pátek 27. prosince 2013

Vung Tau

Na ráno jsme měli koupené lístky na autobus z Mui Ne do Vung Tau, což jsou asi čtyři hodiny jízdy. Bus nám měl zastavit přímo před hotelem v šest ráno. Už to je samo o sobě dost smutný (ta ranní hodina, myslím), ale oni (autobusák a jeho "pravá ruka") nám přišli zaklepat na dveře pokoje už ve třičtvrtě na šest! Blázni... Vstával kvůli nám celý hotel, protože jsme museli vzbudit recepční, recepční vrátnýho, vrátný nadával a tak prostě.

Vtipný je, že jsme po cestě nabírali další dva lidi, kteří měli čekat před hotelem v půl šestý. A my v těch šest a přitom jsme byli dřív na řadě a asi dvě minuty cesty od těch druhých lidí. Nechápu. Ale tady prostě nic nefunguje normálně, takže je vlastně všechno v pořádku.

Cesta do Vung Tau je příjemná. Po nové silnici, podél plantáží s kaktusy, které plodí dračí ovoce a podél rýžových políček. Mimochodem, rýžová pole vidím vždycky jen z busu a za celou dobu jsem neměla příležitost nějak pěkně vyfotit byť jen jediné. Začínám z toho být nervozní, protože být ve Vietnamu a nepřivézt si ani jednu fotku rýžového pole, to už je na pováženou.

Vung Tau je poměrně velké město, jehož začátek mě dost vyděsil. Na periferii totiž kotví na kanálech rybářské lodě (Vung Tau je na pobřeží) a kolem kanálů (a v nich taky) je strašný, ale fakt strašný bordel a já se začla bát, že takhle bude vypadat celý zbytek města. Pak jsme ale minuli periferii, taky velmi rušný střed města a nakonec nás autobus vyklopil na autobusovém nádraží, kousek od pobřežní promenády. A tam byl panečku klídek a čisto! Skoro žádné motorky, ticho, lidi v parku... O tom jsme si dlouho snili, neboť zdejší hluk z dopravy je značný.

Tak pokud se někdy ocitnete ve Vung Tau, nasměrujte si to pobřeží. Jeden den tu bohatě stačí.

Udělali jsme si procházku kolem moře a protože bylo velký horko, nechali jsme se kousek popovézt taxíkem k úpatí hory, kde stojí velká socha Ježíše, zdejší atrakce. Stejně jsme si museli vystoupat všech 900 schodů, ale bylo to fajn, i když z nás tak trochu lilo. Ježíš je prý větší než ten v Riu, ale to se mi teda vůbec nezdá.

Město jsme zastihli v horkém mlžném oparu, takže fotky nejsou nic moc.

A zítra hurá k Mekongu, pokud bude všechno klapat a nesežere mě ten brouk, co je v koupelně v odpadkovém koši... Je dost velkej. Postavila jsem na víko koše sklenici. Fujky, fujky!




Pro hrubou představu velikosti - na ramenou Ježíšovi vykukují hlavy návštěvníků.

Docela se mi daří plnit závazek o nucení M., aby mě fotografoval.

Fakta:

Jízdenka Mui Ne - Vung Tau: 210 Kč
Hotel Hoang Yen: $17
Taxi od promenády k Ježíši: 51 Kč
Oběd pro dva: 80 Kč
Večeře pro dva v Tommyho baru: 210 Kč

8 komentářů:

  1. super, na deltu sa teším aj ja.....teda na obrázky....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už u ní jsem a už ji vidim a je obrovskáááá. Doufám, źe se povedou nějaký obrázky :)

      Vymazat
  2. Teda, slečno, vy ale máte krásný nohy.) Asi dodržuješ i závazek o tom cvičení?:)) A Ježíš je tedy monstrózní a ve tři čtvrtě na šest já posledních skoro pět let vstávám normálka.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Óóó děkuji, leč necvičím vůbec, jenom chodím. Ale celkem dost, rozhodně víc než v Praze :)
      Jsi hrdinka, vstávat takhle brzy by pro mně byla smrt. Ale jde o cvik asi. Léta jsem vstávala ve čtvrt na šest, když jsem dojížděla do školy a taky jsem to přežila. No, stejně Tě obdivuju! A ostatní pracující matky též! :)

      Vymazat
  3. Slečna je vůbec celá krásná! A na Mekong už se fakt těším!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, děkuju! :)
      Mekong je monstrózní, už jsem něco nafotila, ale bylo pod mrakem. Škoda. Snad bude zítra slunce.

      Vymazat
  4. Hltám každý nový cestovatelský zážitek. Díky, díky, díky. Píšeš skvěle, moc mne to baví, díky tobě virtuálně cestovat.

    Lucie

    OdpovědětVymazat