neděle 22. prosince 2013

Přejezd Hoi An - Quy Nhon a proč jsme skončili v Nha Trang

Tenhle report píšu cestou nočním autobusem z Hoi An do Quy Nhon, protože moje pocity jsou tak intenzivní, že jedině psaní mě může vysvobodit.

Místní noční busy, jsou tzv. "spací busy", což znamená, že mají ve třech řadách a ve dvou úrovních lehátka. Jenže, problém je v tom, že oni (Vietnamci) maj metr padesát a my dva (taky spousta ostatních turistů) máme přes metr sedmdesát a končíme někde těsně pod dvěma metry... Další potíž je, že jejich osobní prostor, za který nikoho nepustí, je asi tak nula centimetrů. Kdežto náš a speciálně můj, je o dost víc, protože jsme tak zvyklí. Například, zapomeňte tady na nějaký diskrétní odstup v bance, natož pak v klasický frontě třeba na lístky na autobus. Jakmile necháte volný prostor ve snaze umožnit někomu před sebou soukromí, buďte si jistí, že Vietnamci to pochopí tak, že ve frontě nestojíte a díru, kterou jste způsobně vytvořili, zaplní.

K tomu busu... Německá rodinka o třech dětech, která jede s námi, málem odvezla matku-velitelku na záchranku, páč ta když to spatřila, skoro ji z toho, chuděru, trefilo. Nakonec to musela zkousnout, protože to prostě jinak nešlo. A to mohla být ráda, že dostali všichni z rodiny lehátka, protože někdo tady spí i v uličce na karimatce. My ale ne, M. připomíná paragraf a systematicky odsunuje chrnícího Vietnamce vedle sebe, protože jsme chytli zrovna to místo na konci busu, kde je spojeno pět sedaček, v našem případě lehátek, vedle sebe. Z druhé strany mám Němce a nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale jsem tomu fakt ráda. Též se podstatně změnila dopravní situace a mopedy vystřídala noční nákladní doprava. Kamiony jezděj v noci, jak se ukázalo. Našeho řidiče to však neodradí a předjíždí všechno, co mu přijde do cesty, hlava nehlava. Máme totiž tak nějak dost zpoždění. Původně jsme chtěli jet na jeden zátah poměrně dlouhou trasu až do Nha Trang, ale nakonec jsme si to rozmysleli a celé to rozdělili na dvě zastávky a zpětně můžu říct, že to nebyl vůbec špatný nápad. Naše dnešní cesta má trvat pouze asi pět hodin.

Mimochodem, je tady u každého lehátka polštářek a deka, ale při vší úctě ke zdejšímu milému národu, to si pod hlavu a na sebe nedám ani smykem. Radši budu hrdě čelit ledovým nárazům nemilosrdné klimatizace.

*********************

Střih. Hotelový pokoj Nha Trang, druhý den večer...

Po té, co jsem dopsala svůj zoufalý zápis, měla zbývat už asi jen hodina do výstupu v Quy Nhon.

Po třech hodinách jízdy nám došlo, že žádný výstup v Quy Nhon nebude, neboť na nás prostě zapomněli. To byla jedna hodina ráno. Usnula jsem, sice nerada, ale smířená s tím, že to budeme muset vydržet dalších šest hodin.

Ve dvě hodiny mě tahal za nohu řidičův poskok, že jsme v Quy Nhon a že máme vystoupit. Evidentně jsme tam nebyli, město bylo malé, prázdné, uprostřed končin, o kterých jsme ani neměli tušení, kde jsou. Řidič zastavil u nějakých dvou týpků na motorce, že nás odvezou na místo.

Velice rychle nám došlo, že ti neznámí týpci nás (možná) povezou ve dvě ráno, uprostřed Vietnamu, z celou bagáží a penězma někam tři hodiny zpátky. Odmítli jsme vystoupit. Vystoupil by leda tak blázen.

A tak jsme si dali celou dvanáctihodinovou cestu až do přímořského Nha Trangu, 500 km daleko od Hoi An, kde jsme v sedm večer nastupovali. V podstatě to nevadí, cestu jsme vydrželi a jsme dál, takže vlastně dobrý. Jen ten zážitek už si nechci zopakovat.

Jinak je tu horko, moře bouří a je studené a jediní turisté, které tyhle podmínky neodradí, jsou ruští turisté. I přes varovnou červenou vlajku se koupou v šílených vlnách a sluněj se na pláži. Město nám dost připomíná španělský Benidorm - vysoké hotely, dlouhá pláž, turistické atrakce. Jako dovolená v sezoně pro rodinu s dětmi, myslím dobrý. Pláž je čistá, dlouhá, zlatopísčitá. Je tu i spousta atrakcí pro děti a třeba výlet na ostrov za ochočenými zvířaty.

No, upřímně, nic pro nás. Jedno odpoledne stačí, bookli jsme si jízdenky do hor zase u Sinh Tourist a zítra ráno odjíždíme do Dalatu.

S Němcem, se kterým jsme sdíleli lože v buse, jsme se pokamarádili, trošičku přiopili (unavení, na sluníčku, to bylo hned), vyměnili kontakty a poobědvali. Možná se ještě někde potkáme cestou.

Fotky z busu jsem pořídila během zastávky na občerstvení.




Za noční jízdu následovala odměna - wafle s čerstvým ovocem.

Čerstvé mořské plody na prodej.

Nha Trang


Dekorace v jedné z restaurací.

Fakta:

Ubytování Truc Linh Hotel Nha Trang: 300 Kč (double)
Opalovací krém SPF30, malé balení: 100 Kč
Kafe, pohár, voda, čaj: 164 Kč
Snídaně pro dva: 80 Kč
Jízdenky do Dalatu busem se Sinh Travel: 139 Kč/os.

16 komentářů:

  1. fu - ha....no nič....tak šťastlivo ďalej ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Máme to za sebou, tak snad už nás nic podobnýho nepotká. :)

      Vymazat
  2. Mě by kleplo. Reportáž z Vietnamu opravdu pěkná i fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky, clovek nesmi zacit panikarit, i kdyz jsem k tomu nemela daleko :)

      Vymazat
  3. Tyjo, tak to mate teda dobrodruzstvi... ty lehatka, to vam vubec nezavidim, ja se tady furt raduju, obzvlast v tech jejich malejch combi, kam se mi sotva vejdou nohy, ze merim jen 164cm. Nedokazu si predstavit, jak bych tu jinak fungovala...
    Ti rusove me teda pobavili :) tak at to jde dal dobře :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Georgie, díky! I já tobě přeju hodně štěstí na neznámém místě!
      Já mám 172 cm a už to docela cítím, že je ta výška nepohodlná, což teprv pak urostlej chlap... :)))

      Vymazat
  4. Slušnej cestovatelskej adrenalin! Já bych s lehátky neměla problém se svými 160 cm :-) Já mám adrenalin leda tak z toho, aby mi vykynulo těsto na vánočku :-D Fotky super! Tu pláž bych si nechala hned líbit stejně jako mořské plody. Nás čeká kapr, ale co, taky dobrý! Tak šťastnou další cestu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám náhodou kapra moc ráda! A ještě víc i díky tomu, že jsem trávila jako dítě vždycky kus léta u babičky v Třeboni. :)
      S Tvojí výškou by se Ti tu cestovalo moc dobře, to je fakt :)))

      Vymazat
  5. No když tohle člověk čte, skoro by ani nevěřil, že jste na dovolený:)) Takový utrpení :-o Jste statečný a tím, že jste to přežili, dost posílený:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iri, ono to k těm cestám po vlastní ose tak nějak patří, občas se něco takového přihodí. Ale třeba by se ani nic nestalo a na tý motorce bychom dojeli na místo, jenže to nešlo riskovat. :))) Šok je už pryč a jedeme dál ;)

      Vymazat
  6. Díky moc za bezva reportáže z cest:-)
    Ajka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo! Vlastně, rádo se děje ;)
      Já děkuju za blogovou přízeň :)

      Vymazat
  7. Zážitek s busem hustý, nicméně máš můj obdiv. Já když viděla dopravní prostředky po Indii, tak jsem tam odmítla jet jinak než s cestovkou a s nasmlouvanými dopravci a i tak to stálo za to, i motorikša mi přišla jak ze středověku... :-) Přeji už jen samé super zážitky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna jsme se o tom s Martinem nedávno bavili, že Indie musí být stokrát šílenější a moc nás to tam netáhne, protože z toho máme trochu strach.
      Díky moc za přání, zážitky jsou i tak dost fajn :)

      Vymazat