čtvrtek 5. března 2015

Kdo je tady ředitel/ka?!

Na co si pamatujete z nejútlejšího dětství?




Já si sama sebe pamatuju jako neuvěřitelnou pohádkářku. Chtělo by se říct lhářku, ale copak děti školou nepovinné vědomě lžou? Myslím, že si jen vymýšlejí. Některé víc a některé míň. Jako třeba, když jsem poznala nějaké nové děti na hřišti ve vnitrobloku, to už jsem musela být dostatečně velká, abych tam byla sama, ale ne zas tolik, abych chodila do školy, a vymýšlela si, že jsem přijela s cirkusem. Strašně jsem vyprávěla, že jsem artistka. Nevim proč. Ale hlavně jsem hrozila, že zase brzy odjedu, asi proto, abych umocnila dojem a zvědavost.

Taky si pamatuju, jak jsem dostala od dědy mašinku na klíček, ale potřebovala jsem se podívat dovnitř, protože mi nebylo uplně jasný, jak to funguje, tím pádem vyletělo perko a mašinka se přestala dát natahovat. Nenapadlo mne nic lepšího, než se začít hystericky ptát, proč mi děda koupil mašinku, co nefunguje. Myslím, že jsem se i dost vztekala, že už to nejde natáhnout.

A nebo, a to už jsem chodila do školy na první stupeň, jsem chtěla potrápit sestru. Ta chuděra trpěla mým terorem celý dětství, protože jsme se nesměli řezat (měkké i, protože tam byl ještě nejmladší brácha), takže jediné co zbývalo, byl psycho teror. Takže jsem se třeba rozhodla, že Lucii zavolám domů na oběd, protože byla venku a hrála si tam s dětma. Žádný oběd, samozřejmě, ještě nebyl. Přiběhla domů a nic. Dodnes mi to vyčítá. Ale je to její problém, neměla mě poslouchat, že jo?

Případně, příběh z druhého stupně základky, kdy jsem Lucii namluvila, že máme na přírodopis ve třídě pravou kostru. Bůhví proč jsem si to ještě přibarvila a řekla jí, že ta kostra je mrtvá Ukrajinka (všem dívkám a dámám z Ukrajiny se omlouvám, nebylo to nic proti vaší národnosti, jenom jsem to potřebovala umocnit) a že má v lebce díru po kulce (jak hořce to teď zní)... A chudák sestra tomu věřila. Celé roky!

Taky jsem se onehdá dozvěděla od mamky, co dělala, když jsem nechtěla jíst. A to si pamatuju dost dobře, že já jsem odmítala jíst, když jsem byla mrňavá a že jídlo jsem fakt nesnášela (bláhová). Abych konečně žrala, jak teď s nadsázkou říká mamka, tak mi dělala bramborovou kaši, kterou mi osladila a ještě přede mne položila obrázkovou knížku. A já žrala. Takhle se na mě musí! (Mimochodem, sladký a knížka u jídla jsou stále moje oblíbené zvyky.)


Bleeeee, jídlo!


A pak bych měla ještě historku, jak přijela na návštěvu babička z venkova a já ji nedočkavě přivítala slovy: "Babičko! Já mám hníííídy!" (ze školky, samozřejmě). A babička, prostá a ctnostná venkovská to žena, se hanbou zmohla jenom na zoufalé: "Pššššššššt!"


Nebo jsme si ve školce, když nás vypustily na zahradu, dávaly šnůrky od čepice dovnitř (do čepice) a dělaly, že už jsme velké děti, co nemusí mít na čepici šňůrku. Taková to byla potupa mít čepici pod krkem svázanou!


A takhle jsem chodila po kuchyni s rukama v kapsách a tvrdila, že "Jdu do páááce!" Tenkrát jsem ještě nevěděla, že do práce  se s prázdnou a s rukama v kapsách (za normálních okolností) rozhodně nechodí...

21 komentářů:

  1. Já umřůůůůů!!! Pěkné éro jsi byla a terorem jsi to u mě vyhrála na celé čáře, nejvtipnější! Jinak já nebyla cirkusačka, ale lhala jsem, že hraju tenis, minimálně jako teď hraje Kvitová, a že hraju SAMA proti čtyřem! Ha! A vydrželo mi to do čtvrté třídy. Velmi barvitě jsem líčila každý trénink....:D :D :D...to jsem ráda, že v tom nejsem sama.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sama proti čtyřem! :D :D :D
      Ty jsi byla taky pěkný éro!

      Vymazat
  2. Šňůrky na čepici mě pobavily! A ten kočárek! Úplně stejnej jsem měla. Červenej byl. Zážitky z dětství docela často oživuju, dcera říká - Mami, vyprávěj, cos dělala, když jsi byla malá!
    A právě jsem si udělala radost u Tebe na Fleru ! Jupíí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi byla Ty! Děkuju! :)
      Jasně, kočárek byl červenej! A nutně bych potřebovala tu skříň, co jsme měli v kuchyni. Ta se mi hrozně líbí: :)

      Vymazat
  3. Jaká modelína v kalhotách a s kšandama =D
    Je super si občas takto zrekapitulovat dětství, kouknout na ty staré černobílé fotky (dnešní děcka budou o tohle kouzlo připraveny..) a zavzpomínat..

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jako já jsem byla velká modelína! Kšandy a šátky byly moje poznávací znamení :D.

      Vymazat
  4. Čepice na šňůrku bylo zlo, ale hůř jsem snášela rukavice na gumě, pořád to lezlo zpátky do rukávů... Kočárek jsem taky měla, vozila jsem v něm v zavinovačce spící kočku :-) Díky za pobavení! janina282

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám pocit, že jsem měla rukavice na uháčkované šňůrce, ale stejně to nějak dřelo a rozčilovalo mne to.
      S tou gumou jsem si ale vzpomněla na další věc, jak jsme si dělali na teplácích uzle na gumě, když nám byly velký :))).

      Vymazat
  5. Tak to je bomba! :D:D:D Artistka a Ukrajinka.. super :D Zážitky z dětství jsou vždycky bombovní a strašně ráda na to vzpomínám. .)
    My s bráchou měli u jídla jeden jediný problém a to bylo, když jsem dostali chechtavku. Museli jsme jít do předsíně a vrátit jsme se mohli, až se nebudeme smát. Brácha to zvládl vždycky hned, ale se mnou byl problém a strávila jsem na botníku v předsíni dost času. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Na botníku! Já se musela chodit splachovat do záchoda. A pak musela vyjít z hajzlíku hodná Markétka. :D

      Vymazat
    2. :-))))
      Tady je dneska skvělá sranda!

      Vymazat
  6. Coool, dneska som sa najsam pobavila. Ale to jedlo to poznam.. obed som vidlickou prehadzovala na tanieri aj do stvrtej poobede, pretoze predsa od nedojedneho taniera sa neodchadza. Viem ze jedlo bola straaaasna nuda a vobec ma to neba. Skoda ze nasi nenasli kreativnejsi sposob ako ma donutit ;-) ale asi mi to moc neublizilo, skor by som sa mohla krotit ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo a ten kocarek! tak ten u mna v tamovomodrej...parkrat zisiel supom z kopca...chudak posadka! Jeziiis to je priznanie, neviem ci sa mam hambit alebo smiat.

      Vymazat
    2. Já teď taky papám naprosto ukázkově! :D
      A s tím kočárkem si nic nedělej, takový experimenty se prostě dělaly :))).

      Vymazat
  7. Mehehehehe, to já si teda ani moc nevymejšlela a papala jsem dycky ukázkově (to mi jde doteď). Hrozně jsem ale dirigovala mladší děcka od sousedů, až se divím, že ze mě nevyrostla česká učitelka! Jinak moje nejstarší vzpomínka je asi z jednoho roku, kdy jsem lezla na stolek v obýváku a strašně mě rozčilovalo, jak mám mokrý tričko od slintání. Rostly mi zuby a to u krku proslintaný triko prostě děsně studilo!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si děláš srandu! :D :D :D Studilo tě poslintaný tričko! To je bomba... :D

      Vymazat
  8. :-D Bavím se! Díky za připomenutí kamufláže se šňůrkami od čepice, dělali jsme to samý. Holt ta doba nám přinesla obdobný zážitky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je bomba! Já myslela, že akorát naše školka byla takhle prdlá :D

      Vymazat
    2. My jsme zavazovací čepice vůbec neměli!
      Jen rukavice musely být na šňůrce, tojo.
      A všechno podepsané, později stačil monogram. Máma mi ho vyšívala řetízkovým stehem, si pamatuju. Dlouho ještě jsme měli doma ty ručníčky s podpisem.

      A kočárek jsem měla světlounce modrej.
      Kočku jsme v tmavomodrém kočárku vozily u kamarádky. Od té kočky kotě jsme si pak vzali, když jsem byla v 1.třídě.

      Já si moc nevymýšlela - jen jsem prý ve školce všem říkala, že ta paní, co pro mě chodí, není moje maminka, ale moje tea. A že maminku mám "v západním Německu." A učitelky se pak ptaly mámy, jestli je to pravda...

      Vymazat
    3. :D :D :D Ta paní není moje maminka... Se Západním Německem jsi musela mamce asi pěkně zatopit :)
      Já měla věci potiskané a dodnes to tiskátko mám schované :).

      Vymazat