čtvrtek 30. května 2013

Ikea papírnictví

Ikeu nebudu zatracovat, i když je to komerce, má to každej a je to jako hamburger z Mekáče nebo kafe ze Starbucks. Určená pro široké masy. Já jí mám ale ráda (stejně jako karamelové latte a jahodový McFlurry). Když nevíte dne ani hodiny, potřebujete rychle vybavit byt a zároveň netušíte, kde budete za měsíc nebo za rok, tak Ikea je vkusné řešení.
Tak jasně, ráda bych si bydlení vybavila designovýma kouskama z Vitry nebo Kartellu (a asi tak stejně ráda bych si koupila kabelku Chanel), jenže já jaksi nemám jasno, kde se octnu za pár let a zda-li třeba zrovna za měsíc nebudu muset balit saky paky a s tím nejnutnějším následovat svého drahého choťe do neznámých končin. Konec obhajoby.

A dneska, táhnoucí se s taškou plnou naprosto nutných nezbytností, vstoupila jsem do zcela nového oddělení Ikea papírnictví. Ano, ano, už dřív tam prodávali papírové krabice a balící papíry, ale teď už to má i svoje oddělení a já jen fascinovaně zírala na barevné sešity, potištěné lepící pásky, různě kroucené kancelářské sponky a kdoví co ještě. Chci se tam odstěhovat a rochnit se v tom. Chci to všechno domů. Hned!

Nakonec jsem odešla jen s několika rolema balícího papíru, barevných stuh a potištěných pásek. Budou se hodit pro mé první zákazníky.

A kdybyste taky něco nutně potřebovali, je to na Černém mostě.




Lepící pásky jsou v sadě po 4 kusech, ta s nápisem LOVE je jediná, kterou asi ani moc nepotřebuju :)))



středa 29. května 2013

Cukrárna Saint-Tropez

Konec května je u nás ve znamená tradic. M. má narozky a dostává tradičně malý dort z naší oblíbené cukrárny Saint-Tropez, tradičně jdeme na večeři do SaSaZu a tradičně se setkáme s rodinou v některé z dobrých pražských restaurací. Tento rok to bude masový Čestr.

Některé tradice jsou mi proti srsti, jiné mám ráda. A tyhle přímo miluju, stejně jako tu francouzskou cukrárnu ve Vodičkově ulici. Roky jsme jí věrní a já doufám, že to tak zůstane.

Dort mi zmoknul, taky jsem s ním uklouzla a spadla na zadek, ale přežil to. Statečně jsem ho držela ve vzduchu, zatímco kolemjdoucí zvědavě koukali, co z toho bude. Nic, jen se dort v krabici posunul stranou a přilepil se na bok. Naštěstí byl dokola obalený folií, takže se nezničil.

Doma se po kuchyni linula vůně jahod hned, jak jsme dort vyprostili z krabice. A já se těším na zítřejší snídani, to si před plaváním nemůžu nechat ujít!

Mimochodem, pokud jste propadli makaronkové mánii, v Saint-Tropez je mají vynikající. Doporučuju levandulové a kávové.














úterý 28. května 2013

Ovocné trio





Tyhle menší ovocné obrázky budou brzy na prodej včetně bílého rámečku. Mám v plánu během příštího týdne otevřít obchod na Fleru, ale domluvit se lze i tady. Formát i tisk bude možné dohodnout i na míru, stejně tak zarámování. Jedná se o digitální autorskou grafiku, takže možnosti jsou nepřeberné. Stejně tak bude možné dohodnout i témata na přání.
Až všechno propočítám, budu vědět i ceny. Zatím vím jen to, že mám v hlavě spoustu nápadů a potřebuju to dostat ze sebe ven.

Jak se vám to líbí? A jaká témata by se vám líbila u vás doma? Mě například velmi láká udělat námořní tématiku nebo alkoholovou (šumivé šampaňské, barevný koktejl...)

P.S. U jahody jsem ještě dodatečně odstranila ten stín, nějak mi to tam nesedělo.

pondělí 27. května 2013

Papírnictví v Luxoru

Bylo to prozaické - nebyl čas vybírat designové kousky po internetu, nebyl čas na rukodělné skvosty, zapisovat potřebuju hned ve středu. Měla jsem si je objednat s předstihem, já vím, jenže... prostě jsem to neudělala. A tak jsem navštívila Luxor, chrám moudrosti, kde se pokaždé ztratím, nevím, jak se mám dostat pryč, nadávám si a někdy propadám panice. Ano, mám špatný orientační smysl. Na neznámém místě jsem schopná vyjít z obchodu a jít uplně na opačnou stranu než potřebuju, protože se nedokážu zorientovat z jaké strany jsem přišla. Toť můj handicap. Ale v mapách, ohohóóó, to teda číst umím. Miluju mapy.

Tak to papírnictví. Tentokrát jsem se neztratila, pečlivě jsem mapovala kudy jdu a ukládala do paměti výchozí body, teda eskalátory. Když se na to nesoustředím, zabloudím. Ale zpět k tomu papírnictví. Potřebovala jsem dva sešity a odešla se třemi, plus dvěma gumama, plus s gelovýma chráničema na tužky, plus se šplendlíkama s vlaječkou... No.

Odolali byste gumě s hrochem? Asi těžko. A gumě, která má pouzdro, takže na ní nemusíte šahat? To taky asi těžko. Hm? A co ty chrániče? Přesně něco takového jsem potřebovala, tužky používám pořád, na kreslení, na zápisky do učebnic, píšu s nima testy, páč se často pletu a nemám ráda škrtance. Když je to tužkou, tak to jen vygumuju a je to. Takže ty tužky, ty já tahám stále a často se lámou nebo mi dělají šedé tečky v kapsičce na tužky a teď, teď už jsou chráněné. Tužky i kapsička. Geniální.

Ty sešity, které mají o něco širší velikost než je normální, mají patrně sloužit na něco jinýho než jsou prosté zápisky, ale mě jsou sympatické. Mají pevné desky a to ocení zejména ti, co se jim neustále tvoří oslí uši na sešitech (já, já!). Širší prostor pro psaní je praktický pro ty, kdo mají tendenci všechno cpát na pravou stranu a začínají psát větu od středu stránky (já, já!).

A ten malý květinový zápisník, ten tam na mě tak smutně koukal... Budu si do něj zapisovat nápady a tak vůbec.

A ty vlaječky? Vlaječka je cíl a taky tam byla růžová a to jsem tam nemohla nechat. Ne, přece...?

To jsou ty rozmalované květiny, o kterých pořád píšu a ne ne je dodělat. Teď je můžu krásně vygumovat... ba neeee, asi ne.

Taky jste se těšili na výstavu Marilyn? Tak nebude. Dočista Marilyn ukradli. Ach jo. O dvě hodiny později: oprava - výstava nakonec bude.

Dostatečně široký sešit a květinový zápisník. Už na nic nezapomenu!


Náš zimní cíl.



Hamburg - přístav a okolí

Hamburský přístav by se při návštěvě města neměl vynechat. Je gigantický, industriální a každou neděli brzy ráno je tam rybí trh (samozřejmě stánkaři prodávají nejen ryby). Kdo je echt společenský a veselá kopa, může se zapojit do hromadného nedělní brunche pořádaného v jedné z hal, kde krom popíjení pivka a zakusování wurstů můžete poslouchat živou kapelu a tančit. Velmi turistické, velmi německé.

Po trhu je pak na nábřeží hotová apokalypsa, ale všichni prodejci se to snaží tak nějak uklízet. Kličkovali jsme mezi lidmi, kteří vybírali z odházených krabic neprodané ovoce a zeleninu, které už bylo na vyhození. Někdy to vypadalo celkem v pohodě, někdy to bylo poměrně dost jeté. Ne všichni sběrači vypadali jako bezdomovci. Takže kdybyste se někdy v Hamburgu ocitli v nouzi, tady se při troše štěstí v neděli po ránu najíte zadarmíko.

Skoro až lačně jsem pozorovala dřevěné bedýnky od ovoce určené na likvidaci. Jak já je mám ráda! Skoro jako francouzské dřevěné krabice od vína, které mi holomek u nás ve vinotéce ne a nechce prodat, natož pak dát. Ukecala jsem ho jenom jednou jedinkrát, asi měl slabou chvíli.
Takže ty dřevěný bedýnky, těch tam je! Být tam místní, už jich mám pár doma.

Jak bylo po městě celkem pusto, tak kolem přístavu a nedaleké radnice se to turisticky hemžilo, až to bylo nepříjemný. Davy proudily na výletní lodě a nakupovaly suvenýry, pojídaly kari párky a zmrzlinu (i v tý hrozný kose) a tak. Dlouho jsme se tam nezdrželi.
Po cestě zpět do okraje St. Pauli jsme potkali nedělní bleší trh, kde moje srdce nejdřív zajásalo, aby v zápětí zklamaně prohlédlo turistickou léčku. Předražené, z velké části nezajímavé věci a dost často prodejci vypadali, že to po nocích nabírají někde na cizích půdách. Byl tam ale jeden pán s vintage nábytkem, měl starou kuchyňskou almaru, nejspíš předválečnou a ta se mi moc líbila. Tak ještě mít náklaďák a chalupu a jdu do toho.

Kdo je chtivý shoppování, má v neděli v Německu smolíka. Bez výjimky je všechno zavřený a v nákupních centrech jsou otevřené pouze restaurace. Takže buď to stihnete v sobotu a nebo nic. Já jsem tentokrát s nakupováním nevyšilovala, v srpnu se chystáme do Berlína a tam si hodlám pořádně zařádit.

Určitě stojí za zmínku i německý street art, který je opravdu na vysoký úrovni a zasloužil by si samostatný výlet. O tom se nám v Praze může jenom zdát, páč krom skvělých dílek na Vltavský, který už stejně z části nějakej mamlas zničil, toho moc po Praze není. Nebo o tom nevím. Klidně přidejte tip, jestli o něčem zajímavém víte. Ráda to objevuju.







Před deseti lety jsem byla velkou fanynkou Emily Strange, takže jsem si jí nemohla nevyfotit.

Skvělá záležitost v trochu divný části St. Pauli. Hodně tmavo, hodně pusto.


neděle 26. května 2013

Hamburg - tip na snídani - kavárna Caffé Latte

Na našich cestách rádi jíme venku a ještě radši snídáme v kavárničkách a v bistrech. Na tohle je geniální střední Amerika, neb snídaňárny jsou otevřené od brzkých ranních hodin a zejména v Mexiku mají geniální nabídku jídel. Vybere si snad každý.
První ráno v Hamburgu jsme snídali v nic moc bistru za rohem, kde jsme bydleli. Za zády mi cinkaly výherní automaty a různá indiviua se poflakovala kolem nich. Kafe fajn, ale prostředí jaksi...
Druhé ráno, po cestě do přístavu, jsme si už dali větší práci s výběrem místa pro snídani. A vyplatilo se. Po dlouhém hledání jsme našli kavárničku francouzského typu, trochu řízlou německým punkem.

Kavárna Caffé Latte je otevřená po - pá 8.30 - 19.00, v so 9 - 19, v ne 10 - 19 a sídlí v ulici Wohlwillstraße 49 ve čtvrti St. Pauli.

Dala jsem si pořádný hrnec kafe, briošku a croissant s čokoládu a na téhle porci jsem si spolehlivě frčela až do pozdního oběda.

Kavárna je poměrně vytížena jak místními, tak turisty, má dětský koutek a místa je poměrně dost i venku, kde je možné dát si i cigárko. 

Nabídka je od teplého jídla, přes sendviče a sladké pečivo (1.20,- za briošku, 1.50,- za croissant), limonády, čaje, kávy (2.90,- latte, 2.50,- normální velké kafe), atd.

Na večeře jsme chodili do restaurace Variable, která je hned naproti červenému metru U2 Messerhalle, kde vařili opravdu dobře a M. i můj bratr se zde zcela zasekli na jedné blonďaté servírce, podle účtu se jmenovala Laura a musím uznat, že byla fakt fešná, takže M. to prošlo a bratr ať se s tím vypořádá jak chce. Hi, hi (je tam ještě minimálně měsíc, takže...). Ve Variable měli velký výběr piv a od té doby, co mám problémy s vínem a nemůžu si jej díky své alergii elegantně vychutnávat, natáčet proti slunci, převalovat na jazyku, oceňovat buket a vůbec dělat všechnny ty tanečky okolo, piju pivo (jak prozaické). Nejsem znalec, ale mám ráda černý a ve Variable mě plně uspokojovala značka Duckstein za strašidelných 3.10,- (to jsem ale zjistila až doma, při kontrole účtů, he he).

Byla jsem tím pivem tak zaujatá, že nemám z Variable jedinou fotku. Zvláštní. Aspoň tu blonďatou Lauru jsem si mohla vyfotit, sakryš...

Zato mám něco z Caffé Latte. Voilá!











Štěstí, že je naše čtvrť na podobné podniky pustá, byla bych tam pečená vařená a stal by se ze mě kavárenský povaleč. Ale stejně to bráchovi trochu závidim.

sobota 25. května 2013

Zmrzlina



I když není zrovínka den na zmrzliny, dvě jsem vykouzlila (vypadá to jako pistáciová a malinová příchuť) a k tomu jsem si přihodila svůj tag. Je možné, že to ještě přehodnotím a vymyslím jiný, ale font nechám, ten se mi fakt líbí.
Během uplynulého týdne ve mě vzklíčil zatím mlhavý nápad a plán (podnikatelský záměr, řekněme), ke kterému budu nějakou jmenovku potřebovat.
Stay tuned, třeba z toho něco bude. Checht.


26.5. - Tak jsem to ještě upravila a podpis na radu M. zkrátila. Teď jsem "bájmína", hi hi. Taky dobrý.

Illustration Friday - Tension II



Že by veselejší výsledek? Snad. Jen koukám, že můj styl je "každá ves, jinej pes". Obdivuju umělce, co se drží svých linií, svých barev, svých tvarů a jsou lehce rozpoznatelní. Já to mám pokaždý jinak. Někdy mám chuť na dětsky naivní styl, někdy se piplám s každým stínem a detailem, někdy si ryju do měděné destičky po staru. Ve svém umu jsem rozpolcená.
A proč nemá sluníčko obrys jako všechno ostatní? Já vám nevím, prostě nemá...

Illustration Friday - Tension



Téma "Napětí", "Tah", jsem zpracovala podle mého názoru poněkud smutně. Nemyslíte? Budu muset zapracovat na něčem veselejším. Stačí, že prší.
A jinak je to opět Illustrator. Mám stále tužkou rozmalované jarní květy a vypadá to, že je dodělám tak na podzim...

pátek 24. května 2013

Hamburg - ZOO

Hamburská ZOO a přilehlé tropické akvárium jsou drahá sranda, ale stojí to za návštěvu. Za "lidovou" cenu 30 Eur si můžete koupit lístek na obě atrakce zároveň, tedy ZOO i akvárium a strávit tak celý den se zvířátky.

Doporučuju jídlo a pití s sebou, protože předražené jsou nejen lístky, ale i občerstvení.
Ovšem, ty vychytávky! Například za 3 € si můžete u pavilonu se slony koupit igelitku nakrájeného ovoce a zeleniny a použít je jako krmivo pro zvířata tam, kde je to povolené. A začíná to právě u slonů. Ti ušatí nemotorové natahují choboty co můžou, jen aby dostali tu kousek jablíčka, tu mrkev, házejí to rovnou do té své megachlebárny, aniž by se obtěžovali to rozkousat a už se natahují pro další sousto. Bylo mi jich líto a už asi vždycky bude, viděla jsem je žít ve volné přírodě v Tanzánii a Keni, v pohodě a harmonii a podmínky v ZOO se s tím nedají srovnávat. Na druhou stranu, ZOO často udržují při životě druhy, které už jsou v přírodě na vymření a to je dobrá věc. A také pro děti, kde jinde vidět všechna ta zvířata, která znají z knížek a pohádek, než v ZOO? Každýmu bych ovšem přála mít možnost je pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Je to velký zážitek, člověk si připadá tak maličký a bezvýznamný.

Po ZOO volně pobíhají mary stepní, jakýsi mrňaví jelínci a pávi. Pohladit se ovšem nenechají. Leda, že byste měli ještě v igelitce nějaké zbylé ovoce. S tím šetřete, míst, kde se dá tahle zvířecí svačinka koupit, není mnoho. Já viděla jen to u slonů.

Je možné si obstarat vozíček a převážet tak svoje ratolesti v něm, když už je bolí nožky. Němci ovšem vozíčky využili na převážení jídla a pití. Není nad to, dát si pořádný kus párku a uzenýho přímo v pavilonu šelem, že? Vozíčky jsou asi zadarmo, cenu jsem nezaznamenala.

Co se mi ovšem zdálo velmi cynické, bylo asijské bistro přímo v zastřešeném pavilonu s orangutany. Kdo by chtěl denně čichat výpary vepřového a jasmínové rýže, aniž by to mohl ochutnat, hm? Neříkejte mi, že těm opicím to je jedno.

Moc krásný je pavilon s arktickými a studenomilnými zvířaty. Když pominu lední medvědy, na které je smutný pohled asi ve všech ZOO, tak lachtani a tuleni si to vyloženě užívali a tučňáci taktéž. Když vlezete do útrob pavilonu, který zvenku vypadá, že v něm nic není, můžete všechna tahle veselá zvířata pozorovat uvnitř ve vodě, jak se prohánějí a kličkují a vůbec dělají různé vylomeniny.
Nezapoměňte na arktické tučňáky (tučňák císařský), kteří jsou schovaní ve speciální místnosti, kde je zima jak... na Antarktidě v létě. Asi. Nevím, nebyla jsem tam. Arktičtí tučňáci jsou díky filmu Batman se vrací trošku strašidelní, vypadají totiž uplně stejně jako Danny DeVito (nebo spíš Danny DeVito vypadal jako ti tučňáci).

Tropické akvárium je pavilon plný nádherných nádrží s barevnými rybkami, ale i terárii, kde jsou tropičtí ptáci, plazi, hmyz a ještěři. Hadi mě vyloženě potěšili, madagaskarští šváby, vkusně instalovaní do proskleného vintage sporáku (fakt, místo plotýnek tam byly zasklené otvory), mě už tak nějak neoslovili (příští rok máme v plánu Madagaskar, možná to přehodnotím) a vysloveně zhnusená jsem byla indickou tarantulí, jichž se snad stovky hemžily v prosklené kadibudce, kde nechyběl ani toaletní papír. S instalacemi si fakt pohráli a mělo to vtip. Chřestýši se váleli v kotlíku před pravou mexickou haciendou a cosi mělo být ve starém indočínském povozu, ale bylo to zjevně někde jinde, kam jsme neviděli. Německé nápisy mi nic neříkají a na angličtinu nějak zapomněli.

Rozhodně bych hamburskou ZOO nevynechala, pokud se do Hamburgu chystáte. Má to vtip.

Já nevim jak vám, ale mě připomíná Klause...


Klingonská žába




Toto není arktický tučňák, toto je normální tučňák, asi tučňák Humboldtův nebo co. U toho arktického děsně mrzlo a mě se nechtělo vyndavat ruce z kapes, tak nemám žádné fotky. Shame on me.

Nejlepší fotka naprosto vyřechtanýho tuleně.

"Halóóóó, ich bin hier!"