čtvrtek 7. května 2015

Vším, čím jsem byla, byla jsem ráda

To se tak stává, že když máte nevhodnou střední školu a ještě se nedostanete na vysokou, musíte začít dělat kompromisy, práci nevyjímaje.

Stalo se to i mně. To jsem se neúspěšně pokusila dostat na pár vysokých výtvarných škol a chtě-nechtě musela jít hledat práci, abych našim mohla přispět na nájem.

Pozice první - prodavačka akvarijních rybiček (Děčín)

Se nesmějte, to bylo náhodou dobrý. V Děčíně, kde jsem tehdy žila, byl dvoupatrový Zoo-shop, který měl v přízemí speciální sekci s akvarijníma rybičkama. Bylo tam asi padesát nádrží, které musely denně vypadat jako ze škatulky. Postupem času jsem se naučila všechny rybičky znát i v latině, dala jim mazlivý jména a byla schopná z dvousethlavého hejna neonek vylovit přesně ty, na které si zákazník ukázal.

To dělali hlavně Němci. Chtěli přesně tu jednu konkrétní rybu a bylo jim uplně šumák, jak dlouhou dobu strávíte zběsilým lovením mokří až na zadku.

Pak jsem se hlásila znova na vysokou a tak mě vyhodili.

Pozice druhá - krupiérka v kasinu (Teplice, Brno)

Ne, nedělám si prdel. Skoro šest let jsem hrála profesionálně ruletu a karty. Z toho čtyři roky na pozici inspektorky. To je člověk, který dává pozor na hru na stole a na krupiéra, který hru vede.
Co jsem se naučila? Tak kromě těch hazardních her, které bych stále ještě odehrála i poslepu, jsem se naučila vražedně rychle počítat. To se muselo. Výhry se počítaly z hlavy. Žádný kalkulačky.
Taky jsem se naučila udržet stojický klid ve chvíli, kdy mi letěl kolem hlavy popelník nebo židle. (Někteří hráči, zejména ti, co prohrávali, bývali dost na nervy. Nevim proč, ehm.)
Naučila jsem se nevšímat si lidí, co mi přáli smrt a celé mojí rodině včetně.

Byl to zvláštní život, žilo se v noci, pak se z přemíry napětí chodilo po práci pít. Poznala jsem hodně divných lidí, hrála ruletu s posledními mohykány kauzy LTO než je pozavírali a nebo pozabíjeli. Měla jsem u spánku revolver. Nůž pod krkem. Rukama mi prošly miliony. Nevím, do jaké míry to na mně zanechalo následky, ale je pravda, že se málo čeho doopravdy bojím.

Pozice třetí - asistentka marketingového ředitele (Brno)

To jsem si tak řekla, že dost bylo kasina, že je to na palici a rozhodla se jít pracovat normálně. Žádná praxe, v CV zmínka o kasinu... Kdo vás asi tak zaměstná? Skoro nikdo, to vám garantuju. Ani ty desítky přesně nalovených neonek mi nepomohly. A spadnout s platem o polovinu, protože v kasinu se platí dobře, nějak vás uplatit za ty pracovní podmínky musí, to taky nebyla příjemná představa. Ale pořád mi byla moje duševní pohoda milejší.
Prošla jsem mnoha marnými pohovory ("Co umíte?" "Počítat v pěti jazycích a hrát poker, milá paní...") a nakonec se dostala až do Student Agency, kde jsem se nějak zalíbila či co a místo na pozici prodejce letenek, o kterou jsem měla zájem, jsem se ocitla v kanceláři s Radimem Jančurou, jeho zástupkyní a naprosto šíleným, leč velmi schopným, marketinovým ředitelem Reném Libišem.

Vydržela jsem tam rok a půl, hodně se naučila o marketingu, o rozhlasových reklamách, o cenách... Teď už je SA uplně jinde, ale tenkrát, před více než deseti lety, to byl velký mazec a divočina. Jsem pyšná, že jsem stála "u zrodu" žlutých autobusů, přesvědčovala obchodníky s reklamou, že to má budoucnost a že nám mají dát speciální cenu za reklamní spot v hlavním čase, že jsme vymýšleli časopis do autobusu a že mojí velkou kamarádkou byla tehdy ředitelka "žluté linky".

Pozice čtvrtá - recepční (Praha)

Jsem z Brna v Praze a moc chci pracovat, abych měla na nájem. Z Brna jsem odešla, jak jinak, kvůli klukovi a jak jinak, byl to uplnej magor, dali jsme tomu 9 měsíců a já jsem pak v porodních bolestech utekla. Ale mám konečně praxi a pozice ve Student Agency mi otevírá dveře...
Jako první zkouším být recepční v malé luxusní developerské společnosti. Vařím kafe, objednávám kancelářské potřeby, chodím na poštu, otevírám dvěře, tisknu smlouvy. Za tři měsíce toho mám po krk a odcházím.

Pozice pátá - sekretářka, fakturantka

Tohle byla prima pozice v tiskárně, ale na depresivním místě a s nedostatkem práce. Brzo ráno jsem připravila řidičovi objednávky knih a map do obchodů, přichystala mu papíry, pokecali jsme spolu, zasmáli se a on odjel. Dopoledne jsem fakturovala a odpoledne už se nudila a čekala, až řidič přijede a přiveze dodáky. Adios.

Pozice šestá - webmaster

V tuhle chvíli už jsem bohapustý fluktuant, ale přijali mě do státní správy a já nastoupila na pozici webmasterky, tedy té, co spravuje webové stránky, v jedné organizaci spadající pod Ministerstvo životního prostředí. Původně jsem chtěla být sekretářkou ředitele, ale nebyla jsem vhodná a nabídli mi práci s webem. To se po čase ukázalo jako velmi perspektivní.
Práce nebylo dost, ale měla jsem hodně času naučit se ve volných chvílích HTML a CSS. Později se ukázalo, že to bylo výborné trávení volných chvil, zatímco ostatní kouřili na balkoně.
Na procesy ve státní správě nikdy nezapomenu.

Pozice sedmá - webový designer, grafik a kodér

Když už jsem toho uměla dost a měla na krku (tentokrát naštěstí) pomyslný nůž za to, že musím pro udržení pozice vystudovat vysokou školu (poněvadž státní správa vyžaduje vysokoškoláky, ať už to dává smysl nebo ne), nechala jsem si změnit úvazek na poloviční a šla se ucházet o místo v soukromé firmě. To místo jsem dostala a začala vydělávat opravdu hodně, protože s občasnými webovými kšefty mimo a s polovičním úvazkem navíc, jsem se měla věru dobře.

Začala éra mužského kolektivu, ajťáckých mejdanů a vůbec celkově to bylo hrozně fajn. Do dneška jsou někteří kolegové z té doby mými dobrými kamarády.

Jenže ta bezva firma se jaksi rozpadla na prvočísla a já musela odtáhnout s odstupným, ačkoliv tentokrát jsem vážně nechtěla.

Pozice osmá - webový designer

Poslední záchvěv normální kancelářské práce od-do. Tam mě ulovil můj manžel a já jsem šla po necelém roce pracovat k němu do firmy, pracovala jsem z domova a tak to už zůstalo.
Nakonec se ukázalo, že mne jako kodéra a grafika nevyužije a já jsem si prožila ty osudné dva roky přemýšlením, co budu jako dělat. Mezi tím jsem se ale naučila dva nové jazyky a přečetla spoustu knížek. Poznala, že mě baví pilates a běhání, znova to zkusila (marně) na vysokou, až došlo na

pozici devátou - výtvarník

Tuhle pozici bych si ráda udržela. To je to, co mě baví a motivuje. Končím s fluktuanstvím, jsem seriózně a tvrdě pracující... výtvarnice.




20 komentářů:

  1. Marki, smekám. O práci v kasinu jsem kdysi četla, tak mě to nepřekvapilo. Vážně dobrá, ale nikdy nevíme, kdy se nám něco z toho hodí později. Aspoň tak nějak to bylo u mně, jen v mých případech šlo o zájmy, profesní životopis byl docela uhlazený a táhla se ním jasná linka, kam jsem spěla, že jsem toho dosáhla.
    Radima Jančuru jsem poznala v době, kdy sám organizoval au-pair pobyty. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U Jančury jsem se marně pokoušela o pizici au-pair v době před prodavačkou rybiček. Jenže jsem měla uplně nesmyslný požadavky, jako například jedině Londýn a jenom půl roku. Takže to nevyšlo. :)
      Smekat netřeba, prostě jsem se plácala a potřebovala peníze na jídlo a střechu nad hlavou.

      Vymazat
  2. Wow...Krupiérka fakt jo? :)
    Tak pokud je výtvarnice devátá, tak to je jasné znamení (viz předchozí článek)...ale myslím, že zkušenosti ze všech profesí se určitě hodí. Já už si taky zkusila ledacos a za všechno jsem vděčná. Sice vysokou školu mám (stavební dopravní), dost mě bavila a taky mi to šlo tak nějak samo, ale po vysoké to přišlo - zjištění, že bych se radši věnovala něčemu jinýmu, víc kreativnějšímu... A tak jsem "rozpolcená" osobnost. Někdy mám těžké nohy, co mě drží na zemi, někdy zase lehkou hlavu a lítám v oblacích. Jak to bude dál, se uvidí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se třeba ještě nějak vyvrbí. Když se člověk vyloženě nerochní v pozici trpitele a sebeobětovače, tak se to podle mě dřív nebo později srovná.

      Vymazat
  3. Tak nech ti to konecne prinesie to co chces.... Okrem tych "exotickych" pracovnych poziciach sme na tom skoro podobne. Ale rozoberat to tu nebudem... A mam trochu viac ... Ked mi niekto nadelil do hlavy tolko myslienok preco mi nenadelil aj sposob ich realizovania? Drzim prsty

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jano, díky, to byla dobrá škola, aspoň vím, že se o sebe umím postarat :).

      Vymazat
  4. No ty kokos! Drsna holka! Myslim, ze krupierka by vydala na knihu nebo film. Napis scenar....to jsi jeste urcite nedelala:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kokos :D. Na knihu by to bylo, ale nejsem si jistá, jestli bych se v těch vzpomínkách chtěla hrabat.
      Nestuduje se na scénáře speciální obor na FAMU? Obávám se, že to bych fakt nedala :)))). A víme, jak to s těma vysokýma školama mám :D.

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Střelec. Krystalicky čistý :D.
      P.S. <3 <3 <3

      Vymazat
  6. Wow, no prošla sis hodně pozicemi a dost různorodými..smekám za to, že jsi to nikdy nevzdala! A nejdůležitější na tom je, že ses propracovala k tomu, co tě baví =)

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to je slušný výčet, ale aspoň jsi to měla pestrý. A na kasino jsi to vydržela dost dlouho! Moje kamarádka z Brna tam taky pracovala, ale právě z důvodů, o kterých se zmiňuješ, to vzdala dost rychle. Ovšem měla třikrát takový prachy než já v advokátní kanceláři :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kasino jsem vydržela dýl, než jsem chtěla. A naprosto tupá, ho opustila, zbylých X dalších tupých lidí tam zůstalo :D

      Vymazat
  8. Rybicky a webdesigner su fajn. To by ma bavilo, aj ked v oboch oblastiach sa mam este vela ucit :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Web design máš hned, ale ty rybičky, to se jen tak někdo nenaučí :D

      Vymazat
  9. Páni, to je upřímná zpověď!! Smekám!!! A opravdu všechno, co Tě nezabije, tak posílí, viď?
    Taky mám v CV pár zajímavých zářezů.... a paradoxů.
    A ačkoliv vysokou mám, znám spoustu úspěšných lidí bez vejšky.
    Největší štěstí je najít to, co Tě baví!!! Tak se drž :)
    Kat....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, to je moje životní motto a fakt to sedí, protože nabrané zkušenosti už mi nikdo nevezme :).
      Díky Katko! :)

      Vymazat
  10. Jé, ale já se v tom hodně vidím, sice jsem se dostala na architekturu, s odřenýma ušima tam dokončila bakaláře, ale prostě mě to vždycky táhlo trochu jinam, i to životní tempo mám takové své a tak se pomalu ale jistě ubírám tím svým směrem a občas si připadám dost ztraceně, ale občas mám pocit, že tohle všechno jsem konečně já :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to všechno totiž má nějaký smysl, Marinko. Já tomu teda věřím :). Nic se neděje jenom tak ;).

      Vymazat