středa 15. ledna 2014

Phu Quoc Robinsoni

Zpátky v civilazaci, zpátky na internetu! Mávám z pulzujícího Ho Chi Minh City (Saigonu) a posílám do světa příspěvek o našem ostrovním životě. Naše cesta se chýlí definitivně ke konci, ale ještě si hodláme užít posledních pár slunečných dní, teplota je 28 stupňů a já už se těším na lákavá pouliční jídla a chození po pamětihodnostech, protože čtrnáct dní nicnedělání na pláži skončilo.

********
Dny na ostrově

Plynuly pomalu a klidně. Někdo byl moc rád, že na ostrově není internet (M.), někdo si musel nějakou dobu zvykat a novou nečekanou skutečnost pár dní zpracovávat (já).

První noc na Phu Quoc jsem strávila opravdu stylově, s hlavou v záchodě (při té příležitosti jsem se seznámila s malým švábem Oggym). Po všech těch dnech pod mrakem jsem neustála nápor celodenního slunečního svitu a i můj laxní přístup k doplňování tekutin vykonal svý. Odměnou mi druhý den byla suchá bagetka, hořký zelený čaj a výhled na moskytiéru nade mnou...







Člověka v tom teple a při absenci výraznějších a nervově náročnějších událostí, než je například setkání s ještěrkou po cestě na oběd, po pár dnech pohltí určitý druh demence a sladké odevzdanosti. Největším vzruchem dne bylo co si dáme k obědu nebo jaký druh rybky jsme zahlédli při šnorchlování. Respektive, uvedu to na pravou míru, jak BAREVNÁ ta ryba byla. Přesné názvy mořských ryb samozřejmě, kromě Nema, neznám (druh Nemo je, doufám, každýmu jasný).

Někdy přijel zmrzlinář. Jsem ráda, že ne denně. Ono se to mělo totiž tak, že tady ten zmrzlinář měl zmrzlinu naprosto luxusní. Plus, když má být ve Vietnamu něco sladké, tak pořádně, takže každý kopeček byl pečlivě politý Salkem a navrh ještě sypal drcené kešu oříšky (právě jsem si ověřila míru svojí demence a  klasifikovala ji jako alarmující, když jsem slovo "sypal", napsala s měkkým i a až za chvíli to opravila na tvrdé). Když jsme zmrzlinu dojedli, mohli jsme na ulepené prsty chytat mravence.

Někdy přijel pán s domácími potřebami. Z amplionu mu vyřvávala nějaká věta, zřejmě o tom, že veze hadry na prach a košťata.

Pojízdné domácí potřeby.

Někdy nepřijel nikdo a my měli pláž pro sebe.

Dny jsme trávili pozorováním turistů, kteří přijížděli a zase odjížděli. Nikdo nebyl v resortu tak dlouho v kuse jako my. Možná i historicky.

Modré zátiší.



Po čase jsme si šest místních psů, kteří patřili k resortu, mimochodem, výborní noční hlídači, drze pojmenovali (například Ťapka, Azor...). Někteří z nich se nechali i pohladit a všichni bez výjimky žebrali od hostů na pláži jídlo, ačkoliv byli pravidelně krmení ráno i večer.

Oblíbenost místní ostrovní rasy, která se vyznačuje modře flekatým jazykem a pásem obrácené srsti na zádech jako mají ridgbeci, vedla ke zdemcimování místních divokých zvířat, zejména pak opic. Pár zbylých už ani nenapadne lézt do vesnic a drží se v pralese. Občas jsou slyšet, jak řvou. Psi je byli schopni nejen chytit, ale i sežrat od hlavy až po ocas a zanechat, k radosti místních obyvatel, u cesty pohozenou jen hlavu. To musel být parádní zážitek, jít ráno do školy a potkat rozšklebený opičí ksicht. Fujtajxl.

Psi chodili pít do "naší" nádržky na vodu u bungalovu (voda na mytí nohou od písku).


Mimochodem, jste sběrači mušlí? Já rozhodně a pak jsem na sebe naštvaná, když je dotáhnu domu, protože jich mám mraky. Zdejší mušle byly podivuhodně barevné, nejvíce zeleně.


Nejlepší loďka v celém Vietnamu.
A jak se máte v novém roce?

14 komentářů:

  1. No konecne....precitane, skontrolovane na mape. Tak asi aj oddych by mal byt aspon trosku aktivny, ze jo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si taky myslím, že by měl být oddych aktivní, ale tentokrát mi to nějak nevyšlo :). Kromě velmi lehkého plavání jsem vyloženě lenošila.

      Vymazat
  2. Huráááá, lezla jsem tu denně!!! Kde jsi, co je s Tebou :))). Díky za report :) a užívejte! Pusu olívka *

    OdpovědětVymazat
  3. Ježiší, to zní tak krásně, ty vaše zážitky. Děkuju, že ses nám opět ozvala, ale už se těším, až budeš zpět:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuju za věrné čtenářky, jste prostě nejlepší a hrozně se mi stejskalo :)

      Vymazat
  4. Nemohla jsem se dočkat dalšího cestovatelského počtení. Díky ... vypadá to báječně.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak konenčně! Konečně jsem si našla chvíli na čtení tého cestopisu a už jsem se nemohla dočkat! Teda 14 dní nic nedělání a ty jsi to vydržela? :-) Druh Nemo pobavil. My když jsme kdysi dávno historicky nazpět s panem Božským (ještě bez dětí) šnorchlovali v Rudém moři, tak jsme si museli koupit příručku s rybami. Hele a ta loďka opravdu někdy plula?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, docela jsem se musela pořád něčím zabavovat. Deset dní by bylo optimálních, čtrnáct už na mě bylo moc, ale Martin si to moc pochvaloval, jenže ten na rozdíl ode mne měl kopec elektronických knížek. Já jsem svojí várku přečetla za tři dny a to byl problém :).
      Jo, loďka byla plně funkční :). Mám to vyfocený a určitě to ještě opublikuju, ale musím to zvětšit doma v počítači.

      Vymazat
  6. Tyjo, ten zacatek neprijemny, ale muselo byt fajn si pak dat trochu oddych. I kdyz ja mam rada vzruso :) koukam, ze tam ale maj stejnou vodu, jako tady :) skeble rada sbiram, ale nikdy jsem nenasla hezci a vetsi, nez pred 11 lety v Porugalsku. Tyhle ale vypadaji zajimave :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám největší úlovek z Mexika :)

      Vymazat