mám hodně sypaných čajů, ale ty spotřebovávám. To se nepočítá.

Že by fakt nic? Tomu se nechce ani věřit.

Už jsem si o sobě skoro začínala myslet, že jsem převlečený Gándhí. A pak se to stalo. V pátek jsem se rozhodla, že vyklidím naši špajzku, rozuměj - skříňku a nestačila jsem se divit...

... jeden mlýnek s pepřem ještě z dovolené ze Španělska před X lety. Druhý mlýnek s pepřem. Neotevřený. Sáček s pepřem. Zcela nová krabička s pepřem. Na jídelním stole uplně plný mlýnek. Na pepř, samozřejmě. A všechny pepře ty samé, barevné.

A je to venku. Hromadím!

Pepře.

A já si myslela, že to bude něco zajímavějšího! Omlouvám se...