pátek 4. ledna 2013

Tukani, Čuba, vodopád a pláž Las Manchas

Dneska byl veskrze uspesny den.
Rano to zacala tukanama, vlastne ne, rano to zacalo za svitani, nekdy kolem paty hodiny, kdy jsem se vzbudila a nemohla uz spat a tak jsem se odebrala na balkon, lehla do houpaci site a pozorovala deni kolem. Za svitani se totiz deje uzasna spousta veci. Slunicko nehreje, vsechna zvirata jeste uzivaji moznosti se protahnout, nez je horko zazene do stinu. Na strome kousek ode me, ktery ma nadherny ruzovy kvety, poletovalo par kolibriku a krmilo se nektarem. Po vetvich splhalo nekolik kriklave oranzovych a zlutych ptacku. Vrestani alfa samec si krikem branil svoje uzemi. Po zahrade probehla aguti (nevim, jak se to pise cesky spravne, ale taky rikame aguty jako v anglictine). Fakt, nekecam. Jenom velikosti spis pripominala kapibaru, ale co by tady delala, ta ma prece zit jenom v Jizni Americe.
Pri snidani nas pani domaci upozornila, ze na papajovem strome u kuchyne snidaji tukani. A taky ze jo. Konecne! Jednu chvili tam klovalo do sladkych plodu asi pet najednou. Jsou tak krasni, az se mi z nich tajil dech. Nasbirala jsem par fotek a snidane mi chutnala jako nikdy. Takova radost z tukana. Tak jeste ty kolibriky a mam splneno. Rano si na ne zase v siti pociham, tentokrat s fotakem v pohotovosti.
Dopoledne jsme se vydali dolu do mestecka podivat se na vodopad. U hotelovy brany se k nam pridala mlada fenka voriska a me nenapadlo nic lepsiho, nez ze ji dame susenku, protoze je hrozne hubena. Jsem fakt blba. Byla to takticka chyba a fenka se k nam samosebou pridala a na zivot a na smrt nas verne doprovazela az k vodopadu. A to na zivot a na smrt neni ani trochu prehnany, protoze na silnici klickovala a hledala stin a parkrat jsem ji regulerne videla pod kolama. Nastesti to prezila, dali jsme ji jmeno Čuba a splhala s nami az k vodopadu a zpet do te doby, nez ji M. nechtic slapl na nohu, ona vyjekla a pri nejblizsi prilezitosti se pridala k jine skupince, kterou uz doprovazel taky nejaky montezumsky vorisek. Dost jsme si oddechli, byla hrozne roztomila a ja uz jsem cestou premyslela, jak obelstit urady a letecke spolecnosti, abychom ji mohli dostat do Prahy, tam ji strasne vykrmit a hrozne si ji ochocit. A Lufthansa mi sakra neco dluzi (grrrr). Akorat, ze nejdriv letime s Amikama.
Vodopad byl super, byl u nej stin a cesta byla trochu narocna, coz se mi libilo, aspon jsme protahli svaly.
Pak jsme se vydali hledat plaz. Dali jsme se od hlavni cesty k vodopadu vpravo, minuli par skalnatych vybezku podel vody a jednu plaz s jezirkem, ale porad se nam to nezdalo, az jsme ji asi po kilometru uvideli. Perfektni plaz. Plaz Las Manchas. Chranena vysokymi palmami, s bilym piskem, pruzracnou tyrkysovou vodou a skalkama okolo, ktere vytvarely utociste pro desitky krabu vsech velikosti. Na pisku se povalovaly barevne lastury. Voda byla tak tepla, ze skoro ani neosvezila a na slunicku bylo dobrych 40'C.
Hlad nas vyhnal asi hodinu po poledni. Zakotvili jsme v pochybne domaci sode, ktera se nakonec ukazala jako dobra volba. Jen jsme starou pani trochu vyrusovali od telenovely.


Playa Las Manchas


Žádné komentáře:

Okomentovat