neděle 11. ledna 2015

Ometepe

Na Ometepe jsme zůstali pět dní. Pět dní plných různého, ale vždycky horkého počasí. Chvíli déšť, co voní po ibišku, chvíli vichr, co zní, jako když láme stromy, ale nezlomí nic. Horké slunce.

Původní plán vylézt alespoň na kousek jedné ze dvou přítomných sopek jsme zavrhli, neb už jsem si pěkně poklouzala v Selva Negra a nebylo to nic moc příjemnýho a tentokrát to hrozilo ještě většími nesnázemi. Kdybyste tam někdy jeli, berte s sebou pořádnou trekovou obuv.

Pozorovat sopky z dálky je ale taky pěkný. Mění se v průběhu dne. Ráno je sotva vidíte, schované za závojem utkaným z mraků a mlhy. Odpoledne vystrčí úpatí a nechají je ozářit sluncem tak svědomitě, že rozeznáváte trhliny a hluboké prolákliny, cesty, které kdysi vytvořila tekoucí láva a nyní jsou zelené a zarostlé. Budí respekt. A když máte štěstí, později odpoledne skoro vystrčí špičku a nechají mráčkem jen cudně zakrytý vršek.

A kdo má z pekla štěstí, ten je uvidí i nahé. Ale to se nám nepodařilo.

Udělali jsme si výlet k minerálnímu pramenu Ojo de Aqua, který vyvěrá do uměle vytvořeného jezírka uprostřed džungle. Cesta od silnice trvá pěšky asi půl hodiny. Průzračně modrá voda, která voní. Voní jako letní ozón. Voní jako čerstvě zmoklá cesta uprostřed horkého srpna.

Krásný místo.

Dá se tam pohodlně strávit celý den. Restaurace je na dosah. Koktejly za přijatelné ceny. Ryba na grilu vynikající.

Mimochodem, hospedaje Soma bylo naše nejlepší ubytování. Zatím.

**********************************************************

Je čas zmizet, dny letí. Leden nás popostrčil k druhé třetině a my zvedáme kotvy z Ometepe.

Museli jsme změnit plány. Původní heroický nápad plout trajektem 9 (!) hodin na jih do San Carlos a tam se uprostřed džungle věnovat aligátorům a volavkám jsme zavrhli. Kvůli těm devíti hodinám na vlnách jezera. Na to se máme moc rádi.

Rozhodli jsme se pro pobřeží Pacifiku, kousek od kostarických hranic. San Juan del Sur.


Veverka!



Ojo de Aqua


Volavky na jezeře Nikaragua.






Takhle se s námi loučila v sobotu ráno Concepsión. Zahalená jak italská vdova.

Zpátky na lodi...

14 komentářů:

  1. Jazero vyzera nadherne...poctivo sledujem...
    P.s. mzes sa uz tesit, deka je cakomprask hotova...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však už se na deku moc těším ;)! Děkuji!

      Vymazat
  2. Téda to je krása-...moc mi to připomíná můj jediný výlet letadlem...do Lisabonu a okolí. díky za sdílení fotek, ahoooj!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahooooj! Do Protugalska bych se podívala moc ráda, to ti upřímne závidí, žes tam byla :). Měj se krásně!

      Vymazat
  3. Krásné fotky, krásná příroda. A zaujaly mě i tvé oči. Jsem tak ráda, že si někdo dává tu práci s cestopisy, ráda takto cestuji. Díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Olive, děkuju! Mám radost, že se ti to líbí!
      Mrkám na tě a mávám! :)

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Kačko, děkuji :). Přiznávám ale, že to je jen jedna relativně pohodová fotka z mnoha dost nepovedených :)))

      Vymazat
  5. Vodní oko vypadá lákavě. A tobě to moc sluší, jak už bylo napsáno, a máš fajné plavky. :-) Zdravím a mávám z upršeného Brna (teda... kousek od vedle... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzu, díky! Banánové plavky jsou nejlepší,cestujou se mnou už pěkně dlouho :).
      Zdravím a mávám kousek vedle Brna!

      Vymazat
  6. To je hotovej ráj. Snad se jednou taky zadaří a vypravim se na štaci do zahraničí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ráj... až na ty plasty v pangejtu :))). Ale jo, hezký to tu je ;). Tak držím palce, ať se někdy cestování zadaří!

      Vymazat
  7. To je krása, taky bych takhle vypadla někam do přírody, aspoň na 14 dní! Doufám, že když to nevyjde na jaře, tak aspoň na podzim..tak děkuji za virtuální cestu a užívejte si! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, děkujeme! Doufám, že vám nějaká cesta brzy vyjde :)

      Vymazat