neděle 31. března 2013

Jarní detox - den první

Tenhle rok jsem se opět po dvou letech rozhodla pro jarní detox spočívající v desetidenním striktním půstu a pije se při něm jen voda, čistící čaje a zeleninový vývar bez zeleniny. Žádné jídlo. Už s tím nějaké zkušenosti mám z minula, není to jednoduchý, ale není to ani nezvládnutelný. Hlavním důvodem jsou moje kožní problémy, jmenovitě debilní ekzém, který se mi díky střídmé stravě daří držet na uzdě. Chtěla bych ale do prvních opravdu jarních dnů (ať už hodlají přijít kdykoliv) vkročit s čistým střevem a kůží. Poslední rok jsem byla trochu lajdák co se týče stravy, docela hodně jsem pekla a ne vždycky bezlepkově, takže jarní očista je nutná.
Rafinovaný bílý cukr a pšenice jsou pro ekzém a všemožný vyrážky ideální spouštěč. Stejně tak alkohol, zejména pak vínečko. To já ráda, nebudu se tvářit, že jsem abstinent. Čokoládu jsem si před časem zakázala a daří se mi to dodržovat, až na menší epizodu v Belgii, ale tam je to povinnost. Není nad belgickou čokoládu.

Tak konec keců, jde se na to. Dneska je první den půstu, nejhorší jsou první tři dny, než tělo pochopí, že fakt nic, ale vůbec nic nedostane. Voda a bylinkové čaje budou mými přáteli. V úterý si hodlám nakoupit pořádnou várku bylinkových směsí, do tý doby mám k dispozici jen Ajurvédský čistící čaj, kterej je pekelně hnusnej.

Zatím si tělo myslí, že něco dostane, takže je celkem v klidu, i když má tendence být lehce podrážděné, protože vydatná snídaně je můj nejmilejší jídelní rituál. Zatím co se budu prolévat hektolitry vody, M. dostal za úkol vyjíst z lednice veškeré mé zásoby, jako například syrový papriky nebo bílý jogurt. Z paprik nebyl nadšenej, ale prohlásil, že to do něčeho zamíchá. Tak jo.
Oba pracujeme doma, takže musím počítat s občasným vařením. Minule mi to nečinilo příliš velký problémy, jenom to bylo technicky náročnější, neb jsem nic nesměla ochutnat a tak M. běhal od počítače ochutnávat moje výtvory. Občas jsem ho poslala do pizzerky, ať si uloví něco tam.

Samozřejmě mě zajímá i váhový úbytek, to teda ne, že ne. Minule to bylo asi 2,5 kg, překvapivě, zdálo se mi to na deset dní bez jídla dost málo. Je fakt, že jsem pila 100% džusy, tak uvidíme tenhle rok, protože bych to chtěla absolvovat bez nich.

Je dobrý mít na celých deset dní nějaký program, aby se člověk co nejvíc zabavil a nesledoval svůj hlad. Taky je dobrý lehký cvičení a pár minut meditace denně. Minule jsem udělala totální debordelizaci mých věcí včetně oblečení a prostě všeho. Hodně to pomohlo. Navíc jsem byla z hladu naprosto neúprosná a letělo fakt všecko, co jsem nepotřebovala. V dobách hojnosti mám tendence se nad věcma smilovávat a nechávat si je, co kdyby se ještě někdy hodily. Ovšem v době hladu jsem neúprosná a nemám citu ani smilování.

Též je ideální půst naplánovat na dobu po úplňku, ten byl 27., takže pohoda. V čase půstu je dobrý vyvarovat se záležitostí náročnějších na energii a pozornost, jako například cestování, řízení auta, návštěvy rodiny (taky u vás doma tak báječně vaří a vidí ve vás příliš hubenou osobu, kterou je třeba vykrmit?), menstruace, večírků (o vodě je to stejně o ničem), zkoušek a podobně.
Uznávám, že v módu "home office", který mám já, je to jednodušší. Na druhou stranu mě čeká pár dní ve škole, respektive ve Španělskym a Francouzskym institutu, kde musím fungovat a reagovat. I tak je jistý, že budu trochu víc za debila než obvykle.

Co očekávám zá výsledek? Odplavení nezdravých nánosů ze střev, zlepšení stavu kůže, čistou mysl a menší objem přes zadek. Taky bych chtěla zůstat abstinentem, ale s tím si moc nevěřím. Plus doufám, že až najedu zpátky na stravu, zůstne striktně bez bílého cukru a bezlepková. Tradáááá, začínáme!


A s timhle je konec.

pátek 29. března 2013

Illustration Friday - Swim II


Ještě jeden počin pro IF na téma "Swim", zase digitálně.
Na kresbě ve Photoshopu mě asi nejvíc baví hra s vrstavama a ta škála barev. Tužkou nebo pastelkama bych to měla mnohem rychleji, na tomhle obrázku, ačkoliv se to asi nezdá, jsem strávila několik hodin. S pastelkama bych ale nemohla dělat takový psí kusy jako s vrstvením, gumováním a posunováním.
Příště bych chtěla zkusit ve Photoshopu něco s Airbrushem a jemnějším stínováním, případně další vychytávky. Je toho nekonečný množství.

Dostat se aspoň na dohled tomuhle umění by pro mě byla výhra. To je totiž velkej mazec.

čtvrtek 28. března 2013

Senza Box - použito - NIP+FAB No Needle Fix Serum, Dermacol Ultimate Lifting Shield&Make-Up


Liftingové sérum NIP+FAB jsem dostala v únorovém balíčku Senza Boxu a slibuje vyplnění jemných vrásek, napnutí pokožky a její zjemnění. Těžko můžu posoudit po jednom použití, možná se bude jednat o efekt, který přichází po několikatýdenním pravidelném používání, i když propagace na vzorečku zmiňuje efekt okamžitý. Tak toho jsem si nevšimla, ale na druhou stranu je fakt, že těch vrásek zatím zas tak moc nemám a unavenou pleť taky ne. Každopádně, co jsem vykoukala je, že se sérum superrychle vpilo a pleť zůstala vláčná a matná. Bod plus.
Konzistence je gelová, jen velmi jemně parfémovaná a příjemně chladí.
Vzhledem k tomu, že se má nanášet před použitím hydratačního krému, nemá žádnou ochranu proti slunci.

Dermacol Ultimate Lifting Shield & Make-Up s účinkem jako botox (doslova). To je dost odvážný tvrzení, ne? No jak chtěj... Vrásky na čele po jeho nanesení mám pořád. Kdo by to byl čekal? Tenhle make-up má SPF 30, což je velká výhoda a za to mu ráda dám bod plus. Bod mínus je, že pro mě je ultra suchý a příliš rychle se vpíjí. Musela jsem si pleť doslovat masírovat, abych se zbavila rychle vpitých šmouh a to mě moc nepotěšilo. Je pravda, že mám pleť sušší, ale díky norkovému oleji, který denně používám, to není zas až taková tragédie, aby se mi dělo tohle. Ve světle koupelny jsem ze sebe měla pocit masky, na denním světle to nevypadalo až tak hrozně. V Senza boxu na březen mi dorazil odstín 2 a víc by se mi hodila 1, jsem bledule severočeskýho kalibru (čti zeleno-bílá). Barevné sjednocení se taky nedostavilo, ale slibovaný matný efekt ano. Bod plus. Co se týká krytí, řekla bych, že nic moc, zrovna mám na bradě nějakou olezlinu ze zimy a make-up ji moc nezakryl, spíš ohraničil a zalezl kolem do nerovností. Bod mínus. Korektor to jistí.
Takže podtrženo, sečteno, pro někoho, kdo má mastnější pleť to bude určitě vhodný make-up, plus pro odstín 2 doporučuju mít pleť ne uplně bílou. S problematickou pletí bych do tohoto make-up asi nešla. 

Odstín 2



P.S.: Na všech letáčcích Dermacolu je Tat'ána Kuchařová, fakt by mě zajímalo, jestli Dermacol v rámci propagace i používá. Podle mě ne.

úterý 26. března 2013

Illustration Friday - Swim


Aktuální téma na IF je "Swim", tentokrát jsem to pojala kompletně digitálně.

Když vás navštíví kráska, chovejte se k ní slušně

Včera mě navštívila a už u mně zůstala. A tak jsem jí nabídla hezké místo, nafotila s ní pár fotek a nakonec ovázala malým šátkem Hermés.
Dost bylo poetiky, řeč je o kabelce Furla, kterou jsem koupila za dost příjemnou cenu na Fashiondays.cz, serveru, kteří jedni nenávidí, druzí milují. Já jsem pochopitelně z tý druhý skupiny a přetrpělivý M. ví moc dobře o čem mluvím...
O Fashiondays jsem četla mnoho legend, například, že prodávají padělané zboží a že jsou to podvodníci. Na svém účtu FD v historii objednávek končím už šestý list, takže můžu objektivně říct, že jsem se s ničím takovým u nich nesetkala. Většinou objednávám boty, nejsem zrovna extra spokojená s nabídkou v Praze a FD děla prodejní kampaně na značky, který se u nás vůbec neprodávají. Tak proč toho nevyužít? Když se do velikosti netrefím, pošlu balík zpátky a do třiceti dnů mi vždycky dojdou peníze zpět na účet.
Je pravda, že se čeká dlouho, předlouho. Většinou měsíc. Nikdy ale neplatím předem, raději si zaplatím poštovný, než riskovat, že budu mít smůlu a někdo si moje peníze nechá, aniž mi něco poslal. Důvěřuj, ale prověřuj. Hodně často tam mívají kampaně na vyloženě kolotočářský věci, který bych si nikdy nekoupila, ale lze tam najít i perly a na ty já vždycky s radostí čekám. Pokud se vám něco líbí, kupte to hned, neb za minutu už to může být fuč. Může se stát, že se unáhlíte, též jsem radostí několikrát výskla:"Jupí, tohle je super, objednávám teď hned, protože to fakt musím mít!",  ale pak jsem si uvědomila, že to nebyl uplně nejlepší nápad, že je to hnusný a co s tim...? V tomhle případě se neostýchám a hned píšu do FD, ať mi tu objednávku zrušej. Taky bez problémů, hádám, že jsou zvyklí. Jen je dobrý to udělat co nejdřív.

Furla kabelka přišla už za čtrnáct dnů od objednání (!) v pevné krabici, dust bagu a s kartičkou autenticity. Je kožená a uvnitř má vyjímatelné pouzdro z průhledného plastu.







pondělí 25. března 2013

Milované Antwerpy

Kousek historie nedaleko Grote Markt.

Kdo nemá v Antwerpách kolo, jako by nebyl.

Moderní architektura kolem Muzea moderního umění na
Leuvenstraat, Antwerpy.

Expozice židlí v zahradě, vtipná instalace v moderní čtvrti Antwerp, nedaleko Muzea současného umění, někde okolo
Leuvenstraat, Antwerpy.

Budova KBC banky, postavena v roce 1932, svého času největší mrakodrap Evropy, konec ulice Meir, Antwerpy.

Ještě pár fotek z Leuvenu

Pozůstatky staré industriální zóny v Leuvenu, konec ulice Mechelsestraat.

I takhle to může dopadnout..., Leuven

Malý mnišský dvůr ze kterého zbyla už jen jedna ulice, Klein Begijnhof, Leuven.

Něco na posilněnou a pár velikonočních čoko vajíček k tomu, Teahouse Leuven.

Veliká hrdá socha v zahradě bývalého benediktýnského opatství Kaizersberg, Leuven.

Ráno v Parijsstraat, Leuven.

sobota 23. března 2013

Belgie, Antwerpy

Počasí nás trestá stejně tady jako v Čechách. Dneska chumelilo, jako by se nechumelilo. Před rokem jsme tu tahali trička s krátkým rukávem.
Přesto jsem ráda, že jsme sem zase zajeli, neboť Antwerpy jsou sympatický, pohodový místo, kde je nepřeberný množství restaurací všeho druhu, skvělý sobotní trh v centru (seženete tu všechno, od čerstvých bylinek po exotický ovoce, sýry, ryby...), třípatrový naprosto impozantní nádraží (před dvěma lety jsem v něm strávila asi dvě hodiny a jen fotila a pozorovala z ochozu všechny patra najednou, jak tam odjíždí a přijíždí mašiny), Rubensův dům, promenáda podél řeky, středověký baráky a dobrý hutný pivo (tři a končim). Je tu celá ulice obchodů běžných řetězců, ale i ulice á la Pařížská, desítky prodejen s tou nejlepší belgickou čokoládou a taky mnoho klenotnictvích, kde seženete nejslavnější antwerpský artikl - diamanty.
Taky je tu muzeum módy, ale tam jsem nikdy nebyla. Shame on me. A spousta second handů. Normálních second handů.
Česká kreditni karta je v restauracích opět problémem. Je to dost divný.
A v neděli tu nic nenakoupíte, drží se nedělní klid, ale restaurace a některé stánky s hranolkama mají otevřeno.  Na nádraží seženete i v neděli výborné wafle.
Pokud si potřebujte proměnit peníze, a to vřele doporučuju, udělejte to nejpozději v sobotu dopoledne. V neděli mají směnárny zavřeno, našli jsme ovšem jednu u nádraží, která ještě v neděli dopoledne fungovala.

Antwerpské vlakové nádraží s kolejema ve třech patrech.


Měšťanské středověké domy na Grote Markt


Rubensův dům

pátek 22. března 2013

Druhý den v Leuvenu

Dneska jsem si po ranní procházce na benediktýnské opatství, které se rozkládá na nevysokém vršku na okraji centra Leuvenu, dopřála trochu nákupního šílenství.
Můj odhad ve slušnou kupní sílu byl naprosto správný. Po poledni, když skončila výuka na místních fakultách, se celý dívčí národ nahrnul do klasických obchodních řetězců a s heslem "Po nás potopa" plenil H&M, Zaru a ostatní osvědčené a relativně laciné trendy obchody. Laciné pro ně, nikoliv však pro mě. Nejsem moc často ochotná utrácet za jednosezónní hadry pochybné kvality z většinou hnusnýho materiálu. To abych se to pak bála vyprat. Takže jsem našla na netu pár tipů na místní sekáče a vyrazila jsem. Jako ty vole, zlatej sekáč na Ládví s jednotnejma cenama a s maximálkou 250 Kč za koženou věc! Tady jsem našla dva jakože exkluzivní sekáče se značkovýma hadrama, kde se cena pohybovala od 20 Eur výš. Tak s tim ať se jdou projít do parku... Extra drahý značky pak stály kolem 100 Eur. Jako jasně, hedvábná sukýnka je prima, ale za litr? Jako fakt? Když si dám trochu práce, najdu to za zlomek ceny v některým z mých oblíbených sekáčů v Praze, případně v Teplicích. Tak nic.
Zpět k tomu opatství. Moc pěkná zrenovovaná budova slouží od šedesátých let jako ubytko pro studentíky, přilehlý park pak očividně čeká na rekonstrukci. Celému vršku vévodí překrásná ohromná socha ženy s dítětem, která shlíží dolů na přilehlou čtvrť. Tahle část Leuvenu bývala zjevně industriální předměstskou částí, ale jak se město rozrůstalo, dostihlo to i tuhle část a nachází se tu nová výstavba obytných domů v těsné blízkosti starých polorozpadlých továren a vsadím se, že se jednou stane exkluzivní čtvrtí Leuvenu s moderními byty a lofty a každej tam bude chtít bydlet, stejně jako se to stalo s londýnskými doky nedaleko London bridge nebo přístavními sklady v Antwerpách. Předváleční dělníci by se divili.
Večer jsme se přesunuli do Antwerp, města, které máme moc rádi a kde máme přátele. Do neděle budeme moct trávit čas v tomhle skvělým městě, který je podle mého názoru dokonalou esencí pražských předností na sympaticky malém prostoru: zajímavá architektura, útulné hospody, dobré pivo, parky, hadrárny, restaurace. Všechno na dosah. K tomu samosebou spousta bicyklů a taky voňavý vafle a obchody s nejlepší čokoládou na světě.

Knížka z výlohy místní galanterie. No nejsou ti hoši rozkošní? :)





Brzo ráno, Leuven ještě spí.


Městská radnice

čtvrtek 21. března 2013

Belgie, Leuven

Další konference, další cesta za hranice Český republiky. Ať žijou všechny konference světa!
Zatím co včera jsme se po cestě z letiště potýkali s deštěm, obzvlášť pak ti, co si nechali před týdnem v hospodě deštníček a pak nebyli schopni si pro něj dojít, dneska už svítilo sluníčko. Pořád ale není jarní počasí ani tady. Zima mě dohnala do H&M, abych si koupila čepici, kterou jsem zapomněla doma a navíc mi tam nějak záhadně vetkla do ruky i roztomilé puntíkaté džíny...
Leuven je historické univerzitní město, plné studentů na kole a typické středověké architektury, navíc se v jeho centru nachází chráněný (UNESCO) mnišský dvůr ze 13. století, největší komplex budov tohoto druhu v zemích Beneluxu. Begijnhof je úžasné místo, kde máte pocit, že se zastavil čas. Žádní turisté a navíc dopoledne vymeteno, protože studenti jsou zavření na jednotlivých univerzitách. Takže stojíte uprostřed liduprázdných středověkých uliček s původní hrubou kamennou dlažbou a nevěříte vlastním očím. Ticho a klid, vysoké hrázděné domky z neomýtnutých červených cihel, staré studny a kostely, všechno semknuté kolem dokola tiše plynoucím kanálem. Mystický jako kráva.
A protože jsme v pondělí zakoupili zbrusu nové sklo/objektiv, fešáka s fantastickou světelností, jsem hodně zvědavá, jaké fotky z něj budou. Objektiv má pevnou ohniskovou vzdálenost, to znamená, že to není zoom a chvíli jsem si na to musela zvykat, protože s pevným objektivem jsem fotila jen na analog, nikoliv na digitál.
Leuven je kromě historie prolezlý skrz naskrz obchody s oblečením, protože kupní síla v podobě místních studentek tu je asi slušná. Hledala jsem ovšem nějaké secondhandy, zatím marně. Narazila jsem na pár obchodů, které se tak tvářily, ovšem záhy jsem zjistila, že je to jenom jakože vintage oblečení, které má sice design á la padesátky, šedesátky a sedmdesátky, ale ceny jsou krutě moderní a dost vysoké a to oblečení je ve skutečnosti uplně nové. Zajímavé. Moc hezké kousky, ale dám přednost obnošené klasice. Pokud nějakou najdu.
Nikdy v Leuvenu nechoďte na oběd po dvanácté, kdy všechny místní univerzity vypouští své chráněnce na oběd. Davy mladých studentů zaplní ulice a hospody a vy nemáte jedinou šanci si sednout. Rozhodně doporučuju brzký oběd před polednem nebo si počkejte tak do dvou a pak si v klidu sednete kdekoliv. Obědy se dají platit kartou, ale pozor večer, večer totiž nastává situace, že zaplatíte rovnou na dřevo nebo budete nešťastně běhat po Leuvenu a hledat bankomat, zatím co číšník bude mít v zástavě vaši přítelkyni, v lepším případě pas (nebo je to ta horší varianta?), neboť večer se nekompromisně platí hotově.
A nebo budete stát v Delvitě ve frontě na kasu a až na vás přijde řada a vy vytáhnete k placení kartu, slečna za kasou vás mile upozorní, že lze platit jen belgickou kreditkou. WTF??? To se stalo dneska mě, když jsem nakoupila asi tři kila čokolády na vaření a pak se modlila, ať mám dostatek hotovosti. Měla jsem, ale přijde mi to poněkud rasistické.
Mimochodem k té čokoládě na vaření, ona je totiž nesrovnatelně kvalitnější než ta, kterou lze koupit u nás a která se vzhledem k absenci kakaových bobů ani nesmí jmenovat Čokoláda. Jmenuje se pouze Na vaření. Ehm, Orione běž se vycpat. Takže tady v Belgii kupuju velká balení po půl kile čokošky na vaření za necelé čtyři Eura, která má 54 % kakaa. Vážně.
Každopádně, vemte si sem dostatek Euráků, prosim vás.

Obrázky z Begijnhofu





pátek 15. března 2013

Illustration Friday - Eye Glasses II



A ještě jedna rychlovka. Tentokrát se snad nepodobá nikomu.

Illustration Friday - Eye Glasses


Rychlá perokresba na téma "Brýle". Zdá se, že jsem v té rychlosti vytvořila něco, co se silně podobá Victorii B. Nevím, jestli se o tom nezmínit u svého psychiatra...

čtvrtek 14. března 2013

úterý 12. března 2013

Illustration Friday - Yesterday


Proč jsem si pro téma "Yesterday" vybrala pojídání brouků ví Bůh... Možná je to nějaká metafora.
Černá kresba je tužkou (záměrně "přepálená" ve scaneru), barvy na broucích dodělané ve Photoshopu.
Dělám ještě další verzi elektronických brouků, malovat ve Photoshopu se učím podle tutorialů na netu, je to dost zajímavá záležitost.

sobota 9. března 2013

Nezbytnosti pro krásu

Chtěla bych napsat pár řádků na téma veskrze světské, povrchní a naprosto neumělecké, kterým je denní kosmetika.

Jako řádná blogerka, ať už to znamená cokoliv, mi nemohlo uniknout, že u nás minulý rok spatřila světlo světa první verze českého měsíčního "beauty balíčku" se vzorky pečujících přípravků a nedlouho potom se ji narodila další konkurentka a tak tu máme Senza box a Lady box (to mi trochu zavání názvem pro vložky, no nevím...) a hned na to se vyrojily na všech možných blozích recenze na tyto balíčky, někdy naprosto nesmyslně hned v den, kdy blogerka balíček obdržela a tudíž, podle mého skromného názoru, nemohla ani náhodou tušit, co dobrého, případně zlého jí vzorky přinesou. Ale to je vedlejší.

Dobrá tedy, jsem zvědavá ženská a Senza box (vybrala jsem si tento kvůli výše zmíněnému velmi subjektivnímu pocitu) si objednala. Když jsem balíček o pár týdnů později dostala, vykouklo na mě pár zajímavostí. Tak například krém na ruce Crabtree & Evelyn, o jehož koupi jsem uvažovala už před rokem v Bangkoku na letišti, poněvadž jejich výrobky mají roztomilý starosvětský design a navíc jsem někde četla, že tuhle kosmetiku používají na britském královském dvoře a tam si snad na aušus nepotrpěj. Nebo, že by... Ne, nepotrpěj. Po vyzkoušení musím dát královně za pravdu, že je to prima věc, tyhlety krémíky na ruce. Ten můj, který je avokádový, se rychle vpíjí, zanechá příjemný nemastný film na rukou a vydrží dlouho vonět. V Bangkoku mě odradila cena, ale teď, když to mám vyzkoušený, ráda si ho v Praze koupím.
K dalším věcem ze Senza boxu jsem spíš neutrální, tak například u pleťového krému pro citlivou pleť Ryor Ryamar s amarantovým olejem a hedvábím, české značky, která se pyšní tím, že je přírodní, jsem nepochopila naprosto brutální parfemaci á la pánská kolínská. Je mi to nepříjemný. Na druhou stranu je fér dodat, že jsem se po něm neosypala, takže vlastně pohoda. V Senza boxu byl také změkčovat na kůžičku kolem nehtů Lemony flutter od Lush, přírodní kosmetiky, která většinou božsky voní a jejich ručně vyráběná mýdla jsou moje oblíbená. Změkčovač skutečně kůži změkčí, kdo by to byl řekl. Akorát mi ta citrusová parfemace překvapivě nevoní. Další výrobky neuchvátily ani neurazily, dala jsem je do kabely s plavkama a mám je v mini balení do bazénu a tudíž ušetřím místo. Je mezi nimi sprchový gel Dove s Shea máslem a vanilkou (příjemně voní) a kakaové tělové máslo Nip+Fab pro suchou kůži, které voní jako Termix, takže se musím dost držet, abych ho neochutnala, protože Termix já můžu. Připadá mi ale, že mám po něm kůži napjatou, takže bohužel, pro moji problematickou a ekzematickou pleť je dlouhodobě číslo jedna červené regenerační tělové mléko Garnier Body a vždycky, když něco nového zkusím, pokorně se ráda vrátím zase zpět k té červené tubě. Je prostě nejlepší. Alespoň pro mě. A málem bych zapomněla, ještě tam bylo minibalení řasenky Smoky Lash od Make Up Forever, odstín extra černý. Nenadchla mě, slepuje řasy a na to si nepotrpím.
Tak to byl Senza box, žluto-růžová roztomilá krabička s překvapením na každý měsíc, neboť je tajné, co se v něm skrývá a tak se lze těšit až do poslední chvíle a pak už záleží na vás, jestli s obsahem vztekle mrštíte o zeď nebo se budete radovat.

Dalším kosmetickým pomocníkem pro hysterickou pleť, který můžu vřele doporučit, je odličovací a čisticí pěna na obličej Soft Clean Moisture Rich Foaming Cleanser od Esteé Lauder. Růžová, pro citlivou pleť. Jako přestřicátnice bez hmotných břemen a bez dětí si můžu dovolit lecjakou vylomeninu, aniž by náš rodinný rozpočet bolestivě krvácel. V tomhle případě je to vylomenina velmi příjemná a kdo si potrpí na dražší kosmetiku, určitě v tomhle případě neprohloupí. Moje pleť po smytí pěny není napnutá a nezčervená, je hebká a docela vláčná. Řasenku (nevoděodolnou) i tónovací krém zvládá umýt skvěle. Pořizovací cena v parfumerii Douglas je lidových 790 Kč, Alza ho má za 507 Kč.

A jestli si objednám Sena box na měsíc březen? Ano, objednám, připadá mi docela zábavný dostat poštou několik vzorků a testnout si je, aniž bych si musela kupovat celý balení nebo žádat v obchodě vzorek na vyzkoušení.



Měkký kryt - Toaleta


Grafická technika "měkký kryt" podle obrazu Henri de Toulouse-Lautreca nazvaného Toaleta. Akorát, že já mám postavu obráceně. Technika měkkého krytu je leptací technikou, líbí se mi na ní jakoby rozpitá hlavní linka a všechny ty vady, které kyselina na matrice vytvoří jako vedlejší efekt. Je to surový a křehký zároveň.
Lautrecova Toaleta je moc krásný obraz, správně náladový a přitom realistický, kde si můžeme jen domýšlet, jak vlastně vypadá žena, která je k nám otočená zády. Fantazie může pracovat a ranní bledé světlo dotváří ještě tak trochu ospalou atmosféru jitra v nevěstinci. Poněvadž jak známo, Lautrec byl tak škaredý a zakrslý (aristokrat!), že mu žádná normální ženská nechtěla dát a tak byl pravidelným návštěvníkem v Moulin Rouge, což mělo za následek, že jeho modelky nebyly zrovna z nejpočestnějších dam.


Henri de Toulouse-Lautrec, Toaleta