čtvrtek 10. ledna 2013

Manuel Antonio - San Jose - Alajuela

Navzdory spatnym recenzim se hotel korejske damy (stejne si myslim, ze to byla spis Cinanka) ukazal jako normalni a bezproblemovy misto. Jen jsme tam narazili na Rusaky (velky stesti, ze az na konci cesty), takze zakonite doslo k tomu, ze jsem se posledni noc nevyspala, protoze oni se proste neumej chovat normalne.
Na ranni odjezd autobusu z Manuel A. do San Jose uz jsme meli koupeny listky predem, nutno rezervovat a zaplatit uz v Queposu, protoze v busu se na tehle zastavce listky neprodavaji. Odjizdi to v 7.30. Nas spoj mel malinke zpozdeni, priritil se ale do ctvrt hodiny, takze pohoda, nabral nas a vubec nesetril zatacky a serpentyny vedouci vzhuru po vysokem kopci lemovanem luxusnimi hotylky s vyhledy na more. Ta zelen vsude byla omracujici, tim spis, ze jsem si uvedomovala, ze dalsi tri mesice budu akorat tak cucet na zelen doma v kvetinaci.
Jeli jsme znamou cestou pres Quepos a za Jacó jsme to nasmerovali do kopce, opustili nekonecne palmove haje a modre pobrezi a splhali jsme nahoru po dalnici, az jsme dosahli hrebenu a spustili se dolu, do Centralniho udoli s tepajicim hlavnim mestem, daleko od netecneho klidu primorskych vesnicek.
Po trech hodinach jsme dojeli do San Jose, mela jsem pripraveny fotak, ze nafotim jeste nejake obrazky, ale ani mesic po posledni navsteve me to mesto neoslovilo. Okrajove casti jsou pekne, upravene lepsi ctvrte, hezke domy, zahrady a palmy, ale centrum je bez napadu a chude na dojmy i prohlizeni.
Uz jsme vedeli kudy kam, takze jsme nemuseli z autobusaku pouzit taxi na dalsi autobusak, prosli jsme centrem na zastavku do Alajuely a hned nam jel autobus. Udelali jsme ale chybu, vlezli jsme do busu, co jel pres Herediu a tak jsme si asi dvacetiminutovou cestu prodlouzili na hodinu a meli jsme to s okruzni jizdou po udoli a jeste se zastavkou na letisti. Tam jsme ale dneska jeste nepotrebovali. V jedny zatacce to ridic rizl tak zostra, az se mu vysypaly vsechny drobny na silnici, protoze mel u sebe otevreny dvere. Parknul to u chodniku a sel to pekne sbirat na krizovatku, z autobusu jsme mu fandili a ukazovali, kde se mu vali jakej drobak v trave. Mel z toho legraci, ten autobusak.
V Alajuele nas uz cekal cistoucky pokoj v klidnem rodinnem hotylku Casa Tago a protoze jsme od naseho znameho farmare, ktereho jsme stopli na ceste do Liberie, vedeli, ze do jedny mistni restaurace dodava hovezi, zasli jsme si tam na obed. Restaurace luxusni a obed stejne tak.
Uz nas ceka jen posledni vecerni pivo v Bulevar baru, kde jsme pred mesice ochutnali prvni Imperial a rano ranicko pro nas prijede taxi a frcime. V patek odpoledne budeme v Praze a mezi tim nas ceka vyrizovani papiru v Atlante skrz zpozdeny batoh M. a velka scena (a treba mozna taky ne) v Mnichove skrz muj ztraceny batoh. Tak uvidime. Mozna jeste neco pisnu cestou, je mozny, ze nekde bude na letisti wifi. Pres Atlantik priplatil M. za lepsi mista v letadle, aby si mel kam dat svoje dlouhy nohy a v ramci toho mame i alkohol zadarmo, coz jsem si s horeckou pri ceste sem vubec neuzila, neb jsem srkala jenom vodu a mezi tim se modlila, at uz je to za mnou.

Manuel Antonio

Alajuela

Posledni cerveza

Fakta: jizdenka z Manuel Antonia, tri hodiny cesty s jednou prestavkou 9 $ na os., ubytovani v Casa Tago 39 $ za noc, obed v La Taperia, piva, dezerty, kavy 74 $ za oba.

Žádné komentáře:

Okomentovat