pátek 28. února 2014

Dva dny s Valérií

Valérie, Viktorie, Lotta, Madlen... Moje nejmilejší ženská jména.

Na počest jména Valérie jsem udělala děvčátko na kostce cukru a pojmenovala ji tak. Baví mě ty pohádkové nesmysly typu kostka cukru větší než holčička, kočka menší než kostka cukru a hrníček stejně velký jako kočka...

A barevný minimalismus. Ten mě taky moc baví.

S Valérií jsem strávila krásné dva dny. V úterý mě napadla, ve čtvrtek se narodila. Jak už to tak bývá, vypadá jinak, než jak jsem si jí představovala původně. Ještě, že nejsem švadlena.

Od března bude blog i v angličtině, tak se nelekněte. Plus, ještě přibude cvrlikání na Twitteru, protože Markéta už se nebojí, že bude vidět.

Přeji krásný víkend a ještě krásnější březen! Jupí, únor bude od zítra fuč, bude fuč, bude fuč...






čtvrtek 27. února 2014

Stop kopírování!

Kopírování něčích nápadů je fuj, na tom se asi shodnem všichni.

Když mě Alex alias Peerko oslovila, zda bych ji neudělala protikopírovací bannery, anžto má problémy se slečnou, co si o sobě myslí, že je kopírka, neváhala jsem ani minutu.

Daly jsme hlavy dohromady (virtuálně) a došly k závěru, že si to nenecháme pro sebe, ale že dáme bannery volně k dispozici ke stažení pro stejně vykrádané prodejce. Takže tady bannerky najdete (stáhnete si obrázek, když na něj najedete myší a kliknete pravým tlačítkem a dáte "uložit obrázek") a můžete si vybrat barevnou variantu, kolečko nebo obdélník. A nebo si stáhněte klidně všecko, nám je to jedno. Hlavně, že to třeba pomůže. Jako výstraha.

Já to mám s grafikou dost jednoduchý, sama nikoho nekopíruju, je to z mé hlavy a pochybuju, že moje myšlenkové pochody může někdo vykrádat či přímo předjímat. Bohužel, všichni to štěstí nemají.

Tady je malá ukázka, zbytek je na adrese výše.

A co vy? Pokud tvoříte a prodáváte, máte podobný problém nebo se to třeba stalo někomu ve vašem okolí?






Hezký den vám přeju!


úterý 25. února 2014

Pár obrázků z Teplic - kočičí reportáž

Jsem neúnavná v propagaci mého oblíbeného města, které je rok od roku krásnější, protože se o něj tamní obyvatelé starají. Dobře, nesouhlasím s dvěma novými monstrózními nákupními centry na náměstí u radnice, ale co nadělám. Tak tam prostě nebudu chodit. Stejně se nejvíc pohybuju v okolí lázní, kde je to mému srdci nejmilejší a kde bydlí část mojí nejbližší rodiny.



Pořád se ke "svému" domu vracím. Z toho balkonku uplně nahoře na mě mamka pořvávala, ať jdu už domů. Já často dělala, že neslyším... Teď je dům prázdný a už několik let na prodej.





Malá teplická hvězdárna.

Mourek, alias Mourka, protože to je ONA, mě nesnáší. Pořád jí fotim.






pondělí 24. února 2014

Ahoj pondělí v novém!

Tak jak vidíte, zase v novém... A nejen to. Převlékla jsem krom svého blogu i portfolio, sice ne tak radikálně, ale trochu přece a rozšířila aktivity i o Instagram a Pinterest. Možná přibude ještě Twitter.

Na Instagramu a Pinterestu toho zatím moc nenajdete, ale budu poctivě plnit. Nainstalovala jsem i instagramí galerii tady na blog, je v pravém sloupci a až tam budou nějaký fotky, posunu to trochu víš.

Proč to dělám? Inu, dobrá rada nad zlato a protože moje ilustrátorské a grafické plány jsou zcela seriózní, vzala jsem si onu radu k srdci, poněvadž moudřejší a zkušenější je dobré poslouchat. Ta rada zněla: "Buď aktivní a buď vidět". Tak jo.

Nově se dá na blogu i vyhledávat.

A zajímala by mně jedna věc. Uvítali byste někdo, kdybych čas od času opublikovala nějakou radu, jak si upravit šablonu na Bloggeru? Samozřejmě platí pro ty, co blogujou s googlovským Bloggerem.
Ty možnosti jsou poměrně široký, já sama nemám důvod si dělat vlastní stránky (ačkoliv jsem se tím živila), protože až na malé výjimky mi Blogger naprosto vyhovuje. Pokud s něčím bojujete, něco se vám u někoho na podobném blogu líbí a nevíte, jak toho dosáhl, tak bych mohla být možná nápomocna.

No, písněte kdyžtak do komentářů, jestli by to pro vás bylo zajímavý.

Tak směle do nového týdne a ať se vám daří!

Tahle partička mě celou neděli pozorovala, jak se vztekám nad Instagramem, kde jsem nemohla za boha najít, jak se mažou fotky...


sobota 22. února 2014

Music Inspiration #13 - Manic Street Preachers

Říkala jsem si, komu dát divokou kartu s číslem 13...? Nejdřív jsem byla rozhodnutá pro mladou progresivní krev, ale nakonec jsem změnila názor a věnovala dnešní post spolehlivé hudební stálici.

Manic Street Preachers, welšští levičáci, aktivisté, ale především hudebníci. Příjemný melodický rock se silnými texty, odkazující na nespravedlnosti světa. Sympatický zpěvák James Dean Bradfield a jeho stará parta působí na naše sluchové bubínky už od roku 1986.

Oficiálně už jsou teda jenom tři, jeden člen kapely se jim kdysi ztratil a už ho nikdy nenašli...

Za dobu svého působení měli všelijaký problémy, nějaký deprese, nějaký drogy, ale řekla bych, že na starý kolena se podstatně vyklidnili. Naléhaví ale zůstávají stále a to mě na nich baví. Plus jejich videa, ty většinou stojí taky za to.

Vybrala jsem zase dvě věci. První je dneska už klasika z roku 1992, která se pořád moc dobře poslouchá - Motorcycle Emptiness z alba Generation Terrorists. Tam J.B.D. vypadá trochu jak fetka z Vltavský.




Druhá spievanka je melancholická My Little Empire z alba This Is My Truth Tell Me Yours vydaného roku 1998. Enjoy it!


P.S. Perlička na závěr...v roce 1995 se jim ztratil kytarista Richey Edwards a už ho nikdy nenašli. Teprve o 13 let později byl prohlášen za mrtvého.

pátek 21. února 2014

Cupcake

Přeji všem sladký víkend a posílám vám jeden ovocný košíček.


čtvrtek 20. února 2014

Stůl

Základní kus nábytku. Něco, co potřebujeme denně. Místo, kde se setkáváme.

Tak ten nám asi týden chyběl.

Došlo k tomu celkem prozaicky a to ve chvíli, kdy jsem si spočítala, že pronájem vlastního ateliéru ze svého autorského výdělku neuživím a sdílený ateliér nemám s kým sdílet. Odkopala jsem všechny zbytečnosti kolem svého pracovního stolu a odtáhla na to volné místo stůl jídelní, čímž jsem si prodloužila pracovní plochu o krásných 130 cm. Odkopané věci pak zakopala zpátky pod ten stůl.

Do kuchyně, na místo, kde byl původně náš jídelní stůl, jsem odnesla ikeácký stoleček, co byl u tv na odkládání knihy nebo sklenice vína (případně obojího). Když se M. vrátil domů, poznamenal jen, že se nám ten jídelní stůl nějak srazil... (asi přejmenuju M. na Mr. Zen)

Takhle jsme týden posedávali u jídla jak v harému. Ano, ano, já vím, jsme Ikea family, ale budu na tom pracovat. Začala jsem stolem. A toho prádla na žehlení vzadu si nevšímejte, já si ho taky nevšímám a třeba jednou samo zmizí...

A takhle jsem si krásně prodloužila pracovní plochu.

Nastalo hledání nového kandidáta.

Jsem si dala už minulý rok za úkol podporovat a propagovat české řemeslníky a šikovné ruce. Ne, že bych Ikee dala definitivně sbohem, to asi ani není v mých silách (jak vidíte na fotkách), neboť je to rychlé a celkem funkční řešení kdejakých problémů s výbavou bytu, ale pokud to bude jen trochu možné, chci dávat přednost lokálním výrobkům. Zaslouží si to.

A našla jsem na Fleru (kde jinde taky, už jsem tam jak doma) pražského malovýrobce dřevěného nábytku HOME Furniture. Vybrali jsme tento stůl a požádali o kapku světlejší odstín mořidla.

No a za týden jsme si pro něj jeli na krásnou adresu nedaleko Hradčan, pár čísel od Bílkovi vily, kde pan Horník žije a pracuje. Vzal nás i domů, ukázal že není kovářova kobyla a my jen čučeli, protože všechno to bylo tak pěkný!

Takže tak. Máme stůl a jsme moc rádi.

A tady je fešák. Se šuplíčkem! Bukový.





A co vy? Zkoušíte taky podporovat lokální výrobce, případně využíváte šikovné ruce v rodině?

středa 19. února 2014

Příběh květiny

Na tenhle rok jsem si dala úkol nelehký - konečně nějak vymezit svůj styl, zjistit co mi vyhovuje nejvíc a nějak se ustálit v tvorbě. Není to jednoduchý. Naplno zase maluju až poslední dva roky, intenzivně teprve rok a mám tendence skákat od jednoho stylu k druhému.

Na jednu stranu je fajn, že si člověk zkusí víc věcí a pak si vybere, na druhou stranu takovéhle skákání dost výrazně brání zajímavějším zakázkám, protože profesionalita je žádaná čím dál tím víc a grafik a ilustrátor by měl být jasně vymezený. To je prostě ten dospělý přístup. Stanovit si priority, definitivně se rozhodnout a pak už se "jen" zlepšovat.

Já se nacházím spíš ještě v tvůrčí pubertě, abych tak řekla. Ale už je na čase se zklidnit...

V rámci studování vlastních kreslících návyků jsem si vzala fotku kytky a zpracovala ji různými styly a médii. Cílem bylo zjistit, jestli mají všechny podoby něco společného a co mi vyhovuje nejvíc.

První byl linoryt.






Linoryt jsem oskenovala a převedla do křivek. S takhle zpracovaným motivem už si můžu dělat prakticky co chci. Tisknout a zvětšovat, přebarvovat... prostě cokoliv.



Následovala kresba ve Photoshopu.



Potom jsem se pustila do elektronické verze v Illustratoru.



A nakonec jsem linoryt vytiskla na bedýnku, kterou jsem našla u popelnice.


Ještě jsem měla v plánu udělat květinu akvarelem, ale zjistila jsem, že akvarel musím buď dlouho trénovat nebo na něj zapomenout. Raději bych ještě trénovala, narozdíl od oleje mám akvarel dost ráda.

Celkově jsem z toho ještě žádný závěr neudělala. Jsem z toho trošku nesvá. Čemu dát přednost a čeho se vzdát? Chybí mi nějaký guru.

Tak mi třeba alespoň písněte, co se vám líbí nejvíc, případně, co na vás působí vyloženě blbě. Jo?

Jo a tady je ta kytka, která mě inspirovala. Nevíte někdo, co to je za lodyhu?

úterý 18. února 2014

Art Semestr

Vysoká škola umělecko-průmyslová... tak tam mě taky nechtěli (dávno tomu)... Nesporného genia loci si užívám alespoň dvakrát ročně na pravidelném Art Semestru, tedy klauzurních pracích (závěrečné semestrální práce) každého z tamních ateliérů.

Sleduju to pátým rokem a tak jsem si všimla, že některé ateliéry jsou na tom výrazně líp s invencí než jiné. Například takový Ateliér malby nebo fotografie je každý Arz Semestr takovou přehlídkou zoufalství, jako by je to nebavilo, neměli motivaci, něco tam bylo špatně nebo co.

Naopak tradičně mě vždycky pobaví Ateliér filmové a televizní grafiky. To je taková jistota, poslední zastávka pod školní střechou a vždycky velmi milá.

Slabost mám také pro Sklo, Ilustraci, Grafiku a K.O.V. Tenhle rok mě pak dost zaujaly i věci v produktovém designu, například flakon na parfém vycházející z tvaru papriky bych si vyloženě dovedla představit doma na poličce jako předmět denní potřeby, který navíc vypadá zajímavě. Z nějakého podivného důvodu jsem si ho ale nevyfotila... No, holt se budete muset jít podívat osobně. Do 20. 2. v budově VŠUP na náměstí Jana Palacha v Praze.

Něco málo fotek přesto mám, takže alespoň tak... Ale spíš než svědectví o semestrálních pracích je to svědectví o atmosféře, jak ji v téhle budově vnímám.

Automat na bagety a víno v Ateliéru ilustrace a grafiky. Ještě z něj po straně čoudila efektní mlha a občas zahlásil nějaký hesla. Veskrze vtipná záležitost.








Tyhle dřevěné kaktusy z Ateliéru K.O.V. se mi hrozně moc líbily.




Spolupráce Tonaku a jednoho z ateliérů (teď nevím, který z nich to byl) přinesla nové zajímavé tvary čepic a klobouků.




Hřebíková kočka (?) na jednom z parapetů na chodbě. Prostě jen tak.


Skleněný koš na basket, vytvořený z křišťálových ověsů z kamenickošenovské Preciosy. Báječná nápad Lukáše Houdka, Ateliér skla.




Byli jste se podívat? Co vás případně zaujalo, pobavilo, znechutilo...?





pondělí 17. února 2014

Jak dopadla vietnamská soutěž

 Pěkně si to přečtěte a nerolujte hned dolu, jo? To totiž bylo zase dramatický...

Před cestou do Vietnamu už jsme měli jasno, že příští rok to rozhodně musí být Madagaskar, protože zvířátka a unikátní biodiverzita a tak. Pak jsme si jen tak pro legraci na konci cesty po Vietnamu zjišťovali klimatické podmínky Madagaskaru v období prosince a ledna. No nic moc. Deště, deště, deště. Jeďte na jaře. OK. Madagaskar se odsunuje do šuplíčku "Země, kam se nedá cestovat v prosinci, ale musíme je vidět".

Jenže, zatím chceme vyčerpat ty opačné možnosti. A protože mě bůhví proč strašně lákal Surinam, říkala jsem si, že by to mohlo být ono.
Ech, do Surinamu radši nikdo neleze. Žádné cestovky tam taky nejezděj, nikdo tam skoro nelítá a americká ambasáda doporučuje do země nejezdit vůbec. Fajn. Co tam máme dál?

Venezuela! V době vyhlášení soutěže jsme o ní byli pevně přesvědčeni. Jenže po dvou dnech od vyhlášení jsem si říkala, že bych si měla překontrolovat stav země a být si bezpečně jistá, že tam opravdu chcem. Když už je tady ta soutěž, žeano.

Milý Google, jak je na tom Venezuela? A Google na to: "Myyno, tvl, tam nelezte. Čím dál tím horší, 28 500 vražd ročně, denně únosy a nic se s tim nedělá." No tak ale už!

My teda nejsme žádní strašpytlové, ale tohle už je fakt vrchol. Anžto jezdíme sami, musíme si toto hlídat. K čemu je pak dovča, když je člověk vystreslej, že nemůže ani vytáhnou foťák? Takový druh adrenalinu je mi netřeba.

Táááákže, jsme u toho. Ověřená všemi směry, reference výborné, nejlepší kandidátka. A když nám teda budou elementálové nakloněni, tak jedem tutady. Přesně. Nicaragua.


Nikdo si ji netipnul, ale nejblíž byl tip Belize. To není tak daleko a je to blíž než další nejbližší tipy jako bylo Peru, Venezuela (ach jo, já tam tak chtěla) a Brazílie.

Takže vyhrává marketuska! Gratuluju převelice a protože na ní nemám kontakt, doufám, že se ozve. Takže marketusko (nebo marketuško?), napiš mi na email, doladíme to, jo? Email je jinochova@gmail.com.

K dalším tipům na cestování se rozhodně přikláním. Například to Peru (i když já bych spíš byla pro Ekvádor) nebo Brazílie, ta rozhodně a taky třeba Madeira, ale ta je na víc než měsíc cestování dost mrňavá. Ale jo, zajímala by nás taky. Austrálie bez debat, Nový Zéland taktéž. Mám pocit, že jeden život a jeden pořádně vydělávající člen dvouhlavé rodiny je trochu málo na takový plány...

A jaký máte cestovatelský sny vy? Už jste svojí vysněnou zemi navštívili nebo vás to teprve čeká? (Protože sny se plní, to je tutovka.)



sobota 15. února 2014

Music Inspiration #12 - Yonderboi

László Fogarasi Jr., ročník 1980. Maďar a čistá elektronika. Poslední album vydal v roce 2011, já mám ale nejradši to z roku 2005, které se zove Splendid Isolation. Jednu dobu jsem si ho pouštěla pořád dokola v práci a po cestě do práce a z práce do sluchátek. Ráda se k němu vracím i teď.

A László je celkem fešnej, co myslíte? Já mám dost slabost pro týpky v pruhovaných tričkách, tak jsem měla radost, když jsem našla tuhle fotku.




Vybrala jsem takové příjemně se poslouchající skladby. Je to svižná elektronika, při které se dobře rázuje městem a nebo šlape na plyn. Jak kdo chce a jak se kdo přemísťuje.

Poznámka: Komu se videa nepřehrávají na iPadu, tak je to tím, že se jedná o starší formát flashe, který iPad nepodporuje. Novější videa z Youtube jsou bez problémů zobrazovaná, ale já jsem holt stará páka a vybírám furt nějaký vykopávky. Takže pokud opravdu stojíte o přehrání, hurá k počítači. Pa a hezký víkend!

Badly broken butterflies, Splendid Isolation (2005)




A aktuální téma, kde máme tu zimu, hm? People Always Talking About the Weather, Splendid Isolation (2005)



P.S. Jak to dopadlo se soutěží se dozvíte v pondělí. Všem moc děkuju za účast!