pondělí 9. března 2015

Pohyb, pohyb!

Tak jsem se kousla a o víkendu si zaběhala své první dva letošní kilometry (a doufám, že ne poslední)... Dva "blbý" kiláky bez oddychu. U Kocábovic baráku už jsem měla hodně nutkavou potřebu se svalit do křoví. Zdálo se, že vypustím svoji černou duši. Jedno rameno mě píchalo jak čert. Plíce pálily. Stehna tuhla. Tváře hořely.

Dva kilometry. Příště budou tři.

Ale to se musí vydržet. Prvních pár dní to je to vždycky na houby. Jenom nepolevit.


Těsně po akci... Martinova čepice a šátek kolem krku, protože jsem cimprlich. Jako modelka sice nevypadám, ale čert to vem. Na louce a v lesíku se to ztratí.
Než se to zlomí, budu vzpomínat na časy, kdy jsem si byla obden zaběhat deset kiláků. Už sice nevím, jak jsem to tenkrát dokázala, ale budu doufat, že si za mne vzpomene tělo.

Pohybu jsem přišla na chuť poměrně pozdě. Někdy kolem třicítky. Když jsem byla malá, chodila jsem akorát do kroužku "gymnastiky" do školní tělocvičny u nás na sídlišti a měla kolo, se kterým jsme jezdily s děckama kolem baráku (a kdo měl SOBI 20, byl nejvíc, ale to já neměla). Rodičové mne vybavili spíše humanitním směrem a zatím, co jsem znala z paměti jména všech řeckých bohů, ve škole psala výstavní slohovky, přečetla všechnu povinnou četbu (a napsala k ní referáty), tak v tělocviku jsem byla jedna z nejhorších a nejzoufalejších dětí. Jak já jsem záviděla svojí oblíbené spolužačce, že běhá nejrychleji ze všech děvčat, že umí házet a že se o ní perou kapitáni při vybíjený (mě nikdo nechtěl).

O to pak ve třiceti byla moje vášeň pro sport intenzivnější. Během pár let se ze mne stala militantní "sportovkyně" (ale ty řecké bohy jsem naštěstí nezapomněla). Každý den nějaký sport, v létě i dvoufázově. Prostě magor.
Ale odměnou byla dobrá kondice a to je hrozně užitečný stav těla. Jen tak něco vás nerozhází a neoddělá.

Minulý rok jsem si najala i osobní trenérku Ivu, která mě pravidelně zabíjela každou středu a neděli. Nemilosrdně. Ve Stromovce. Byla úžasná. Chybí mi.

Všechno to skončilo minulé září, když jsem začala provozovat ateliér na Letné. Můj starý sportovní život se zhroutil jako domeček z karet. Nejdřív se to vloudilo tak nenápadně, skoro bych si toho nevšimla. Jeden, někdy dva dny v týdnu nebyl čas, pak tři dny, pak čtyři, pak celý týden. Podzim tu byl jak na koni a já už nedělala vůbec nic, jen pracovala.

Špatně, špatně!

Chci to zpět. A tak se o to znovu pokusím. Koneckonců, před barákem máme krytý bazén a já tam přestala chodit hlavně proto, že mi tam uvnitř byla cestou ze sprch zima. A to je ostuda. Pro začátek jsem si dodala kuráž tím, že mám alespoň důvod koupit si nějaký hezký župan. Kvůli tý strašný zimě, přece. Abych nenastydla. Neasi.


A co vy? Byli jste takový to dítě, co přehodí krikeťákem celý hřiště, při vybíjený bez milosti kosí nepřátele za čarou a v zimě každý víkend lyžuje na horách? Nebo jste leželi v knížkách a "omračovali" děti ve třídě tím, že umíte všechny hlavní města světa?

A co teď, cvičíte do plavek?





30 komentářů:

  1. Máš můj obdiv. Už pár týdnů se odhodlávám a hrozně se mi nechce. Vím, jak hnusné je začít běhat s váhou, kterou mám teď, protože se to bude na mě všecko natřásat a já si budu uvědomovat o to víc, jaký jsem tank. Hawk! ;) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D To buď v klidu, prvních pár běhů je doslova těžkých s jakoukoliv váhou. V tomhle jsme si všichni rovni. Jak modelky, tak my, normální ženy :D. Do toho! ;)

      Vymazat
  2. Dobrý dva kilometry, tělo se rychle učí...... nejdůležitější je chuť, když je, jde pak všechno!
    Se sportem to mám tak na etapy, ve škole sportovní třídy - volejbal, po 20ti absolutní hnípirda , ve 30ti děti, sport tak leda tlačení kočáru, ale pak se to nějak zlomilo a bez sportu si to tak nějak neumím už přestavit. Samozřejmě to souvisí i s laděním postavy že? Nejvíc hrdá jsem na to, že jsem si šla k 35. narozeninám koupit in-line a učila se jizdit podle youtubu :D Ale jezdím! Jinak běhám od loňského ledna na trenažéru a moc se těším, až vyběhnu ven, třeba mě 2km v terénu dostanou taky.... A dnes to je tak, že celá rodina jezdíme na kole, už i lyžujeme, lítáme v přírodě a prostě se meleme. Zaplaťpánbůh za to!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Melte se! :D To je prima!
      Vyladit postavu se mi daří jenom při režimu cvičení 5x týdně. Na to teď můžu zapomenout :D. Raději se soustředím na to, že nebudu funět při chůzi do schodů a nohy budou lehké jako laňka :))). Musím začít malými cíli.
      Běh v terénu se mi zdá lepší, zajímavější. Trenažér byl moc monotónní, ale je fakt, že natrénovat kondici se na něm dalo velmi dobře.
      Tak mletí zdar! :)

      Vymazat
  3. Ha há! Gratuluju! já včera taky byla poprvé... oběhla jsem Vítkov a taky to bylo strašný, ale musím se přinutit to zopakovat a začínám zase jezdit do krámku na Libertě Bertě, dost mě mrzí, že svoje oranžové SOBI 20 aka Sobíka už nemám, bylo by nejstylovější ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale zas by ses na Sobi děsně nadřela, beztak to bylo in jenom kvůli těm divným dlouhým řídítkům :D.
      Já měla taky Libertu! Teď mám horala, což neni do města stylové ani trochu, ale minulý rok k narozeninám jsem dostala od bráchy prastaré městské kolo s tím, že mi do jara vymění galusky, tak jsem zvědavá, jak se pochlapí, holomek :).

      Vymazat
  4. Musím Tě podpořit! Já jsem byla kombinace obou Tebou zmíněných modelů ve stylu kalokagathia :-)
    A přesně - od té doby co mám ateliér (2011), šel pohyb do háje. Teď jsem se taky konečně pochlapila :) (měla jsem už pocit, že se rozpadnu za živa!) a ve čtvrtek jsem byla poprvé cvičit a běhat (na takovém tom běhátku, kde zapojuješ i ruce) a zaplatila si permici na půl roku...
    Hned jak se mi uklidní žlučník :)) nabíhám zase do tělocvičny, kde se budu pokoušet (vyz)tužit tělo (a tím si analogicky taky trochu uzdravit mysl) :-)
    Ideální stav: získání závislosti na pohybu, cvičení, běhání...!
    Tak Ti přeju výdrž a pevnou vůli! :-) Sportu ZDAR! B-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám právě taky pocit, že se asi rozpadnu zaživa, takže je nutný se tužit. Držím palce, ať se "zajedeš" a získáš tu správnou závislost. Pak už to jde samo :).

      Vymazat
  5. Hmm hezký...vždycky mi šla většina sportů, jen běhání mě nebaví a na sníh mě nikdo nedostane, protože je zima. A taky jsem se hecla, že do třicítky budu mít na břiše buchty...zatím mám jen zadělané těsto no. Díky za motivaci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce! Já buchty nikdy nedokázala mít, neb jím všechno, včetně tučných jídel, takže jsem vždycky měla maximálně takové ty náznaky, že by tam bývaly ty buchty i byly, kdyby bylo na břiše nula tuku :)))). Nedokážu držet tu správnou fitkovou životosprávu...
      Ať se daří a sportu zdar! :)

      Vymazat
  6. Ja som nikdy nejak veľmi nešportovala i keď skok do diaľky a výšky mi šiel na telesnej super:) teraz je moja láska joga, už asi 3 roky, len by som si priala mať na ňu viac času...je to skvelý dobíjač:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jógu miluju! To je taky moje láska.
      S tvojí výškou jsi musela být ve skoku do dálky uplná hvězda! ;)

      Vymazat
  7. Ani ani..já byl něco mezi..chvíli mě jeden sport bavil a pak jsem se válel v knihách, pak objevil další sport, co mě zaměstnal tak na tři měsíce a pak zase útrum..jojo, nebylo to se mnou lehké, omlouvám se rodičové..
    A sport je v pohodě jen do doby, dokud to člověku přináší radost..jakmile se k tomu musí nutit, má to polovíční efekt..
    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  8. Marki, já jsem byla přesně to dítě, které popisuješ. Vždy kapitánem a obrovská síla a přesnost v rukách, která mi pomáhala i ve volejbale a s podáním měli občas problém i muži, ač jsem volejbalové výšky nedorostla. Ale stíhala jsem i hodně číst, ovšem řecké bohy jsem neznala nikdy, za to ve 13 letech jsem už jela v odborných knihách ohledně metodiky atletického tréninku a v 15 letech na výjimku jsem získala nejnižší trénerskou třídu na atletiku. Plést jsem začala v 9, háčkovat v 8, šít v 10 a své vlastní modely jsem nosila asi od 14 let. Takže byla jsem sportovec, který četl, a i občas tvořil, otázka je, zda bych si na to udělala čas, kdybych mohla dělat sport na vyšší úrovni, což jsem musela nakonec v 16 letech, velmi nerada vzdát. Ale vždy jsem dost sportovala, vedla i různé volejbaly, měla skupiny v posilovně apod... Teď čas nemám, ale pohybu se věnuji trochu jinak a to Feldenkraisovou metodou, což je učení pohybem a tomu jsem propadla. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj! :) Potřebovala bych poradit s blogger :( měla jsem blog.cz ale přešla jsem - zkusit něco nového - a jak se zdá, (pro mě) blogger není vůbec jednodušší :( Jsem v tom dost ztracená.. Pomohla by jsi mi prosím? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, když mi prozradíš, s čím potřebuješ pomoct, tak se pokusím ;)

      Vymazat
    2. Potřebovala bych poradit, jak nastavím layout na stránku :) Tak jako máš ty Kaleidoskop nahoře :)

      Vymazat
    3. V tom případku se koukni na článek z 9. dubna 2014, kde je popsáno rozvržení layoutu, jakožto i nastavení header banneru. :)
      http://netrpeliva.blogspot.cz/2014/04/diy-blogger-layout-rozvrzeni-blogu.html

      Vymazat
    4. Jéé :) super! Děkuji moc :)

      Vymazat
    5. Nevím proč, ale v rozvržení se mi nezobrazuje "příspěvky na blogu" :(

      Vymazat
    6. Tak s tím ti bohužel takhle na dálku nedokážu poradit... :(

      Vymazat
  10. Záliba ke sportu se u mě projevila taky až později. A mám to ve křivkách. Děti sice ke sportu vedeme (lyže, kola, turistika), oba kluci chodí do atletiky, ale to jaksi k modelování postavy nestačí a beru to spíš za běžný pohyb než cílený sport. Do loňského dubna se mi ale dařilo docela pravidelně, měla jsem osobního trenéra, občas vyrazila na nordic walking a musím říct, že na postavě to bylo znát. Teď jsem ráda, že jsem ráda, ale strašně mi to chybí a doufám, že s jarem vyrazím opět na pravidelné nordic walking, pač jak mi dneska oznámila moje kardioložka, rychlá chůze je ten pravý sport pro mě na dalších 40 let :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rychlá chůze je zdravá nejen pro kardiaky :). Ber to tak, že budeš nejméně do osmdesáti muset běhat jak srnka a budeš mít výhodu oproti belhajícím se stařenkám :))).

      Vymazat
  11. sobi 20! :D ten sme nikdy nemali, ale presne na to s muzom spominame - kto ho mal, bol macher! a niektore mali take velke podlhovaste sedadlo, dost zvlastny dizajn.
    moj otec nas viedol k tomu, aby sme vedeli plavat, bicyklovat a korculovat - brala som to vsetko ako hru, telesnu v skole som nemala rada - napriklad take podanie vo volejbale, to bola trauma. ale len dovtedy, kym som sa spoznala s kamaratkou z ftvs a ta mi ukazala, ze to nie je len o sile, ale aj o technike. preco to neurobila na gympli telocvikarka?
    teraz mam sport rada, ale casto uprednostnim ine veci :(
    ale mam samych synov, takze k aktivnejsiemu sportu sa pomaly ale isto blizime, aby sme sa nezblaznili.
    drzim palce, nech sa dari sklbit beh s atelierom.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sobi 20 je prostě legenda :). Ale jsem si jistá, že se na tom jezdilo blbě, protože ten design byl opravdu dost zvláštní.
      Plavat jsem uměla už hrozně brzy a milovala jsem to, babičku jsem měla v Třeboni, tam se ty rybníky přímo nabízely :). Jen jsem měla trauma v té škole. Asi nám to taky blbě vysvětlovali, tak jsem to holt nedávala :))).
      Díky a krásný den!

      Vymazat
  12. Jsem přesně jako ty do třiceti, jenže já i po třiceti!
    Řečtí bohové, to bylo moje.
    Vybíjená ani volejbal ne, a to tyto dvě hry ani nepovažuju za sport.

    Běžky mě bavily. Už jsem líná i na ně a nemám kondici.
    A tolik bych ji potřebovala zlepšit! V práci máme rotoped. Nikdo ho nepoužívá. Ani já ne. Mohla bych chodit z práce procházkou přes les 4 km. Ale nechodím. Nevím, jak splašit motivaci. Při běhu mi vždycky je tak špatně, že s ním přestanu po 60 metrech; připadá mi jako druh sebeubližování. Ještě jsem nepřišla na to, jak se rozhejbat, aby mi to udělalo radost.



    OdpovědětVymazat