pondělí 27. května 2013

Papírnictví v Luxoru

Bylo to prozaické - nebyl čas vybírat designové kousky po internetu, nebyl čas na rukodělné skvosty, zapisovat potřebuju hned ve středu. Měla jsem si je objednat s předstihem, já vím, jenže... prostě jsem to neudělala. A tak jsem navštívila Luxor, chrám moudrosti, kde se pokaždé ztratím, nevím, jak se mám dostat pryč, nadávám si a někdy propadám panice. Ano, mám špatný orientační smysl. Na neznámém místě jsem schopná vyjít z obchodu a jít uplně na opačnou stranu než potřebuju, protože se nedokážu zorientovat z jaké strany jsem přišla. Toť můj handicap. Ale v mapách, ohohóóó, to teda číst umím. Miluju mapy.

Tak to papírnictví. Tentokrát jsem se neztratila, pečlivě jsem mapovala kudy jdu a ukládala do paměti výchozí body, teda eskalátory. Když se na to nesoustředím, zabloudím. Ale zpět k tomu papírnictví. Potřebovala jsem dva sešity a odešla se třemi, plus dvěma gumama, plus s gelovýma chráničema na tužky, plus se šplendlíkama s vlaječkou... No.

Odolali byste gumě s hrochem? Asi těžko. A gumě, která má pouzdro, takže na ní nemusíte šahat? To taky asi těžko. Hm? A co ty chrániče? Přesně něco takového jsem potřebovala, tužky používám pořád, na kreslení, na zápisky do učebnic, píšu s nima testy, páč se často pletu a nemám ráda škrtance. Když je to tužkou, tak to jen vygumuju a je to. Takže ty tužky, ty já tahám stále a často se lámou nebo mi dělají šedé tečky v kapsičce na tužky a teď, teď už jsou chráněné. Tužky i kapsička. Geniální.

Ty sešity, které mají o něco širší velikost než je normální, mají patrně sloužit na něco jinýho než jsou prosté zápisky, ale mě jsou sympatické. Mají pevné desky a to ocení zejména ti, co se jim neustále tvoří oslí uši na sešitech (já, já!). Širší prostor pro psaní je praktický pro ty, kdo mají tendenci všechno cpát na pravou stranu a začínají psát větu od středu stránky (já, já!).

A ten malý květinový zápisník, ten tam na mě tak smutně koukal... Budu si do něj zapisovat nápady a tak vůbec.

A ty vlaječky? Vlaječka je cíl a taky tam byla růžová a to jsem tam nemohla nechat. Ne, přece...?

To jsou ty rozmalované květiny, o kterých pořád píšu a ne ne je dodělat. Teď je můžu krásně vygumovat... ba neeee, asi ne.

Taky jste se těšili na výstavu Marilyn? Tak nebude. Dočista Marilyn ukradli. Ach jo. O dvě hodiny později: oprava - výstava nakonec bude.

Dostatečně široký sešit a květinový zápisník. Už na nic nezapomenu!


Náš zimní cíl.



6 komentářů:

  1. Ježiši to je krásný! Já chci toho gumovýho medvídka:) A proč já jediná na světě nemám orientační smysl a ani se nevyznám v mapách? Taková nespravedlnost:)/

    OdpovědětVymazat
  2. Počkat, počkat, to je medvídek? Do teď jsem ho měla za hrocha :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě jsem byla trochu zmatená.) Ale má čumáček, řekla bych, že je to medvídek.)

      Vymazat
    2. Asi to ještě přehodnotím :)))

      Vymazat
    3. Holky, to je přece Hrochoméďa, jsem překvapená, že vás to hned nenapadlo ;-).
      Tvůj článek voní vším, co v papírnictví miluju. Rozkošné maličkosti, bločky, pastelky, propisky...zkrátka, nazouvám si boty, na hlavu si beru čepici (dneska je zas taková zima) a vyrážím (s Tebou) do Luxoru. ;-)
      PS: květiny rozhodně negumovat, ale domalovat, prosím. Jsi šikulka nejšikovnější!

      Vymazat
    4. No jo, že nás to nenapadlo dřív (plesk přes čelo)! Hrochoméďa! :)
      A v tom Luxoru na Tebe čekám v horním patře u kávičky ;).

      Vymazat