čtvrtek 19. prosince 2013

Hoi An

Poposkočili jsme si zase o dva stupně nahoru díky přejezdu Hue - Hoi An, který jsme si zařídili od SinhCafe Travel (místní schopná a levná cestovní agentura). A neprší tu, leč zataženo zůstává.

Hoi An je prastaré přístavní město (přístav už nefunguje), které v době renesance vyhledávali obchodníci z Číny a Japonska. Mnoho japonských obchodníků už zůstalo a vtisklo městu neopakovatelný ráz svými typickými dřevěnými domy. V dnešní době je Hoi An zapsané jako světové kulturní dědictví UNESCO a je hodně vyhledávané turisty.

Z přístavní promenády se stal lunapark, kde na vás každý metr někdo pokřikuje a snaží se vás nalákat ke koupi čehokoliv. Angličtina je vypilovaná k dokonalosti: "Hello! Everything for one dolar! Happy hour, baby!" No děkuju pěkně, ale nechci...

Díky turismu je ve městě velká spousta ubytování, restaurací a šik kaváren. Taky je tohle místo známé jako Mecca krejčích a obuvníků. Já jsem viděla hodně krásných věcí, za které bych byla schopna utratit majlant, ale nákupy budou až před odjezdem, pokud zbudou peníze, protože teď se s tím nemůžem tahat. Cestu před sebou máme ještě hodně dlouhou.

Jen mě napadá, proč tyhle věci neprodávají Vietnamci u nás na tržnici, místo těch hnusot, co tam běžně mají? Je to škoda, všechny ty hedvábné šaty a kožené kabely by u nás jistě našly svoje kupce.
Byla jsem i v jednom krámku místní designerky, která šije oblečení, samozřejmě jsem zapomněla jméno, ale zboží měla moc krásné a taky hodně moc drahé (například hedvábná minisukně z fotky byla za 1700 Kč).

Původně jsem si tu chtěla nechat ušít šaty, ale zítra večer odjíždíme, tak to nestihnem a snad to zvládnu před odjezdem domů v Saigonu. Rozhodli jsme se zdržet jen den, přičemž zítra jedem na staré naleziště My Son ze 4. století, kam se moc těším.

Lokální jídlo je tu úžasný. Sice nám dalo trochu práce najít mezi všemi restauracemi místo s klasickými plastovými židličkami, kde jedí místní, ale podařilo se a zase to stálo za to. Pak jsme to ještě spláchli silným čajem a kávou v nobl kavárně, kde jsem si dala vietnamský rýžový pudink s kokosovým mlékem, buráky a sojovými boby. Naprostá lahoda! (Tolik asi k mému závazku nejíst sladký.)

Ještě jedno Y v názvu a jsem doma! :)

Tady prodávaj i velikosti bot pro M.! Hurá!

Krom toho bílého bych brala všechny. Co vy?

A tyhle oba taky...


Všude tu visí lampiony a vypadá to moc hezky.

Lokální specialita Cao Lau, rýžové nudle, vypražené cosi, maso, bylinky, chili, salát a to všechno ve skvělé omáčce.

Hlavní atrakce, krytý japonský most z 15. století.


Onen božský rýžový pudink.

Půvabná dřevěná dekorace.


Hedvábné sukýnky místní designerky.

Kožený a uplně suprový boty. Otázka je, zda se to po prvním nošení náhodou nerozpadne.

Kožený mega kabely pro pány.




Fakta:

Hotel Thanh Binh I: $ 17 (double)
Snídaně pro dva: 60 Kč
Oběd pro dva: 90 Kč
Výlet do My Son: $ 5/os.
Káva, čaj, dezerty: 230 Kč
Jízdenka nočním spacím autobusem do Nha Trang: 155 Kč/os.
Večeře pro jednoho: 60 Kč


14 komentářů:

  1. Moc hezké Myyno, z těch barevných kabátků bych brala všechny kromě toho tm. modrého :) Lampiónky a Cao Lau vypadají skvěle! Jak dlouho tam ještě budete? :)
    TWF Kami*

    OdpovědětVymazat
  2. prečítané, popozerané....super!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Tie kabely a ta dekoracia! A ta Myna! :-)) Krasne! Adika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musim tu choditt se zavrenyma ocima! :)))

      Vymazat
  4. My Son - strávili jsme tam 11.9.2001. Moc pěkný to tam bylo. Vzpomínám si, jak jsme se vrátili utahaný do hotelu a pustili si televizi, kde šel nějaký katastrofický film z New Yorku. A pak jsme najednou zjistili, že koukáme na zpravodajství... :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou vzpomínky, co už si nikdy nevymažete z hlavy, že? Já zas vím uplně přesně, kde jsem byla, když v Praze pohřbívali Václava Havla - v Thajsku, v hotelu Art, ve měste Ubon Ratchatani, seděla jsem na posteli a koukala na CNN zpravodajství. :(

      Vymazat
  5. Great post!! Beautiful pictures!!

    XOXO!

    OdpovědětVymazat
  6. Ježiši to je překrásný, ty kabátky, boty i ti sukně. Ale cena teda vysoká, to jo. Ale chtěla bych všechno, i ten bílej:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se zatnutýma zubama odolala... vím, že v naší zimě by mi v tom byla pekelná kosa a na jaře už bych to nenosila :)

      Vymazat
  7. Tyyyyyjo, ten puding vypadá ak dobre. Dala bych si!!!! :) tady nějak moc sladký nejedí. Jen v podobě ovoce. A ta angličtina mě pobavila. Místní angličtina spočívá v tom, že na mě chlapi řvou "chelou" :D a teda ty kabátky, i kabely, i boty, vypadají skvěle!! To bych asi těžko odolávala! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pudink je uplně boží, musím najít někde recept! :)
      Jejich angličtina je šílená, někdy směšná, někdy dost na pěst, když se potřebuješ na něčem důležitém domluvit třeba v hotelu nebo cestovní agentuře a nejde to :)))

      Vymazat