pondělí 30. září 2013

Čistě dětsky

K velrybě mě inspirovala paní, která mi na Dyzajn Márketu položila záludnou otázku, jestli třeba náhodou nemám nějaký obrázek ryby. Pro syna. Já si celkem dokážu představit, že měla na mysli nějaký seriozní obrázek, třeba kapra nebo štiky, když její syn rád rybaří. Jenže, já mám představu zrovna takovouhle. Představu smějící se velryby a pána, který ji pozoruje dalekohledem...

A teď se chystám kreslit papuchalky. Jsou tak krásní!

Krásný týden přeju!





pátek 27. září 2013

Co namaloval mráz

Už nás to brzy po ránu brzy čeká. Mrazíky a jejich dokonalé kresby na skle.

V úterý jsme v ateliéru tvořili lakovou technikou, která mě minulý rok neoslovila, ale tentokrát jsem si jí užila, neboť jsem zjistila, že Nitrolack, který jsem použila, je mnohem vhodnější a příjemnější na malování špejlí na plech než Balakryl, kterým jsem malovala minulý rok. Tahle technika si přímo říká o rostlinné motivy a jemnou kresbu. Tím pádem mi to i sedí, protože já tu jemnost k životu prostě potřebuju.

Mám modrou a hnědou verzi, v plánu mám ještě alespoň dvě barevné varianty, pokud materiál dovolí. Laková technika je křehká, není možné udělat tolik tisků jako u ostatních grafických technik, neb lak se postupně odlupuje a ztrácí výšku. Pomíjivé umění...

Zdánlivě teď netvořím nic nového na počítači, ale je to tím, že když už se člověk dá na byznys, musí počítat i s tou druhou stránkou věci - jednat s klienty, jezdit do tiskárny, připravovat různé podklady... bla bla bla. Chtěla bych se dožít toho, že na tohle budu mít někoho šikovného a já osobně budu jen tak tvořit a rozdávat úsměvy. Zatím to ale nejde. Zároveň jsou to všechno cenné zkušenosti a já jsem za to ráda.






středa 25. září 2013

Calzedonia - podzimní kousky a taky lacláče z Asosu

Včera mi Iri z Můj dům můj squat připomněla, že existuje Calzedonia, obchod, kde nakupuju punčošky a barevné ponožky, ale nějak jsem na něj v poslední době zapomněla.

Iri vyfotila komiksové legíny ve výloze a mně tak pobavily, že jsem večer po cestě na grafiku Calzedonii nemohla minout. Ve výloze už legíny nebyly a na ramínkách se houpalo posledních pár kousků ve velikosti S. Komiks teď prostě letí. Naštěstí mi S bylo, takže hurá, beru to a ještě tohle a támhleto a příště se stavim pro ponožky... Takže jsem odešla nejen s komiksovkama, ale i s námořnicky modrýma teplýma punčochama, které mají drobné červené puntíky (ještě mají tuhle verzi v hnědo-béžové a černo-bílé) a s šedýma punčochama, též teplýma, s motivem Benátek. Ha! Úlet!
A protože nákup nebyl za málo peněz, dostala jsem zdarma 50ml toaletní vody Calzedonia In Love. Chanel to sice není, ale stejně to potěší. No ne?

A protože razím heslo "Jestli to máš, tak to ukaž!", tak jsem nafotila tyhle Fakt Fashion Fotky, tak zvané FFF. Jak jistě víte, život fashion blogerek je těžký, já jsem kvůli tomu týden nejedla, hodinu stála u zrcadla a tak, aby ty fotky byly opravdu dobrý, ehm... A jen co se za M. ráno zařely dveře, už jsem štelovala stativ, pudrovala nosík, rabovala skříně. A protože M. můj blog čtě, jistě se bude dost divit, co že se to děje, když kocour není doma.

Pobavte se se mnou, respektive s ním a ještě přikládám na žádost Iri i svoje lacláče, já je vážně nosím a mám je ráda. Tahám je stylem "instalatér" a není to žádná vysoká móda, já vím. Dokonce i tu instalatérskou tašku k nim mám. Ovšem kytičkovanou...

Tak mě napadá, tašky jsem si k těm fotkám měla vzít. No nic, tak příště.

Přehlídka začíná... nejdřív puntíci.


Šaty Jackpot, svetr H&M second hand, boty v námořnické modré Rue Princesse, šátek - nějaký obchod v Děčíně.

Ano, můj profil je, ehm, skutečně dost výrazný :). Ale už jsem si na něj docela zvykla :). A omluvte vlasy, v poslední době nevím, co s nima a jsem fakt krůček od ostříhání na krátko.



Komiksové legíny....


Svetr Topshop, košilové šaty Promod, boty Vagabond.


 Benátkové punčošky...


Že k sobě Benátky a New York nemají blízko? Cha! Nesmysl!
Klobouk po M., svetr second hand, šaty Attrattivo, boty Dr. Martens.


Lacláče Asos, halenka second hand, boty z Thajska.





Tak pááá.

úterý 24. září 2013

Freedom!

A když už jsem včera nakousla devadesátkové femme fatale, pojďme se na ně podívat ještě jako na hýbací obrázky přímo v legendárním klipu George Michaela. Prý tenkrát za to, že do svého videa dostal pět tehdy nejúspěšnějších supermodelek (Naomi Campbell, Linda Evangelista, Tatjana Patitz, Christy Turlington, and Cindy Crawford), vysolil neskutečné peníze.

Mě osobně ta písnička baví pořád a ten klip jakbysmet. Dokonalá koncentrace krásy v délce šesti a půl minuty. Enjoy it!

P.S. A nezapomeňte - poslouchat hudbu potichu je jako cucat Hašlerku přes papír!

pondělí 23. září 2013

Staré časy

Našla jsem poklad. Teda, ten příběh je o kapku složitější, ale povím vám ho ve zkratce... V devádesátých letech jsem si zhruba od roku 93 začala kupovat Elle. Tenkrát velký svět, krásné modelky, nádherné fotky... Pro holku v pubertě inspirace jako blázen. Hltala jsem to (Elle vděčím za to, že se mi vkus začal tříbit poměrně brzo a taky jsem pečovala o pleť tak poctivě, protože tam prostě psali, že se to má dělat, že z toho do dneška profituju), takže je jasný, že Elle se mnou prošla všemi mými adresami, nevyhazovala jsem jí a skladovala na horší časy. Kvůli těm fotkám, především.

Pak jsem ty časáky ztratila z dohledu, vyměnila několik měst, kde jsem žila, na Elle zapomněla, pak dala příkaz k hromadnému vyhození, znovu zapomněla a když jsem si nedávno vzpomněla a posteskla si, že jsem je vyhodila, jedna dobrá duše mi řekla, že se tak nestalo, že je schovala a já jsem tak dostala svůj poklad zpět.

A můžu vám říct, je to mazec. Nejen, že úroveň toho časopisu byla tenkrát mnohem výš než je teď, ale i fotky byly mnohem zajímavější, o modelkách ani nemluvě. To byly prostě persony.

Byla to doba, kdy modelky měly ještě tuk, prsa a plné tváře. Byly štíhlé, ale přirozeně. Byla to doba mojí absolutně nejoblíbenější modelky Lindy Evangelisty a také Christy Turlington, Carly Bruni, Cindy Crawford, atd...

Móda se sice vrací pořad dokola, ale tenkrát byla divočejší. Móda devadesátek mi je mnohem bližší a příjemnější, protože mi připadá víc kreativní. Teď je to nějaké uhlazené, řekla bych.

Naskenovala jsem pár fotek, ať se pobavíte. Já jsem se bavila nejen nad nima, ale i nad svými vyplněnými testy o vztazích, sexu, povaze... To, co jsem tehdá kroužkovala, bych teď nezaškrtla ani náhodou. Prostě legrace.

Linda a rok 1997.


Osmnáctiletá Laeticia Casta, rok 1996.


Christy Turlington, 1997.


Cindy a její ženské křivky, rok 1996.



Páry, které už dávno neexistují, rok 1996.


Příprava na zimu před patnácti lety. Je něco teď jinak? Ani ne, že? Snad jen saka se nám zkrátila.


Divoké etno ze stejné zimy. Zábavné!


A teď pozor! Zdánlivě se začaly tenisky (nebo sportovní boty, chcete-li) drát do módy až v posledních letech, ale opak je pravdou. Tady je důkaz. Tuším, že rok 1996...


Odhalené pupíky už máme taky zpět. Rok 1997 a opět Christy Turlington.


A nakonec, geniální fotky Lindy Evangelisty (jak se to sakra správně čte, to netuším do dneška) stylizované do podoby Sofie Loren. Sice rok 1990, ale fotky byly v Elle 1996 v článku o duu Dolce&Gabbana.


Tak hezký týden přeju! Užijte si posledních teplých dní, prý fakt přijdou a příští týden už bude utrum.


neděle 22. září 2013

Dyzajn Márket - Vanity Fair

Tak a máme to za sebou. Množné číslo proto, že nebýt podpory mého muže, který rytířsky absolvoval celý trh se mnou, asi bych se tam zhroutila. A i když jsem ho z nervozity celou dobu posílala domů, neustoupil ani o píď a já mu za to děkuju.

Zdaleka jsem se totiž necítila tak fajn jako na srpnovém trhu. Taky byla podstatně víc zima, což se ukázalo v plné síle po páté hodině, kdy výrazně přituhlo a ze mě už vyprchal polední svařák. A ani kašmírový svetr nepomohl, ani moje zimní Martensky nepomohly, jen mi tak tuhly pomalu nohy a najednou i záda a já se nemohla skoro ohnout ani pro tašku pro kupující. Nevím, jak to dělají prodejci na prosincovém DM, protože to musí být brutální.

Díky několika souběžným akcím, které se v Praze děly, přišlo neskutečné množství lidí. Fakt strašně moc. Což pro nás bylo samosebou dobře, jen se asi na plno projevila moje plachost, kterou jsem při svém prvním Dyzajn Márketu přebila euforií. Tentokrát mne chvílemi ovládala a já jsem z toho množství cizích tváří byla poněkud nesvá.

Ale! Přišla Rosa Mitniků, krásná Rosa, pozitivní a usměvavá a to mě moc potěšilo. Děkuju Roso, moc ráda jsem Tě viděla v reálu.
Taky přišla spousta dalších známých a kamarádů a to bylo taky moc pozitivní. Všem děkuju za podporu a milá slova.

A teď holá fakta...

Prodejkyně vedle mne mi brala zákazníky! Jinak moc milá paní, sympatická a tak, ale považte, ta dáma prodávala bederní zahřívací pásy v roztomilých barvách a rozličných eňo-ňůňo vzorech, že se na její stánek stála fronta a tvořila bariéru, samozřejmě v tu stranu, kde jsem měla stánek já. (Vsuvka - prosím vás, dělám si z toho legraci, neláteřím a té milé paní, která tvoří pod značkou Nice Belly, to samozřejmě ze srdce přeju.)
Navíc! Prodávala i bederky pro těhotné a jak můžete vidět na fotce, jedna těhotná figurína obtažená roztomilým vzorem barevných ptáčků na blankytně modrém podkladu stála přímo vedle mně. Takže, když už jsem navázala oční kontakt s kupující, ano, byly to vesměs ženy, tak v tu ránu jejich pohled sjel na tu figurínu, ty ženy začly tát jako máslo a zcela hypnotizované beze slova postoupily k vedlejšímu stánku a jaly se nakupovat bederní zahřívací pásy u mé sousedky, místo aby dotáhly svůj skvělý plán nakoupit si u mne obrázky...

Některé kupující jsem ale vybojovala a baví mě příběhy, které se za tou koupí skrývají. Například paní, která si šla pro už čtvrtý obrázek by myyna. To už je přece fanoušek, ne?
Nebo stará paní, která si před pár týdny udělala účet na americkém Etsy, obdobě českého Fleru (respektive Fler, je kopie Etsy), tam našla mezi miliardou prodejců můj obrázek s kočkami, který se jí velice líbil a na DM zcela náhodně narazila na můj stánek, kde jsem ty kočky prodávala. Měla radost a kočeny si koupila. Až mě to dojalo.

Ale ne vždycky se dějí pozitivní věci, to je jasný. Musí to být vyvážené. Asi třikrát jsem si všimla kyselého posměšku směrem ke svým obrázků a vždycky se jednalo o stejný typ lidí. Takoví mladí hipsteři, zřejmě kreativci ze Studia Najbrt, eh... Dělám si zas legraci. Nevím, co dělali, nicméně jim moje tvorba připadala dost směšná. Inu, co naplat, jedu si to svoje. Je potřeba potlačit ego a nebrat to vážně.

No, musím říct, že absence rámečků, které byly v Ikea vyprodané, způsobila na mém prodejním stole lehký chaos. Takže ty rámečky prostě potřebuju, vypadá to lépe. Nebo nějaký sofistikovaný stojan, abych neustále nemusela lidem připomínat, že se můžou těmi obrázky svobodně prohrábnout, sáhnout na ně, prolistovat... To se jaksi vylučuje s mojí plachostí. Stojánek by mě zachránil.

Takové jsou moje čerstvé pocity ze včerejšího Dyzajn Márketu. Na prosincový nejdu a co bude příští rok, ví jenom pan Osud. Pokud vím, čeká mě už jenom komorní Krajkářský trh (To nevíte, že krajky a digitální ilustrace patřík sobě, že ne? Hi hi) na gymplu v Jindřišské, 8. - 9. 11. a to je vše. Ovšem, nevylučuju, že ještě něco přijde. Holešovický Fashion Market jsem prošvihla, ale vzhledem k ceně, kterou požadujou za pronájem místa, bych do toho ani nešla. Tak uvidíme, co bude.

A dokumentační foto ze včerejšího rána (všimněte si, prosím, té proradné figuríny)...



 


sobota 21. září 2013

Dobrý den, pane Stehlík!

Normálně špatně snášim, když se mužská příjmení neskloňují, ale tady mi to nějak sedlo...

Je to výsledek mého úterního snažení v grafické dílně. Suchá jehla na zinkovém plechu. Doma jsem se pak vyřádila na tisku různě barevných variací.
Nevím, čím to je, ale v dílně mi ty tisky vyjdou vždycky mnohem lépe, než doma. Přitom to dělám všechno samozřejmě uplně stejně doma jako v dílně a dokonce i lis mám stejný. Záhada...

Poslední kousek čeká na svoje odříznutí.







pátek 20. září 2013

Letní nákupy na Fleru

Stala jsem se Fler addicted. Našla jsem tam už takovou spoustu krásných věcí!

Během léta jsem nastřádala toto...

Peříčkové náušnice od Aratingy. Jednoznačně nepřehlédnutelné, pozitivní, letní, duhové a lehoučké jako... pírko.


Řetízek s puntíky. Stříbrný, zlatý, stříbrný. Od Jolijoli.


Ručně vázaný skicák s rozvzteklenými psy od Černé Krysy.

  


Porcelánovou holubici od Loris, ke které mi nečekaně přibalila i náušnice. Jen tak. Možná proto, že mají malý kaz, trošku ujeté stříbrné barvy na jedné z nich, ale mě to teda vůbec neva. Obojí sklízí velký úspěch.


A moje druhé osobní razítko (to první jsem měla na základce a mamka mi s ním potiskovala oblečení do školy v přírodě, ještě ho někde mám schované). Pro někoho možná kýč jak bič, pro mně věc nejmilejší. Jsem to já, momentálně zamilovaná do ptačích obrázků a zároveň tvořící s láskou a nadšením. Jsem takový asi trochu hipík.


Ještě bych potřebovala žehličku, tu ale na Fleru nemaj. Myslím tu na žehlení. Zrovna nemám vůbec žádnou, neb starou jsem věnovala jednomu archeologovi a ještě jsem si novou nepořídila. A nevyžehlené oblečení se kupí a kupí...

A co zajímavého jste si přes léto pořídili vy?

čtvrtek 19. září 2013

Strom s ptáčkem

Taková rychlovka, která mě napadla, když jsem dělala rozkreslené písničky. Tenhle strom s ptáčkem je v písniče Prší, prší, jen se leje. Trošku jsem ho upravila a je tu a vypadá dobře na obalu na mobil. Třeba.


středa 18. září 2013

Illustration Friday - Totem

A máme tu další týdenní kreslící úkol pro Illustration Friday a zároveň splněné další ikonické kousky k nakreslení.

V soutěži Lucie z blogu Moje radosti zmiňovala křeslo Halabala a židle Ton, ja vybrala model Thonet a k tomu přidala ještě další dva kousky a vznikl tak ikonický totem z židlí, které stojí za povšimnutí. Ne vždy byl designerem Čech, ovšem všechny vznikly pro český trh.

Čím víc se pídím po českém užitém designu minulého století, tím více krásných věcí nacházím a nemám zatím ani potřebu pídit se v zahraničních vodách. Je to nádhera. Víc a víc mě láká lézt do vetešnických krámků a hledat alespoň jednotlivé kousky z válečného porcelánu nebo skla.
Mít větší a hlavně svůj byt, lezla bych i do míst, kde prodávají tenhle nábytek. Takhle jsem, asi naštěstí, jen u těch drobností. Ale kdo ví, třeba si časem splním sen o velkém slunném bytě na Letné... A pak už to půjde ráz na ráz. Cha cha.






úterý 17. září 2013

M&M's v lese

Takže, my nejsme uplně velcí přírodní výletníci, ale to je spíš pracovním vytížením, jinak proti lesům nic nemáme. Tenhle víkend to vyšlo, spojili jsme příjemné s užitečným, navštívili kamaráda u Zbiroha a zároveň skočili do lesa na houby a pak opekli buřtíky. Slyšela jsem, že houby rostou a můžu to potvrdit. Vyrazili jsme jen tak lážo plážo po O, žádný ranní vstávání a stejně jsme měli plnou tašku a košík hub.

Taky jsme viděli obrovského jelena a pár laní, ale na ty jsem byla příliš pomalá, takže fotky nemám. Naopak houby jsou příjemně statický objekt a nikam neutíká, tak vám můžu předvést alespoň obrázky těchto lesních plodů.

Plus nezbytné fotky velmi fotogenického kocoura Filipa, který v mezičase stihl najít nákup s ještě neuklizenými buřtíky a spolu se psem Finem si na části nákupu společně pochutnali, bok po boku. Nevídaná spolupráce. Filip to našel a Fin mu to pomohl vyhrábnout z tašky. Budiž jim to přáno, měli jsme to uklidit hned, žeano. Akce to byla rychlá, ani jsem nestihla pořídit dokumentační foto, takže mám jen snímky před a po činu.

Čmuchám, čmuchám špekáčky...


Hmmm, to byla dobrota!

Krajina kolem Zbiroha





Trochu rozvrkočená, ale spokojená se svým úlovkem. A byl uplně zdravý!


Fotogenická jedůvka



Finální úlovek