úterý 5. února 2013

Amsterdam

Tak už jsem zase na cestách. A ráda. Bez cestování bych nemohla dýchat, natož pak žít. Tentokrát s námi včera večer dosedlo letadlo v Holandsku a já mám na vzácný tři dny pro sebe celý Amsterdam.
Kdysi jsem tu byla, je to asi šest let, ale jen na skok a tak jsem dneska vzala batůžek a foťák a zatím co se M. zajímal o poslední výkřiky ve svém oboru na jisté konferenci, já jsem zabodla prst do mapy města a vydala se.
Počasí mě vskutku nešetřilo, déšť, kroupy, sníh, sluníčko a tak pořád dokola, ale to nevadilo. Amsterdam je nádherný město. Amsterdam, Antverpy a Londýn jsou města, která ve mě budí důvěru. Nevim proč. Mají klidnou a důstojnou atmosféru, lidi se chovaj normálně, v obchodech se na vás usmívaj, auta jezdí pomalu. Tak možná proto.
Holanďani jezdí na kole za každýho počasi, ať se děje, co se děje. Tisíce kol parkují podél amsterdamských kanálů, desítky jich brázdí ulice. Stejně jako v Antverpách mají svoje cyklostezky a běda, jak jim po nich pochodujete. Tady by se pražský maminy s kočárkama, jezdící po cyklostezkách obvykle minimálně ve dvojici, daleko nedostaly. Vskutku.
Můj první cíl byla stálá výstava obrazů Vincenta van Gogha. Strávila jsem v galerii dvě hodiny a nemohla se vynadívat. Na živo to má neskutečnou sílu. Bezprostřední kontakt s originálem ve mně vzbuzuje pokoru a nesmírný obdiv. Van Goghovo dílo je svěží, nadčasový skvost. Všechny ty barvy a trpělivé linky, příroda, pracujíci lidi, barevné stíny, radost i melancholie. Je to skoro až hmatatelný pocit z krásna a slunce.
Když jsem se vyachala nad van Goghem, zašla jsem domů k Rembrandtovým. Pěknej barák měli, to teda jo, ale stejně za něj neplatili, takže o něj nakonec pan Rembrandt přišel. V domě bylo několik jeho děl a hlavně grafiky, které sloužily více méně jako skicy k velkým plátnům. No povím vám, chtěla bych takhle umět skicovat. Fakt, že jo. Precizní, dokonalé linky suché jehly dokázaly vykouzlit úžasné miniaturní portréty a žánrové scény, perfektní tahy nástrojema vytvořily stíny a nebo postavy zalité sluncem. Ani náznak zaváhání a ještě je to mistrovsky vytisknuté. Smekám.
U domu Anne Frank jsem se otočila a zase odkráčela, neb ta fronta byla děsivá. Tak třeba zítra budu mít víc štěstí.
Nedaleko Královského paláce jsem si dala vynikajíci salát s uzenym lososem a vydala se zpět do hotelu skrz Haarlemmerstraat, ulicí prosycenou typickým odérem trávy, kterou si tady někteří dávají už po snídani. Haarlemmerstraat je vůbec zajímavá ulice, potkala jsem tu hned několik second handů, takže to zítra musím prozkoumat, aby mi nic neuniklo.
V hotelu jsem doslova odpadla do postele, hodila nohy nahoru a vypila snad litr vody naráz.

Kola... kola... kola...
Grafická dílna pana Rembrandta

Když más globusy, tak je ukaž!
Uběhlo už hodně let, co jsem tu byla naposledy...

Žádné komentáře:

Okomentovat