sobota 18. ledna 2014

Saigon II

První celý den v Saigonu jsme věnovali doporučeným místům k navštívení. Ke konci dne jsme v nohou měli nejen asi 20 km, ale já ještě navíc křeč a tak si říkám, jestli to je už stáří nebo jenom následek toho čtrnáctidenního lenošení...

Zajímá mě historie, hlavně ta nedávno minulá. Není v ní ještě tolik romantiky.
I vydali jsme se do War Remnants Museum. Věnovaném Vietnamské válce. Jestliže lze poměřovat brutalitu, tahle válka, podle mého názoru, vede nade všemi.

Tohle muzeum není něco, co byste chtěli vidět dvakrát. Je založené především na dokumentačních obrázcích válečných fotografů. Nebere si sevítky, ukazuje všechno. Následky chemických útoků, zmrzačená těla, zohavené novorozence. Zbraně, střely, tanky. Rozbombardovaná města. K tomu nutná dávka propagandy.
Když napíšu, že jsem přesně ten typ, co u filmu Četa zděšením brečel a už ho nikdy, ale opravdu nikdy nechci vidět, asi budete zhruba vědět, jak mi v tom muzeu bylo.


Nechyběla ani slavná fotografie "Napalm Girl" z roku 1972.


Pak jsme si to nasměrovali do Čínské čtvrti, kde měly být zajímavé obchody s kořením a bylinama. Čekala jsem tradiční obchody s dřevěným průčelým provoněné bylinkama, ale nic takovýho tam nebylo. Jen šílený hluk a normální vietnamské obchody po strop narvané zbožím. Pravda, to koření a bylinky vypadaly zajímavě, nacpané v obrovských pytlích a klidně se přiznám, že jediný, co jsem rozeznala, byla skořice. Pořádná skořice.



Jinak je to také čtvrť, kde seženete všechny možné látky. Jeden obchod vedle druhého nabízejí od polyesteru, přes krajku až po hedvábí. A kdybyste toužily po kostýmku Chanel, Vietnam má řešení...



Z toho hluku jsme byli tak unavení, že jsme s vděčností zapadli do nádherného chrámu Jade Emperor Pagoda. A měli jsme štěstí, zrovna probíhala bohoslužba. Interesantní záležitost, plná zpěvu, vykuřovaná vonnými tyčinkami...
Moje fotky jsou uplně blbý, jak nemám širokoúhlý objektiv, zprostředkovat můžu jedině jakési výřezy, které mému oku přišly zajímavý. To, že mi Nikon nedokázal za tři měsíce opravit širokáč, to je vrchol. Musela jsem odjet bez něj.






Je vidět, že se blíží lunární nový rok. Místní zdobí ulice, obchody, chrámy i domy žlutými kvítky a červenými přáníčky pro štěstí.


A další pagoda. Mohla bych v nich bydlet, jak je tam dobře. Obzvlášť po tom zážitku z muzea.



A ještě jedna náladovka u zavřené vodní atrakce v parku.


Na závěr jedna Hello Kitty mánie. Oblečky, kalkulačky, botičky, flašky na pití, čelenky, batohy, kloboučky.... Kdy tohle skončí? Asi nikdy, co?


Fakta:

War Remnants Museum: 15 Kč/os.
Pagody: zdarma

8 komentářů:

  1. Po navsteve toho trhu by som na latky potrebovala ten uzasny droteny kos z tretej fotky od konca...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to tady pletou na ulici. Ty s menšími oky jsou na odpadky a ty s většími na slepice a kohouty na trhu. Ale máš pravdu, že by to mohlo vypadat i dekorativně, kdyby se do nich neházely odpadky, ale použilo se to jinak.

      Vymazat
  2. Hello Kitty to je aj moja smrt! :-) Adika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, já tomu rozumim, je to takový slaďoučký, holčičky to milujou a maminky rády dopřejou. Tady je to opravdový mor a dokážou v tom chodit i dospělý ženský :D.

      Vymazat
  3. Ta skořice.. to je něco!
    Hello Kitty mánie asi nemá šanci skončit .. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anet, ta skořice byl obří, nevěřila jsem tomu :)))

      Vymazat
  4. Sirokouhlej objektiv je dobrej na takovy ty typicky fotky, jak neco vypada, ale mne se libej ty tvoje. Ma to svoji specialni atmosferu, clovek si musi zbytek domyslet ;) moc krasny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když já bych si někdy tak ráda bývala vyfotila celej barák a ne jenom nějakej výřez :)))) Širokáč je základ, bez něho to moc nejde. Ale jsem ráda, že i tak se ti moje fotky líbí :)

      Vymazat