pondělí 23. března 2015

Razítkový workshop ve Francii

Razítkovou dílnu/workshop v Meyrargues jsem si hodně užila. I přes tu jazykovou bariéru, protože sice většinou francouzsky rozumím, ale mluvit jsem se radši moc neodvažovala (až na pár výjimek pod vlivem vína). Trpím klasickou potřebou puntičkářů muvit cizím jazykem plynně. Nejblbější potřeba ever.

A anglicky Francouzi mluví hodně neradi. (Že by puntičkáři?)

Naštěstí byla vždycky po ruce Věra a Zdena, které překládaly a za to jim patří obrovský dík.

Workshopy byly tři, ve středu, v pátek a v sobotu, ve společenském centru v městečku Meyrargues. Původně jsem si myslela, že půjde jen o workshopy pro Čechy, ale nebylo tomu tak a jsem za to moc ráda. Všechny rodiny byly buď smíšené a nebo čistě francouzské.


Holčičky Lili a Louisa byly na všech třech dílnách a byly tak šikovné, že mi spadla brada. Naprosto propadly výšivce a z posledního kurzu už si každá nesla svůj vlastní kousek vyšívaného oblečení.


Jacques je výtvarník a grafik, ale Milanama nepohrdnul ani náhodou. Naopak, myslím, že ho dost bavili.



U příležitosti blížících se Velikonoc jsem připravila sváteční motivy na šablony a vyzbrojila se i prázdnými blahopřáními, abychom si v sobotu s dětma společně natiskli velikonoční pozdravy, ale nakonec se ukázalo, že samotný proces výroby razítka je naprosto a bezkonkurenčně TO ONO. Česká profi rydla slavila úspěch a není se co divit, protože tyhle nástroje nemají nikde konkurenci. Gumy Milan se staly milované stejně jako u nás a způsobily nevídanou zvědavost, kde by se tak daly koupit. (Doporučovala jsem jako obvykle papírnictví pana Novotného na pražské Biskupcově ulici, ale nesetkalo se to s takovým nadšením jako v Praze.)



"Maminko, miluju tě hrozně moc, miluju tě z celého srdce a vždycky tě budu milovat."
Co na to říct? Jen setřít slzu, vysmrkat se a pochválit holčičku, že je nejšikovnější.

Velký milovník rytí. Alexis.




A nakonec jsme si udělali malou výstavku hotových velikonočních přání. Tady je dost jasně vidět, že to rytí do gumy prostě zvítězilo nad dekorováním papíru. Moc těch přání nebylo, zato razítek si děcka domu nesla celý raneček.





Po posledním workshopu jsme měli všichni společně svačino-večeři. Úžasnou. Quiche, sýry, olivy, citronový koláč... To, že si z Francie vezu domu především dobroty, není žádná náhoda.






Bylo to po všech stránkách hrozně milé a obohacující setkání. Je hodně zajímavé poznávat jiný národ a jinou kulturu nejen jako turista. Mít to privilegium nahlédnout do soukromí, společně jíst, poslouchat o čem se spolu baví, co je trápí, baví a štve, je k nezaplacení.

4 komentáře:

  1. Velmi děkujeme za skvělé workshopy ♡ Všem se to moc líbilo! Výroba razítek je super zábava pro děti a skvělý relax pro dospělé :-)
    Jsem moc ráda že vám u nás v Provence líbilo, užily jste si výletování i když počasí bylo spíš aprílové než jarní a vám samotným pobyt něco přinesl.
    Štastnou cestu domů!
    Zdena
    PS: všechny fotky z dílen budou na Facebooku asociace a já přidám povídání na mém blogu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! :) <3 (sakra, jak děláš to srdce???)

      Vymazat