úterý 8. ledna 2013

Playa Espadilla

Tak jsme se brzo rano strasne pripravili na celodenni vylet do Narodniho parku, meli jsme s sebou snidani, taky dalekohled, sbaleny zabky, na nohou pekne tenisky, aby nas nic neustklo, pak jsme dosli ke vchodu do Parku a pan u prodeje listku nam rekl, ze v pondeli je zavreno. No.
Sedli jsme si do blizky zahrady, mozna to byla neci zahrada, mozna to bylo verejny, tezko rict a u betonovyho stolecku s betonovyma zidlickama jsme si rozlozili jidlo a vsechno to tam snedli. Kolem probehl kaslajici pes, krasne cvrlikali ptacci a papousci a z parku se ozyval vrestan. Vubec to nebyla spatna snidane a zitra je taky den a tak bude dost casu na Park i zitra.
Manuel Antonio je puvabna vesnice utopena v zeleni, s malymi rozkosnymi hotylky, uzavrena mezi kopci pokrytymi tropickym pralesem. Opice jsou temer na dosah a vsechnu tu krasu podtrhuje huceni oceanu. Mistni plaz Espadilla je dlouha, s sedym piskem, na leve strane smerem u centra, tam, kde je nejvic turistickych lakadel, pokryta slunecniky a lehatky a prava strana je zastrcena, stinena palmama a mandlonema. Jsou tu vlny na surfovani, ale jen na zacatku a kdyz pretnete tu hranici mezi klidnou vodou a vlnama, muzete se nerusene houpat na hladine nicim neohrozeni.
Zustali jsme ve stinu stromu v prave casti plaze, diky mensimu komfortu je tu taky min lidi, ale co je pro jednoho nepohodlny, pro druhyho muze byt vyhodou. Lehatko ani slunecnik nepotrebujeme. Voda je tak tepla, jak jen voda v Pacifiku dokaze byt. Takze dost. Tezko rict, kolik je na slunicku. Vzduch nad piskem se teteli jak pruzracny sulc. Je tu mnozstvi leguanu, strezi si teritorium a navzajem se z kmene stromu vyhaneji vyhruznym pokyvovanim hlavy.
Muzete se tu naucit surfovat, ale hodne mi to pripomina jezdeni na snowboardu a kdyz jsem to naposledy zkousela pred vice nez peti lety, rozbrecelo me to. Vzteky a bezmoci. Neslo to totiz hned a ja jsem jak znamo dost netrpeliva.
Cerny ptacek, co umi alarm a vrtacku se nam ze stromu vykadil na rucnik. Kdyby M. lezel, mel by to primo v puse. Z toho logicky vyplyva, ze se ptacek vykakal na jiny rucnik nez muj, ale M. si ho chtel se mnou vzapeti vymenit. Nevymenila jsem.
Pri obede jsem dostala do fotaku dalsiho kolibrika. Bliz a na svetle. Oslavila jsem to Pina Coladou.

Playa Espadilla

Kapucin

Kolibrik

Žádné komentáře:

Okomentovat