úterý 30. dubna 2013

Puntík sem, puntík tam. Sem tam puntík.

Neurčité počasí a pochůzky ve městě si žádají trochu diplomacie. Něco pohodlného, jako třeba na balanc nenáročné ťapky, něco, co se nemačká, jako třeba puntíkaté šaty z polyesteru, něco, v čem mi nebude kosa, jako třeba fortelná kožená bunda a něco elegantního, abych se cítila dobře, jako třeba velký hedvábný šátek. A taky velkou, převelikou tašku, kde pokaždý, ale fakt pokaždý hledám kapesníčky, mobil, klíče... (a strašně u toho nadávám), ale taky se mi do ní pokaždý vejde nákup, učebnice a prostě všechno.

Šaty G.H.Bass&Co. (second hand), kožená bunda Kara, mega taška Calvin Klein Jeans, ťapky Atmosphere (second hand), hedvábný šátek (second hand).




pondělí 29. dubna 2013

Vůně Tahiti

Jsem vůňomil. Ostatně můj nos je dostatečně výrazný na to, aby dokázal samotnou svojí velikostí demonstrovat, jak citlivé je to čidlo...
Souseda, co si právě zapálil na balkóně, proklínám téměř okamžitě, jakmile si ten nebožák potáhne prvního šluka, při vaření nemilosrdně otevírám dveře na terasu, i kdybych měla kurňa zmrznout, nesnášim totiž výpary z vaření, na návštěvě drze větrám, když mám pocit, že není vzduch dostatečně čerstvý (to se mi děje zejména v panelácích), atd. atd. Fakt si někdy připadám jak surikata s věčně nataženým čumáčkem... Doma to prostě musí vonět čerstvostí. Restaurace, kde nemaj pořádně odvětranou kuchyň škrtám ze seznamu, protože smrdutý oblečení mě neláká, i kdyby vařili jako bozi. Mohla bych pokračovat do nekonečna, ale negativa nepřinášejí nic dobrýho, takže se obrátím k tomu, co mám na srdci.

Čmuchající surikata alias já

Před časem jsem na blogu milé Vivi objevila post o kosmetice Monoï z Tahiti, web zde: tahiti-tiaré.cz, a těch několik lákavých vět a voňavých obrázků mě jemně postrčilo k nákupu téhle záležitosti a netrvalo to dlouho, už jsem měla svoji lahvičku oleje a mýdla doma.
A můžu potvrdit, je to lahoda pro můj nos a pro moji kůži, o které tu na blogu píšu víc, než je možná zdrávo. Jak to tak vypadá, nepřestanu, protože i tentokrát je nutno dodat, že tahle mýdla jsou pro mě víc než vhodná, nevysušují a voní příjemně... mýdlově. Nejsou nijak ostře parfémovaná, objednala jsem si jasmínové a santalové a cítím z nich spíš klasické mýdlo a čistotu, než tyhle ingredience a vůbec to nevadí. Mýdla jsou šetrná, jen velmi pomalu ubývají, tvoří bohatou jemnou pěnu a já si to s nimi fakt užívám.

Olejíček je božský a voní přímo luxusně. Jen s ním mám trochu problém, protože mi zatuhává a to u nás rozhodně není pod 20°C, kdy by měl za normálních okolností tenhle olejíček tuhnout. Na funkčnosti mu to neubírá, hned se v dlaních rozehřeje, ale po estetické stránce mě ta bílá hrouda v lahvičce trošičku vyvádí z míry. Nevím, kde se stala chyba, doma máme teploučko.

Na jasmín a santal mám obsesi, kdysi jsem si ze Zanzibaru přivezla jejich čisté esence a od té doby se jich nemůžu nabažit. Myslím, že všechny moje parfémy obsahují jasmín, jsou orientální a já se nebojím je používat i v parném létě. Prostě to ke mě patří. Jiskřivá lehká vůně u mě nikdy nemá šanci, já prostě kolem sebe potřebuju tajemný opar orientu.

Takže díky, milá Vivi, tohle byl prima objev a plánuji nákup dalších výrobků Tahiti Tiaré, protože jsou bez konzervantů, chemikálií a nádherně voní.




čtvrtek 25. dubna 2013

Train - Photoshop update

Malá jednoduchá úprava předchozího obrázku ve Photoshopu.


úterý 23. dubna 2013

Illustration Friday - Train



Vlakové téma bez vlaku... Čeká na vlak nebo zrovna přijela? Nechtěla náhodou jet autobusem? Neměl ji někdo čekat? A co na to Jan Tleskač?

pondělí 22. dubna 2013

Dřevořez

Dřevořez je technika podobná linorytu, ale vyžaduje jiná, ostřejší rydla a samozřejmě dřevěnou destičku. Teoreticky se dá rýt snad do každého dřeva, včetně překližky, ale pro začátečníky je asi nejvhodnější dřevo měkké, například lipové.
Pozor na pacinky, nikdy je nepokládejte před rydlo. Nikdy, nikdy, nikdy. Střet bolí a krvácí. Moc.
Oproti linorytu je dřevořez sofistikovanější technika, pracnější technicky a ve výsledku, když je po výtisku patrná struktura dřeva, vypadá moc pěkně.
Na výtisk se používají barvy pro tisk z výšky, tedy stejné, jako na linoryt.

Moje první setkání s dřevořezem bylo spíš ostýchavé, jako bych se toho materiálu bála. Rýt se musí pomalu a obezřetně, protože se dřevo rádo odštípává, zejména pak na koncích vrypů, kde je potřeba zbylé dřevo po vrypu velmi šetrně odstranit třeba nožíkem, aby se kus neodštípl. Samozřejmě hodně záleží na rydlech, čím ostřejší, tím lepší. Prodávají se celé sady, protože je vhodnější mít několik druhů nožíků a profilů, neb použít různě široké linky je ve výsledku velmi půvabné.

Může se stát, že lis, na kterém chcete tisknout nebude dostatečně vysoký pro tisk z dřevěného prkýnka, což se nám stalo v ateliéru. Prkýnka měla na výšku asi 1.5 cm a to tamní lis nepojal. Ani ten můj domácí. Pak je tedy potřeba zapojit trochu sil a po nanesení barvy přiložit na papír, na nějž chceme tisknout, ještě jeden papír, stačí baličák a lžičkou nebo kosticí (prodávají ve výtvarných potřebách) přes něj jezdit tak dlouho a tak pečlivě, až se obrázek otiskne. Je jasný, že to chce trochu síly a trpělivosti.

První výtisk bývá světlejší, další, po té, co jsme barvu znovu nanesli, bývá už lepší, protože je dřevo víc nasáklé barvou.

Příprava barvy je stejná jako u linorytu.

Mistr v práci se dřevem byl Josef Váchal, famózní to umělec, který tvořil mnohobarevné tisky. Také mám moc ráda obrázky grafičky a ilustrátorky Olgy Čechové, jejímž obrázkem jsem se při svém prvním dřevorytu volně inspirovala.

Josef Váchal

Olga Čechová

Můj první nesmělý počin


Dřevěná matrice

Můj druhý počin, ve Photoshopu obrácený zrcadlově pro lepší představu, jak bude vypadat výtisk, který ještě nemám.
Detail, kde je na různých místech vidět, jak rádo se to odštípává.

sobota 20. dubna 2013

Le Market

Dneska dopo jsme byli omrknout trh drobných designových výrobků a oděvů Le Market (nechápu, co všichni mají s tím francouzským určitým členem, cpe se to uplně všude) v hotelu Fusion. Mám pocit, že převládalo oblečení a šperky, bylo tam něco málo z bytového designu, designové papírnictví a fotografie. Uprostřed všeho vládl kruhový bar s úžasným stropem.
Bylo tam poměrně málo prodejců, ale víc by se jich tam stejně nevešlo, prostor se mi zdál docela malý a tmavý.







Hned z kraje mě dostalo tričko se Zebrou od KlaraBara a protože se mi dnes dopoledne narodil synovec Matýsek, hned jsem mu koupila jedno dětské body s chlapečkem, ať si na designový věcičky zvyká už od mala, no ne? Tříbit vkus už od útlého věku je dobrá věc. Hi hi.
 





Jsem velká fanynka plastových náramků, takže mě nabídka od Ooops nemohla nechat v žádným případě chladnou. M. mi vybral růžový geometrický vzor a ještě mi to krásně zabalily (slečny z Ooops) do šifonu s kamínky.

Hodně se mi líbil keramický květák na krk, ale za 600,- mi to přišlo jako dost drahá legrace.
U oblečení jsem obdivovala klasický evergreen - šifonové sukně a roztomilé šaty v retro stylu.










 Oběd jsme si chtěli dát na running sushi v Palladiu, ale byla tam taková fronta na místo k sezení u pásu se sushi, že jsme to vzdali a zamířili do Lokálu. Přiznávám, se sushi nemá nabídka Lokálu vůbec nic společného, ale vaří tam dobře českou klasiku, kterou doma nedělám. V Dlouhé mě vyděsila obrovská kost ve vzduchu, tak jsem to musela nutně spláchnout jednou malou říznou Plzničkou... A svíčková byla taky vynikající.





Hezký zbytek víkendu!

čtvrtek 18. dubna 2013

Černobílý svět

Tak už je mám taky...

Když jsem je poprvé viděla na blogu Adély, říkala jsem si, že to je fakt stylový kousek. Když jsem zjistila, že jsou ze Zary, měla jsem radost a pídila se, zda je koupím i u nás. Nejbližší Zaru mám na Příkopech a ta se nějakou dobu renovovala a tak jsem si počkala a když jsem zjistila, že se otevírá, hned jsem vyrazila na lov.
Nová Zara je šik a jediné, co bych jí vytkla, je bílé bodové světlo v kabinkách, protože i ze štíhlého těla udělá neforemnou hroudu a zvýrazní kdejaký nedostatek.
Taky mě potěšila prodavačka, která nejen, že věděla, kde mám sukňo-šortky hledat, ale myslela si, že mám velikost S(!). Ne, fakt nemám, ale to nevadí, bylo to milé.
Takže je mám a je mi fuk, že už jsem je viděla na dalších dvou blozích. Je to jen důkaz, že je to pěkný kousek do šatníku a každý nechť si ho nosí podle svého vkusu.




A protože k tomu bylo počasí přímo stvořené, hned ve středu jsem je vytáhla a vyhrála si s černobílou variantou: šortky Zara, tričko s dlouhým rukávem H&M, hedvábný šátek z Fashion Days, sovička Bijou Brigitte, hodinky Omega Constellation, taška Furla, kabátek second hand (no name), polobotky Belmondo, parfémovaná voda Bvgari Jasmin Noir, puntíkaté punčochy Next.



středa 17. dubna 2013

Jídlo mého srdce

V lednu to bylo šest let, co jsem se dala na jiný způsob stravování (uplně původní impuls byla klasická silvestrovská sázka, jestli dokážu jíst zdravě a zhubnout), což mi přineslo víc pozitiv než negativ, ale stále existují lidé, co mě dokážou litovat za to, že něco nejím, protože jsem přesvědčená, že mi to nedělá dobře. Je to jejich boj a jejich nevědomost, já vim svý a je mi celkem jedno, co si kdo myslí.

Byly doby, kdy jsem si dokázala rozškrábat ekzem do krve a bylo to pro mě uplně normální. Co jsem změnila stravovací návyky, už se to neděje. Ekzem mám pořád, ale ve velmi přijatelné formě, se kterou můžu koexistovat a nijak mě neomezuje. Také mi zmizela pneumatika kolem břicha, kterou jsem si začínala pěstovat už před třicítkou a kterou teď tak často vidím na mladých holkách. Nevim jak jim, ale mě se to nelíbí a jsem ráda, že jsem se toho zbavila. Zlepšila se mi pleť a taky spaní. Zpočátku jsem rychle přišla o 12 kg, udržela jsem si z toho 9 kg dole.
U nás doma nenajdete ani mikrovlnku, ani friťák.

Přiznávám, že některý věci neseženu v běžných potravinách a mám místa, kam velmi ráda chodím nakupovat. Těch míst není moc a v Praze je mám dokonce na jednom místě, kudy chodím často a tím je Pavlák. Hned za rohem v Bělehradský je obchod, který zbožňuju a tím je Diana - Svět oříšků, zdravá výživa. Tuhle jsem potkala u dveří dva hladový kluky, jeden bral za kliku, že by si něco dal a ten druhý mu říká:"Zdravá výživa, jo? Ses zbláznil ne??? Tam nejdu." Jeho škoda, maj tam fakt dobroty, ochotný a milý personál, který se ve svém sortimentu vyzná. Taky je Diana levnější než bioobchody. Potraviny má čerstvý a voňavý a taky tam seženete kvalitní čokoládu a všechno, co byste jinde nesehnali. Trojbarevnou Quinou například, bezlepkovou mouku nebo karob (netučná náhražka kakaa, vynikající). Dalším skvělým zdrojem potravin je, kupodivu, DM drogerie. Alnatura potraviny mají pestrou nabídku od výborného pesta přes sojové mléko až po drcený sezam. Já chodím do Déemka na Tylák. Na stejném místě bývají farmářské trhy, dnes jsem tam sehnala čerstvý špenát a med od včelaře. Nechtějte vědět, co se mi stalo po medu z Alberta. Horor skoro na půl roku.

A potom jsou tu food blogy, kterými občas procházím a inspiruju se. Mým absolutně nejoblíbenějším je skvělý food blog Kitchenette, jež je nejen krásná osoba a bezvadná fotografka, ale i výborná kuchařka. Její recepty mají hlavu a patu, nepřipadají mi těžké a spolu s ní sdílím názor, že o jídle by se mělo přemýšlet. Docela ráda bych jí poznala osobně a jen tak s ní pokecala o životě.

Na druhou stranu se rozhodně nezříkám pečení z kvalitních surovin, dobrého masa nebo vína (sice jsem před jarním detoxem hrdinně prohlašovala, že budu abstinent, ale tohle mi fakt nejde).

A dnešní oběd byl právě podle Kitchenette - zapečené cukety s kozím sýrem. A díky parádnímu počasí jsme mohli obědvat na terase. Co víc si přát?


Dobroty z Diany


Úlovky z trhu a z DM drogerie
Příprava na oběd
Hotovo! Můžeme jíst.

pondělí 15. dubna 2013

Den "poprvé"

Dnes jsem měla tzv. Den poprvé. Letos poprvé jsem šla v botách na boso, poprvé jsem si vzala "cibulákové" kalhoty z H&M a odpoledne jsem poprvé nechala otevřené dveře na terasu.
Je krásný den a zdá se, že už i listy brzy porostou. Den za dnem se zvětšujou pupence na větvích a skoro to vypadá, že se dmou štěstím.
Pravda, ráno jsem potkala pár lidí zakuklených v kulichu, péřovce a kozačkách s kožíškem, ale snad i oni brzy procitnou.

Moje jarno/letní výzbroj v praxi: námořnicky modré střevíce Rue Princesse, cibulákové capri kalhoty H&M, námořnicky modrý svetřík Jackpot, pletený náramek Bijou Brigitte, pastelově růžový kabátek New Look (second-hand).


sobota 13. dubna 2013

Illustration Friday - Wild



Aktuální téma na IF je "Wild".
Abych se vyhla všem možným šelmám a roztomilým šelmičkám, musela jsem chvíli přemýšlet, co nakreslit. Nejdřív jsem načrtla hrad obrostlý trním, špatně, pak divokou ženu, která ovšem začala připomínat Číňana, špatně, nakonec mě napadla orchidej. Dokážete si představit, co mi Google našel pod heslem "Wild orchid", takže jsem pak raději našla normální "Orchid" a nakresilila ji perokresbou.
Navzdory tomu, že jsem levák, tak je perokresba technika, kterou mám asi nejlíp zvládnutou, ale používám ji nejmíň. Víc mě přitahujou techniky, které nemám zvládnuté skoro vůbec, například akvarel. Jsem věčný bojovník.
Hezký víkend!

čtvrtek 11. dubna 2013

Křehký svět Karla Malicha

V Jízdárně Pražského hradu je k vidění zajímavá expozice českého umělce, který mi byl do téhle výstavy naprosto neznámý. Nevim, jak je to možný, protože tvoří už přes půl století, ale prostě jsem o něm nikdy neslyšela a jsem ráda, že jsem ho objevila.
Jeho křehké drátěné objekty a minimalistické reliéfy z netradičních materiálů jsou moc zajímavé a navíc skvěle nasvícená expozice dodává objektům další rozměr. Kresby, malby a grafiky jsou plné barev a drobných výpovědí, niterných pocitů, často zaznamenaných téměř neviditelným písmem přímo do obrázku. Je to jako zpověď zároveň s přehlídkou barev duše a energií, které Karel Malich vidí a kreslí. Z dokumentu o něm, který běží v jedné z místností je jasné, že nejde o žádného fanatického mystika, ale o člověka, který svůj dar prostě přijal a s vírou v něj tvoří. O to víc je mi sympatický.








středa 10. dubna 2013

Detox - den šestý až desátý

Je konec, tádydádydá... Zelenina, ovoce, zelenina, ovoce, tofu, kefír, kefír, ovoce, zelenina, celých šest dní po čtyřech dnech o vodě a bylinkovém čaji... Porce vitamínů na jaro je doplněna, tři kila dole, skoro žádný ekzem. Teď už to můžu buď jen podpořit nebo pokazit, záleží na tom, co si vyberu k jídlu.
Nejvíc mi chyběla rýže a celozrnný chleba. Na sladkosti mám chuť neustále, ale ne mučivou, nějakou dobu to ještě vydržim bez nich, ale koupila jsem si roztomilý zapékací mističky a pochybuju, že zůstanu u zapečeného sýra s bramborou. Na to se znám až moc dobře.
Lednice naplněná, med nakoupený. Jsem připravená.





úterý 9. dubna 2013

Ahoj Jaro, máš zpoždění...

Když jsem první jarní den vstoupila drkotajíc zuby do C&A v Belgickém Leuvenu, nečekala jsem nic, jenom trochu zahřátí, než zas půjdu dál. Nakonec z toho byl docela zásek a milé překvapení. Mám pocit, ale možná se šeredně pletu, že sortiment v pražských pobočkách C&A je řekněme trochu á la babička a tetička a proto tam moc nechodím. Vlastně jen jednou, dvakrát za rok, když potřebuje M. koupit kalhoty, tam je celkem dobrý výběr pro pány s nadstandardní výškou.
Inu, tak ten Leuven, tam se mi líbilo víc věcí, než mi bylo milé. Nakonec to vyhrálo neonově zelené tílko a tahle super jarní taška a to pěkně prosím asi za 500 Kč. Nečekám zázraky, je to obyčejný polyuretan, ale ten potisk je víc než milý a dalo mi pěknou práci vybrat si, protože měli víc verzí a já se snažila vybavit barvy svého šatníku, abych tu tašku unosila k co nejvíce věcem (vida, jak jsem ekonomická).
Podle mě je prostě rozkošná.

Schválně se zajdu podívat do některé pobočky v Praze, jestli je tam taky mají.



pondělí 8. dubna 2013

Vyzkoušeno na vlastní kůži - Vichy Essentielles čistící pěna, Kérastase Cristalliste, Venus peeling na obličej, Anatomicals bahenní maska, Estée Lauder Idealist

Všem s hysterickou (a s historickou taky, holky nad třicet pochopí) pletí zdar! Podnikla jsem pár potencionálně sebevražedných nákupů, ale dopadlo to dobře a protože neležím s akutní vyrážkou nikde v nemocnici, můžu pár věcí vřele doporučit.

První z nich je peeling ze Sephory, jeden pytlíček za 29 Kč. Vydržel mi asi na pět použití, nádherně voní, má jemnou gelovou konzistenci a krásnou mořskou barvu. Jemně čistí a po umytí a usušení jsem neměla pleť ani stáhlou, ani vysušenou.
Obsahuje parabeny.




Pleťová bahenní maska Farewell the Scarlet Pimplehell od Anatomicals byla v březnovém Senza Boxu a slibuje hloubkové vyčištění pleti. Netrpím na ucpané póry, ale těch pár černých teček, co jsem měla na nose, to celkem vyčistilo. Trochu ale vysušuje a ještě navíc pro mě nepříjemně výrazně voní. Konzistencí je řidší než jiné bahenní masky, který jsem kdy použila a po nanesení mě lehce pálila v místě, kde jsem zrovna měla lehký ekzem. Nijak zvlášť to místo pak ale podrážděný nebylo, takže dobrý.
Obsahuje parabeny.



 Čistící pěna na obličej od Vichy z řady Essentielles pro mě byla příjemným překvapením. Kupovala jsem ji v běžné drogerce za nějakou uplně směšnou cenu, něco kolem 150 Kč a protože má Vichy normálně jiné ceny, tak jsem od toho nic moc nečekala. Ale spletla jsem se, pěna je moc příjemná, jemně voní, nevysušuje, čistí a ještě mi vydržela neskutečně dlouho, protože hodně pění a stačí ji malinko.
Bez parabenů.



Šampony Kérastase jsou moji oblíbenci, růžová řada Cristalliste je navíc vytvořena speciálně pro dlouhé vlasy a suché konečky. Sice netuším, v čem tkví rozdíl oproti ostatním šamponům Kérastase a něco mi říká, že to ví asi jen jejich marketingové oddělení, ale i tak je příjemný a troufám si říct, že kvalitní. Na Kérastase jsem najela po neblahé zkušenosti se šampony Goldwell, po nichž mi vlasy nejen těžkly a mastily se, ale nakonec jsem měla i dost nepříjemnou dermatitidu ve vlasech, takže nikdy víc. Než mi došlo, že problém je v šamponu, vypotřebovala jsem jich celou řadu.
Kondicionér pomáhal pěkně vlasy rozčesat a řekla bych, že i odlehčoval, vlasy se krásně leskly a vlnily. Jediné, co bych téhle řadě vytkla je vůně. Sladká a laciná. Víc mi voní klasická zelená nebo bílá řada.
Teď se chystám na vyzkoušení, podle mojí kadeřnice ještě kvalitnějšího, šamponu od Alterny. Jsem zvědavá.
Řada Kérastase Cristalliste je bez parabenů a bez silikonů.




Poslední věcí je Idealist Even Skintone Illuminator od Esteé Lauder. Tohle sérum jsem si chtěla koupit, ale protože stojí poměrně hodně, tak jsem si nejdřív opatřila 7ml vzorek na Aukru. A řekla bych, že to za ty peníze asi nestojí, stejně tak poslouží jakýkoliv dobrý rozjasňovač za nižší cenu. Řekla bych. No, ale musím přiznat, že vůně toho séra je až návyková, vůbec všechny vůně pečující kosmetiky od Esteé Lauder se mi zdají víc než povedené. Sérum je krémově bílé s perletí, tekuté konzistence, s aplikátorem na víčku. Nanášela jsem ho jako poslední krok přes tvářenku, pak to bylo nejvíc patrné. Pleť rozzáří, ale nijak uměle, spíš jemně, zdravě. Pocitově vyhladí, není ani mastné.
Netuším, jestli obsahuje parabeny, vzoreček tuhle informaci nemá.