pondělí 16. června 2014

Barcelona - den pátý a poslední

Sotva se člověk rozkouká, začne rozumět a "domu" míří přímo a ne stylem pokus-omyl, už jede pryč...

To mě na těch krátkých cestách štve, tři dny pro nutnou adaptaci utečou jak voda a najednou se letí pá. Už bych bývala i mluvila víc španělsky, než jen nesměle špitané útržky a pro jistotu široký úsměv k tomu, ale holt se nedá nic dělat, frčí se do Prahy.

Španělé jsou prima pohodáři, většinou. Ne, že bych z pětidenního pobytu v Barceloně byla odborníkem na španělskou mentalitu, ale po šesti letech studia v Institutu Cervantes v Praze, kdy se nám každýho půl roku střídali lektoři, můžu říct, že pár Španělů už znám.

Tak jako jasně, měli jsme i asi dva podivíny, až bručouny, ale ten zbytek byl veselý a fajn. Stejně jako lidé, co jsem je potkávali tady v Barceloně. Úsměv, žádný spěch, lehká konverzace s kýmkoliv a přímý pohled do očí.

Když jsem v metru nasadila pražské tempo (styl úprk a pohled upřený před sebe), během pár vteřin jsem musela tolikrát zmírnit rychlost, abych někomu neukopla kotník, že jsem uznala, že to fakt neni nutný a okachlíkovaným koridorem podzemky jsem se nakonec procházela jak po kolonádě. Což nakonec fungovalo nejlíp.

Poslední den jsem už měla jednak vítr v peněžence a jednak už jen pár hodin, takže jsem se jen tak poflakovala v okolí Gracia a fotila. A vždycky se tady dá najít něco zajímavýho.

Jak jsem si všimla, krom toho, že Španělky většinou chodí velmi hezky upravené, tak se tady nikoho zjevně nedotkl letošní děsný trend pantoflí. Pár Birken jsem zahlédla, ale to je klasika, tu nepovažuju za trend a ten zbytek, co se po netu a v časopisech ukazoval jako letošní hit, tu nikoho naštěstí nezaujal. Co se ale v Barceloně vyskytovalo hojně, byly odhalené pupíky. A vypadalo to pěkně, ať už s kalhotama, kraťasama nebo se sukní. Uměj to nosit, holky jedny španělský.

Na nohách jsem nejčastěji viděla buď klasický tenisky, často španělské značky Victoria a nebo sandály na klínku či platformě. Náramky na rukou nutné! A džíny. Já je třeba v horku nosit nedokážu, Španělky s tím nemají problém. A nosí je hodně často.

Ke snídani si tady dejte kávu a sladké pečivo, ke svačině sendvič se šunkou a sýrem (obzvlášť je potěšíte, když budete chtít lokální šunku), k obědu se tu jí menu del día, což je tříchodové meníčko s nápojem, při čemž třetí chod tvoří buď dezert nebo káva. Když si jako nápoj objednáte víno, budete ho mít v ceně. Menu del día se v Barceloně pohybuje od 8 Eur výš. Po obědě, který je většinou kolem druhé hodiny odpoledne obvykle zbývá dost času do večeře, takže si jako sváču můžete dát zase sendvič (mají je božský) a když dojde kolem deváté, desáté na večeři (druhá vlna večeří je pak kolem půlnoci), objednejte si jako Španělé buď několik druhů tapas, které sdílejte s přáteli u stolu, případně rybu s grilovanou zeleninou. Sangría nebo víno nesmí chybět. Sangríu doporučuju z šumivého vína cava. To maj v Barceloně moc rádi.

A to je všechno.

Jo, metra se nebojte, je přehledné a bezpečné. Kupte si třeba lítačku na deset jízd za 10 Eur. Doba jízdy je max 1.5 hodiny a přestupy jsou v ceně.
A přímo z letiště jezdí do centra každých 10 minut autobus. Stojí 6 Eur. Vyhodí vás buď na Placa Espanya nebo Placa Catalunya.

Co jsem nestihla, je kultura. Tak snad příště. Nějaké muzeum a galerie a Gaudího domy. Snad to tentokrát bude s mým drahým M., který musel kvůli práci zůstat v rozpálené Praze.



Chvíli jsem přemýšlela, jestli tu bedýnku narvu do kufru...

Tržnice ve čtvrti Gracia.

Řetězec Tiger


Výloha luxusního obchodu se zbožím pro děti. Jméno bohužel nevím.

8 komentářů:

  1. Krása! Užila jsem si pět dnů v Barceloně, super. Tyhle pěti denní poznávačky jsou super, ale jak píšeš, než se člověk rozkouká, letí domů. Já jsem to tak měla loni v Římě, když už jsem si troufla večer bez mapy do města a nebála jsem večer zdejším metrem, letělo se domů :-) Ale zase toho člověk za těch 5 dnů hodně stihne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám pocit, že jsem nestihla skoro nic. Respektive, pracovně skoro všechno a z kultury nic. Musim tam ještě jednou, nedá se nic dělat... :)

      Vymazat
  2. :)ta krabice mě pobavila, já jsem táhla do letadla z lisabonu dřevěnou ptačí klec. jsem nechápala,že mě nevyhodili, musela jsem ji připoutat na naštěstí volné sedadlo!:)(a kurz už jsem snad v sobotu poslala, teda určitě. moc se těším!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je mazec, ptačí klec na sólo sedadle v letadle :D. Určitě je krásná! :)
      Na sobotu se těším taky a moc.

      Vymazat
  3. áach moc krásný počteníčko.... Jak je člověk vždycky tak ovíněn :) a bohužel zpátky do reality

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, jo, tak nějak. Už jsem tvrdě v pracovním procesu. I když... tvrdě... se u mojí práce asi říct ani nedá... :))) Spíš vesele v pracovním procesu.

    OdpovědětVymazat
  5. Ta tržnice čerstvé zeleniny a ovoce je skvělá!
    Díky za výlet do Barcelony, moc hezké příspěvky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skoro jako holešovická tržnice :))). Škoda, že naše příroda neumí produkovat tolik druhů ovoce.
      Ráda, jsem virtuální výlet do Barcelony zprostředkovala, není zač :). Já díky za návštěvu!

      Vymazat