čtvrtek 21. března 2013

Belgie, Leuven

Další konference, další cesta za hranice Český republiky. Ať žijou všechny konference světa!
Zatím co včera jsme se po cestě z letiště potýkali s deštěm, obzvlášť pak ti, co si nechali před týdnem v hospodě deštníček a pak nebyli schopni si pro něj dojít, dneska už svítilo sluníčko. Pořád ale není jarní počasí ani tady. Zima mě dohnala do H&M, abych si koupila čepici, kterou jsem zapomněla doma a navíc mi tam nějak záhadně vetkla do ruky i roztomilé puntíkaté džíny...
Leuven je historické univerzitní město, plné studentů na kole a typické středověké architektury, navíc se v jeho centru nachází chráněný (UNESCO) mnišský dvůr ze 13. století, největší komplex budov tohoto druhu v zemích Beneluxu. Begijnhof je úžasné místo, kde máte pocit, že se zastavil čas. Žádní turisté a navíc dopoledne vymeteno, protože studenti jsou zavření na jednotlivých univerzitách. Takže stojíte uprostřed liduprázdných středověkých uliček s původní hrubou kamennou dlažbou a nevěříte vlastním očím. Ticho a klid, vysoké hrázděné domky z neomýtnutých červených cihel, staré studny a kostely, všechno semknuté kolem dokola tiše plynoucím kanálem. Mystický jako kráva.
A protože jsme v pondělí zakoupili zbrusu nové sklo/objektiv, fešáka s fantastickou světelností, jsem hodně zvědavá, jaké fotky z něj budou. Objektiv má pevnou ohniskovou vzdálenost, to znamená, že to není zoom a chvíli jsem si na to musela zvykat, protože s pevným objektivem jsem fotila jen na analog, nikoliv na digitál.
Leuven je kromě historie prolezlý skrz naskrz obchody s oblečením, protože kupní síla v podobě místních studentek tu je asi slušná. Hledala jsem ovšem nějaké secondhandy, zatím marně. Narazila jsem na pár obchodů, které se tak tvářily, ovšem záhy jsem zjistila, že je to jenom jakože vintage oblečení, které má sice design á la padesátky, šedesátky a sedmdesátky, ale ceny jsou krutě moderní a dost vysoké a to oblečení je ve skutečnosti uplně nové. Zajímavé. Moc hezké kousky, ale dám přednost obnošené klasice. Pokud nějakou najdu.
Nikdy v Leuvenu nechoďte na oběd po dvanácté, kdy všechny místní univerzity vypouští své chráněnce na oběd. Davy mladých studentů zaplní ulice a hospody a vy nemáte jedinou šanci si sednout. Rozhodně doporučuju brzký oběd před polednem nebo si počkejte tak do dvou a pak si v klidu sednete kdekoliv. Obědy se dají platit kartou, ale pozor večer, večer totiž nastává situace, že zaplatíte rovnou na dřevo nebo budete nešťastně běhat po Leuvenu a hledat bankomat, zatím co číšník bude mít v zástavě vaši přítelkyni, v lepším případě pas (nebo je to ta horší varianta?), neboť večer se nekompromisně platí hotově.
A nebo budete stát v Delvitě ve frontě na kasu a až na vás přijde řada a vy vytáhnete k placení kartu, slečna za kasou vás mile upozorní, že lze platit jen belgickou kreditkou. WTF??? To se stalo dneska mě, když jsem nakoupila asi tři kila čokolády na vaření a pak se modlila, ať mám dostatek hotovosti. Měla jsem, ale přijde mi to poněkud rasistické.
Mimochodem k té čokoládě na vaření, ona je totiž nesrovnatelně kvalitnější než ta, kterou lze koupit u nás a která se vzhledem k absenci kakaových bobů ani nesmí jmenovat Čokoláda. Jmenuje se pouze Na vaření. Ehm, Orione běž se vycpat. Takže tady v Belgii kupuju velká balení po půl kile čokošky na vaření za necelé čtyři Eura, která má 54 % kakaa. Vážně.
Každopádně, vemte si sem dostatek Euráků, prosim vás.

Obrázky z Begijnhofu





Žádné komentáře:

Okomentovat