čtvrtek 13. listopadu 2014

Než odletím

Tohle je poslední ze tří nových sít (byla už srnka a vlaštovka). A zároveň symbol letošního léta a mé návštěvy Barcelony, kde se mi Sardinky vytřely v hlavě.

Dělala jsem je od té doby mnohokrát a na síto šly právem. Určitě ještě neřekly poslední slovo. Teda - neřekly... no, ehm... tak teď nevim. Jak dělá ryba? (Otevírám a zavírám ústa. Ticho. Takže nemůžou nic říct.)

Zatím jsem je otiskla na tašku a tričko. Zároveň je mám v plánu i barevně, ale všechny svoje experimenty a sny odsouvám na konec zimy a jaro příštího roku. Naberu síly a inspirace na cestách a bude se mi pracovat mnohem líp než v předvánočním kolotoči.

Tímto díky za všechny vánoční objednávky a za schovívavost a včasná přání. Ateliér Veverkova 10 si vede moc dobře a rozpis prací je nabitý až do odjezdu.

17. 12. odlétám pryč. Vracím se začátkem února. Těším se, jak budu chytat internet v Nicaraguy. Těším se, jak se budu vztekat, že je pomalý. A těším se, až se mi budou dvě hodiny načítat fotky. To k tomu mýmu cestování totiž patří.








10 komentářů:

  1. Krásný sardinky!
    Přeju hezké přípravy na cesty!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, děkuju! Snažím se udělat itinerář, ale zatím v tom mám docela hokej :).

      Vymazat
  2. To datum odjezdu hodně závidím, taky bych zdrhla z toho shonu, kdybych neměla strach z malárie a horečky dengííí... :D Těším na fotky z karibiku. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těžko by tě malárie v době sucha postihla a už vůbec ne v Latinské Americe. Nevěř médiím ;). Horečka dengue je taky dost nepravděpodobná. Taky se těšim na fotky :).

      Vymazat
    2. Když není malárie, je určo nějaká jiná tropická nemoc, v latinské A je myslím Líbající ploštice! :D To já nevěřím, spíš koukám na statistickou mapu výskytu. :) Je jasné že žloutenu nebo zlomit si nohu mohu i tady, ale nedokážu si představit jak cestuji celý den z nějakého ostrova do nějaké břídacké nemocnice a tam bezmocně ležím s mou debilní angličtinou. Přemýšlím ale i o psychologovi co by mě toho strachu zbavil, nechce se mi sedět celý život in Evropa. :D

      Vymazat
    3. Já vím, já to chápu. Dělám haura, ale když jsem byla poprvé mimo Evropu, bála jsem se i dojít si na záchod. Časem to ale přejde, i když si pořád dávám bacha. Jsme očkovaní proti všem neřádům, taháme dezinfekční gely na ruce a tak. To se je jasný.
      Mamka kamaráda teď v září zůstala ležet v nemocnici na Islandu. Tak měla zážitek a pojišťovna taky :))). Ale jinak byla spokojená. Anglicky neumí ani slovo. A ani jiný jazyk, krom češtiny.

      Vymazat
    4. Hehe, tak to mi spadl kámen ze srdce, že stresovat je celkem normální. Asi to chce první zkusit, než si pořád doma jen představovat hrůzu. Jen to očkování nevím, když odmítám i psa očkovat, natož sebe. Jarda Dušek jezdí bez, jenže před ním nemoc bere nohy na ramena jak vidí tu tlustou positive auru. :D

      Vymazat
    5. Na takovou životní fylosofii jsem příliš velký pragmatik :). S očkováním problém nemám, jsem dítě ze severu, tím pádem plná svinstva už od dětství. A že toho v osmdesátých letech ve vzduchu lítalo fakt hodně... Ty máš štěstí, že už to znáš jenom jako "slabej" odvar :). Podle mne je největší hrdinství se přestat bát. Když se to překoná, tak to pak stojí za to s očkováním i bez :).

      Vymazat
    6. Co je dítě severu? :) Mé dětství se odehrávalo hned naproti komínu v nejsmradlavějším městě, nejsem slabý odvar! :D Já jsem 85, takže mám zhruba sto let, ty nějak taky tak ne? :) Co jsem se přestěhovala z města, mám na vše alergii a imunitu žádnou, takže naopak hlasuji pro smog do každého domu! :D

      Vymazat
    7. Ale že si tu pěkně pokecáme, co? No, holka, když ty ses narodila, já už chodila do školy, ale je fakt, že jsem myslela, že jsi mladší. To přiznávám. Cha! :D
      Jsem z Teplic a následně Děčína. Ústecká a Lovosická chemička byly moje kojné :D.

      Vymazat