pátek 31. ledna 2014

Rok Koně - soutěž o vietnamský balíček

Dodatek: Zahrajte si klidně i vy, co blog pravidelně nečtete. Vzhledem k tomu, že tenhle post trhá ve čtenosti všechny moje dosavadní rekordy, tak si myslím, že přitáhl pozornost a proto píšu: "Pojďte do toho a nestyďte se!"  :) (Naprosto výjimečný smajlík, jinak je v postech nepoužívám ;) )

Na oslavu právě přišedšího roku Koně, zahajuju novou soutěž o věci a věcičky nasbírané cestou po Vietnamu. Teda, ne nasbírané nikde u cesty, to byste se asi divili, co by bylo v soutěži, ale poctivě pokoupené v manufakturách, obchodech a na tržnicích.


O co se hraje:
  1. šátek z ručně tkaného pravého hedvábí obdélníkového tvaru (185x52 cm), kdo se na něj nebude cítit, může ho dát třeba mamince, barva stříbrošedá, po stranách hnědočervené decentní vzory
  2. jasmínový čaj sypaný
  3. tygří mast
  4. korejský ženšenový čaj (ženšen je toho času ve Vietnamu velký hit, krom toho je údajně velmi zdraví prospěšný) 
  5. náramek vykládaný střípky z perleti
  6. korejský krém na ruce Mini Pet Fruits v roztomilé krabičce (30 ml)
  7. žvýkačky v praktickém kovovém obalu (kupovala jsem si je i v Thajsku, obal si nechala a nosím v něm v kabelce náplasti)

Co můžete udělat proto, aby byl tento zážitkový balíček jen váš?

Abych zůstala tématická, vymyslela jsem tuhle kulišárnu: tipněte si, kam bude směřovat naše příští velká poznávací zimní cesta za sluncem. Aby to bylo jednodušší, můžu prozradit, že půjde o zemi, kde je a.) teplo v zimě, b.) není tam během prosince a ledna období dešťů, tajfunů ani cyklón a c.) nebudou to Čechy, Mexiko, Kuba, Thajsko, Vietnam, Tanzánie, Keňa, Zanzibar, Egypt, Jordánsko, Izrael ani Kostarika. Tím jsem to hodně protřídila, tak snad to nebude tak těžké uhádnout.

Plus, fejsbukáři, sdílejte soutěž na facebooku. Stránky by myyna jsou tady.

Kdo se nejvíce přiblíží našemu příštímu cíli je balíček jeho. Kdo trefí přímo tu konkrétní zemi, dostane nějaký bonus navíc (ještě nevim jaký).

Soutěž probíhá do 14. 2., na Valentýna je konec. Takže to bude i taková valentýnka ode mně, protože jste báječná parta a mám vás ráda.

Hodně štěstí!









čtvrtek 30. ledna 2014

Trojúhelníky

Už dlouho jsem po nich pomrkávala, ale protože vím, že nejsem žádný geometrický genius, nechala jsem to uzrát a včera přišla ta chvíle, kdy jsem se do toho pustila naplno.

Tenhle motiv není v grafice nic nového, vím, vím... Ale stejně jsem si objevila Ameriku a než jsem si poskládala základní trojúhelníkovou mřížku, to byla, panečku, doba! A pak to "vybarvování"... No práce jak na kostele.

Tak jsem udělala valentýnku a ještě jelena, nějak mě pořád docela bavěj, i když už je to možná trapný. Mohla bych vymyslet nové hitové zvíře. Třeba hrocha. Nebo zebru. Ale byla by to taková legrace jako s jelenem?

A co vy? Baví vás ještě jeleni?



středa 29. ledna 2014

Valentýnky

V mém širokém okolí je to asi takhle: "Bléééé, ježiš, Valentýn! No fuj..." (představte si k tomu symbolické strkání prstu do krku, poulení očí, klepání na čelo).

Já si myslím, že ačkoliv je to svátek zavlečený, marketingově skvěle promyšlený a orientovaný na zisk z prodeje v povánoční nudě, jsou lidi, kteří to slaví rádi a tohle neřeší. Proč taky furt něco řešit a rozebírat a za vším hledat kulišárny, ne?

Tak jasně, Valentýna si můžeme udělat všichni v průběhu roku, kdykoliv nás napadne. Ano, udělejme.

A pro ty, co si chtějí udělat vzájemně radost právě toho 14. 2. , mám tyhle valentýnky. Facebookáři už vědí, servírovala jsem to postupně od pondělka, tak tady je to všechno najednou. Nejspíš ještě něco přibude.

Snažila jsem se pokrýt rozličné nálady a přesvědčení. Od těch silně romantických, až po ty cynické.

Velikost pohlednice, k prodeji na Fleru.

Co vy a Valentýn?












úterý 28. ledna 2014

pondělí 27. ledna 2014

Korejka Missha a pivoňková zahrada

Máááálokdy dávám posty o kosmetice ačkoliv jsem hotový maniak do perfektní pleti a bývaly časy, kdy mě každej pupínek rozhodil jak puzzle a pokazil mi celý den, protože jsem se musela plížit městem ve stínu podél zdí s hlavou upřenou do země. Bože, co kdyby to někdo viděl! Ten pupínek!

Tohle mám za sebou, tralalala a špatnou pleť dost vyřešila změna stravy. Ale to už je mnoho let stará historie. Vrásky neřešim, to bych se z toho musela picnout a jestli si někdo myslí, že krémy proti vráskám fungujou a mít vrásky nebude, tak je asi padlej na hlavu. Maximálně ty krémíky vrásky vyplní silikonem, na první pohled to vypadá výborně, ale něco si o silikonech přečtěte a možná si to rozmyslíte.

Když už jsme teda u toho, účinná prevence proti krabatění pleti je dostatečný pitný režim, přírodní antioxidanty (např. čokoláda, jupí! - hořká, ach jo! a zelený čaj) a samozřejmě spánek. Je to levný a prostý. Je to jako se štíhlou postavou. Skoro každý ji může mít, poněvadž například chůze nebo běh jsou naprosto zadarmo.

K čemu jsem se ale chtěla dostat je to, že jsme v pondělí s Iri brouzdaly městem, klevetily a tak jsme si tak šly, až jsme si v jedné pasáži na Václaváku všimly nové prodejny s korejskou kosmetikou Missha (dekorativní i pečující).

Korejská kosmetika je obecně dost oblíbená, je to hlavně asi tím, že je hezky zabalená a přitom docela cenově dostupná, no, každopádně největším hitem jsou bělící krémy na pleť, které v Asii umí nejlíp ze všech. Mít bílou bezchybnou pleť je na východě prostě nejvíc. Nic to nemění na tom, že bělící krémy jsou pěkný svinstvo.

Tenhle obchod s kosmetikou Missha nás hned vtáhnul svým třpytem dovnitř, tak jsme to okoukly, koupily si každá aspoň masky na obličej a bylo to.

Já jsem jako echt straka hnedka sáhla po bavlněné masce s 24k zlatem a ještě jsem si nechala doporučit medovou, obě stály zhruba 50 Kč.


V pátek večer jsem si plácla na vyčištěný obličej tu zlatou masku, která je v podobě šíleně studivý látky s otvorama pro nos, oči a pusu. Jo, bude z vás chvíli bubák. Ale to je vlastně i po aplikaci matlací masky. Tak nic.

Missha Prime 24K Gold Collagen Caviar Cotton Sheet Mask (uf, to je název) slibuje vysokou hydrataci (potvrzuju),  zlepšení tónu pleti (nevim, momentálně mám sluneční skvrny a pihy z Vietnamu), zpevnění (?), zvláčnění (potvrzuju). Působit se nechává 20 min a trochu pálí. Ale přežila jsem to bez úhony a dokonce jsem si všimla viditelně zatáhnutých pórů a to i druhý den po probuzení.

Maska Pure Source Sheet Mask - Honey na svůj nástup teprve čeká.

Co je ale důležitý, není 100% přírodní. Parabeny, silikony. Já už se teda snažím takovou kosmetiku nekupovat, ale tady jsem byla vyloženě zvědavá. Komu to neva, směle do toho, adresa včetně e-shopu je na vizitce na fotce.

Na e-shopu bohužel neuvádějí kompletní složení výrobků, jen vybrané přírodní složky a to se mi vůbec nelíbí.

A ještě jedna dobrá zpráva pro fanynky limitky od Thierry Muglera Peony Angel. On-line obchod El-nino ho znovu naskladnil, jinak nebyl už od podzimu nikde k dostání a všichni hrozně strašili, že je konec a už nikdy nebude. Fakt nebyl a  to ani v zahraničí, ale teď už zas je, možná jenom chvilenku, tak neváhejte, k dostání je jen 25 ml.





sobota 25. ledna 2014

Music Inspiration #9 - Morcheeba

 Návrat k práci je neskutečně bolestivý proces a to nejsem žádná cháska líná. Přeskakuju z jedný činnosti k druhý, spát chodím v osm večer, protože mě čučení do počítače unavuje, pořád hledám nějaký informace, co mi plynou hlavou, jednou potřebuju zjistit na netu tohle, pak zas něco jinýho. Práce neodsýpá a když už něco udělám, nejsem spokojená, něco tomu chybí, není to ono, je to divný, nejsem to já. PSYCHO!

Ze včerejška na dnešek jsem zůstala sama doma, i řekla jsem si, že udělám všechnu práci přes noc, abych už konečně mohla příští týden vytřídit fotky, zrecenzovat hotely na Tripadvisor.com (výborný nástroj při cestování), poslat nějaký liebesbriefy a konečně mohla jít cvičit bez výčitek svědomí, že na mě čeká počítač a v něm cosi rozkreslené. Damn!

První, co jsem udělala, když za M. zaklaply dveře, bylo otevření lahve červeného vína (dobrý den, jmenuju se Markéta a jsem alkoholik) a pustila jsem si hudbu. Morcheebu. Melancholicky veselý trip hop, taneční, houpavý, kolébavý a příjemný sound se sametovým hlasem Sky Edwards.


Ideální na osamocený večer s vínem. Mám velmi oblíbené tyhle kousky.

Slow Down, album Charango (2002)





What New York Coupels Fight About, Charango (2002)



pátek 24. ledna 2014

Kabelka

Další zadání je holčička s kabelkou, cílová skupina 4+. Zvolila jsem pastelku. Skener mi trochu přepálil barvy, není to tolik zářivý.

Cítím docela zodpovědnost, když kreslím pro mrňouse. Sama žádný nemám a ty co náhodou znám, jsou extrémně chytrý, žádný ořezávátka, co je opijete rohlíkem (mi to tak teda připadá). A kdybych nějaký měla, už by nebyl čas pro ně tvořit. Je to něco za něco. Můžu kreslit pro děti, protože sama žádný nemám. Neni to paradox? V životě je vždycky něco za něco.

Nijak tim ale netrpim, moc ráda budu ten zprostředkovatel zábavy a nových věcí.


čtvrtek 23. ledna 2014

V princeznách

Vietnam nevietnam, mám zadání na rokokovou dámu s pánem a drbátkem. Mimo jiné. Zadání je několik, na každé použiju jinou techniku. Rokoková dáma si vylosovala techniku digitální.

Pány já kreslím nerada. Neumím je a mnohem radši se věnuju půvabům a ladným křivkám dívek. Zajímalo by mě, co to psychologicky znamená. Protože mám pocit, že každý vzorec chování má nějaké psychologické vysvětlení. Trochu mě to děsí. Nešlo by prostě jenom říct: "Já nerada kreslím pány."? Vlastně, možná šlo, tak proč se v tom pořád vrtat.

Pán dámě podává drbátko. Dáma se stydí.

Cílová skupina - děti 8+




středa 22. ledna 2014

Ubytování ve Vietnamu

Včera jsem měla takovou osobní vsuvku tady na blogu, ale dneska už to je fakt o tom ubytování.

Jak jsem psala v pondělí, rozsah cen našeho ubytování ve Vietnamu byl $ 13 - 50. Přičemž těch 50 bylo pouze za první noc, kdy jsme přiletěli do Saigonu v noci, vzali taxi do centra a nechali se vyhodit u prvního hotelu, co svítil a líbil se nám. Víckrát už jsme tak draze nebydleli.

V Art hotelu v Saigonu bych klidně bydlela i dýl, ale bohužel ta cena dost přesahovala naše možnosti s rozpočtem 1600 Kč na den.

Art hotel Saigon
Naše kritéria skoročtyřicátníků byla jasná. Svoje koupelna, svůj záchod, teplá voda, alespoň relativní čisto. Když na tomhle netrváte, můžete bydlet i levněji.

Kromě ostrova jsme nikde neměli rezervaci předem. Rezervovat hotel z domova dopředu je ve Vietnamu uplná zbytečnost, pokud teda nemáte vyhlídnutý jedno konkrétní ubytování, které vás zajímá. Taky je rezervování předem risk, neboť rychlost destrukce nových hotelů na nepoužitelné pastoušky je ve Vietnamu neuvěřitelně závratná (to víme díky dva roky starému vydání průvodce, kde něco doporučovali, ale ve skutečnosti to bylo už dost nepoužitelný). Dílem je to vysokou vlhkostí vzduchu, dílem jejich laxním přístupem k pořádku. Jsou ale hotýlky a místa, kde vidíte, že jim moc záleží na tom, jak to tam vypadá. Podlaha čisťoučká, koupelna v rámci možností taky, postel voňavá.

Udržovat ve velké vlhkosti koupelnu naprosto dokonalou je asi dost těžký. Když sem tam cosi bujelo na gumě okolo dveří nebo vany, tak jsme to přehlíželi. To se podle mého názoru dá v pohodě přežít. V paneláku to leckdy nevypadá jinak, když se ty umakartový jádra špatně odvětrávaj.

Co se nám ale stalo opakovaně, bylo tohle... Takže koupelně věnujte zvláštní pozornost, když se půjdete podívat předem na pokoj.



Vždycky jsme bydleli blízko centra a v pohodě jsme se pokaždé vešli do rozpočtu. Chce to jen udělat si trochu čas a nebrat hned první hotel, na který narazíte, i když jste hrozně unavení a máte všeho plný zuby a chcete hlavně sprchu a záchod.

Na severu dost trvají na tom, že se má házet použitý toaleťák do koše, nikoliv do záchodové mísy. To už asi dost lidí zná třeba z Řecka, kde mají kanalizační trubky starý a úzký stejně jako ve Vietnamu. Na jihu už žádné upozornění u záchoda není. Nevím, jestli tam maj jinej druh kanalizace nebo co, ale prostě na tom netrvaj. Já jsem si na ten severní zvyk celkem rychle zvykla, když jsem začala používat osprchovovávátko které je vedle každého záchoda. Takový asijský bidet, dalo by se říct. Pak je to pohoda a do koše vyhazujete v podstatě už jen mokrý papír, kterým jste ze sebe vodu utřeli.

Jednou se nám zadařilo dostat se do bizarního hotelu, který patřil vietnamský lidový straně, takže komunistům a který sloužil pro ubytování papalášů. To bylo ve Vung Tau. Za neuvěřitelnou cenu asi $ 20 jsme měli apartmán s barovým pultem a barem (bohužel teda uplně prázdným). A celý to nebylo o moc menší, než náš byt.

Žádná nádhera to teda nebyla, ale bylo to perfektně čistý a legrační.



Bar


Jak vidíte. žádný designovky to nejsou. V těch cenách, ve kterých jsme se pohybovali, bych to ani nečekala.

Ubytování v Rach Gia taky nebylo špatný. Dost barevný.


V pravo u záchoda je vidět ta sprchovací hadička na zadnice.
Moc hezky jsme vychytali ubytko za $ 35 včetně snídaně v bungalovu na ostrově Phu Quoc. Bylo to prostorný, čistý a tikaly tam elektrické pendlovky. Člověk si skoro připadal jak na chalupě.









 No a někdy, můžete potkat tohle. V různých velikostech. Tenhle už byl celkem dost velkej. Poznat, že někde budou šváby asi předem nejde. Žijou v kanalizaci a v potrubí a vylejzaj většinou v noci. Co se týče kousnutí, jsou neškodní, bohužel ale přenášejí dost hnusný nemoci a proto jsou tak neoblíbení. Létají velmi špatně, takže spíš vůbec. Často zůstávají celé hodiny na jednom místě bez pohnutí. Sploštit se dokážou asi na 1 mm, takže prolezou uplně všude. No prostě nepotěšej.


Slabší povahy nechť tenhle poslední odstavec nečtou.

Můžete si vozit na cesty Biolit a volit vyšší patra a čisté hotely. To je tak jediný, co můžete udělat. Taky doporučuju sledovat čistotu zdí kolem postele. Asi tady dávam trošku nechutný informace, ale pro cestování po Vietnamu se hoděj, věřim tomu, že jo. Jak je zeď kolem postele špinavá a flekatá a plná skvrn, je hotel především ubytování pro Vietnamce, ne pro cizince a na čistotu si až tak nepotrpí (Vietnamci na ty zdi totiž flusaj ranní nečistoty z krku, ehm...). Jestli máte čas a sílu, z takovýho hotelu jděte pryč. Hotel, co ubytovává cizince, má mnohem vyšší hygienický standardy.

Tolik k ubytování. Snad to někomu pomůže a třeba i pobaví.

P.S. Šváby nezabíjet. Aktivujou se v nich totiž v tu chvíli vajíčka a počet švábů pak roste geometrickou řadou rychlostí blesku. To se radši odstěhujte.

úterý 21. ledna 2014

Článek, který měl být o ubytku ve Vietnamu, ale je o něčem uplně jiným

Tak asi poslední post na téma Vietnam a pak už vám dám pokoj. Čeká mě totiž návrat k práci a to se vším všudy a dost nekompromisní, protože už tento týden musím zabrat a pustit se do jednoho pro mě hodně důležitýho projektu. Včas budu informovat, pokud se bude všechno ubírat dobrým směrem.

Takže ubytko... A nebo ne... Víte co, ja mám vlastně na srdci něco uplně jinýho.

Heleďte, taky to máte tak, že přijde někdy chvíle, den, několik dní, kdy máte pocit, že je potřeba radikálně, ale fakt uplně z vostra na sobě něco změnit? Nebo třeba v životě, v práci, to je vlastně jedno, čeho se to týká.

Třeba, že uslyšíte nějakou písničku, stane se vám nějaký zážitek, uvidíte nějaký film a v tu chvíli to na vás přijde a něco vám říká: "Tvl, jsi nudná, dělej něco. Ostříhej se, obarvi se a přestaň se ohlížet na to, kolik ti je." Nebo: "To ti jako jedno tetování fakt stačí? Děláš si srandu? To chceš už na pořád vypadat tak tuctově?" Případně: "To mi chceš na férovku namluvit, že tu chceš bydlet už pořád? Takhle??" V horším případě: "Zbav se HO. Rychle!"

Mně kolikrát stačí ta písnička nebo fotka. Jsem impulzivní a jdu po tom pak jako ta pověstná slepice po flusu. Jdu po tý změně, protože to, co na mě uvnitř tak řve, je moje intuice, nejvnitřnější pocity, který se často choulí někde hrozně hluboko, ale stačí málo a jak Šípková Růženka se probudí k životu a zakřičí nějakej super ujetej nápad.

(V tuhle chvíli už se asi M. začal obávat, co přijde a i moje mamka se bojí číst dál. Ne, nebojte se. To zásadní mám v životě vyřešený a už mě trápí jen kraviny...)

Tentokrát jsou to vlasy a to tetování. Vlasy už tak nějak od minulýho roku, ale co jsem uviděla jeden střih na jedný mladý holce, se kterou mám společný akorát tak počet prstů na rukou a na nohou, jsem přesvědčená, že už to víc neunesu. Tou holkou, a teď půjde možná někdo i zvracet na záchod, je Miley Cyrus. No nevypadá to prďácky?



Případně, tahle osoba, ta má nemlich to samý na hlavě a taky dobrý. 



Já už něco takovýho v dávných dobách měla, teda přesně před sedmi lety. Vím, co to obnáší. Účes potřebuje minimálně jednou měsíčně k holiči na úpravu tvaru a v případě odbarvení jsou vlasy komplet mrtvý, ale zase účes dobře drží, protože stojej, jak je člověk nahodí, stačí trošinka gelu nebo tužidla. Živý vlasy se bráněj, tyhle ne.

A tady přichází pitomej zdravej rozum a říká: "To chceš, jo? Mrtvý vlasy, jo?". Hm, co teď? Když si nechám svojí barvu vlasů, nebude to tak prďácký a možná to nebude ani dobře držet nahozený. A já chci hrozně moc nahazovat a přehazovat.

A co ještě řešim je, že mám děsně malou drobnou hlavu. V tomhle účesu bude ještě drobnější. (Já varovala, že řešim kraviny.)

Já, Švédsko, mínus sedm let.

Tak a teď to tetování. Jedno mám a neni uplně malý. A taky to není žadnej "cute" motýlek na lopatce, delfínek na kotníku nebo znak pro čínskou polívku na bedrech. Je to pořádňácká tetáž na předloktí. (Kdo začal hledat na fotce výše, má smůlu, to jsem ho ještě neměla.) Chci další. Jaký?

Něco v tomhle stylu. Jemný, něžný.




Mým cílem neni vypadat jako omalovánka, to chci zdůraznit. Celopotetovaný holky si ráda prohlídnu, ale nic takovýho u mně nehrozí. Teda myslim. Co mi brání v realizaci nápadu? V podstatě nic.

Jak jste na tom vy? Křičí na vás občas něco uvnitř? Jak to řešíte?

pondělí 20. ledna 2014

Vietnam - tipy, výdaje, postřehy

Achoooooj z Prahy!

Je tu šedo, pravda, ale jinak jsem ráda, že jsme doma a to říkám uplně upřímně bez hraní si na to, jak je to tu strašný, že lidi se tvářej, na stromech nejsou listy a jídlo je drahý. Ne ne ne, je tu blaze, domluvím se s každým, máme obrovský čistý byt, rodinu na dosah, přátele na dosah, hospody, kde je potkáme a tak vůbec.

Kdo četl příspěvky pravidelně ví, že to byla zajímavá cesta, kdo nečetl, nečte pravděpodobně ani teď.

Pokusím se předejít pár otázkám, respektive, pokusím se odhadnout, co lidi asi tak může zajímat...

V případě cen, je přepočet na naše 1000 vietnamských dongů = 1 Kč (zhruba). Jednoduché.

1. Vietnamská meziměstská doprava

Naprosto bez problémů ve smyslu dostat se někam. Počítejte s tím, že se ale anglicky/francouzsky/svahilsky/česky skoro nikde nedomluvíte a vietnamský název místa, kam směřujete vyslovíte stěží správně. Mějte tedy prstík neustále zabodnutý v průvodci u názvu a všem to pořád na autobusáku ukazujte a to včetně řidiče autobusu (tomu vlastně nejvíc). Jinak se ničeho nebojte, ukážou vám kam máte jít, kde koupit lístky, kam si sednout, kde vystoupit. A budou to myslet dobře.

Dalším řešením jsou dopravní agentury pro turisty (například Sinh Tourist). Jsou o trochu dražší než klasická místní doprava, ale jsou spolehliví a někdy vás i naberou přímo u hotelu. Také vás dopraví do nejznámějších turisticky atraktivních míst, jako jsou národní parky a jiné zajímavosti. Jsou ve všech větších městech v centru.

Veškerá doprava na delší vzdálenosti je včetně pauzy po zhruba dvou hodinách jízdy. Staví se na místech, kde se můžete najíst a dojít si na toaletu.

Většinou se nám stalo, že pokud jsme nejeli do konečného města, autobus po cestě jen přibrzdil a vyhodil vás u silnice v místě, kam jsme chtěli jet. Někdy to bylo blízko centra města, někdy dál. Nikdy ale nezajeli přímo na autobusák do města. Doporučuju mít někde na mobilu nebo na iPadu načtenou mapu Vietnamu.

Vlak
2. Vietnamská doprava ve městě

Taxíky mají nástupní cenu 11 000 - 13 000 Dongů. Za kilometr se platí 12 000 - 13 000 D. Celonárodní síť taxi Mailinh (zelené taxíky) je spolehlivá a má vždy zapnutý taxametr (pokud ne, řekněte si o zapnutí, ale to se nám nestalo). Jinak jsme chodili všude pěšky, ceny za svezení na kole nebo na motorce nevím.

Na každém místě, kde staví autobus a vyhazuje lidi, čekají týpci na motorce, že vás svezou. Nebojte se jich, je to normální a nabízejí odvoz i místním. Je jen na vás, jestli s nima chcete jet nebo ne. My to odmítali. Jednak neměli helmy pro spolujezdce a jednak nám nevadí chodit pěšky. Pokud byl cíl daleko, brali jsme taxíka.


3. Jídlo na ulici

Jestliže jste ochotní jíst v jídelnách a u stánků na ulici, můžete se najíst za 100 - 250 Kč na den (3x denně jídlo, kafe a čaje, nějaká zmrzka nebo něco podobného). Cena talíře polívky na ulici je 20 000 - 65 000 D.
Vietnamské hygienické standardy jsou jiné než u nás, ale není to katastrofa, po které umřete. Hlavním předpokladem pro cestování je očkování proti všem typům žloutenky a břišního tyfu, takže vás snad jen tak něco nepoloží. Navíc, jídlo na ulici je vynikající, mnohem lepší než v restauracích (vyzkoušeno) a jsou to větší porce.

Ve Vietnamu se používají k jídlu hlavně hůlky, co nejde nabrat hůlkama, nabírá se lžící nebo vidličkou. To všechno bývá rovnou na stole. Hůlky si vždycky utřete před použitím do papírového kapesníku. Dělaj to i místní a je to řešení hlavně proti všudypřítomnému prachu.

Velmi doporučuju naučit se jíst ostrá jídla. Dávka chilli vám vydezinfikuje útroby a taky posílí srdce a v horku, paradoxně, ochladí. Maj to vymyšlený. Jídla na ulici nebývají vždy rovnou ostrá, ve většině případů je na stolečku připravený talířek s čerstvýma chilli papričkama, drcenýma papičkama nebo nálev s drceným chilli (nebo všecko dohromady). K tomu limeta a bylinky. Bylinky neházejte do jídla celé, ale oberte si listy a stvol někam zahoďte. Kamkoliv. K solení použijte hnědou rybí omáčku nebo omáčku sojovou. Sůl na stolečku najdete stěží, kvůli vlhku. Za chvíli by z ní totiž byla jen nepoužitelná hrouda.

Tam, kde mají v menu psí maso, bývá jasné označení psa na vývěsce (buď obrázek celého psa nebo psí hlavy).

Jídelna v Saigonu.
4. Pití

Vietnamský kafe je.... vynikající, ale silný. Často se pije v poměru dvě třetiny kávy a třetina slazeného kondenzovaného mléka (Salko). Na stůl dostanete překapávátko s kávou a sklenici s ledem. Když se vám káva překape, spolu s mlékem ji vylijte do sklenice s ledem a to celé pořádně promíchejte. Stejně to bude silný jak blázen, takže je dobrý ještě počkat, až led částečně roztaje. Cena kávy je 20 000 D a výš.

Ke kafi se často zdarma podává vychlazený zelený čaj nebo vývar z rýže. Vynikající, osvěžující.

Vodu z kohoutku jsme nikde nepili, led jsme ale měli běžně v pití a všechno bylo ok. Údajně ho dělají z převařené vody, čemuž docela i věřím.


5. Ubytování

Vietnam podle našich zkušeností už v cenách ubytování dohnal Thajsko. Ne ale kvalitou. V Thajsku se nám ani jednou nestalo, že bychom odešli z hotelu s tím, že tam spát teda nebudem. Ve Vietnamu několikrát. Vřele doporučuji nejdřív chtít vidět pokoj. Jsou na to zvyklí a žádný problém to není.
Mrkněte na koupelnu, na podlahu, na povlečení na posteli a pak se teprve rozhodněte.
Naše ceny ubytování byly od $ 13 - $ 50. Chtějte pokoje s oknem (často jsou v malých úzkých hotýlcích nejlevnější pokoje bez okna, ale to nedoporučuju z mnoha důvodů, od bezpečnostních po hygienické) a co nejvýš.

Co nejvyšší patro vám zaručí a.) větší klid a izolovanost od šíleného všudypřítomného hluku. b.) malou pravděpodobnost švábů, kteří žijou v potrubí a kanalizaci, c.) zdravé šlapání do chodů.

Wifi měli kromě ostrova Phu Quoc všude.

Detailní příspěvek o ubytování bude zítra.


6. Životní prostředí ve městech

Na jednu stranu strašné. Z našeho pohledu někdy až nepochopitelné. Nejdřív ze všeho se oprostěte od toho, nač jste zvyklí. Nečekejte všude odpadkové koše. Radši si do batohu vemte pytlík na odpadky a pak to vyhoďte, až to bude možné. Rozhodně se neučte házet všechno na zem jako oni. Tím ničemu nepomůžete. Plasty se válejí po zemi všude, včetně autobusů.
Je ale potřeba dodat, že se to liší město od města. Některá se fakt hodně moc snaží a některá na to prdí.
Na druhou stranu, příroda je nádherná. Rýžová a bylinková pole za městem fascinující. Květena obdivuhodná.
Parky si udržují čisté všude, což je moc fajn. Vůbec parky obecně jsou takové oázy klidu a pohody. Umějí je moc pěkně, jsou vášniví milovníci květin a tvarovaných živých plotů. Využijte toho a udělejte si vždycky čas na městský park, budete překvapení. Doufám, že příjemně.

Vzduch ve městech je plný prachu a splodin z výfuků motorek. Motorky tvoří tak 90 % dopravy ve Vietnamu, zbytek jsou auta a kola. Způsobuje to hrozivý hluk a smrad.

Bohužel...
7. Zvířata

Zavřete oči, nedívejte se, nesuďte. A ať vás ani nenapadne jít do ZOO.

Kdo nemá rád hmyzáky a divoká zvířata obecně, bude ve Vietnamu spokojen. Co nesnědli Vietnamci nebo pouliční psi se schovalo co nejdál od lidí, takže potkáte tak maximálně gekona nebo šváby. Gekoni jsou v pokoji požehnání, protože se živí hmyzem, no a proti švábům neuděláte nic, protože žijou v potrubí. V ubytování jsme je ale potkali jen dvakrát.

Gekonek na závěsu v bungalovu.

8. Zvyky

Co jsem si všimla a liší se od našich zvyků, je například nepoužívání kapesníků. Pro mě to bylo dost těžký, zvykat si na to, že člověk, co jde před vámi na ulici se najednou ohne do strany a odhodí nudli. Plus ten zvuk k tomu... No ale, co se dá dělat. Prostě to tak je. Tečka. Jo, je to nechutný.

Zouvání bot. Nejvíc na severu. Do pokoje v hotelu lezte bez bot, do některých obchodů (těch malých, třeba s oblečením) taky. To ale poznáte, protože už tam většinou něčí boty před vchodem leží.
Zouvá se taky v budhistických pagodách.

Nerozčilujte se. V Asii je obecně brané jako velmi neslušné projevovat negativní emoce na veřejnosti. Radši se zasmějte a nepříjemnou situaci přejděte nebo vyřešte v klidu.

Kouří se všude. Bohužel. Včetně některých autobusů a vlaků. V turistických autobusech se kouřit nesmí. Ani na letišti a v letadle. Proto to ze záchodků v letištních budovách smrdí jak z kuřáckýho doupěte.

Svatební tabule.
9. Jazyk

Znaky v čínském stylu byly do latinky přepsány někdy v 18. století. Od té doby vietnamštinu tvoří krátká, jednoslabičná slova, ke kterým se přidává spousta interpunkce, někdy k jednomu písmenku i několik najednou. Je to interpunkce pro tóny. Vietnamština má 6 základních tónů. Pro nás je extrémně těžké se to naučit a pro ně je zase mučení mluvit anglicky se srozumitelným přízvukem. Přesto si dejte tu práci a naučte se alespoň pozdravit a poděkovat ve vietnamštině. Uděláte jim obrovskou radost a hned se na vás budou dívat jinak.


10. Nákupy

Co se vyplatí ve Vietnamu koupit? Především jejich nádherné rukodělné výrobky. Lakované krabičky, ručně dělané hůlky na jídlo, hedvábí, čaje, kávu, šperky ze dřeva a z perleti, perly.

Kávu a čaj kupujte ve městech (maj spešl ochody na čaj a kafe jako u nás). Na farmách a na zastávkách pro turisty je mají mnohem dráž. Na tržnicích je taky všechno překvapivě dražší než v malých obchodech.

Naopak hedvábí je za dobrou cenu přímo u zdroje nebo i ve městech, ale někde stranou, mimo nejdražší turistické ulice.

Šperky zde seženete ze všech materiálů a je jen na vás, jestli chcete podpořit trh s želvovinou, hadí či krokodýlí kůží nebo jinými, u nás z pohledu zpracovávání zakázanými materiály. Já jsem si koupila náramky z buvolých rohů, ale nic z želvoviny jsem si nekoupila, byť jsou to nádherné věci. O peněženkách a kabelkách z hadí kůže ani nemluvím. Jenže, bylo by mi stydno to nosit.

Perly nakupujte na perlových farmách nebo v obchodech perlových farem. Nikdy ne na trhu, protože ten vám nezaručí autenticitu.

Nechte si něco ušít na míru. Je to levné, například moje hedvábná halenka stála 720 Kč. Ušití do druhého dne je podezřelé, raději běžte tam, kde si na to udělají alespoň dva nebo tři dny čas.

Nekupujte fejky, je to trapný.


11. Počasí

V době naší návštěvy, tedy prosinec - leden, byla na severu pěkná zima. V Sapě sněžilo, v Hanoi bylo kolem 15 °C, na pobřeží 10 - 15 °C. Tohle počasí, plus na některých místech déšť, bylo až do středního Vietnamu, v Centrální vysočině bylo naopak sucho, slunce a kolem 25 °C. Od Dalatu níž bylo bez deště a 25 - 30 °C.


12. Sever nebo jih?

Kdybych si musela z časových důvodů vybrat, tak bych volila kvůli přírodě a historickým památkám raději sever a střední Vietnam. V těchto místech je ale nejlepší počasí až od března.

Příroda centrálního Vietnamu.
13. Lidi 

Jednoznačně jeden z nejmilejších národů, jaké jsem potkala. Srdečný, usměvavý. Neočekávají spropitné, naopak je dost vyvedete z konceptu, když budete měnit celkovou cenu účtu směrem nahoru ve snaze je obdařit nějakým Dongem navíc. 

Budou vám mávat a zdravit vás a nic za to nechtějí. Jenom odpověď, z čehož budou mít nesmírnou radost.  

   
14. Peníze

Hotely se dají platit v dolarech, bankomaty jsou ve městech všude, ale jinak se platí v místní měně. V pouličních směnárnách jsou horší kurzy než v bankách. Turistické agentury také přijímají dolary.

15. Bezpečnost

Nikde jsem za celou dobu neměla pocit, že jsme v ohrožení nebo nás chce někdo okrást. Foťák jsem měla stále na krku a ani ten žádnou extra pozornost nevyvolával. V noci jsme nikam nechodili, takže pouliční bezpečnostní podmínky po cestě z diskotéky nebo hospody soudit nemůžu.

Celkové výdaje

Jídlo na ulici, sem tam restaurace, kafe, čaje, piva, koktejly, slušné hotely, třikrát vnitrostátní přelet, cestování vším, od místních autobusů a vlaků přes turisťáky, nákup dárků a suvenýrů nás za 6 týdnů stálo 64 000,- (dvě osoby). Rozpočet byl 1600 Kč pro oba na den.
Pojištění bylo 1350,- na osobu.
Letenka do Vietnamu s Emirates 21 500,- na osobu (dá se letět i levněji, například s Aeroflotem).

Tedy, celkové výdaje pro dvě osoby za měsíc a půl byly cca. 110 000,-.

Když bych chtěla být systematická, až trochu syslivá, napsala bych, že cena třítýdenního poznávacího zájezdu do Vietnamu s cestovkou, pro jednu osobu je zhruba 60 000,-, znamená to tedy, že jsme za stejnou cenu mohli na stejném místě pobýt jednou tolik času. To je dobrý, ne?

A teď nezbývá, než všech 1690 fotografií, které za tu dobu vznikly, probrat a proměnit to na zhruba 500 kousků a pak to probrat ještě víc a udělat z toho přijatelných 300.

A ještě maličkost. Jestli si někdo klade otázku, zda je Vietnam chudý, tak ano. Je to strašně chudá země. Průměrný měsíční plat v turistickém ruchu, tedy v odvětví, které je placené poměrně dobře, je 5000 Kč...

Dneska zdravíme oba a samozřejmě, pokud máte dotaz, který jsem tu nezodpověděla, ptejte se, ptejte se, ptejte se.