pátek 2. ledna 2015

Cestou necestou do koloniální Granady

Matagalpa se s námi loučí paprsky. Mrcha jedna nevděčná, co nás několik dní topila v dešti. Loučím se s hotelovým maskotem, šedým králíkem. Leží rozplácnutý ve vysychající louži a když se přiblížím, rozplácne se ještě víc ve slastném očekávání nevyhnutelného hlazení. Má nás prokouknutý.
Ještě kdybych tak měla kus banánu.
Dáváme si poslední snídani, pět dní za sebou ovoce a toust. Už mi z toho šla huba šejdrem. Ale když to bylo v ceně, no neberte to. A k tomu ten kolibřík... Nechyběl ani tentokrát. Prolítl rajón, sem tam si usosnul a čaunazdar.

Taxík nás hází na bus terminál a okamžitě chytáme "chicken bus" do Tipitapy (furt si to pletu s Titicaca). Chicken bus je vůbec dost výstižný název pro vyřazený školní autobusy, neboť dost často uslyšíte v jeho útrobách vytrvalé pípání převážených kuřat. To ctihodné doňi vezou na trh svoje prvotřídní kousky. A nebo, že by rodině na sváteční oběd?

V serpentýnách sjíždíme hory, nízkotlakaři trpí. Mozek mají sražený až do kalhot. Nejsem nízkotlakař. Užívám si krajinu. Zelený rozvlněný koberec.

Tipitapa Titicaca nám dá horkou ránu a my se tlačíme za roh do stínu. Číháme na bus směr Masaya. Přijíždí ještě větší šílenost než je kuřecí autobus. Je to velký a uvnitř to má malá sedadla s vytrhnaným polstrováním. Martin se nevejde a trčí koleny do uličky. Vyřvává muzika, co jsem slyšela kdysi na Zumbě.

Masaya. Je poledne a stín je sotva patrný. Natlačíme se ke zdi za zastávkou a čekáme. Co horšího ještě může přijet? Ba ne, přijíždí minivan, nejluxusnější ze všech luxusních vozítek, co nás dneska popovezla. Posledních dvacet minut do Granady je maximálně pohodlných.

****************************************************************

Granada.

Cokoliv je zmíněno v průvodci Lonely Planet, je předraženo minimálně jednou tolikrát. Nebrat.

Na první oběd v Granadě jdeme k někomu na dvůr. K nějaké paní. Má na vratech cedulku, že udělá burrito nebo quesadillas. Tak jo. Potíme se jako dveře od chlíva, větráku nemaje, ale jídlo je jak z pohádky. A cena taky. Až bude paní a její horký dvoreček v Lonely Planet, budem se tiše smát do dlaní, že jsme to ještě stihli za dobrou cenu.

Naše ubytování je prosté. Možná až moc. Záchod máme přímo v pokoji, "decentně" skrytý za závěsem. Na tohle už jsem asi příliš stará.

V Granadě jsem se poprvé odvážila pověsit na krk foťák. Až tak je to tu turistický!

Co je hodně zajímavý, že čím bohatší dáma, tím víc vypadá jako bordelmamá. Zlato, podpatek nejmíň dvanáct centimetrů, slimky a top v jásavých barvách. Kabelka s ozdobama. Světlý melír v tmavých vlasech. Možná to majitelky nevěstinců jsou, ale oficiálně se tady říká, že mají kávové farmy.

Počasí=šílená výheň, nechápu, jak můžou (skoro) všichni chodit v džínách.



Jezero Nicaragua




V pozadí sopka Mombacho.







Fakta:
Z Matagalpy se do Granady dostanete nejjistěji triem autobusů Matagalpa-Tipitapa- Masaya-Granada. Celkem cesta trvá asi 4.5 hodiny. Stojí necelou stovku na osobu.
Hotel San Jorge v Granadě $25
Jídlo v jídelně 80C-100C
Jídlo v restauraci 250 a víc (spíš víc, pozor na ceny uváděné bez daně a často si v restauracích připočítávají automaticky i 10% spropitné, v jídelnách se tohle neděje)
Kafe 20C a víc
Organizovaný výlet na vulkán Mombacho - $35 základní sazba, hodina a půl, za delší stezky v okolí kráteru se platí víc.

14 komentářů:

  1. Kuřecí autobus by pro mě byla smrt díky mě fobii na kuřata, slepice a vše tomuhle podobné. Tak ještě že vy ji nemáte :D A závidím vám ten oběd na dvorku, takové zážitky jsou supr .)
    A taky se mi moc líbí ty barevné domky .)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barevný fasády jsou supr, je to fotogenický :).
      Nejlepší jídla jsou vždycky na dvorečcích a restaurace servírují to samý s vysokohorskou přirážkou :)))

      Vymazat
  2. Já to tu hltám... a ještě jsem ani nenapsala, jak moc mě baví tvoje zápisky z cesty číst! Jde ti to skvěle. Jako bych tam taky aspoň trošku byla. Takový milý malý únik.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem moooooc ráda a děkuju!

      Vymazat
  3. Perfektní příspěvky. Hned jsem bohatější o to, jak to vypadá na druhém konci světa! Jak se tam dorozumíváte?
    Těším se, až budeme tipovat "cíl" další zimní dovolené. Budeme?
    Díky za příspěvky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jano! :) díky!
      No já mluvím španělsky, takže s dorozumíváním to je v pohodě a i kdyby ne, tak z Vietnamu umíme zatančit prakticky cokoliv :D.
      Hádání další destinace neplánuju, ale je milý, že Tě to minule bavilo. Díky! :)

      Vymazat
  4. Parádní články, moc mě cestování baví i tohle "na dálku". Mějte se krásně a těším se na pokračování :)) Evi

    OdpovědětVymazat
  5. Úžasný! Nepíšu, ale sleduju a tak trochu tiše závidím :-) Krásný fotky! U nás zrovna chumelí, tak se aspoň trochu ohřeju tady. Užívej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ohřívej! Tohle je nejteplejší země, ve které jsme kdy byli. Uf :). Ani Tanzánie nebyla tak horká...

      Vymazat
  6. Kásné fotky, ty barvy...ach :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za barvy a za slunce jsem tu hodně vděčná... Až budu zpět v Praze, chvíli z toho budu ještě žít, než se ponořím do zimní šedi :).

      Vymazat