pondělí 30. prosince 2013

Soc Trang

Nedělní rána jsou tu trochu bizarní. Zatím se pokaždé stalo, že už za rozbřesku začal pouštět městský rozhlas vietnamský písničky a pak, třeba kolem šestý nebo sedmý počalo mluvené slovo a až do osmi se nezastavilo. Netuším, co jim tady cpou už od rána do hlavy, jestli je to propaganda nebo zprávy, každopádně se zdá, že dlouho spát se tu nesluší.

Mně to celkem vyhovuje, ničemu nerozumim a je to dostatečně monotónní, takže se mi u toho i tak dobře dřímá. Chodíme spát hodně brzy a už na šestou jsem většinou vzhůru, ale dokážu si představit, že mít tohle v Praze, jednoho krásného nedělního rána najmu dobrého střelce a milý rozhlas nechám rozstřílet na kousíčky.

Vyrazili jsme na autobusák ve Vinh Long, kde měl v osm jet místní bus do nedalekého Can Tho, vzdáleného asi 26 km. Ukázalo se, že jede v půl osmý, my tam ale naštěstí byli. Za hoďku a půl jsme byli v cíli a začali se pídit, jak si poskočíme ještě o 60 km na jih do Soc Trang. Hned se nás ujali nějací nádražní naháněči, kterým jsme v průvodci ukázali vytoužený cíl (vietnamština má fakt pekelnou výslovnost a už jsme to vzdali) a ti nás dovedli k okýnku, kde jsme zase ukázali v průvodci kam jedem a nějakej týpek nám prodal lístky. Neseděl ani za okýnkem, úřadoval rovnou před ním. Na dotaz, kdy to odjíždí, řekl, že v deset, takže jsme měli ještě hodinu na snídani. I zašli jsme si na nudlovou polívku a na kafe a najednou se ukázalo, že to nejede v deset, ale v půl desátý a naháněči celí nešťastní ukazovali, ať už jdeme, že autobus musí jet. Zdá se, že tu mají nějaký problém s vyjádřením správného času...

Autobus nedělal do Soc Trang zajížďku a vyhodil nás u silnice na předměstí (normálka, bus přibrzdí kdekoliv komukoliv, ale pokud nemá ve městě zastávku, nejede tam). Do města k hotelu jsme si vzali taxi.

Takový pěkný, moderní autobusek nás z Vinh Long vezl...


Za další hoďku a půl jsme byli v Soc Trang, které není příliš zajímavé, ale chtěli jsme si tu udělat pauzu, než poskočíme dál, kam míříme. Naše cesta se pomalu krátí, už máme před sebou jen jedno přístavní město a pak přejezd na ostrov Phuc Quong, který je největším vietnamským ostrovem a leží u hranic s Kambodžou. Tam máme v plánu složit svoje unavené hlavy a alespoň 14 dní zůstat v klidu. Začne nám pravá válecí dovolená.

Protože jsme před sebou měli ještě celé odpoledne volné, zašli jsme si z centra asi 2 km pěšky do místního budhistického khmérského kláštera Chua Doi, kam se jezdí koukat především na velké netopýry, kteří tam žijí v korunách vysokých stromů. Největší netopýr může mít rozsah křídel až 1.5 m.

Netopýři jsou pro mě taková skoro až mystická stvoření. Neuchopitelní, téměř neviditelní noční savci. Nebojím se jich ani trochu, neděsí mě. Ve většině zemí jsou asi i chránění, nevim, jak tady, zdá se, že Vietnamci si se životním prostředím hlavu nelámou ani trochu.

Když jsme dorazili, chvíli jsem v korunách stromů nic neviděla, ale pak jsem je začla rozpoznávat. Kvůli dennímu světlu spali a letět jsem viděla asi dva. Byli fakt velcí a pištěli jak myšky. Celý areál kláštěra je moc pěkný, ukrytý mezi vysokými stromy a palmami, klidný, barevný, provoněný vonnými tyčinkami.

Za nějakou dobu jsme se ovšem hlavní atrakcí stali my dva a nějací netopýři se mohli jít bodnout... M. musel opakovaně sundavat sluneční brýle a na přání ukazovat, jak má velký nos, což pokaždé vzbudilo velkou vlnu nadšení. Poskakovali kolem nás děti, očumovaly foťák, šťouchaly se a smály se. Byli jsme prostě za exoty.


Vím, že je tam prd vidět, ale i s teleobjektivem to bylo příliš vysoko, než abych pořídila lepší fotky.




Dost jsem si tu oblíbila smoothie. Dostanete ho všude a narozdíl od ČR, je to prostě jen rozmixované ovoce s ledem, což je taky super. Někdy to i sladí. Jestli se nemýlím, v ČR se dělá smoothie s mlékem, že? Nebo si to pletu? Já to u nás nekupuju, protože mi to přijde předražený, v Praze to stojí kolem 100 Kč.



Tady na jihu dávají ke každému pití automaticky buď konvičku se zeleným čajem nebo sklenici se slabým jasmínovým čajem a ledem, což je velmi osvěžující.

Teď je šest večer, neděle a městský rozhlas zase cosi mele...

Fakta:

Jízdenka Vinh Long - Can Tho: 50 Kč/os.
Jízdenka Can Tho - Soc Trang: 70 Kč/os.
Ubytování  Que Huong: 500 Kč (velký apartmán)
Klášter Chua Doi: zdarma
Smoothie a káva: 43 Kč
Káva a ledový čaj: 18 Kč
Oběd pro dva: 60 Kč
Taxi od silnice do hotelu: 35 Kč

12 komentářů:

  1. Jéé, tam jsme byli - v klášteře s netopýry. Bydleli jsme u místních nedaleko odsud. A s místním knězem jsme si docela pokecali, hrozně ho zajímalo, co Vietnamci u nás v Česku:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak vidíš, oživuju tvé vzpomínky :)

      Vymazat
  2. Ha, ha, ty jsi tak vtipná, jsem se teď po ránu docela zasmála.) A ten automaticky podávaný jasmínový čaj je super. Jinak za smoothies je u nás považovaný koktejl z ovoce, co je rozmixováno s jogurtem, mám pocit. Ale taky jsem to už dlouho nekoupila. Lepší je sníst celý ovoce, než pít předražený mixovaný šťávičky.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, ale když tady to je za tu dvacku, tak si to klidně dám :D

      Vymazat
  3. uff....ten autobus je des....ale má perfektne uviazané záclonky....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No takhle tu vypadá veškerá lokální hromadná doprava. Je to děs, máš pravdu, ale oni jsou uplne v klidu, nic je nerozhází a ještě si pod sebe naházejí obaly od jídla, co během cesty sní. Ale myslím, že třeba v Indii to je ještě horší :/

      Vymazat
  4. No a vy jste si ty exoty nevyfotili? Škoda

    OdpovědětVymazat
  5. Pokud mám správné info, tak smoothie se v ČR (a asi nejen tady) dělá s mlékem nebo jogurtem, koukala jsem teď na recepty a ty "české" jedno nebo druhé obsahují.
    Jinak podle tvého vyprávění a fotek mi ta doprava v Indii přijde horší, ale rovnou přiznávám, že jsme tím nejeli, já jsem asi moc "cimprlich" :-) Pro mě je Indie fakt jedinou zemí, do které se nechci nikdy vracet, byť jsem z ní vlastně nic moc neviděla. Na druhou stranu jsme nikdy neměli lepší hotelový pokoj než v hotelu v Dillí, fakt... Ty kontrasty jsou neuvěřitelné, ale podle tvého cestopisu je to tak asi i ve Vietnamu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem dodatečně zjistila, že do toho krapet jogurtu tady dávaj taky. Ale jen trošičku, neb veškeré mléčné výrobky jsou poměrně drahé proti ostatním potravinám.
      Já si taky myslím, že Indie je mnohem horší pro přepravu i levné ubytko. Dražší hotely budou asi ok. Kontrasty tu nepochybně jsou velké, občas mi to hlava ani nebere. na druhou stranu, skoro každej má mobil a motorku.
      A cimprlich jsem taky, to já zas uplně do všeho nejdu a zejména ubytko chci nejdřív vidět. S tou dopravou si to ale vybrat nemůžem :/

      Vymazat
  6. .-)))))) A jinak já dělám jen ovocné smoothies, pouze rozmixované ovoce + led. Nemám totiž ráda mléčné výrobky :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to bez mlíka jde docela dobře přežít, stejně je to alergen jak blázen a ještě zahleňuje :(
      Dřív jsem hodně pila sojový, ale nějak jsem se ho přepila.

      Vymazat