čtvrtek 12. února 2015

10 let

V únoru slavím deset let v Praze!

Stala se mým druhým nejoblíbenějším městem, ale rozhodně mi to nedala zadarmo. První půl rok byl hotový peklo...

Přistěhovala jsem se po šestiletém žití, spíš přežívání, v Brně, kde jsem nechala práci a všem zdejším HR manažerům jsem se snažila namluvit, že jsem Brno opustila, abych byla blíž rodině (severní Čechy), jenže pravda byla taková, že jsem se z Moravy odstěhovala kvůli chlapovi.

Pěknýmu blbečkovi, mimochodem.

Což jsem zjistila poměrně brzy a po devíti měsících si sbalila raneček a utekla, ale furt to bylo dost dlouho na to, abych dostala životní lekci. Samozřejmě, na konci mi nezapomněl vyčítat a rozhlásit mezi kamarádama, že jsem se k němu nastěhovala jenom proto, abych se dostala z Brna do Prahy a měla kde bydlet. Kecy.

Těch prvních šest měsíců jsem si tak pěkně užila díky několika dost nelichotivým skutečnostem. Jednak kvůli blbečkovi, jednak kvůli tomu, že jsem přišla z Brna a po šesti letech jsem prostě ten brněnský akcent měla, ať jsem chtěla nebo nechtěla, což tenkrát byla v Praze naprosto nejhorší výchozí pozice, jakou jsem si jenom mohla přát. Pevně doufám, že už to tak nechodí, ale tuším, že je to asi pořád stejný.

A to jsem, prosím pěkně, ani nemluvila hantecem, který jsem už v Brně u mladých ze srdce nesnášela a připadal mi přijatelný jenom u starousedlíků.

Plus, hledala jsem práci.

Praha byla tak velká! Tak strašně, že jsem se pořád ztrácela. Pletla si stanice metra. Bála se přestupovat. Jezdila jsem na jinou stranu, než jsem chtěla. Pořád mi někdo šlapal na paty, protože jsem neměla správný tempo. Brečela jsem blbečkovi do telefonu, že nevím, kde jsem. A víte, co dělal? Vysmíval se mi. Nadával, že chodim pomalu a lezu lidem pod nohy. Kroutil hlavou, že si pletu Náměstí Republiky a Náměstí Míru. Prostě debil.

Ale bylo to k něčemu dobrý.

Vybičoval mne k nevídaným výsledkům už jenom proto, že jsem nechtěla být káraná a chtěla jsem zapadnout. A hledání práce bylo nakonec taky užitečný. Teda nejen, že jsem práci docela rychle našla, ale neustálým jezděním po všech čertech kvůli pohovorům jsem se Prahu báječně naučila.

A ani netušíte, jakou jsem měla radost, když jsem zjistila, že z I.P. Pavlova můžu seběhnout za pár minut pěšky na Karlovo náměstí a nemusím měnit trasu metra. (Vážně, nekecám. Strašně dlouho jsem nevěděla, že jsou obě místa tak blízko u sebe.)

Blbečkovi a debilovi v jedné osobě jsem dala sbohem a začala jsem si Prahu opravdu užívat. A teď ji mám moc ráda, i když ten začátek ji nezapomenu...

P.S. A taky už se vám může po deseti letech v Praze stát, že jedete metrem a potkáte někoho známého. No, neni to jako v Teplicích: "Ahoj!", "Čau.",  "Ahoj!", "Ahoj!", "Ahoj!",  "Nazdar...", "Ahoj!", "Ahoj!".
Je to spíš: ............................... "Jeeeeee, ahoj!" ..................................


Ráda si hraju v Praze na turistku. Chodím pomalu, koukám se a fotím. Čučím na balkony a střechy, pozoruju ornamenty na průčelí domů, objevuju hru světla a stínu. Mám ji moc ráda. Prahu. Už se neztrácím.









Podusilo vás taky někdy nějaké město tak moc, že jste se cítili sami, ztracení a zoufalí?

30 komentářů:

  1. Na mě je už Brno přelidněné, Praze jsem se v životě docela cíleně vyhýbala a třeba už VŠ vybírala záměrně jinde. Žila jsem na několika různých místech Evropy, ne všude bylo vždycky hej, ale měla jsem štěstí na místa krásná (jen to Brno mi nijak extra k srdci nepřirostlo, a to se tam teď pracovně částečně vracím). Mám ráda Olomouc, miluju Banskou Štiavnicu... vrátila jsem se do rodného jihomoravského královského města, a i když tu znám skoro každý kout, pořád chodívám s očima turisty, obohacující.
    P.S. moc se mi líbí fotka přes duhové deštníky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si Brno taky moc neoblíbila, ale na druhou stranu jsem tam našla nejlepší pracovní partu, jakou jsem kdy měla. Opouštěla jsem ji dost nerada.
      A díky, deštníková fotka je z pochodu Prague Pride 2012 :).

      Vymazat
  2. Myyno, chodí to pořád stejně. Ta zášť mezi Brnem a Prahou je pořád, možná už menší, ale je tam. Já jsem taky dlouho dobu žila v Brně, až jsem nakonec skončila ve městě duchů. Ani po devíti letech nemůžu říct, že jsem si tu zvykla. Brno mi chybí pořád, naštěstí ho mám 30 km. Prahu mám ráda, moc, ale Brno miluju. I když tam nežiju, ráda se tam vracím. Do Prahy jsem kdysi dávno jezdívala služebně, ze začátku to byl mor, abych dojela na Prahu 8, vždycky jsem najela o dobrých 20km víc, než jsem trefila správně :-) Takže mě Praha podusila mockrát!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Praze na 8... To jsi jela přes celou Prahu z brněnský výpadovky... to je fuj, taky mám tuhle trasu nerada, neb na 8 bydlím :).

      Vymazat
  3. Nu já nejsem ani pro Prahu ani pro Brno :-D Obě města mají svoje kouzlo, ale nikdy bych tam žít nechtěla. Přijdou mi obě strašně hektická, rychlá, přelidněná.

    Jelikož jsem typ co kotví na jednom místě, tak si strašně blbě zvykám na nové prostředí. Takhle mě vypekl Liberec :-D, já holka z maloměsta spíš vesnice ve velkým městě, která se ztratí i v Olmiku :D. V Liberci sice není metro, ale když přejedeš jednu zastávku tak se ti to pěkně nevyplatí, bo jsou tu všude kopce takže se pěkně našlapeš :).

    Mě srdci přirostly spíš menší města jako jsou Svitavy, Olomouc, Litomyšl, Moravský Krumlov, Rožnov p R. Města mého dětství kde mám hold ty kořeny :). O Liberci jsem si vždycky říkala že je město pro život, tak jsem tu zůstala, ale po Moravě se mi stýská, moc! Takže kdoví :)



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já toho nelituju, že jsem v Praze. Naopak. Nelezu na Václavák a do obchoďáků a mám klid. Dá se tu žít i uplně normálně, moc lidí je jen v centru. Hodně oceňuju všechny vzdělávací a kulturní možnosti.
      Liberec je podle mne hodně pěkný město! A to okolí... jéjej :)

      Vymazat
  4. Já tu kroutím devátý rok. Začátek jsem měl teda jednodušší..horší je to v tom, že poslední dobou spíš myslím na to, kam před těmi lidmi na chvíli utéct..

    Jinak na turisty si v Praze hrajeme často i my..přesně jak píšeš, koukat se po balkónech a průčelích domů atd. A často s námi i lidi jako s turistama jednají, to je ještě větší fun =D.
    Btw., kde je ten dům na fotce č. 6? =O
    Děkuju,
    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, na fotce 6 je baráček na Novém Světě (hnedka pod Černínským palácem). Vypadá to tam jako na vesnici :).
      Když chceš utéct před lidmi, doporučuju Stromovku ;). Ale ne o víkendu :D. U nás na kopečku v Troji je klid, vůbec nemám pocit, že by tu bylo nějak moc lidí.

      Vymazat
    2. Jej, tak mám inspiraci, kam brzy vyrazit :), děkuju ^_^

      Vymazat
  5. Ja jsem rodilá Pražačka, totálně městský typ, Prahu miluju a považuju jí za nej město na světě. Jen ještě Londýn mám ráda, jinak se mi nikde tolik nelíbilo. A pro mne a mé okolí rozhodně neplatí to o Brňácích, v Praze je totiž opravdu málokdo pražák, třeba v práci jsem byla jediná na patře - jinak hlavně Ostravaci a slováci. Naopak mi přijde, že pražákovi to dá v Brně sežrat každý. A Prahu se člověk musí naučit, ve 14 jsem nedošla od Máje ke Kotvě :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A víš, že já mám na Pražáky štěstí? Blbeček byl Pražák a můj muž je taky rodilý Pražák. Kamarády mám některé taky přímo pražské. Mě přijdou místní lidi hrozně v klidu, oproti nám, náplavám... :) Náplavy jsou většinou vystreslý, nezvládaj pražskou dopravní situaci, když jsou za volantem a tak... :)

      Vymazat
  6. Už jsem v Praze 17 let, ale pořád mám "v sobě vesničanku", a dojme mě večerní pohled na rozsvícené město, nebo vyhlídka na Dobešce. Hýčkám si to v sobě, a všude tvrdím, že je Praha nejhezčí! První rok byl těžký, ale teď bych neměnila :-) Hezké výročí, a dál se kochej! janina282

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, ahoj Jani! No právě, Praha je prostě srdcovka. A rozhodně tím nemyslím centrum, ale ty skryté poklady... ;)

      Vymazat
  7. praha je skvela, zili sme tam 5 rokov a nedam na nu dopustit. pre mna ma privlastok - velkorysa. ma tolko magickych miest a vobec to nemusi byt karluv most alebo kampa. kto chce, najde si dost zelene, kto chce, ma aj ruch velkomesta. a aj z betonovych sidlisk je blizko do prirody. my sme mali stastie na prijemnu stvrt - blizko do centra a predsa ticho. malvazinky forever! a divci hrady a vysehrad, to mozem kedykolvek!
    a s tou pracovnou partou - ja som mala prave taku v prahe a je mi za nimi velmi smutno.

    dakujem za clanok, rozpisala som sa, lebo mi zahral na citlivu strunu. a fotky samozrejme paradne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malvazinky jsou nejkrásnější! Tam to mám moc ráda! :)

      Vymazat
  8. Dokud jsem nežila v Praze, tak jsem si neuvědomovala, že mám Brno vlastně ráda. Řeč se mi v Brně ani v Praze nelíbila, tak jsem se ovlivnit nenechala, dialekt nechytla, což některé lidi štvalo jak v Brně, tak v Praze. A pak, že nemají nic společného. :-) Prahu mám ráda jako turista, závidím akce, které se poslední roky konají a nekonaly se před 10 lety, kdy jsem tam žila. Brno mi příjde takové relativně malé a pohodové. A nejraději mám malá města, v kterých je vše. Třinec, Jihlava, Nový Jičín, Zlín prostě něco takového menšího. Město mě asi nevydusilo žádné. Mě dusí naše země. :-) Krásné fotky, Praha je opravdu krásná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je krásná. Vždycky najdu něco nového ke koukání... :)

      Vymazat
  9. Pekny clanok i fotky. V Prahe som bola raz a v Brne ani raz.
    /kaviareň/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Praha má náskok, je čas vyrovnat skóre! Já už se tam taky chystám :).

      Vymazat
  10. Moc fajn článek - okamžitě se mi vybavilo Cimrmanovo Vyšetřování ztráty třídní knihy: "Vždyť je to tady samý debil nebo blbeček! Akorát támhle vzadu, to je jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe!" :-))
    Ale vážně - Prahu znám jenom jako ten turista, sice celkem pravidelný, nicméně pořád turista a bez místního doprovodu bych se místy taky ztratila. Ale mám ji moc ráda, protože to prostě je Praha - krásně jsi to vyjádřila těmi fotkami, právě takovou Prahu myslím. Mimochodem, jsou fakt krásné - ta s těmi deštníky nebo kouzelný domeček (chtěla jsem se Tě původně zeptat, kde je, ale čtu komentáře výše, takže už vím:-).
    Brno mám pod kůží mnohem víc, od 14 jsem tam studovala, takže celá střední a celá výška, troufám si teda říct, že to teda bylo i "moje" město :-) A mrzí mě, že když jsem se před lety vrátila zpátky do rodné Ostravy, začalo mi to Brno trochu unikat a třebaže tam pořád občas jezdím, je to prostě už jiné ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, taky jsem si na toho Cimrmanna u psaní vzpomněla :D

      Vymazat
  11. Ty tvoje autobio zpovědi mě ták baví! :) Já jsem bydlela kvůli blbečkovi ( blbeček je slabé slovo ) v Práglu jeden rok, za tu dobu jsem si užila nádherné toulačky, ale i temnou stranu. Všechno bylo tak intenzivní, že jsem musela zdrhnout, uklidnit do lesa. Neuměla jsem s tím tokem energie vůbec pracovat. Mezitím jsem vyrostla a vím že chci svůj klid, zahradu, mít slepici a jednu kozu, ale bydlet kousek velkoměsta, v případě potřeby kultury. Vzhledem k tomu, že Ostrava se mi do vínku svou polohou ani kulturou nehodí, se budeme stěhovat. Praha nebo Brno, nemohu se absolutně rozhodnout. :) Proč je Brno tak blbé? Brno právě moc neznám, ale Kamenka a Hády mi přijdou dobrý. Nemá genius loci? :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pod Hády jsem bydlela. Krásný místo! Má genius loci, ale mám s ním spojený fakt dost blbý kus života. Takže, pojď do Prahy! Tady je pohodička a když si najdete klidnou čtvrť, nebude vám tu nic chybět. Slibuju ;).

      Vymazat
  12. Hezky se to četlo. Zřejmě má každý z nás v životě nějakého blbečka nebo debila. Mě potkal v pracovním prostředí a kdo má s debilem pracovat?
    Prahu nemám moc ráda, ale je to asi tím, že pro ni nemám pochopení. V metru je mi zle. V Brně 10 let a mám to tu ráda, ale je to tím, že bydlíme skoro v lese, do města nechodím a je mi krásně. Ale asi bych se stejně chtěla vrátit zpátky k Ostravě. Je to tam takové jednodušší, vulgární, temné a přitom krásné, industriální a pohodové. Achjo, asi se mi stýská...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach, pracovat s debilem je uplně nejhorší! :)
      V Ostravě jsem byla jednou a hrozně se mi líbila. Jo a taky Zlín. Kvůli architektuře a tak :).

      Vymazat
  13. Ahoj, pěkné čtení, vybavily se mi vzpomínky, tak si troufnu připojit komentář :-). Taky jsem rodilý pražák. Ty momenty, kdy se mi spojovala blízká místa, si vybavuju. A i když nás rodiče brali k Loretě na zvonkohru, Nový Svět jsem poznal až ve dvaceti. Bydleli jsme na Smíchově blízko Anděla, místo nákupních center tam ještě byly továrny na tramvaje. Jako malí jsme po škole běhali po Petříně a na Strahově, to byla paráda. Asi deset let let jsem pracoval blízko Václaváku - ve Vodičkově naproti Světozoru nebo v Myslbeku na Příkopech a jednu chvíli přímo na náměstí. Nejlepší byly ranní příchody do práce - turisti nikde, poloprázdno. Občas jsem to bral pěšky přes Újezd a Karlův most na Staromák a dál přes Můstek na Václavák. Když padla, člověk vyšel z práce a byl hned v centru.

    Na útěk před lidmi je dobrá Psychiatrická léčebna Bohnice - jsou tam krásné vzrostlé stromy, dá se sednout na lavičku nebo lehnout na trávu a nedolehne tam ruch z ulice. Veřejnosti je běžně přístupná. Jednou na podzim jsem tam byl večer se psem, už se smrákalo a pak mě napadlo, že s sebou vlastně nemám žádné doklady a představoval jsem si, co budu dělat, až mi budou na bráně tvrdit, že už je po vycházkách a ať se vrátím do svého pavilonu.
    Ať se daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, ahoj Honzo! :)
      Čoveče, já jsem půl roku pracovala u Nuseláku a chodila to z Žižkova ráno pěšky a musím říct, že to bylo dost kouzelný. Otevíraly se obchody, z pekáren vonělo čerstvý pečivo a to mě fakt bavilo. Vinohrady prázdný, Pavlák ještě snesitelný...
      Bohnice jsou prima, jenom tam nezaspat na lavičce :D. Takže pozor!

      Vymazat
  14. S tou mluvou v Česku to je těžko.. My tu v Ostravě jsme asi tak zabednění, že nám přijde mluva Brňáka i Pražáka dost podobná.. A když ji má někdo dost zarytou, tak to jaksi nemůžeme vystát.. nejhorší to je ve škole, když potřebuju něco rychle probrat, vysvětlit, zeptám se spolužačky Brňačky a je to na půl den :D (Doufám, že mi ještě budeš odpovídat na mejly :D) ..
    I Alimu z Olomouce občas vyčítám, že mluví moc pražsky a on se se mnou hádá, že to tak není :D U Tebe jsem si ale zas nevšimla, že by si tak výrazně nějak mluvila, fakt ne.. Záleží na člověku asi noo..
    A někdy mi musíš ukázat zkratku z Palladia na nádraží :D celý život to obcházím přes Václavák :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám zase pocit, že tepličtina je strašně podobná pražštině, ale občas se mi brácha vysmívá, že protahuju, tak nevim, protože on taky. :)
      Ošem, typický pražský oslovení "Hele", na to nic nemá :D.
      Ostravština je roztomilá. Mám pro ni slabost, nevim, proč.

      Vymazat