sobota 31. května 2014

Music Inspiration #27 - Stereo MC's

Když člověku není do skoku, může si pomoci muzikou.

Stereo MC's jsou spolehliví partneři pro vyvedení z krize. Anglická taneční elektronika působící na hudební scéně už od roku 1985.
Kdysi jsem měla tu čest je vidět na nějakým fesťáku na živo, Rob Birch, který je frontmanem a zpěvákem kapely, je starý narkoman, kterého museli na pódium přivést jak dítě, protože by to sám už nedošel, ale když se rozjela muzika, rozbalil to na plný pecky, jak jenom mohl a rozhodně to stálo za to.

Hezký víkend!


Zdroj eu.audio-technica.com


The Right Effect, album Deep Down and Dirty, rok 2001



Klasika - Deep Down and Dirty, stejnojmenné album, rok 2001

pátek 30. května 2014

Obrázky pro Aniku

Mám kamarádku Kristinu, potkaly jsme se před lety na kurzu španělštiny a od té doby se vídáme. Je zahradní architektka. A má manžela a ten je Španěl. Pedro se jmenuje. No a Pedro s Kristinou mají od Vánoc doma dáreček.

Dáreček se jmenuje Anika a já jsem jí jako správná "teta" udělala na přání obrázky. Medvídka pro štěstí a pejska, který patří její babičce.















středa 28. května 2014

Razítkový workshop

Tenhle článek způsobil zájem o razítkové know-how...

...a tak je tu 1. RAZÍTKOVÝ WORKSHOP s Myynou!

Kdy? Sobota 21. 6. 2014
Kde? Café Lajka, ulice U Akademie 11, Praha - Letná
V kolik? Od 12.30 - 15.00
Na co se razítka dají použít? Textil (bavlna), papír

Co s sebou? V podstatě nic moc s sebou nepotřebujete, snad jen nějakou představu, co byste si chtěli vyrobit za razítko.

Co bude na místě bezplatně k dispozici (materiál nakoupený za zápisné)? Papíry a plátno na testování razítek, rydla, gumy, tužky, barevné razítkovací polštářky na textil a na papír, barvy na textil, nožíky, náplasti (náplasti jsou mega důležité při používání rydel).

Co získáte a odnesete si domů? Vlastní rydlo a vlastní razítko/a.

Kolik to stojí? 350 Kč.

Kapacita? Maximálně 6 osob.

Jak se přihlásit? Přihlašte se, prosím, přes můj email jinochova@gmail.com. Napište mi své jméno a orientačně, na co budete chtít tisknout, pokud to víte.

Já vám účast potvrdím v emailu (případně dohodneme jiný termín, když už bude plno) a zašlu číslo účtu, kam zaslat zápisné.

Jestli jsem zapomněla na nějakou informaci, napište mi to do komentů nebo emailu.

Budu se na vás moc těšit!


úterý 27. května 2014

Instinkty

To si takhle před čtrnácti dny sedím u snídaně a přemýšlím, co bude nejlepší materiál pro vyšívání a šití. Umělina u mně nepřipadá v úvahu a tak hledám a šmejdím po internetu, jestli nebudu mít štěstí a nenajdu nějaký inzerát na prodej bavlněných pláten.

A našla jsem.

Na Slovensku, kde jinde, žeano... Tam byla ta tradice domácího tkaní asi mnohem silnější než u nás. Až v Humenném. Pro pána Jána! No, proč ne...?

Jsem Střelec.

A tak kontaktuji paní do Humenného na základě pár ne zrovna kvalitních fotografií, jestli by mi ta plátna neposlala do Čech. Jak už jsem psala v minulém příspěvku, chtěla jsem všechno, ale celkově toho bylo 400 metrů, tak jsem se zklidnila a vzala "pouze" 50 metrů. Paní byla nesmírně milá a vstřícná.

A včera plátna dorazila k nám domů. Jak já se bála, že na mě vybafne nějaká nekvalitní látka! Ani nevíte. I když to bylo v podstatě za pusinku, tak těch 50 metrů udělalo už slušnou částku, kterou kdybych promrhala, asi bych si hodně nadávala.

Ale instinkt mě nezradil a ta plátna jsou užasná!

A na co se případně můžete těšit?

Na tahle plátna se budou vyšívat grafiky a ilustrace, šít se z nich budou vyšívané polštáře a tašky (už to chci umět!) a tak vůbec, co mě ještě napadne, to je zatím ve hvězdách.

Plátna jsou z pozůstalosti. Ještě ale voní mýdlem. Asi jsou už vypraná, ale pro jistotu je vyperu znova.

Tak snad už brzy budu moct předvést něco nového z těchto krásných starých kousků.

A co vy? Hledáte staré věci po bazarech a na internetu? Taky máte radši něco, co má historii a je v tom kus poctivé práce?

Já mám totiž trochu strach, že nad tím budou lidi ohrnovat nos.







pondělí 26. května 2014

Květ baobabu

Tak nějak nenápadně jsem ustoupila z psaní anglické verze. Možná jste si všimli. Není čas, ale třeba zase někdy bude. Já nevím. Mrzí mě to, nerada se omezuju jenom na češtinu, ale aby na tomhle blogu vůbec něco bylo napsáno, tak se holt nedá nic dělat.


Našla jsem si květ baobabu, když už jsem si tam pěkně zabaobabila na tašce a tak... Kvete teda nádherně.

Vodovky a tužka.









Zdroj arastiralim.com

sobota 24. května 2014

Music Inspiration #26 - Travis

Nějak to nestíhám... páteční výzvu jsem zbaběle opustila, angličtinu nenápadně vytlačila a dnešní post píšu až teď, v půl desáté. Asi je toho nějak moc.

Ale mám tu Travis, spadající do šuplíčku brit-pop, jsou to takoví kluci milí, angličtí... Jo, oni jsou vlastně ze Skotska, tak to by asi dali, kdyby si to přečetli... Takže oprava, jsou to takoví kluci milí, skotští. Jejich popůvky mají šarm a klipy z britského prostředí mě moc baví.

Na Wiki je dokonce napsaný, že je to alternativní rocková kapela, ale to jako sorry, rocková kapela to fakt neni. Nicméně, je to ten nejmilejší popík, co znám.

Kluci jsou sympaťáci.

Zdroj tvrage.com


Skladba Sing, album The Invisible Band, 2001



Skladba Re-Offender, album 12 Memories, 2003


pátek 23. května 2014

Rok po té

Přátelé, dneska je to přesně rok, co jsem s drzostí vlastní snad jedině Střelcům otevřela svůj obchod na Fleru... S minimem zkušeností s digitální grafikou, stylem pokus-omyl a tvrdou prací jsem se došplhala za ten rok ke zkušenostem naprosto vyhovujícím. Je třeba se pochválit. A tak se chválím.

Byl to rok náročný, někdy dost ubrečený, se střídavými tendencemi k naprosté euforii a totálnímu pocitu zmaru. Dost jsem se naučila.

Hodně z mých čtenářů se časem rekrutovalo na moje zákazníky. Máte mé velké a nekonečné díky a obdiv za to, že jste to se mnou riskli.

A dál? Velkým obloukem přes vektory a pixely se vracím k ruční tvorbě. Nedávám digitální grafice sbohem, to rozhodně ne, ale objevila jsem pro sebe svět textilních materiálů a ten mě teď přímo požírá. A přidala jsem akvarel.

Akvarel jsem přidávala postupně a opatrně, ale už se s ním cítím mnohem lépe. A doufám, že se to bude zlepšovat. Mám ho moc ráda.

A mám pro vás dárek!

Pro tento den a následující víkend je pro můj obchod na Fleru vygenerován kód na 20% slevu. Kód najdete na obrázku dole. Pokud se rozhodnete pro nákup, kód zadejte při objednávání.

Všem, kdo jsou před rozhodnutím, jestli přetavit svůj koníček v práci na plný úvazek, říkám: jo, pojďte do toho. Není nad to dělat to, co vás fakt baví ze všeho nejvíc, i když je to někdy na palici. (Ale co není, žeano?)

Neměnila bych.

Hezký víkend, vaše Myyna-Markéta.

Můj nový přítel. Od včerejška. Mám k němu velký respekt. Nakonec zvítězila značka Singer, protože mám Singer obchod se servisním střediskem co by kamenem dohodil. Cítím se tak trochu jistěji.






středa 21. května 2014

Recept na bezlepkovou máslovou buchtu

Jenom bych chtěla hned na začátku upozornit, že tahle buchta není dietní... Jako, že vůbec. Neměla by sice obsahovat lepek, takže bude asi líp stravitelná pro každého, ale jinak je v ní spousta másla a taky třtinový cukr.

Jinak si myslím, že dietní pečení obecně neexistuje vůbec. Jsou to prostě škroby a ty dietní bohužel nejsou. Tolik moje "osvěta" á la výživové poradenství. Tak se dáme do pečení, ne?

Budete potřebovat:

300 g bezlepkové pohankové mouky (kupuju v Bille, maj tam takový skromný bezlepek koutek, ale díky za něj)
200 g změklého másla
2 vejce
200 g třtinového cukru
4 jablka
mléko (míru neudávám, vysvětlím v postupu)
prášek do pečiva (dávám celý sáček, protože nepšeničné mouky nerady vybíhají do výšky)
rozinky (nepovinné)
nasekané vlašské ořechy (nepovinné)
špetka soli
2 lžíce rumu (nepovinné)

Předehřejte troubu na standard, jak jste zvyklí, mělo by to být v rozmezí 150 - 170 stupňů.

Nastrouhejte jablka a nechte je odležet, přebytečnou šťávu pak vylejte/ vypijte. Změklé máslo rozšlehejte se žloutky a s polovinou cukru do pěny.

Do mouky vysypejte prášek do pečiva a tuto směs spolu s mlékem postupně zapracujte do pěny z cukru, másla a žloutků. Postupujte relaxačně, ať se vám tam nedělají hrudky, klidně třeba na čtyřikrát.  Mléko přidávejte postupně po troškách tak, aby se vám udělalo těstíčko. Přidejte i ořechy a rozinky. Kdo chce rum, přidává do téhle směsi ještě rum.

Ušlehejte pevný sníh z bílků, špetky soli a zbytku cukru. Cukr přidávejte postupně.

Jemně smíchejte sníh a jablka s těstem. Sníh nepřidávejte naráz.

Vymažte si formu máslem, jakou formu nechám na vás, mě to vyšlo do dvou forem (jedna byla na biskupský chlebíček a druhá na srnčí hřbet).

Pečte 50 - 60 minut, já pekla dokonce něco přes hodinu, ale naše trouba je divná.

Ve finále byste měli dostat středně vysokou vláčnou buchtu, uvnitř trochu vlhkou díky jablkům. Nechte ji nejdřív vychladnout, ať vám nesplaskne, to taky dělá bezlepková mouka ráda. Já samozřejmě miluju jíst ještě všechno horký, takže druhý den míváme k snídani placatý věci. Manžel si nestěžuje, já ale jo.

Jinak, kdo by chtěl zkusit tenhle recept i "normálně", tak je to lehká modifikace receptu na bábovku tady od Kitchenette, která má úžasný food blog.







I přes dostatečné množství kypřícího prášku do pečiva zůstalo těsto ve formě tak poloviční. Ale i druhý den byla buchta dobrá a nestal se z ní beton, což se mi občas stává s rýžovou moukou.


P.S. Abych to s tím svým nelepkovým stravování uvedla na pravou míru, tak musím napsat, že oficiálně ještě nemám celiakii diagnostikovanou (jde totiž o to, dojít si k doktorce na testy... ehm... ale už ve čtvrtek jdu), nicméně, všechny nepěkné následky, které mám z konzumace potravin vyrobených z běžné pšenice a zejména z milovaných baget nasvědčujou intoleranci na tuhle surovinu. 

úterý 20. května 2014

pondělí 19. května 2014

DIY Stamps / Razítka

Musím říct, že mě to ospalé počasí o víkendu za prvé donutilo udělat si horké kakao a za druhé konečně dokončit razítkovací diy článek.

Neříkám, že jsem se konečně stala expertem na razítkování, to by se ten článek tady objevil asi tak za deset let, ale nasbírala jsem alespoň dostatek fotek, abych vám naťukla, jak na to.

K vlastním razítkům jsem přišla prakticky díky balení objednávek, protože mě napadlo, že by třeba mohlo být fajn balit balíčky s objednanými obrázky do vlastního balícího papíru. No, proč ne, minimálně dámy za přepážkou na poště z toho mají docela často radost, tak jestli takhle reagují i zákazníci nebo alespoň jeden z deseti, tak hurá, svůj účel to splnilo.

Co budete potřebovat? Tak tady se na chvíli zastavím u materiálu na razítka. Nejdřív jsem myslela, že je super nápad to dělat na klasický lino jako linoryt, ale je to moc tenký a zbytečně tvrdý. Pak jsem našla na Amazonu vysokou gumu na razítka, ale u nás se nic takovýho nevede, no a nakonec jsem skončila u klasický školní gumy. Funguje to stejně. Levný, k dostání všude a v mnoha velikostech. Dokonce jsem koupila v jednom papírnictví i uplně obří gumu, měla snad 10x10 cm.

Takže ještě jednou, co budete potřebovat?

Gumu - jak jsem psala výše, máte tři možnosti: gumu na gumování, lino na linoryt a nebo gumové bloky z Amazonu.

Rydlo - k dostání ve výtvarných potřebách, nejlepší dostupné rydlo pro amatéry je rozhodně značka Šerák.

Razítkovací barvu - záleží, nač chcete tisknout. Jsou zvlášť razítkovací polštářky na textil a zvlášť na papír.

Nožík

Pokud se rozhodnete pro linoryt, budete ještě potřebovat dvousložkové lepidlo a kus korku na udělání držátka, protože je lino moc tenké. Důvod navíc koupit si láhev vína.

Takhle vypadají gumové bloky na razítka, které jsem koupila na Amazonu.


A tohle je moje oblíbené rydlo značky Šerák. Dobře se drží, je tvrdé a ostré.


Gumy skladuju ve staré krabičce od doutníků značky Romeo y Julieta...


Motiv si nejdřív na gumu předkreslíme, doporučuju pro začátek něco nekomplikovaného. Srdíčka, puntíky, domečky, šipky... i tak to bude vypadat pěkně. Potom vyryjeme po obvodu tvar rydlem (vždycky ryjte směrem od sebe!) a zbytek ořízneme nožíkem, aby nepřekážel.




Držátko pro linorytové razítko přiděláte následovně:

Máme dvousložkové lepidlo, špachtličku na míchání lepidla, nepotřebné víčko na kterém lepidlo budeme míchat a uřiznutý kus korku. Tu špejli tam mám nevím proč.





Když je hotovo a tiskátko je připravené, vybereme barvy. Jak už jsem psala, záleží na tom, na co chcete tisknout. Textilní razítkovací barva se pak ještě zažehluje a drží velmi dobře. Mám potisknuté utěrky, které při praní vyvářím na 90 stupňů a barva drží.
Razíkovací bločky s barvou na papír jsou různé a dají se běžně sehnat na netu a jinak v Praze vím jen o jediném papírnictví, kde je mají a to je v ulici Trojická u Výtoňe.

Já jsem pro dnešek vybrala tisknutí na balící papír, který kupuju v Praze - Bohnicích v papírnictví. Mají různé barvy, má hezkou strukturu a je francouzský. Značka Maildor. Bude ale určitě moc pěkné tisknout i na klasický obyčejný hnědý baličák.




Nakonec do papíru zabalím zase nějaké balíčky na odeslání a nebo narozeninové dárky, i když u těch je mi trochu líto, že vidím, jak to oslavenec nedočkavě trhá, aniž by si všimnul, že má dárek v ručně potisknutém skvostu... ehm. No, ale to už je úděl balících papírů, žeano.

Kdežto na poště se rozloučím se zcela krásným a celistvým balíčkem a víc už mě nic netrápí.


V knížce o razíkách od mexické umělkyně (původně z USA) Geninne D. Zlatkis se píše, že je hezké udělat si takový malý přehled svých razítek třeba do zápisníku. Tak jsem to udělala. Do krásného zápisníčku od Anýzovky.

Berte to třeba jako inspiraci. Barevná razítka uděláte tak, že si každou část vyřežete zvlášť. Pro květiny v květináči je to třeba ideální postup, protože si můžete natiskat hnědý květináč a do něj doplňovat barevné kytky.





Další krabička od doutníků a moje razítkové poklady.

Dočetli jste až sem? Velký respekt!
Hezký týden přeju!

sobota 17. května 2014

Music Inspiration #25 - Sinéad O'Connor

Ne, fakt vám tu nebudu doporučovat Nothing Compares To You. To sice není špatný, ale já tu mám něco lepšího.

Lákadlo z jejího alba Collaborations, které vydala v roce 2005 a zpívá na něm duety s různými umělci a kapelami. Je výborné.

Kingdom Of Rain - spolupráce s The The.




It's All Good - Sinéad a Damien Dempsey.





pátek 16. května 2014

DIY Concrete Pots / Betonové květináče

Varování na začátku - je to špinavej job. Ale sakra efektní.

Když jsem hledala návod na vytvoření vlastních betonových květináčů (neboť díky šíleným afrikánům už nemám jediný květináč, kam můžu sázet), našla jsem shodou okolností dva roky starý článek na Fleru psaný Renatou, která vedla nedávno uzavřený blog a e-shop Kokino. Renatě tímto děkuju a na dálku moc zdravím!

V Bauhausu už můžete sehnat hotovou směs na beton, takže nepotřebujete nic moc dalšího. Nechoďte ale pro betonovou směs s igelitkou, vemte chlapa s autem, protože pytel má 25 kg.

Když zadáte na Pinterestu "concrete pots" objeví se vám celá škála různých nápadů na betonové květináče, jeden hezčí než druhý. Květináče snesou i nátěr akrylovými barvami, které jsou voděodolné, takže není žádný problém nechat natřené květináče venku.

Moc se mi na nich líbí jejich jednoduchost až surovost. Chladná šedivá barva betonu tuhle strohost už jen podtrhuje, ale květina zasazená do něj to všechno stírá a dělá z květináče milý objekt.
Já rozhodně nejsem ten typ, co se bude rozplývat nad květináčem zdobeným dekupáží, ovšem toto, to je můj šálek čaje. (Jdu si ho udělat. Ten čaj.)

K betonové suché směsi potřebujete už jen vodu. Materiál je hodně savý a vody vypije spousty, takže si do kýble (který potom určitě vyhodíte) dejte té vody raději míň. Množství samozřejmě záleží na tom, kolik těch květináčů chcete odlít.

Co budete potřebovat:

betonovu směs (ta z Bauhausu se jmenuje Betonový potěr (vážně) a nejmenší balení má 25 kg)
vodu
klacek nebo starou vařečku na míchání
kýbl
plastové kelímky od jogurtu, pití, sladkostí, sladkého pečiva, atd.
šmirgl papír
kamínky

Když si umícháte směs s vodou tak, abyste dosáhly kašovité konzistence, která je ale ještě dostatečně tekutá pro lití, připravíte si kelímky. Na každý květináč potřebujete vždycky dva. Jeden větší a jeden menší.
Do většího nalijete asi do dvou třetin beton a menší vtlačíte dovnitř a zatížíte kamínky, aby nevyplaval.

Nechte schnout minimálně 24 hodin, ale radši 48. Pak kamínky vyndejte, kelímky opatrně odstraňte a nechte schnout alespoň další den.

Nerovnosti zahlaďte smirkovým papírem nebo nechte tak.

Pak už je jen na vás, jestli necháte květináč šedý nebo jej natřete akrylovými barvami. Zkuste se inspirovat na Pinterestu, je to opravdu výborný zdroj.

P.S. Renata ještě radí do betonu přimíchat rašelinu, která směs obarví na tmavší barvu.

Poznámka na závěr: fotky z betonování ze zcela praktických důvodů nemám... sázím na vaši představivost, neboť míchat beton, lít ho do plastových "formiček" a ještě se u toho fotit, to mi nějak uplně nešlo. Pokud byste měli dotaz ohledně procesu nebo vám není něco jasné, klidně se zeptejte v komentářích nebo po mailu.








středa 14. května 2014

The Fabrics / Látky

For English scroll down.

Látky začínají být nedílnou součástí mého života a tím pádem i práce.

Dostala jsem možnost koupit od jane33 ručně tkanou látku a neváhala jsem ani minutu. Nakonec jsme to vybártrovaly za vizitky. Stejně si ale myslím, že Jana dostala uplně obyčejné vizitky, zatím co já za to mám zcela neobyčejně krásná plátna.

Také jsem psala o zklamání z látky se srdcem a v úterý přišla poštou druhá zkušební látka od stejné firmy a ta všechno napravila. Z látky s ananasem jsem totiž nadšená. Naprosto. Teď poputuje párkrát do pračky a pak se uvidí, co dál.

V úterý ráno jsem našla na internetu inzerát od paní ze Slovenska, že prodává ručně tkaná plátna z pozůstalosti. Nejdřív jsem chtěla všechna, ale když mi napsala, že toho je 400 m, vzala jsem zpátečku. Sice nerada, ale i když chtěla za metr jen 4 Eura, celkově by to vyšlo na 45 000 Kč a to mi tak nějak koliduje s volnými aktivy na účtu (čti nemám na to). Nakonec jsem vzala metrů 50. Konopného a lněného plátna, půl na půl. Teď to ještě potřebuju vysvětlit doma. Šicí stroj stále nemám (proto bude vysvětlování možná poněkud obtížnější, ale myslím, že můj vysoce inteligentní muž to pochopí - ano, doufám, že si článek přečte a veškeré otazníky přebije tenhle kompliment o jeho inteligenci).

Co bude dál?

Je to ještě trochu tajemství, ale kdo mě sleduje pravidelně, možná tuší. Kdo netuší a nemá ani páru o co mi jde, nechť se nechá překvapit a já doufám, že nebude dlouho čekat.




-------------------

The fabrics have started being a new part of my life and my work, obviously.

I got chance to buy from jane33 handmade woven cotton fabrics. I didn't hesitate for one second. Finally, we bartered the fabrics with business cards. But I think, contrary to Jane which got normal business cards from me, I got extraordinary handmade fabrics.

On Tuesday I received the second trial piece of fabric with my own designed pattern. I think, it is very nice but I have to wash it several times to find out how good is the pattern quality. And then I'll see.

And I found on the internet woman from Slovakia selling another handmade woven fabrics for the few bucks. I wanted all of them but she wrote me she has altogether 400 meters, so I ordered just 50 meters. Now I must tell my husband I spent some money for the fabrics although I don't have any sewing machine yet... (but he is very intelligent and clever man, so I expect he will understand and yes, I hope he will read this post and for that compliment he will forget how much money I spent).

And what next?

Well, it's my little secret, but who is reading my blog regularly probably knows what will come after. And who has no idea, let be surprised later. I hope the waiting won't last too long.

pondělí 12. května 2014

Screen Printing Workshop / Kurz sítotisku

For English scroll down.

Sítotisk jsem si přála vyzkoušet už dávno. Nejdřív tak nějak abstraktně v pubertě, když jsem poprvé objevila Andyho Warhola, Roye Lichtensteina a Victora Vasarelyho v rámci dějin umění na škole.
Touha po poznání pak zesílila v poslední době, kdy jsem se už poměrně suverénně začala orientovat v grafických programech a přemýšlela, jak to všechno využít dál.

Nejlepší je odsrabit se a tak jsem to udělala a zaplatila si jednodenní workshop ve vyhlášeném pražském sítotiskovém studiu Kredenc. Když pominu genius loci, který se ve Vršovicích podle mého názoru snad narodil (ty vily, ty činžáky, ta zeleň!), tak samotné studio (aka jakýsi veliký podzemní prostor pod jedním z činžáků) je perfektně fotogenickým místem, kde vznikají velmi krásné produkty.

Bylo mi ctí učit se na místě, kde se tisknou např. tašky pro Národní galerii nebo kde si studenti pražské umprumky nechávají tisknout (nebo snad i tisknou osobně) svoje výtvory.

Začali jsme teorií o sítiskové historii (Čínané jej vymysleli!) a pokračovali praxí proloženou povídáním o celé technologii. Bylo to zajímavý, bylo toho hodně (dělala jsem si i poznámky) a mohla bych tam strávit zbytek mládí, kdybych měla dostatek materiálu na potištění. Ale já neměla. Sedm tašek muselo stačit. I tak to bylo krásný.

A co je nejdůležitejší, i bez strojů a všech profi udělátek lze sítotisk provádět i v domácích podmínkách. Sice omezeně a v malém měřítku, ale přece. A to je pro mně dobrá zpráva. Musím to nechat ještě chvíli v hlavě dozrát a promyslet, jestli se do toho pustit, ale skoro to vidím jako jistou věc.

Tady je pár fotek a taky ukázka, co v neděli vzniklo a zbytek najdete na mém Instagramu včetně obrázků krásné vršovické architektury.

Baobab a srdce budu dávat na Fler. Pouze po jednom kusu (zbytek si nechám na památku), tak jestli je někdo chcete, písněte mi dřív, než to tam dám. Cena je 150 Kč. (Taška je bavlněná, prát lze na 30 stupňů, i když je tam napsáno na 40, moje zkušenosti jsou jiné.)


Jestli máte pocit, že v modré probleskuje růžová, je to pocit správný. Zkoušeli jsme zkombinovat tyhle dvě barvy a povedlo se to moc hezky.





---------------------------------

Since my teenage years I've dreamed about screen printing. In the beginning it was kinda abstract imagination when I discovered Andyho Warhol, Roye Lichtenstein and Victora Vasarel in the school during the history of art classes. Lately I've been sure that I want to learn how to do it because I got enough skills in the digital art and I was thinking about how to use it.

The best way how to learn something new is get rid of your fear. So I did it. And I paid and sign up for one day screen printing workshop in the Kredenc studio. The studio is based in the beautiful part of Prague called Vrsovice. You can see there lot of awesome houses and interesting architecture in the middle of green.

The studio itself is in the basement in the one of the interesting houses and the place is very large and so art. You can feel it everywhere. It was my pleasure being taught so close to the all artful stuff.

We began with the history of screen printing (Chinese invented it!) and continued with practicing and chatting about whole technology. I could literally spend my life there if I would have enough material for printing. But I didn't have. I got just seven cotton shopping bags. Anyway, the workshop was great.

And what is most important is the fact that it's possible to do screen printing at home. To be honest, home screen printing is little bit limited but still possible. And it is superb! I have to leave it for a while and think about it, but I am pretty sure I want to try it. Try to make my own textile fabric patterns.

Here are some pictures from the workshop and rest of the photos are on my Instagram account (included beautiful Vrsovice houses).