pondělí 29. dubna 2013

Vůně Tahiti

Jsem vůňomil. Ostatně můj nos je dostatečně výrazný na to, aby dokázal samotnou svojí velikostí demonstrovat, jak citlivé je to čidlo...
Souseda, co si právě zapálil na balkóně, proklínám téměř okamžitě, jakmile si ten nebožák potáhne prvního šluka, při vaření nemilosrdně otevírám dveře na terasu, i kdybych měla kurňa zmrznout, nesnášim totiž výpary z vaření, na návštěvě drze větrám, když mám pocit, že není vzduch dostatečně čerstvý (to se mi děje zejména v panelácích), atd. atd. Fakt si někdy připadám jak surikata s věčně nataženým čumáčkem... Doma to prostě musí vonět čerstvostí. Restaurace, kde nemaj pořádně odvětranou kuchyň škrtám ze seznamu, protože smrdutý oblečení mě neláká, i kdyby vařili jako bozi. Mohla bych pokračovat do nekonečna, ale negativa nepřinášejí nic dobrýho, takže se obrátím k tomu, co mám na srdci.

Čmuchající surikata alias já

Před časem jsem na blogu milé Vivi objevila post o kosmetice Monoï z Tahiti, web zde: tahiti-tiaré.cz, a těch několik lákavých vět a voňavých obrázků mě jemně postrčilo k nákupu téhle záležitosti a netrvalo to dlouho, už jsem měla svoji lahvičku oleje a mýdla doma.
A můžu potvrdit, je to lahoda pro můj nos a pro moji kůži, o které tu na blogu píšu víc, než je možná zdrávo. Jak to tak vypadá, nepřestanu, protože i tentokrát je nutno dodat, že tahle mýdla jsou pro mě víc než vhodná, nevysušují a voní příjemně... mýdlově. Nejsou nijak ostře parfémovaná, objednala jsem si jasmínové a santalové a cítím z nich spíš klasické mýdlo a čistotu, než tyhle ingredience a vůbec to nevadí. Mýdla jsou šetrná, jen velmi pomalu ubývají, tvoří bohatou jemnou pěnu a já si to s nimi fakt užívám.

Olejíček je božský a voní přímo luxusně. Jen s ním mám trochu problém, protože mi zatuhává a to u nás rozhodně není pod 20°C, kdy by měl za normálních okolností tenhle olejíček tuhnout. Na funkčnosti mu to neubírá, hned se v dlaních rozehřeje, ale po estetické stránce mě ta bílá hrouda v lahvičce trošičku vyvádí z míry. Nevím, kde se stala chyba, doma máme teploučko.

Na jasmín a santal mám obsesi, kdysi jsem si ze Zanzibaru přivezla jejich čisté esence a od té doby se jich nemůžu nabažit. Myslím, že všechny moje parfémy obsahují jasmín, jsou orientální a já se nebojím je používat i v parném létě. Prostě to ke mě patří. Jiskřivá lehká vůně u mě nikdy nemá šanci, já prostě kolem sebe potřebuju tajemný opar orientu.

Takže díky, milá Vivi, tohle byl prima objev a plánuji nákup dalších výrobků Tahiti Tiaré, protože jsou bez konzervantů, chemikálií a nádherně voní.




4 komentáře:

  1. this soap looks fantastic :)

    http://coeursdefoxes.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  2. To je tak krásně propracovaný a voňavý článek. Mám velikou radost, že Tě k němu inspirovala právě Vivi ;-).
    Co se tuhosti olejíčku týče, tak on ten rošťák opravdu tuhne, i když je doma teploučko. ;-) Ze začátku jsem z toho byla trošku nervózní, ale už jsem si zvykla a mám různé rozehřívací finty. V topné sezóně se olejíček hřeje na topení (stačí chviličku), v létě zas pomáhá chvilka na sluníčku nebo ho namočím do teplé vody nebo postavím pod lampu. Třeba vymyslíš ještě další způsob, jak ho rozehřát (že by krátká sukýnka?) :-D.
    Moc jsi mě svým článkem potěšila. Přeju parádní voňavé mazání. ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Ha, ha, pod sukýnku! :D To radši ne ;) Taje v dlaních, takže je to jen estetický problém. Nějak se s tim vyrovnám :).

    OdpovědětVymazat