pondělí 16. prosince 2013

Danang - seeking for the sun

Do žádnýho národního parku jsme nejeli, prý tam teď nic zajímavýho není. Kvůli počasí. No dobře.

Uznali jsme, že není čas na hrdinství a jelikož a protože s letní výbavou není dlouhodobý pobyt v patnácti stupních moc příjemný, byť se jedná o poměrně fajn teplotu, popolétli jsme místními aerolinkami o 500 km níž do přímořského Danangu.

Cesta malým vrtulovým letadlem pro nás byla tak trochu adrenalin, ale protože chceme během pár let uskutečnit cestu po Francouzské Polynésii, je potřeba si na malá letadélka zvykat. Uf.
Jinak ale Vietnam Airlines mají perfektní servis, jsou členy mezinárodního Sky Teamu a určitě to nejsou žádný béčka. Jen naše předsudky nás svazují.

Danang má dlouhou písečnou pláž, která končí malým hornatým poloostrovem, na kterém se z části rozkládá budhistický klášter a obrovská bílá socha Bohyně Smilování střeží mlčky celý záliv.
Podél pláže jsou hotelové resorty, ale protože ani tady není sezóna (začíná v březnu), pláž je prázdná. Je tu sice 26 stupňů, ale voda je studená jak led a divoká.

Město rozděluje od plážové hotelové časti široká řeka, kterou přetínají krásné mosty, jejichž výjimečnost můžete ocenit hlavně večer, kdy začnou svítit. Jeden z nich je ve tvaru draka a v noci mění barvy.

Těsně za jedním mostem, po cestě na pláž, je řada stánků s jídlem a tam jsem včera poprvé viděla grilovat psa. Vím, že je to ve Vietnamu normální, ale stejně mě ten pohled překvapil tak, že jsem to ani nevyfotila. Možná si řeknete, že je to strašný, ale pro Indy je zas hrozný, že my jíme krávy a ortodoxní Žid by nevzal do úst vepřové. Takže je to zhnusení relativní. Zajímavý je, že malé rasy tady mají jako domácí mazlíčky a pečou jenom ty velké. Nejsem si jistá, jestli bych to chtěla ochutnat, na druhou stranu... v Mexiku jsem ze zvědavosti ochutnala smažené kobylky a nebylo to zas tak zlý.

Danang je docela velký město, má skoro milión obyvatel, takže opět je tu na ulicích rušno, mopedy troubí a jezdí si jak chtěj. Je dobrý, že jezděj pomalu, takže se nestane, že byste nemohli přejít přes ulici.

Ve městě je řada budhistických pagod a malých klášterů, můžete si koupit u vchodu vonnou tyčinku a tu pak u oltáře zapálit (nezapomeňte si sundat boty), s úklonem poděkovat a něco si přát. Já jsem to udělala. Nikdo vás vyhazovat nebude, stačí dodržovat jednoduchá pravidla sundaných bot a skloněné hlavy. A nehulákat. Fotit můžete. M. říkal, že jsem vypadala s tou vonnou tyčinkou dost autenticky budhisticky, ale pak jsem to zabila tím, že jsem si ty zapíchnuté tyčinky před oltářem vyfotila. No co, jsem přece turista, žeano.

V Danangu jsem se zdrželi jednu noc, což uplně stačí a pokračujem dál, čtyři hodiny vlakem do Hue, kde bychom se měli zdržte pár dní, neb tam je okolo spousta zajímavostí. Jak to ale bude, je ve hvězdách, docela dost kvůli počasí imrovizujem.

Zvláštní je, jak se tady prostě žije na ulici. Na ulici se vaří a jí, opravují se mopedy, prodává se rozličné zboží, stříhají se vlasy, šijí se šaty. A troubí se. Hodně moc se troubí. Oproti našel zvyklostem je to tu veselé a pospolité.

Jo a kdo se bojí hmyzu, tak musím konstatovat, že jsem viděla asi jen dvě mouchy. Zatím.

Jídlo je bezkonkurenční a moc si ho užívám. Nudlová polívka po ránu je to nejlepší probuzení. Dodá sílu a tekutiny, bylinky zlepší trávení. Oni to maj prostě vymyšlený.

Vietnamci neumí (většinou) anglicky. Proč by taky měli, že? U nás to taky neni žádná hitparáda. Takže běžná konverzace probíhá asi takto:

My: "Where we can by socks, please?"
Oni: "No."

....

Báli byste se? My se báli.

Budhistický klášter, kde jsem se snažila být za budhistku.

Au, ty potvoro!

"Jingle bells, jingle bells..."

Běžná nabídka vietnamského ovoce.

Tady něco chybí, ne?

Pitahaya, jinak taky dračí ovoce. Moc dobrý. Někdy k sehnání i u nás.

Typická dochucovadla, čerstvé chili a limeta.

Snová krajina rybářské vesnice za ušpiněný sklem vlakového vagonu.


Fakta:

FC hotel Danang: $ 15 (double)
Snídaně pro dva: 50 Kč
Lístky na vlak do Hue: 81 Kč/os. (spoj v 11:55 hod)
Oběd pro dva: 100 Kč







8 komentářů:

  1. Precitala som, popozerala fotky... Super. A ta polynezia je moj(asi nikdy nesplnitelny) sen...bora bora, tahiti... Hmmmm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janko, sny se plní! :)
      Můj sen to je taky, už hrozně dlouho. Já doufám, že dojde na jeho uskutečnění :)

      Vymazat
  2. Přesně tak. Přečetla jsem, podívala se, pobavila a teď zase zpátky do reality. Jdu pracovat.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iri, tak příjemné pracování přeju, ať Ti to jde od ruky ;)

      Vymazat
  3. Ja som tiez precitala :-) a nedockavo cakam na dalsie dobrodruzstva! Adika

    OdpovědětVymazat
  4. Adiko, to je super, že Tě to baví, to mám radost! díky!

    OdpovědětVymazat
  5. Jen já jsem trochu pozadu, ale brzdí mě střevní chřipka, kterou si hezky předáváme. Uff ... ale večer, až si konečně lehnu a drobotina padne, s chutí si dočtu zbytek. Snad nepadnu já dřív :-) Těším se! Jo a kobylku bych dala, ovšem při představě grilujícího se psa se mi zvedá žaludek. Ale je to jak píšeš, holt proti gustu ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No prave, proti gustu... On vypadal jako selatko na tom rozni, ovsem az na ty vyceneny zuby, coz prave bylo asi to, co me tak vykolejilo. Nebylo to hezky :))). Tak se dejte brzy do kupy, strevni chripka v dobe Vanoc je vylozene skoda! :)
      A dekuju za prizen!

      Vymazat