úterý 24. prosince 2013

Poznávací den - káva, hedvábí, květiny, tržnice

Ježíšéééék!

Dneska mám pro vás strašně moc fotek a to jsem to ještě zredukovala na nutné minimum. Vypadá to, že si  z Vietnamu přivezeme historicky nejvíc fotek ze všech dovolených.

Nejdřív ale musím uvést na pravou míru svoje tvrzení o zdejších koupelnách, neboť jsem napsala, že je to tady s nimi trochu problém. Pak jsem se ale zamyslela a zastyděla, poněvadž to, co je tady běžně k dispozici i v nejlevnějších hotýlcích, je pro místní lidi nadstandard, který doma nejspíš nemají. Takže jinak... všechno je ok, k dispozici je všude teplá voda, pokaždý čistý ručník a i v tom nejlevnějším ubytování jsme vždy dostali v ceně i zubní kartáček. To, že nejsou koupelny hezké, je opravdu vedlejší.

A teď k dnešku. Zaplatili jsme si půldenní výlet po místních farmách, protože jak jsem psala v minulém postu, zdejší podnebí přeje pěstování všeho možného.

První zastávka byla na květinové farmě, kde pěstují růže, lilie a karafiáty. Například pro mně byla novinka, že růže pro export, respektive její keř, rostě 3,5 roku než jsou růže dostatečně silné a odolné pro balení a vyvážení. Keř pak rodí dalších 3,5 roku a ve věku sedmi let se vytrhne a zasadí nový.

Ráno nám krásně vysvitlo sluníčko na cestu k busu.

Růžová farma.
Pak jsme přejeli na farmu s kávou. Všechno se tady dělá ručně a tradičním způsobem. Všude a to včetně lámání kamene. Po cestě na farmy jsme jeli kolem lomu, kde ručně rozsekávali ohromné odlomené kusy žuly. Neuvěřitelné.

Tak ta káva... ta káva se ručně sbírá a ručně suší na sluníčku, kde se slupka odděluje od zrna.

Ještě neodslupkovaná káva.

Vysušená káva, kdy se už slupky oddělily od zrnka.
Naše průvodkyně mi silně připomínala Magdu Vášaryovou. Měla stejnou pusu a výraz, když mluvila.
Ty děti tady jsou prostě.... k sežrání. V těch ponožtičkách...!

Pak jsme přejeli na farmu, kde pěstují cvrčky. Neuhádnete k čemu. K vlastnímu požitku. Smaží je a jedí a teď vás možná trochu šoknu, ale ochutnali jsme je. Chutnají jako škvarky. Nekecám.


A taky tam byla úžasná štěňátka. Jejich mamka zrovna žebrá cvrčky od turistů.
Po proteinovém posilnění jsme odjeli na kávovou farmu, kde dělají tzv. "zvířecí kávu". Milovníci kávy možná znají "cibetkovou kávu", nejdražší kávu, jakou vůbec můžete dostat. Zrna včetně slupky totiž prochází trávicím traktem malých kočkovitých šelem - cibetek, jejichž tělo slupku vstřebá a cibetka vyprdne už jen zrna kávy, která se pak praží. Trávicí enzymy cibetek působí na kávové zrno a celá káva pak chutná... nevim jak, ale asi dobře, když je tak drahá. To celé probíhá na Filipínách, kde cibetky žijí ve volné přírodě a místní pak chodí po pralese a sbírají jejich kávové výkaly.
Tady si to trochu přizpůsobili k obrazu svému, kávová zrnka tráví lasičky v klecích a aby se jim líp trávilo, dostávají banány a mléko. Pak z nich vychází kávová zrna obalená zbytky banánu, která se upraží. Tu kávu jsme mohli ochutnat a je výrazně jemnější než ta, co jsem tu ochutnávala běžně od M. v kavárnách. Já ale nejsem žádný kávový milovník, já jedu v zeleném čaji.

Kávová hovínka.

 
 Chlapeček z tamní farmy.




Pak jsme konečně přejeli na farmu, kde vyrábějí hedvábí, ale k mému zklamání to byla jen přádelna a tkalcovna tam nebyla. Ale i tak to bylo zajímavý.

Z jednoho kokonu se dá upříst až 100 m hedvábného vlákna. Jedno kilo hedvábného vlákna stojí na naše peníze asi 1000 Kč.

Kokony bource morušového.

Surové hedvábí

Přádelna
Upředené vlákno

Zabalená vlákna připravená k odvozu.
Pak jsme se dostali do malé turistické tkalcovny, kde jsem ulovila dva hedvábné šátky. Jeden vyšel na 200 Kč. To jde, ne? Jenom jsou na můj vkus málo ulítlé, ale zase, kde jinde vezmu něco z pravého hedvábí, že?

Nechápu, jak to může být tak levný, když je tak složitý to utkat.

Moje úlovky
Nakonec jsem ještě nakoupila čaj na trhu, který se tu taky pěstuje. Musím přiznat, že nejdřív jsem jedno balení koupila na jedné turistické zastávce, ale ve městě jsem pak zjistila, že ho mají čtyřikrát levnější... No ale i přesto byl ten za turistickou cenu docela levný (nakoupila jsem jasmínový, který miluju a Oolong, nejlepší místní odrůdu). M. si koupil i malé balení "zvířecí kávy".


Odpoledne jsme se stavili ještě na místním trhu. Ten opravdu doporčuju projít, je to zážitek. Všechno to čerstvé maso, zelenina, ovoce, ryby. Neskutečný.


Takhle, pěkně prosím, vypadají kuřata. Ne jako ty naše hormonama a vodou vyhnaná monstra. Taky tu kuřecí chutná uplně jinak. Má opravdovou chuť, kterou znám z dětství. U nás kuřecí nejim, bojim se ho, takže tady si ho užívám.

Popravdě, vůbec netuším, co jsou to všechno za druhy vajíček...
A na závěr jsem si uvědomila, že nepíšu žádný ceny, což pro ty, kteří si blog vyhledají pro informace o cestování ve Vietnamu, je dosti hloupé. Takže pod značkou "Fakta" budou teď informace o cenách a případně spojích mezi městy. Začátek, který jsem cenově nepopsala, dopíšu doma.

Fakta:

200 g jasmínového čaje ve městě: 50 Kč
200 g Oolong čaje pro turisty: 200 Kč
Půldenní výlet po farmách: 180 Kč/os.
Hedvábný šátek: 200 Kč
Oběd: 80 Kč/os.
100 g "zvířecí kávy": 350 Kč

10 komentářů:

  1. Marketka, vcera cely den bol tvoj prispevok u publikovany mna sa nedal otvorit. Stale iba oznam, ze dany prispevok neexistuje... To by az tak nevadilo, ale uz zacinam brat tvoj cestopis ako sucast k dennemu programu....
    Saliky ci satky si si vybrala nadherne. Ja by som asi z dvoma nedokazala odist. Cely tento prispevok je mne do noty...cisty konzum. Trh, manufaktury, ruzova farma, kavova... Tam by som ostala az do konca ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, ted jsi me potesila, ani nevis jak. Diky!
      S tim, jak se to nedalo otevrit, to se stalo tak, ze jsem ten clanek omylem pred pulnoci opublikovala, kdyz jsem ho dopsala, ale nechtela jsem mit dva clanky v jeden den, tak jsem to stahla. A kdyz je nekdo prihlaseny odberatel, tak mu zustane clanek viset v seznamu, ale nejde se k nemu dostat. Rano jsem to pak odpublikovala znova a tim se to napravilo.
      Jinak, mistni farmy jsou opravdu hodne zajimave, kazdemu bych navstevu doporucila.

      Vymazat
    2. Nech ta potesilo cokolvek, som rada... Iba dufam, ze nie gramaticka chyba( nie preklep).
      "S" dvomi a nie "z" dvomi satkami....preklepy neriesim, tie su lahko odhalitelne

      Vymazat
    3. Potěšila mě prostá pochvala, Jani, překlepy a chybky neřešim :)

      Vymazat
  2. Úžasný fotky! Ty šátky jsou teda hodně levný a i zbytek je za celkem lidové ceny :-) Díky za dalšé report, už i manžel mi chodí číst přes rameno. Tak šťastné a veselé!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všechno je tu neuvěřitelně levný... Až se kolikrát stydím :)
      Krásný Štědrý den přeji a děkuju za přízeň i v tak svátečním čase! A nového čtenáře vítám ;)
      Pa :*

      Vymazat
  3. Vždy jsem ráda, když uvidím, že tu máš nový post! Když ho otevírám, tak se moc těším, co se zase nového dozvím.
    Je to paráda! .)

    OdpovědětVymazat
  4. Taky to tu mám jako každodenní čtení. Momentálně jako jeden z mála blogů, co čtu pravidelně :) šátky vypadají krásně, a ty k tomu určitě něco ulítlýho vymyslíš. O cibetkách jsem slyšela, ale tadyta jejich vymyšlená cesta, jak docílit něčeho podobnýho mi přijde strašně vtipná :D tu cibetkovou bych chtěla někdy ochutnat, je prej ale fakt drahá. A čaje, mmmm :) Celkově ale cesta kávy od stromu k upražení je zajímavá, někdy bych to chtěla taky takhle vidět na farmě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Georgie, nemaj v Peru taky náhodou kávové farmy? Já teda vim o Peru prd, ale tak mě napadlo, že bys mohla mít šanci se tam někam mrknout na výrobu kávy. :)

      Vymazat