středa 1. dubna 2015

Huis van Alijn, muzeum belgického životního stylu

Životní styl Belgie, tak jak se vyvíjel během minulého století. Na to jsem byla vážně zvědavá. Jak oni to tak asi měli, zatímco my jsme se potáceli ode zdi ke zdi za želenou oponou a zvědavě nakukovali do Tuzexů.

Řekla bych, že startovací čára, kterou byl začátek 20. století, byla rovnocenná. Strašidelné porcelánové panenky a obchody s koloniálním zbožím, či krásné lékárny jsme měli taky. O něco později se už ale začaly projevovat jisté rozdíly.





Zdá se, že rozkládací dětská židlička má delší tradici než jsem si myslela. Docela by mne zajímalo, kdo ji vymyslel, protože takovou, ale ve světlé barvě, pamatuju ze svého dětství a to jsem se, pěkně prosím, opravdu nenarodila ve dvacátých letech...

Kuchyňky se v čase taky moc nezměnily...

...ale je fakt, že takhle vymazlenou jsem ji vážně neměla a o mini pečivu jsem si ani nedovolila snít.

Pak nás ale Belgie začala dost rychle předbíhat, i když jsme se trochu vzepjali během Expa 58, ale dál už to bylo krapet smutné a Belgie až do osmdesátých let rozhodně měla domácnosti vybaveny pestřeji.  (A my jsme si zalezli kutit na chaty a chalupy.)

Belgická domácnost v padesátých letech. Polohovatelné police, telka, 

... rotoped! (Ať už byla jeho stabilita jakákoliv.)


Moc pěkné byly 3D diapozitivy z Expa 58, které ovšem ve 3D vyfotit neumím, tak to máte dvojrozměrné.

Šedesátá léta. Stejnou váhu si pamatuju taky a ani ty domácí zástěry se moc nelišily.

Umakartový nábytek jsem si též prožila. Strašně studené a tvrdé židle. Stolky, které vypadaly extra hnusně, když se ošoupaly. Časté vybavení čekáren u lékařů.

Ovšem myslím, že o takové pračce si česká hospodyně mohla nechat jenom zdát. A to vedle je možná sušička. Kdo ví, ať mi napoví.

Oranžová sedmdesátá...

... a s ní jablíčková dóza, kterou měly snad všechny moje kamarádky, ale nás doma se nenacházela. A ani "lávová" lampa, co mi čouhá tady vlevo dole.

Následovala ovšem osmdesátá léta a to byl, zdá se, průšvih nejen u nás...


Barevný, ale nevkusný, ne? No dobře, odpadkový koš Coca Cola bych možná brala.
Hodně mě pobavila sekce (asi začátek 20. století) na podporu fertility nebo já nevim, co to bylo za kampaň, každopádně pohlednice s kupou dětí byly nejspíš dost v módě. Možná se dávaly novomanželům? Těžko říct, vlámsky neumim a s anglickými popisky se tam nějak neobtěžovali.


Hodný pán co pěstuje a rozdává děti? Nebo je snad dokonce PRODÁVÁ???

No tak nevím, na obrázku je napsáno "Semínko z postelového dřeva" (kdyžtak mě opravte), což mi přijde tedy opravdu hodně vtipný. Takhle nenápadně uměly "vznik" dítěte popsat snad jen cudná předválečná léta.

A některé dětičky vypadaly jako ze sirotčince slečny Peregrinové (doporučuji přečíst, milý příběh).



A tady, nenechte se zmýlit, nejde o osamělé dívky na vdávání, ale o školní tablo.

Ty dvě nevěsty mi připadají trochu provokativní, to by v současné době možná v jistých zemí vůbec neprošlo. Ehm.

Takže tolik k zajímavému muzeu belgického životního stylu v Ghentu. Vstupné 6 Euro. Nejsem si jistá, jestli u nás něco takového máme, jestli jo, sem s adresou!

12 komentářů:

  1. Někdy mám pocit, že ten náskok těchto zemí už nedohoníme nikdy. Ale abych nekřivdila, snaha už je, jenomže problém je v tom, že naše generace to má ještě pořád v genech, ale snad naše děti už budou přemýšlet a hlavně jednat jinak. Dvacátý léta mám strašně ráda, podle mě byly v mnoha ohledech nejlepší. Alespoň z pohledu architektury to bylo hodně zajímavé. No a jelikož jsem skoro stejný (nebo úplně) ročník jako ty, tu jídelní židličku jsem měla taky! SVětlou :-) Škoda, že skončila ve špatných rukou, chtěla jsem si renovovat pro kluky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co nějaký bazar? Ta židlička bude určitě někde k dostání... :)

      Vymazat
  2. četlas i druhý díl sirotčince?:)
    díky za sdílení. skoro mám pocit, že jsem si od kapesníků a zlobivých dětí odskočila do můzéa. A ta nastavitelná polička, tu bych si teda moc přála domů. Aspoň třikrát!
    my si pekli dortíčky na pískovišti mezi dvěma ooobříma panelákama. když mi byly čtyři, odstěhovali jsme se víc ven, to nás pak zajímaly jen stromy, les a berounka...(a doma velikej růžovej bárbíní dům, co se dal složit do kufru)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, četla jsem i druhý díl a těším se na třetí a taky se těším, až to zfilmuje milovaný Tim Burton, který na to koupil práva :).
      Mezi panelákama jsem si později hrála taky a mělo to svoje čaro. Náhodou, vzpomínám na to ráda. Třeba, jak mi zůstala holinka v čerstvém betonu a já musela domu v ponožkách :D.

      Vymazat
  3. cheche a ty rozmnožovací pohlednice, to musím ukázat manželovi:)

    OdpovědětVymazat
  4. A posezení na nádvoří v muzejní kavárně taky proběhlo? Nebo na to ještě není počasí? Atmosféra dávných časů...
    A v Design museum už jsi taky byla? Doporučuju.
    P.S. vlámské popisky ti klidně přeložím, jestli je máš vyfocené :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Posezení neproběhlo, byla strašlivá zima a vítr. V Design muzeu jsem byla a bylo bezva. Článek připraven ;)
      Popisky jsem si nefotila, nějak jsem nepředpokládala, že se přihlásí někdo s vlámštinou. Smekám a děkuju za nabídku. Tak snad jindy :).

      Vymazat
  5. Tak tohle muzeum mi uteklo! Musím příště napravit! Myslela jsem že jsi byla v Design muzeu - to je taky super!
    Pán co prodává děti pobavil :-D Tady se neříká, že děti nosí čáp, nýbrž že se chlapci rodí v zelí ;-) a děvčata v růžích. Tak je ujo kropí aby byla bohatší "úroda" :-) Poznámka bez humoru: jestli je to z 20. letech, tak si to vysvětluju jako kampaň, že je potřeba po první světové válce narození chlapců...
    A děvčata nejsou za nevěsty ve škole ale byly u biřmování a obrazně se "oddaly Ježíši".
    Jiný kraj, jiný mrav ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporučuju! Je to nedaleko toho Muzea Designu, kde jsem (samozřejmě) byla taky, hi hi.
      Děkuju za osvětlení toho pána s klukama v zelí, teď mi to dává smysl! No a holky á la nevěsty... na svojí obranu musím říct, že to bylo v instalaci věnované škole, popisky opět jen vlámské a tak jsem si domýšlela, co se dalo :D. Biřmování by mne, jářku, nenapadlo :D. Děkuju, děkuju! Příště beru slovník, haha!

      Vymazat
  6. Podobně zaměřené Geffrye muzeum jsme navštívili v Londýně. V historii šli trošku hloubš, k tomu takové ty dětské interaktivní panely, kterými já nikdy nepohrdnu a vstup zadarmiko, což v Londýně taková rarita není, ale čecháčka potěšilo :-) Hezký den. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem kousek od toho londýnského před čtyřmi lety pár dní bydlela a nebyla jsem se tam podívat!!! Nechápu.... Tak příště... :)

      Vymazat