pondělí 30. března 2015

Jsem tak trochu nomád

Ocitla jsem se v německých Brémách (Bremen), protože doprovázím Martina na dvě konference, kde tenhle rok shodou okolností i přednáší. Jedna proběhla právě v Brémách a druhá od pondělka v belgickém Ghentu, kde jsem teď a budu až do středy.

Jsem ráda, že mě Martin bere na cesty s sebou, pokud je to možný, protože cestuju ráda a jiná už nebudu. Myslím, že to začalo už když jsem byla hodně malá a naši si mě předávali mezi Děčínem (mamka) a Teplicema (táta). Jsem od malička pořád někde na cestě. I na střední jsem denně dojížděla do jiného města. Mám to přesouvání asi nějak v osudu a tím pádem i v krvi.

Zůstávat příliš dlouho na jednom místě, ba dokonce zapouštět kořeny, je mi cizí. Neumím to. Ale řekněte mi, že se někam odjíždí a já budu během deseti minut připravená.

Možná i proto nemám potřebu vlastnit jakoukoliv nemovitost a zavazovat se někde hypotékou. Byt máme pronajatý a fakt, že můžeme kdykoliv odejít a odstěhovat se třeba do jiné země, je pro mne hodně důležitý, i když se třeba zrovna nikam nechystám.

Ctím svobodu, kterou nechci ztratit.

.....

Počasí v severním Německu stálo za starou belu, jaro tam navíc ještě vůbec nedorazilo, ale poslední den, kdy jsme měli už vlastně jenom pár hodin na dopolední procházku, vyšlo slunce.

Dalo se fotit. Hurá!








Brémy jsou krásné, historicky hodnotné a určitě by stály za výlet třeba v létě. Nevím, proč se ty konference vždycky konají v tak nemožnou dobu. (Vtip.)

14 komentářů:

  1. Mám to stejně, trpím, když musím zůstat na jednom místě, zapouštět kořeny, poutat se na jedno místo je jako vězení. Jsem noha toulavá, teď ale sedím na zadku, teď jsem bohužel spoutaná závazky k domu, ale už mám cestu ven, ke svobodě:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tu svobodu Ti do jisté míry závidím, já to tak měla než se narodily děti. Vystřídala jsem poměrně dost míst k bydlení, sice si vždycky vytvořím to svoje "doupě", ale nemám sebemenší problém ho opustit a začít jinde. Myslím, že ani hypotéka není tak svazující, byt se dá vždycky pronajmout, u domu je to horší. Teď, když jsou kluci ještě malí, je tomu jinak a i když to do jisté míry beru jako oběť (pardon, matky roku mě zřejmě ukamenují), věřím, že až mě (nás) nebudou potřebovat, všechno doženu a budu cestovat a vznášet se vysoko nad zemí :-))) Užívej si to!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matky roku! :D
      Jo, jo, děkuju a držím palce, ať to vyjde podle plánu!

      Vymazat
  3. Já ti to moc závidím. Já to neumím, ale přeju si to! :) Moc ti fandím, nezapouštěj, neusazuj, cestuj! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hi hi, tak děkuju! A slibuju - nezapustím! :)

      Vymazat
  4. To tvé cestování Ti opravdu závidím! .) i tak trochu tvůj styl žití.. :D užívej Ghent a jeho krásné počasí .) fňuk :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neni co závidět. Jednou budu stará opuštěná bába, co nebude mít kde bydlet :)

      Vymazat
  5. Buď si sobecky užívat nebo sedět doma s usmrkancema, mě se nelíbí ani jedno a brzy se z toho zblázním! Mám strach z obojího, protože ani jedno se nedá vrátit, ale žít napůl a mezitím a dělat kompromisy je spíše ubíjející. Takže já všem závidím tu ROZHODNOST, ať je jakákoliv. Asi si hodím někdy v opilosti mincí. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš blbý... ale o rozhodnosti to asi neni. Neznám skoro nikoho, kdo by měl ve všem jasno.

      Vymazat
    2. To je pravda, kašlu na budoucnost, ale v tom případě nemůžeš tvrdit, že budeš stará opuštěná bába! :)

      Vymazat
    3. Tohle přesně říká i Martin :).

      Vymazat
  6. Tak já to mám stejně a taky naopak :-) Jako malá jsem moc necestovala ale prahla po tom, tak jsem si dělala bájo výlety v hlavě :-) A jakmile jsem dostala občanku, vyletěla jsem jako ptáče a domů se nikdy (natrvalo) nevrátila...
    U čísla 27. přechodného "doma" jsem přestala počítat, celoročně cestuju o sto šest že ani kufr na těch 48 "domácích" hodin neuklízím, jsem schopná žít několik měsíců na konci světa vlevo a vše co mám se vejde do malého batohu ale ... uznávám že je moc fajn se vracet domů, do opravdového domů <3
    Buď přišlo s věkem nebo tím že jsem v Provence našla živnou půdu ke kořenění, z cestování slevovat nehodlám, ale moc ráda bych kamenný domeček v levandulovém lánu, s lavičkou pod staletým olivovníkem a prosluněným dvorkem, a mít kam se vždy z cest vracet... A nebo splněný vlastní provensálský sen do foroty až budu ta stará bábá a toulavý boty si nezašněruju :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže já jsem proti tobě, moje milá, uplnej pecivál :D. Teď jsem ráda, že budu na měsíc a půl doma. Fakt, že jo! :)
      Takže se jednou, co by staré báby, sejdem někde na půli cesty, co říkáš? ;)

      Vymazat