čtvrtek 12. prosince 2013

Cesta Praha - Dubaj - Saigon - Hanoi

Achoooooj!

Jsme tu, ve Vietnamu, ale kdybych si mohla vybrat, raději než letecké služby, volila bych služby kouzelného prstenu, kterým bychom jen otočili a byli tu.

Předně se omlouvám, jestli tu budou nějaký šílený chyby, kterých dokážu udělat mraky. Malinkatý monitor příručního počítáčku, který s náma jezdí, je opravdu tak akorát na to nejnutnější a píše se na něm trošku hůř. Ze stejného důvodu moc nevím, jak na to jsou fotky. Snad nebudou přesvětlený nebo tmavý, já to tady moc nepoznám a budu doufat, že je to aspoň trochu k dívání.

Tak tedy...letiště a cesty letadlem, jsou nutné zlo. Nikdy nespím, nejde to. Cesta trvala den a půl, čekání na dubajském letišti to dost natáhlo. Nakonec jsem ani neměla chuť sledovat filmy a viděla jsem jen dva, Blue Jasmine, poslední počin Woodyho Allena a komedii Millerovi. Oboje doporučuji. Blue Jasmin je dost smutná věc, ale Cate Blanchet je excelentní, no a Millerovi jsou k popukání. Jako vážně. Sice se to tam hemží slovem "fuck", ale je to tak nějak k věci.

Letiště v Dubaji je krásná křižovatka národností a všech náboženských vyznání. Je celkem dost zajímavý pozorovat krom nudně oblečených Evropanů, spěchající dámy v sárí, Afričanky v turbanech, zahalené Arabky a snědé gentlemany. Je fakt, že ortodoxního Žida tam nepotkáte, ale to už je jiná věc.

Po příletu do Saigonu jsme se odsrabili a rovnou, i když jsme měli fakt dost, koupili letenku místníma aerolinkama na sever do Hanoje, abychom to měli za sebou. Letělo nám to skoro hned.

Co se počasí týče, v Saigonu jsme dostali hned po výlezu z letadla mokrým hadrem přes čumáčky. Horko i večer za tmy a neskutečný vlhko. Ale já to mám ráda. V Hanoji je naopak jen takových dvacet, možná osmnáct stupňů. Místní samosebou chodí v péřovkách. A k tomu žabky. Estéti.

Hanoi nás přivítala v mlžném oparu. Nevím, do jaké míry je to smog a co je fakt mlha. Doprava je tu neuvěřitelná a všechny ty mopedy čoudí a smrdí a já docela vážně uvažuju, že si koupím roušku. Kde kdo to tu nosí a je k tomu důvod. Michael Jackson by měl radost, že v tom není sám.

Koloniální architektura je tu sice v rozkladu, ale stále fascinující. Všechno je to obrostlé stromy nebo se to schovává v chumlech elektrických drátů... Každopádně, má to atmosféru. I to přecházení přes silnici už zvládáme. Prostě jdete a nekličkujete a oni vás nezajedou. Takhle jsme viděli jednoho klučinu kopat míč skrz křižovatku a všechno bylo v pohodě.

Vietnamci jsou milí. Slušní, neprudí a jejich životy se odehrávají komplet na ulici. Na ulici se jí, obchoduje, pije čaj nebo kafe, klábosí, opravuje, spravuje. Prostě cokoliv. Ulice jsou tu systematicky rozdělené dle svého zaměření. Tedy, jedna ulice se zlatníky, další ulice s galanterií, v následující jsou jen boty, v další se jí. Zajímavé. Když něco konkrétního sháníte, většinou to najdete v jedné ulici. To bych zavedla i u nás. Celkem mě tu zaujaly dvě věci. Šaty z hedvábí, některé naprosto excelentně vyšívané a šperky vykládané perletí. Moc pěkný. Na ceny jsem se radši neptala.

Jídlo - skvělé, levné. Zatím jsem teda měla jenom nudlovou polívku a tady si dávám z každé strany jednu facku, protože jsem Janě (ona bude vědět která) tvrdila, že pho (s tím divným znakem nad "o") je polívka, ale kecala jsem, poněváč jsou to nudle. Takže Jani, promiň... Pak jsem ještě poobědvala Bun Bo Nam Bo, to miluju, v Praze ho dělají ve vietnamský restauraci Remember a teď už můžu říct, že to dělaj zcela autenticky.

Ubytování je bez chyby. Zatím. Stejně jako v Thajsku jsou tady hotelové pokoje i v nižší kategorii bez poskvrnky.

Zítra ještě zůstáváme v Hanoji a pak pokračujeme k moři na sever od legendární (a turisty okupované) zátoky Halong. Zvolili jsme vlastní trasu s co nejméně turisty, tak snad to vyjde. Podle průvodce by měly být na severu stejně krásné skalní útvary v moři jako v Halong. Na koupání tam prý není, voda je v tomhle období studená. Neva, hlavně, když bude teplo.

A pár obrázků...

Dubajské letiště v noci.

Stylové KFC v centru Hanoje.

Hanojské domy utopené v zeleni.

Trať uprostřed Hanoje prostě žije.

Tropická zahrada u Chrámu literatury.

Ho - Chi - Minhovo mauzoleum.

Bun Bo nam Bo

Doprava. Jedou všichni, nejlépe najednou a nikdy se nesrazí. Nechápu.

Fakta:

Letenka Saigon - Hanoi: 2100 Kč/ os.
Taxi letiště - cetrum Hanoi: 350 Kč
Art hotel Hanoi: $ 55 (double room)

14 komentářů:

  1. Tak ja ty fotky vidim asi ještě hůř, na svym sedmipalcovym tabletu, ale vypadají skvěle :) lety uz mi taky lezou na nervy, a jsem strasne zvedava na vase ne tak turistický cesty. Vypada to suprove, clovek asi proste přiletí do naprosto jinyho sveta a klima. Jinak perovky s zabkama, to fakt vypadá zajimave :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak doufám, že v tuhle chvíli už jsi v Peru a taky zažíváš ten zvláštní svět mimo naší realitu :)

      Vymazat
  2. Hola! Už jsem se nemohla dočkat :-) Dvacet stupňů a péřovky pobavilo :-) Bun Bo nam Bo vyadá skvěle, copak to je??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bun Bo Nam Bo, to je v mističce naskládané ve vrstvách - rybí omáčka zředěná vodou, čerstvý koriandr a asijská bazalka, vařené hovězí nakrájené na tenké plátky, rýžové nudle, opražený česnek a cibulka, bambusové výhonky. Zamícháš, papáš, moc dobré :)))

      Vymazat
  3. Nejlepší zahajovací report. Zatím to tam u vás vypadá velice nadějně. Těším se na další. A hedvábný šaty nějaký kup, nebo aspoň šátek.) A jak to tak čtu, chci taky strašně cestovat, aspoň bych tady v Praze mohla vyzkoušet ten podnik Remember, když tam tedy vaří tak autenticky. A taky jdu zítra na trhy na umprumku, což mi připomíná - prosím, prosím, mrkni se mi tam na tamní design shopy, ať vím, co se tam tvoří.) Děkuju a posílám pusu do dálky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iri, doufám, že trhy na umprumce stály za to. Mrkám do shopů, jak to jen jde, některé věci jsou moc pěkné a taky tu letí Hello Kitty uplně na všem :). Už jsem nakoupila několikero náramků :))), na vyšívané věci si zkusím ještě počkat mimo Hanoi a budu doufat, že budou levnější :).

      Vymazat
    2. No to je jasný, když je z Japonska, že?.) UMPRUM shop byl skvělej, v pondělí dám report na blog.

      Vymazat
  4. Supr reportáž :)) Vypadá to tam moc zajímavě, těším se na další!
    TWF Kami*

    OdpovědětVymazat
  5. Veliká krása, reportáž mi udělala radost, hned je mi líp v šedivém Pražském dnu.

    OdpovědětVymazat