neděle 30. června 2013

Jídlo a pití v Řecku

Nejsem žádný foodblogger, to přenechám povolanějším osobám, ale přeci jen si dovolím napsat pár řádků na téma papání v Řecku.

Řecká kuchyně obecně mi moc nesedí (mám moc ráda asijskou), je na mě těžká a mastná, ale velmi jsem si oblíbila pár následujících věcí: například pravé řecké tzatziky nevypadají skoro vůbec tak, jak je dělám já ze surovin dostupných v Čechách. Řecký jogurt na tzatziky je tak tučný, až v něm stojí lžíce a česnekem taky nešetří. Kombinace velmi poctivého hutného jogurtu, kopru, česneku, salátové okurky (která nebyla vůbec tak vodnatá jako v Čechách) a ohřátého pitta chleba byla naprosto lahodná. A uplně ideální jako oběd.


Další dobrotou byl řecký salát s feta sýrem, kyselými nakládanými bylinkami, velkými olivami, zeleninou a spoustou cibule. Oliv obecně jsme viděli tolik různých druhů, velikostí a příchutí, že jsme měli problém si vybrat. Některé mi chutnaly, jiné méně, někdy byly velmi hořké a jiny zase sladší.


Jako osvěžení v horku při západu slunce vřele, nejvřeleji a uplně seriózně doporučuju Recinu, pěkně vychlazenou na ledu, stříknutou trochou vychlazené vody. Úžasný, osvěžující a neškodný.


Jako dezert mě docela oslovila baklava, i když je velmi sladká a uplně by stačil malinkatý kousíček. Citrónový sirup s medem a nasekané ořechy společně s listovým těstem z baklavy nedělají zrovna nejdietnější zákusek, ale určitě aspoň kousek zkuste.


A co jsme nemohli v Řecku nechat, bylo několik litrů kvalitního olivového oleje extra virgin. Kvalitního tedy v podobě, v jaké byl dostupný v normálním supermarketu. Myyna kritéria pro kvalitní olej jsou následující: co nejmenší acidita (běžně dostupná je 0.3, což už je fajn, opravdu vynikající oleje mají kyselost menší než 0.3, ale jsou těžko k dostání) a neprůhledný obal. Nikdy totiž nevíte, jestli náhodou olej nestál někde na sluníčku a tím pádem může být slunečními paprsky znehodnocen. Pokud nenajdete na obalu údaj o aciditě, nákup si rozmyslete, může jít o nekvalitní produkt, kde se aciditou raději ani nechlubí. Může se stát, že na obalu najdete aciditu v nějakém rozmezí, například 0.1 - 0.8. Jsou to oleje míchané z několika druhů oliv a tím pádem může jít, ale taky nemusí, o olej nekvalitní. Je to jako s vínem, někdy to namíchání vyjde, ale většinou moc ne. Zůstávejte u jedné odrůdy.

V supermarketu v Pefkosu nakonec asi z dvaceti nejrůznějších druhů olejů odpovídaly mým představám pouze dva druhy...


A tímto končím s řeckým povídáním, jsem totiž zpět v Praze a tak šup do práce! Ještě, že mě baví.

Lindos, Rhodos

Lindos je půvabné místo. Oproti klidnému a línému Pefkosu je tu ale hodně turistů a to hlavně z toho důvodu, že nad Lindosem ční stará akropole se starořeckými rozvalinami.
Pokud chcete zažít infarkt s pěkným výhledem, doporučuji vystoupat na akropoli (třeba v pravé poledne) s milionem dalších turistů a nebohých oslíků, kteří některé z návštěvníků tahají na zádech nahoru. V případě, že to přežijete, dostanete za odměnu úchvatný výhled na městečko pod vámi, na tyrkysovou zátoku a impozantní zbytky starého chrámu.
Akropoli jistě stojí za to navštívit, stejně tak stojí za to projít si klikaté uličky Lindosu, vyskládané kamínky, pokochat se bílými zdmi malých řeckých domů a dát si čerstvě vymačkannou šťávu z pomeranče.
Mnoho cestovek pořádá na tohle místo půldenní zájezd, já doporučuju jet místním autobusem, zůstat po zbytek dne na pláži v klidné zátoce a na sklonku dne povečeřet v některé z mnoha restaurací.
A nezapomeňte foťák, tohle místo je hodně fotogenické.
Pozdě odpoledne prodlužující se stíny rozehrávají nádherný mix barev a tvarů na vyprahlých kamenech okolo olivových hájů. Mějte oči otevřené, i pustina může překvapit.

Vstup na akropoli je 6 Eur.


Opevnění akropole

Lindos




sobota 29. června 2013

Pefki, Rhodos

Dívat se hned od rána na moře je slast. Dokonalá modř, plus borovice, plus cikády. Jen mě neoslovují ty pustý hory okolo. Kdyby tady každý večer nezalévali zahrady šíleným množstvím vody, nic by tu asi nerostlo.
Pozoruju lodě na moři. Jsou to osamělí individualisté v širé modři. Nedokázala bych pobývat několik dní jen na lodi. Děsí mě představa, že se nedá nikam utéct. Mám ráda unikové východy, kdyby něco.
Borovice a cikády mi připomínají Francii. Mám ji ráda a to i přes to, že s Francouzi není z počátku moc sranda. Je potřeba se nenechat odradit jejich zdánlivě nabubřelou nedůvěrou ke všemu, co není francouzské. Což není jednoduché. Jenže, ruku na srdce, kdo z nás se pořád tváří sluníčkově? Já rozhodně ne.
Slunce praží poměrně intenzivně už od brzkého rána a v noci teplota neklesá pod 25 *C. Moře se rychle otepluje, ale naštěstí je ještě pořád osvěžující. Dopoledne je pláž poloprázdná, Řekové to asi prozevlí doma a turistů tu ještě tolik není. Odpoledne přicházejí místní rodiny s dětma. Tahaj spoustu hraček, kruhů, rukávků, brambůrků a nezbytných cigaret.
Po poledni není moc restaurací otevřených, což nás zaskočilo, když jsme si chtěli dojít na oběd. Všechno ožívá až před západem slunce, když teplota klesne na přijatelné číslo. Dává to smysl. Včera jsme ale objevili milý malý bistro na pláži, kde se dá najíst celý den. Záchrana. Pán z bistra a s ním celá jeho rodina mají dost na pilno. Zmrzliny, burgery, saláty, tzatziky, ledový kafe... Pořád něco.
Pefki nebo Pefkos, chcete-li, je čistě turistické městečko, spíš vesnice. Jsou tu především apartmány a malé hotýlky, takže přičichnout k pravému Řecku tady nehrozí. Moře je ale jako křišťál a má úžasnou barvu, takže stojí za to sem jet, pokud máte v plánu rochnění v moři.

 







úterý 25. června 2013

Rhodos město

Nasedli jsme do meziměstského busu někdy lehce po desáté a vyjeli jsme si na výlet do hlavního města Rhodosu s překvapivým názvem Rhodos.
Město je to stařičké, ale z dávné doby helénské z něj skoro nic nezbylo, co nespadlo samo vypálili Turci ve středověku a město v podstatě znovu vystavěli po svém.
Nedalo nám moc práce se v klikatých úzkých uličkách starého města tak trochu ztratit z dosahu turistů a stánků se suvenýry. Společnost nám dělaly vypelichané kočky, líně se povalující ve stínu a odpadky. Sem tam díra s nějakými románskými vykopávkami. Kam kopnete, je nějaký archeologický poklad.
Na rozdíl od naší vesničky, kde přebýváme, ve Rhodosu krásně foukalo a tak se dalo celkem v pohodě procházet a vychutnávat si ducha středověku.
Ani přístav není marný. Voda je nádherně tyrkysová a pohupujíci se jachty budí dojem, že vlastně žádná ekonomická krize neexistuje.
Jinak turistů jsou všude v centru mraky. A taky mraky kaváren a fast foodů a obchodů s koženýma taškama, které nebyly vůbec marné, jen se mi zdály poněkud drahé. Nakonec to jako suvenýr vyhrál prstýnek z polodrahokamu. Ale nevím, který to je. Poznám akorát achát a ametyst. Nevíte někdo?
 







pondělí 24. června 2013

Do Řecka, na Rhodos, na pláž

Zdravím svoje milé věrné čtenáře z Řecka. Tady na blogu už máme takovou přátelskou atmosféru, jsme tu jako kamarádky nad šálkem dobré kávy v nějaké příjemné kavárně, tak vám můžu bez obav svěřit, že jsem byla vůči Řecku velmi dlouho skeptická a je to moje první návštěva.
Ale je tu fajn, moře je čisté, pláže taky a já se v duchu Řekům omlouvám.
Čekali jsme studenou vodu, jaká je v tuhle dobu ve Španělsku nebo ve Francii, ale byli jsme mile překvapeni. Voda je už ohřátá na příjemnou teplotu, aspoň tu, na Rhodosu.
A díky tomu, že ještě nejsou prázdniny, je tu přijatelný počet turistů. Na pláži není hlava na hlavě.
Z řecké kuchyně jsem ochutnala zatím jen jehněčí s grilovanou zeleninou, krkolomný název jsem obratem zapomněla, ale bylo to výborný, jen si dám příště v tom horku něco líp stravitelnýho. Třeba Piňu Coladu. Hi hi.
Ještě pár obrázků a zase brzy na počtenou!


Nechtěli byste mít takovou vilu u moře? Já ano, jen bych jí instalovala někam,  kde je víc zeleno.

Zrající fíky



sobota 22. června 2013

Zmizet

Četli jste Zmizet od Petry Soukupové? Já jsem jeden zimní den začla a skončila druhý den odpoledne, jak mě to vzalo. Doporučuju.

Já teď taky mizím. Na Rhodos. Náš tradiční válecí týden u moře. Nic neděláme, jen jíme, plaveme a ležíme. Já čumím systematicky do blba, M. čte. Teda skenuje. Tomu se nedá říct čtení. Je moc rychlej.
Já si pokaždé beru knížku, případně učení (jsem velký optimista), ale ve skutečnosti málokdy něco přečtu. Radši poslouchám moře, pozoruju místní, ukládám si do hlavy obrázky a vůně, fotím.

A protože jsem magor, je dost možný, že se i z Řecka ozvu, když bude internet někde na blízku.

Tak zatím pa!

Puntíkované plavky Victoria's Secret a sovičková taška na pláž.

Banánové plavky taky z VS, korálky z Bijou Brigitte.

Ochranný krém na čumáček s faktorem 40.

Žvýkací bonbóny Chupa Chups (nejsou moc dobré).

Žabky s koženými řemínky Diesel a Astrid krém s faktorem 30 v akci (!) s mlékem po opalování.

Co jíst v horku? Jahodový kydanec

Stala se mi tento rok taková nemilá věc. Už od jara pozoruju, jak nemůžu sníst vůbec, ale fakt vůbec žádnou zeleninu ani ovoce, aniž bych se neosypala. Což je pro mě vskutku katastrofa. Miluju zeleninu, miluju ovoce a jediný, co teď můžu čerstvýho, je meloun. Voda, cukr, voda, cukr. Vitamíny veškerý žádný. Ach jo.

Ale čerstvý jahody z Polabí, těm jsem nemohla odolat. Koupila jsem půl kila s tím, že s nima něco upeču (aby jako prošly varem a já se neosypala). Pak jsem si to rozmyslela (rozuměj byla jsem líná), bylo něco kolem sedmé večer, přede mnou ráno dlouhý závěrečný test z dalšího jazyka a v lednici ty jahody. Chtělo to něco hrozně rychlýho.

Koupila jsem u "našeho Vietnamce" (Viet se jmenuje, kluk jeden ušatá) tři vaničky tvarohu, dětské piškoty a upatlala následující záležitost:

Vezmete misku, v podstatě jakoukoliv s trochu širším dnem (já to udělala ve formě na páj), nasypete na dno piškoty, na to vyklopíte všechen tvaroh a ten pak nožem po piškotech rozetřete. Jasně, piškoty vám budou skákat kolem a budou se lepit na nůž s tvarohem, ale za chvíli přestanou, protože už budou celé od tvarohu a ono se to pak nakonec dá pěkně rozetřít. Posypete to cukrem (já třtinovým).
Převaříte ve vodě jahody rozdělené na půlky (pro ty, kdo jsou na tom stejně jako já) nebo ty půlky pokladete na tvaroh nepřevařené.
Uvaříme si želatinu. V tuhle chvíli jsou ve výhodě ti, co jahody převařovali, protože můžou vyvařenou jahůdkovou vodu použít pro želatinu.
Já osobně vařím želé z Agar-agaru, což je přírodní želatina z mořských řas, bez chuti a bez zápachu, uplně čirá. Můžete to osladit. Já už to nedělala.
Želatinu vylejeme na jahody, kdo chce uplně polité a potopené jahody, tak tomu přizpůsobí množství želatiny, já jsem chtěla jen jahody trochu pospojovat. Takže jsem jí neudělala moc.
Necháme vychladit a je to. Na světě je ideální rychlá a zdravá letní svačinka. No dobře piškoty moc zdravé nejsou, ale co už.

Jo mimochodem, ani převařit jahody nepomohlo. Dala jsem si toho kousek (nevím, jak to nazvat, napadá vás něco?) a do hodiny jsem měla červené fleky po obličeji. Půjdu se picnout asi nebo co. M. tak vyhrál sám pro sebe celou mísu. Život je neskutečně krutý.






pátek 21. června 2013

DIY džínové kraťasy

Vagabundsko - vílí šortky jsem měla v hlavě už dlouho, patrně po zhlédnutí téhle fotky na The Sartorialist, protože když jsem si je tvořila, fotku jsem si vyhledala a inspirovala se.

Zdroj The Sartorialist

Líbí se mi, že kraťasy jsou široké, vypadají jako "boyfriend" kraťasy a holčičí/ženské postavě tak přidají na křehkosti.

Podle mého názoru jeden z největších nesmyslů je kupovat džínový kraťasy nový, v nějakém předraženém řetězci typu Zara nebo Mango. Second handy jsou nacpané k prasknutí džínama, stačí si jenom vybrat a pak si půlhodinku doma hrát.
Pro tenhle look si vyberte džíny nejlépe pánské, s širokýma nohavicema, aby vám neobepínaly stehna a taky je potřeba, aby byly tak o dvě až tři čísla větší, než je vaše běžná velikost. Krásně vám spadnou na boky a budou působit maximálně ležérně. Nehledě na to, že budou i hodně příjemný na nošení.

Tak, když máme džíny, tak si je doma pěkně navlíkneme a zjistíme, kde že je chceme ustříhnout. Já jsem nejdřív byla hodně střízlivá a ustřihla je delší, ale nakonec jsem to stejně ušmikla těsně pod sedem. Podle mě je to ideální délka pro plandavý (baggy, chcete-li) kraťasy.



Šmikněte to, vytahejte trochu nitě, případně je zastřihněte a je to. Přidejte k tomu pánskou košili a starý kožený pásek, placatý páskatý boty a budete nejvíc cool v celém městě. Slibuju.



Já jsem si ještě lemy ohrnula dozdobila pyramidkama a cvočkama z eBay.


 Kraťásky můžu jednoduše kombinovat s puntíkatou košilí z C&A (tenhle rok mě jejich kolekce vážně mile překvapila).
I když, jednu výhradu proti C&A stejně mám... Nevíte náhodou, proč puntíkatá košile na pánském oddělení, s dlouhými rukávy stojí necelou pětistovku a na dámském, s krátkými rukávy (!) stovek sedm???
Hmmmm, no mám tu pánskou, samozřejmě.



A na závěr vtipné obrázky mých horkem oteklých nohou... Chuděry, jsou jak konve. Stačí blížící se úplněk, třicet stupňů ve stínu a hned mám o tři kila víc. Máte to taky tak?



DIY věšák na korále a náhrdelníky

Taky máte v doplňcích na krk nepořádek? Já měla, ale už nemám...
Chtěla jsem to vyřešit nějak kulantně, abych všechny svoje přívěšky měla schované a zároveň, abych měla přehled.

Přišla jsem na to, jak můžu využít starý velký klip rám. Nakoupila jsem samolepící háčky s vysokým "zobáčkem" v old school domácích potřebách (tenhle typ domácích potřeb je stejně nejlepší, najdete tam všechno). Háčky jsem poměrně nepravidelně nalepila na sklo klip rámu ve třech řadách a přivázala jsem klip do skříně na šatní tyč.

Rozvěšela jsem korále a náhrdelníky, dlouhé nahoru, krátké dolů a i když to není bůhvíjaká úžasná designová záležitost, musím se pochválit, že jako praktický pomocník, to svůj účel splnilo.

Dalo by se to vyřešit i trochu jinak. Koupit samolepící folii v jednom z obchoďáků pro kutily (Hornbach, Bauhaus, etc.), nalepit folii z vnitřní strany dvěří skříně (pokud teda nejsou posuvné) a samolepící háčky nalepit na to. Ta folie to udrží, až vás háčky omrzí, odstraníte je společně s folii, což není problém a je to. Organizace bižuterie je na světě.

Klip rám by se dal i nějak pěkně vylepšit. Kdyby nevisel ve skříni, mohl by se za sklo dát pěkný obrázek nebo fotka a mohl by sloužit jako funkční dekorace na stěně. Já měla ovšem snahu ty svoje šmuky spíš schovat, protože mi to připadá chaotický, když mi to visí na očích.

Samolepící háčky a sovička, která čeká na opravu řetízku.

Uvázání rámu doporučuju před tím, než rozvěsíte všechny korále. Ztěžkne totiž poměrně výrazně.

Všechno pěkně přehledně pohromadě. Má to systém. Konečně!

čtvrtek 20. června 2013

Francouzka


Society6

Na Society6 mě upozornil můj manžel a mě se to hned zalíbilo. Idea je jednoduchá a dává šanci každému. Jsou to webové stránky, které založili tři týpci v Kalifornii, na které můžete v hodně vysokém rozlišení nahrát svoje výtvory, z nichž jsou pak vytvořeny obrázky, tisky na plátno, polštářky, obaly na telefony, trička, mikiny, tašky... Oni vyrobí produkt s vaší grafikou nebo fotkou a pokud si to někdo koupí, tak zařídí zabalení a odeslání. Umělci pak odchází na účet provize.

Na těchto stránkách se prezentují tisíce umělců z celého světa. Je toho tolik, že pokud nebudete sami sebe nějak propagovat například linkem na svém fb účtu, na blogu, kdekoliv, kde to jde, tak s největší pravděpodobností zapadnete. Je to ale výborný nápad, takže i já to zkouším a protože jsem zvědavá, jak kvalitní jsou ty nabízené produkty, s největší pravděpodobností si něco objednám. Pokud byste se chtěli zůčastnit nákupu se mnou, můžeme se podělit o poštovné. A nemusíte chtít jen mojí grafiku (samozřejmě by mě to moc potěšilo), vyberte si klidně něco jiného, já to přežiju.

Vybrala jsem pár svých kousků na ukázku. Vypadá to fakt pěkně. Zbytek mých věcí najdete tu (za každým obrázkem se skrývají všechny produkty, které s ním lze objednat), není toho zatím moc, ale budu určitě přidávat. Fakt mě tahle záležitost baví.





středa 19. června 2013

Hračkotéka ve Školské

V cetru města jsem narazila na sympatický krámek Hračkotéka ve Školské ulici. Ačkoliv nám doma nepobíhá žádný malý terorista nebo toddler, stejně mě to tam vtáhlo pro svojí barevnost a vzdušnost a infantilní obrázky na hračkách, které jsou mi sympatické.

A to bych nebyla já, abych si něco nevybrala. Vyhrály to super francouzské nálepky a potištěné japonské izolepy. Puntíkaté. Samozřejmě...

Pořídila jsem sadu (1000!) nálepek s různými motivy zvířátek, kytiček a písmenek, potom sadu nálepek, která se jmenuje Módní salón (motivy jsou très français, très chic) a ještě jednu sadu se zvířátky, která je trefně nazvaná Havěť.

K čemu mi to bude, děti nemaje? Díky za optání. Žádné inteligentní vysvětlení nemám, ale jsem si jistá, že příležitost, jak to využít, určitě bude. A kdyby ne, pořád je tu auto, dveře od lednice, zrcadla... a až se kvůli tomu budu rozvádět, určitě to vezmu s sebou. Ha ha!

A kdo nejste z Prahy, neproklínejte jí, Hračkotéka má i e-shop!