pondělí 25. listopadu 2013

Jak jsme byli na vietnamské ambasádě - pravdivý příběh

 Soutěžení pokračuje až do konce listopadu... tady.

***********************************************

Do Vietnamu jsou nám potřeba víza. A nijak levná. Zatím nejdražší, jaké jsme kdy měli. Prý se to dá nějak udělat levněji přes jakousi agenturu, která zařídí, že víza dostanete až ve Vietnamu na letišti a budou levnější. Četla jsem na toto téma spoustu diskuzí, cestovatelé s malým budgetem rádi ušetří kde se dá, to je jasný, ale na mě to teda moc důvěry nevrhalo. Raději jsme zvolili tu oficiální, bezpečnou cestu. Víza na osobu stojí 3 000,-.

Vietnamská ambasáda je na Rašínově nábřeží v Praze a poznáte ji tak, že před ní stojí Vietnamci a vždycky minimálně jedna dodávka (na chodníku, jinde se tam nedá zaparkovat), která je taky plná Vietnamců.

Uvnitř je taková čekárna s dvěma okýnky, český nápisy nikde nehledejte, to je zbytečný, ale sem tam na vás jukne jako světýlko naděje nějaký drobný nápis v angličtině. Nás ale hned nasměroval Vietnamec stojící ve frontě, který viděl, jak tápem a nevíme, ke kterému z těch dvou okýnek jít.

Následuje čekání ve frontě, která se rozpíná vlivem štěbetajících Vietnamců, někteří vstupují do fronty uprostřed, někteří jdou rovnou k okýnku a nacpou se tam a stojí tam tak dlouho, dokud se jich úředník nezeptá, co chtěj. Jestli je okolní Vietnamci vyhazujou na konec řady nevím, něco si každopádně říkaj, ale vesele. To známe z Thajska. Tam se vesele ohlašovalo i pětihodinové zpoždění vlaku. Oni maj neuvěřitelnej smysl pro humor.

Vyčnívali jsme minimálně o dvě hlavy. M. možná o tři, o čtyři...

U okýnka se nás pán optal, kam přilétáme. Neprozřetelně jsem řekla, že do Saigonu (starý název, který používají do dneška všichni místní obyvatelé, vím to z knížek a průvodců), ačkoliv oficiální komunistický název je Ho Chi Minh. Ve vteřině mi to došlo, pán mě káravě opravil a my se začli bát, že si udělal pod pultem červený puntík a žádná víza nedostanem.

Za týden jsem se pro víza vrátila, způsobně jsem se zařadila do fronty a zpytavě pozorovala pána za přepážkou, jestli, až si mě všimne, bude dělat nějaké znamení, jako že to je ona, co nedostala ta víza. Nic takovýho se naštěstí nestalo.

Když na mě přišla řada, úředník mi podal pasy a Vietnamci kolem jásavě povykovali: "Víza, víza!". Nekecám. Měli radost, že jsem dostala víza. Nefalšovanou, vietnamskou radost.

Po cestě domů jsem to hned nasměrovala k nám do večerky, kde pracuje mladý Vietnamec, co se jmenuje Viet a už od dveří mu triumfálně ukazovala ten cenný dokument v pasu. Viet se zatvářil zvědavě, pak velmi vážně, až slavnostně, vzal kus papíru a na něj mi tužkou s červeným peřím na špici napsal města, kam se rozhodně musíme podívat.

Ještě jsem se ho optala, jak se zdraví, na což mi opáčil, že máme normálně říkat "Čau!", že oni to tak říkaj stejně jako u nás. No fajn, nejsem si jistá, jestli to třeba na letišti ve Vietnamu pochopí správně...

Ještě 14 dní.


12 komentářů:

  1. Marki, úplně Ti tu cestu závidím a samozřejmě přeju! Jak já bych sbalila kuférek a frnkla před běsem vánočním :-) A do tepla! Já tu letošní zimu nenesu moc statečně. Na prostest počasí (dnes poprvé sněžilo) ještě nosím podzimní botičky i kabátky, ale ráno jsem už důkladně promrzla. No nic, musím vytáhnout zimní svršky. Kdy začínáš balit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, většinou balím den předem nebo pár hodin před odletem. Není toho mnoho a musí se to vejít do příručního zavazadla. Už to mám sehrané a celé roky jsou to pořád ty samé osvědčené kousky. Martin pak táhne svoje věci ve větším batohu, kde je i lékárnička a kosmetika. :)
      Já dneska měla podzimní botičky a nebyl to dobrý nápad :D

      Vymazat
  2. Super Myyno :)) Budu se pak těšit na nějakou vietnamskou fotoreportáž :) Nějak mi unikl důvod, proč tam vlastně jedeš?
    TWF Kami*

    OdpovědětVymazat
  3. Tyjo, tak už máte víza, super!! já jsem pochopila, že do Peru žádný nepotřebuju, ale radši napíšu na ambasádu. Pro jistotu. Vientamci jsou sympaťáci :) jsem zvědavá na report! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já jsem zas zvědavá na Peru :) Minulý týden mě napadlo, že bychom někdy mohli jet s Martinem do Surinamu. Nevim, proč zrovna tam, ale tak nějak mě to přišlo na mysl :)))

      Vymazat
  4. Ve Vietnamu jsme byli - už je to dvanáct let. Jedna z nejpříjemnějších zemí, kterou jsem navštívila. Barevná a voňavá.
    http://vietnam.byl.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, děkuju za odkaz, určitě se podívám. Vietnam si chválí každý, kdo tam byl na vlastní pěst. Doufám, že budeme mít stejnou zkušenost :)

      Vymazat
  5. Vietnam je jedno z mnoha míst, kde bych se v budoucnu chtěla podívat, tak snad se mi to taky splní. .) Moc ráda si počtu tvé reporty! .)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Vietnam jsme si mysleli dlouho, ale nejdřív jsme si radši ozkoušeli provařené Thajsko. No a teď jdem do toho a já jsem napnutá jak kšandy :). A díky Aneto, žes zavítala ke mně na blog, každý nový koment je pro mně velká radost :)

      Vymazat
  6. Tak už to máte za pár.... Gratuluji k vízům, výstižně jsi to popsala, je to i na pousmání, ale to ani nebyl záměr, tak to zřejmě s tou jejich kulturou je, že jo. Ať vám to vyjde. Určitě to bude nádherný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, oni jsou takoví... ale smát se člověk může, oni to berou. To, co nemají rádi, je hněv a vůbec ventilování špatné nálady. Oni si z toho raději udělaj legraci.

      Vymazat