pátek 17. ledna 2014

Ho Chi Minh City (Saigon) I

Z ostrova Phu Quoc jsme si přeletěli vietnamskými aerolinkami zpět na pevninu. Kdo by nestihl koupit perlu na farmě nebo v obchodě na ostrově, má ještě šanci na letišti. Ceny mi tam nepřipadaly výraznější než jinde.

Naše poslední zastávka - Saigon (pro zjednodušení budu používat původní název města, který se stejně běžně dál používá). Vždycky, když naše cestování končí, je mi smutno, že jsem si to málo užila. Že jsem měla víc fotit, víc se smát na lidi, víc se pokoušet domluvit, být míň unavená, pohodlná, vybíravá. Vždycky mám pocit, že jsem do toho nedala všechno. Je to samozřejmě jen iluze, člověk se v danou chvíli snaží o maximum a zpětně velmi rychle zapomíná na všechny překážky a nepříjemnosti, které se děly. Naše pamět je milosrdná.

Vietnam jsem si prožila z pohledu turisty, nemůžu soudit, jaký je doopravdy, na tom jsem tu byla moc krátce. Vím ale jistě to, že každá cesta stojí za to, protože mě učí. Každý kilometr je pro mně nějak důležitý, každá koruna, kterou jsme za cestu utratily, měla svůj smysl. Ale konec sentimentu, na ten přijde ještě řada na uplném konci.

Saigon je moderní metropole. Má svoje businesscentra, mrakodrapy, strašnou dopravní situaci, hluk,ale taky parky a posilovny pod širým nebem, muzea a hlavně historii. Saigon vám dá všechno, na co si vzpomenete.




Udělal na mně dojem, přiznávám. Obzvlášť zachovalými budovami z francouzské éry, pro které mám velkou slabost. A další věcí, která mě opakovaně uvádí do fotografické extáze a vůbec celkové vnitřní radosti a klidu, jsou budhistické pagody. Některé nemají téměř žádné speciální kouzlo, z jiných přímo tryská jakési čaro (když si půjčím ze slovenštiny výraz, který mi k tomu sedí nejvíc.) Dokonce mě to přivedlo na myšlenku, dozvědět se o budhismu víc.



 Na dosah od hotelu máme největší centrální tržnici Saigonu, kde seženete všecko. Od čerstvých ryb, po čaje, kávu, masti až po kabelku "LV" nebo "Rolexky"... Ještě ji máme na programu, zatím jsme ji s očima na vrch hlavy jen prolítli. Musíme se na ni pořádně psychicky připravit a odrážet případné "výhodné" nabídky s větší razancí než včera.

Jinak se obchoduje všude a se vším. Každý metr chodníku ve Starém Městě je využit do posledního kousku. Kde neparkují motorky nebo stánky s jídlem, je nějaké další zboží.

Stánek s tofu. A zas ho maj tak dobrý, že se nestačim divit.


Tohle děvče má styl, co říkáte?


Tady je posilovna v parku, každý večer a ráno jsou tahle oblíbená místa nacpaná lidmi. Překvapivě většinou staršími. Na tomhle místě mě ale zaujal především ten strom. Je to totiž fíkus...


Mlaďasové se sdružují ve švitořících hloučcích a upíjejí vražedně sladké nápoje.


Fakta:

Taxi z Gio Bien Resortu na letiště: 800 Kč
Letenka Phu Quoc - Saigon od Vietnam Aerlines: 1100 Kč/os.
MHD z letiště do centra Saigonu (cca. půl hodina jízdy): 15 Kč/ 2 os. plus jeden velký batoh
Ubytování My Anh Saigon hotel: 340 Kč
Oběd v jídelně, kuře, kachna a rýže, dvě piva (pro dva): 107 Kč
Kafe, čaj, smoothie: 85 Kč
Balík kešu oříšků nesolených, půl kila: 120 Kč





8 komentářů:

  1. Fakt vyraz "tryska caro" pozname iba my?
    Tak ak este bude zhrnutie, tak aj ja si este s doplnujucimi otazkami pockam...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tryská čaro prostě v češtině nemáme :( A ani si teď nevybavuju nic podobného.
      Určitě bude ještě závěrečný post z domova a rozhodně jeden extra o ubytování.

      Vymazat
  2. Ten dům! Ten dům za stromy!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Nádhera! Poslyš, nechceš tam ještě chvíli zůstat? Ne že bych se na Tebe netěšila, ale tyhle aktuální reportáže jsou prostě úžasný! Jak jsi spokojená s teleobjektivem? Já se nakonec rozhodla, že raději ještě malou chvíli počkám a půjdu do té vyšší třídy, o které už sním dva roky (EF 70-200mm f/2,8). Jen ještě nevím jestli Sigmu nebo Canón. Tak to jen tak na okraj. Světelný podmínky u nás jsou tristní, tak jsem si koupila aspoň nový externí blesk. Jupíííí. Moc ráda jsem početla a pokochala se fotkama, přeju ničím nerušený zbytek dovolené!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :))) Za dva měsícep o návratu letíme do Belgie, tak bude zas reportáž, neboj :D Upřímně, těším se domů. Sice mě ta zima asi zabije, ale jinak mi to tady bohatě stačilo.
      Teleobjektiv je hlavně těžký :) a kdybych si vybírala příště, tak rozhodně ten dražší, s lepší světelností. Vyplatí se na něj počkat a ušetřit, takže Tvoje rozhodnutí je naprosto správné :)
      Externí blesk bude asi i moje další investice, pokud vyjde jedna akce, kde bych ho mohla pořebovat, tak si ho koupím i dokonce docela brzy.
      Děkuju za chválu, mám z vašeho zájmu moc velkou radost!

      Vymazat
  4. Hlavně si nic nevyčítej, tvé reportáže, trefné komentáře, úžasné fotky a praktické informace svědčí o tom, žes udělala maximum. Ale také jsi potřebovala čas to vnímat, přemítat o různých věcech, tedy dělat něco pro sebe a tisknout si vše do paměti. Člověk nemůže dělat vše jen pro to, aby prožitky "uložil" pro budoucnost a zprostředkoval ostatním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Olivero, díky, nějaké extra výčitky nemám, ale vždycky mě to tak proběhne hlavou, kdybych to mohla vrátit na začátek, jaký by to asi bylo? :) těším se, až si doma počtu Tvoje psaní o Mexiku.

      Vymazat