středa 24. prosince 2014

Pacifik

Ráno. Probouzíme se po páté hodině. Každý den stejně. S prvními paprsky, za ranního švitoření, co ustává přímo úměrně se stoupající teplotou. Dávame sbohem hotelu Lazy Bones a taxík nás vyklápí na malé a šíleně špinavé tržnici Sutiava.

Chceme k moři.

Přijíždí obrovský, jasně žlutý americký školní autobus. Lidi se hrnou dovnitř. Jsme donucení hrnout se s nimi. A zatím, co autobus stojí a nervózně odfukuje, pozoruju životaběh mezi stánky. Prodavačky občerstvení, co starostlivě omívají každých pět minut nádoby s pitím, děti načančané v nedělních šatech, prodavače čehokoliv, co se proplétají skrz dav. Většina ženských je tu tlustá. Prokletí za tolik zbožňované sladké limonády, které vybraly svojí daň v podobě tukových polštárů.

V téhle zemi jsou hubení jen psi a koně.

Je k neuvěření, kolik lidí se vejde do jednoho žlutého vyřazeného autobusu. A kolik se jich vejde ještě dozadu i dopředu během cesty. Železné monstrum požírá lidi všemi směry. Martin má rameno zabořené do kyprého břicha uječené dámy nad ním. Není šťastný.

Vystupujeme hned dvakrát. Poprvé, když zazmatkujem a vylezeme skrz děti, batohy a pupkatý pány na křižovatku v jakýsi vesnici. Když se zeptám, kde to jsme, lezeme zase dovnitř. Podruhé vystupujem správně. Las Peñitas. Líná vesnička u vzdouvajících se vod Pacifiku. Psi ohlodávající rybí kosti. Surfaři.

Hotýlek Oasis má sice v pokoji číslo 1 divnou sprchu, zato však skvělou kuchyni. První šlo na řadu Ceviche. Syrové mořské plody naložené v octové a limetkové vodě, s pořádnou dávkou cibule. Můj ekzem bude zoufale řvát o pomoc, ale aspoň jednou si tu lahůdku dát musim. Pokračuje se čerstvou rybou a rybí polívkou.

Okolo páté přichází několik místních rodin ve velmi formálních šatech. Nasměrují svoje židle proti oceánu a objednávají si ledové pití. Slunce zapadá a představení začíná. Cvakají foťáky. Když oranžový kotouč spolkne voda, rozloučí se a odcházejí. Vlny bouří.

Chce se mi spát.

**********************************************

V Las Peñitas si v moři nezaplavete, ale můžete celkem zábavně bojovat s vlnama. Dobrý na celulitidu. Tak jsem tam pořád.

Pláž má určitě několik kilometrů a je téměř liduprázdná. Pár místních hraje na písku fotbal, psi se líně poflakují a v nedaleké mělké laguně se houfují mořští ptáci. Velikáni pelikáni skenují hladinu a vrhají se do vln pro ryby, písek je horký a černý. Sopečné dědictví.

Internet tu sice je, ale vlastně tak uplně není. Starý router je už nemocný a zaflákaný problémy, které nikdo roky neřešil. Říkal Martin, když se jim naboural do administrace.




Mandloňový list

Bouganvílie




Moje čtvrtá svíčka na echt vánočním ubruse...







Fakta:
Hotelito Oasis 658 Cordob (double r. se sprchou a záchodem)
Jízdenka León-Las Peñitas 12 C/os.
Snídaně v hotelu 85 C
Hlavní jídla kolem 200 C



6 komentářů:

  1. Hmmm... Paráda... Sice vanočno z toho moc nedýchá, zato pohoda veliká:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, to je fakt, ze to tady s vanocni vyzdobou moc neprehanej :))). Ale pohoda tu je, az na ty nacpany autobusy... ;)

      Vymazat
  2. Taky bych si dala kolaloku a pak hned akvajerobik ve vlnách ;-) Užívejte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magic, dekujeme a prejeme krasny svatky! :)

      Vymazat
  3. Příště ať se Martin postaví a pustí dámu sednout a problém bude vyřešený... :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mas Alex uplnou pravdu, ale pani si sednout nechtela, asi se mne bala :)))

      Vymazat