neděle 21. prosince 2014

Lví pracky a León

Páteční ráno přineslo ztracený batoh a všechny ty nezbytnosti do koupelny, co jedna holka nutně potřebuje, aby přežila. Páč jestli si někdo myslí, že s pasem za pasem nazuju trekový sandále a dále mne již civilizace nezajímá, škaredě se plete.

Chceme pryč. Dáme si druhou a poslední snídani u Mirny. Jugo de guayaba y omelete vegetal con tortilla, por favor.

Opouštíme krásné pevnosti skryté za ostnatým drátem. Potkáváme Američany, co chtějí stejně jako my do Leónu.

-Kam pokračujete?
-Do Leónu.
-My taky. Čím jedete?
-Minibusem.
-Aha. To mi nechcem, radši pojedem velkým busem, neobouchám si alespoň hlavu. (Praví můj velký muž.)

Taxi nás vyhazuje na autobusáku Israel. Divný jméno pro autobusák. Divný místo, co jako autobusák vůbec nevypadá. Autobusy nikde. Místo nich jsou tu naštosovaný jen... minibusy. Vyvolávač do omrzení haleká -A León, a León, a León, aleon, aleon, aleoaleoaleo!!!!! Když je minibus plný, odjíždí a na jeho místo se připravuje hned další.

Vytroubíme se ze zaplivané Managuy a hned je všechno přívětivější. Tráva zelenější, koně, farmy. Vpravo se vlní jezero Managua, vlevo se klenou hory, co připomínají lví pracky navždy zkamenělé v sopečné pohoří.

León. Barvy a lidi. Najednou jich je v ulicích plno. Zmizely ostnaté dráty. Domy natřené různými odstíny.

León vypadá, jako by na Kubě dostali zboží. A nebo Kuba vypadá jako vykradený León?

Kolonizátoři odvedli strašlivou a krutou práci, jež se během staletí proměnila v čistou krásu. Obdivujeme katedrály vystavěné na krví polité zemi. Jsou bílé i barevné a nádherné.

***************

Zabydleli jsme se v hotýlku Lazybones. Koloniální dům s jedním velkým patiem lemovaným hamakami a jedním malým, kde je bazén a prodávají tam snídaně.

Pokoj je rozkošně barevný a dobře se v něm dýchá. Z postele vidíme rovnou na sprchový kout. Co bychom pro manželství neudělali... Ráno ve sprše nacházím spousty miniaturních bobečků. Gekoni. Dobré znamení. Mám je ráda. Udržují pokoj v čistotě, žerou věskeré hmyzí návštěvníky. V noci mě probudilo šustění papírků od oříškové tyčinky. Gekon v odpadkovém koši.

Snídani nám udělal Eminem (opálený). Čekala jsem, že k lívancům rovnou přihodí i dvacet gramů kokainu. Vypadal tak. Snídani dělal s batůžkem na zádech. To asi aby mohl rychleji prchnout.

Po dvou dnech jsme konečně začali rozeznávat místní jídelny, zapadlé hluboko do stínu koloniálních domů. Velká úleva od formálních restaurací a nemalá úspora. Jídelny (comedor) jsou často neoznačené, někdy je na dveřích nebo na futrech cedule s nabídkou jídel, někdy to poznáte jen podle vůně.

Zatím, co na náměstí pere slunce a duní bonga v rytmu samby, pokojně cinkáme příborem o talíře a ládujem se rýží s masem.

Omamná vůně čerstvě oloupaných pomerančů u pouličního prodejce.









Přidávám i nějakou tu místní květenu. Na polní podmínky při malování si musim teprve zvyknout.




Fakta:
Minibus Managua-León (terminál Israel) 51 C/os
Ubytování Lazy Bones $30 (double pokoj se sprchou a záchodem)
Jídlo v restauraci kolem 250 C a více
Jídlo v jídelně kolem 60 C a více
Pivo 30 C a více
Fresh džus 60 C



6 komentářů:

  1. Místní květena v tvém podání je nádherná! Těším se na další díl reportáže :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Je, krása:) fotky a hlavně tvoje obrázky!

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný!! při tvém vyprávění se úplně do toho vžívám, jako bych tam byla! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Georgie, tak to jsem moc ráda, že se ti to líbí. Je to tu fajn :). Děkuji!

      Vymazat